Nizozemská studie zjistila, že stovky akademiků pracují dlouhodobě přesčas, a to bez jakékoliv finanční náhrady. Tento stav v desítkách případů vedl k rodinným problémům. Analýza poukazuje i na stále se zhoršující podmínky na pracovištích, kde narůstající tlak vede ke ztrátě osobního života a k vyhoření.
Nizozemští akademici pracují o 36 % více, než je uvedeno v jejich pracovní smlouvě. To v průměru dělá 12 až 15 hodin přesčasů týdně. Zjištěné informace vycházejí z dotazníku WOinActie, který vyplnilo přibližně 700 pracovníků na nizozemských univerzitách. Alarmujícími čísly se nyní bude zabývat Inspectorate of the Ministry of Social Affairs and Employment, jenž má na starost právě i kontrolu pracovních podmínek.
Studentů přibývá, času na přípravu naopak ubývá
Škrtání v rozpočtech, a zvýšující se počet studentů se začaly na nizozemských univerzitách výrazně negativně projevovat – zejména co se týče právě samotné výuky a výzkumu. Vliv na zvýšení přesčasů má i tlak na včasné odevzdání práce a vysokou kvalitu výsledků. „Pracuji každý večer a nejméně pár hodin i o víkendu. Pokud je nutné provést hodnocení studentů, pak jsem mnohdy vzhůru i celou noc,“ říká Ingrid Robeyns, profesorka na Utrecht University a jedna z vůdčích osobností kampaně WOinActie. Robeyns dodává, že přesčasy vedou k nedostatku času na pohyb nebo na sociální vztahy. To se však nyní považuje za standardní normu.
Studie také dokládá, že nadměrné množství práce vytváří i problémy v partnerských vztazích, způsobuje odcizení dětí a rodičů a může vést až k rozvodu. Více než třetina profesorů v průzkumu uvedla, že jejich pracovní vytíženost poškodila právě jejich vztahy s rodinou.
Jedním z faktorů, proč se práce přesčas stala nepsaným pravidlem, je již výše zmíněný stále se zvyšující počet studentů a zároveň nízký počet hodin na přípravu výuky pro učitele. Ashley Longman, který působí na Erasmus University v Rotterdamu, v průzkumu uvedl, že má pravidlo týkající se volna o víkendech. Aby si ho však mohl dovolit, musel zavést pracovní večery. I díky takovým pracovním podmínkám podle jeho slov: „několik kolegů opustilo univerzitu kvůli vyhoření nebo zhoršujícím se zdravotním problémům“.
Analýza WOinActie shromáždila odpovědi pouze od akademiků a vědců, kteří již delší dobu pracují přesčas, vzorek tudíž není reprezentativní. I přesto se však její zjištění shodují s robustnějším průzkumem thinktanku Rathenau Institute z roku 2018, který zjistil, že v průměru nizozemští výzkumníci pracují o čtvrtinu více, než je uvedeno v jejich pracovní smlouvě.
Investice do náboru nových pracovníků by mohly situaci zlepšit
Nizozemští výzkumníci ve změnu příliš nevěří. Jednou z variant, jak zlepšit fungování akademického prostředí, je vytvoření akčního plánu. Jeho zavedení však v minulosti nebylo příliš úspěšné. Jedna pětina (19 %) z 208 respondentů na otázku „jaké prostředky byly zavedeny za účelem snížení pracovní zátěže“ dokonce uvedla, že žádné. Více než polovina dotázaných sice uvedla, že určité změny zavedeny byly, ale jejich efekt byl téměř nulový a 17 % dokonce odpovědělo tak, že změny přinesly práce ještě více, než jí bylo dosud.
Přestože v posledních letech došlo na nizozemských vysokých školách ke snižování rozpočtů, země si udržela svou pozici a tamní univerzity se tak mohou řadit mezi ty nejlepší na světě. I přes nedostatek času a problémy zde vědci stále podávají skvělé výkony. Je však otázkou, jak dlouho je takové nasazení udržitelné.
Po analýze sebraných dat WOinActie tvrdí, že množství přesčasů lze zredukovat strukturální investicí ve výši 1,15 miliardy eur, která by usnadnila i nábor většího množství učitelů a lektorů. Pokud přitom nedojde k žádným podstatným změnám, nizozemští vědci a výzkumníci diskutují o možnosti začít v roce 2020 stávku.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroje: Times Higher Education, WOinActie
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
