Počet českých nobelistů není závratný, ale podíváme-li se podrobněji na držitele tohoto prestižního ocenění, zjistíme, že někteří z nich mají s českou zemí něco společného – místo narození, původ rodičů, místo studia apod. Jednou z oceněných s českým původem je i Gerthy Cori, která jako první žena obdržela Nobelovu cenu za medicínu, jako třetí žena za exaktní vědy.
Dětství v českých zemích
Gerthy Teresa Radnitz se narodila v Praze na Novém Městě 15. srpna 1896 do židovské intelektuální rodiny. „Šlo v podstatě o pražskou židovskou elitu. Její otec byl sice úředník, ale mezi jejími předky lze nalézt lékaře, vědce, univerzitní profesory i prvního českého rabína s moderním vzděláním Zachariáše Frankla. Pohybovala se tak v prostředí, které bylo mimořádně vstřícné ke vzdělání, a to i ke vzdělání žen, což za první republiky nebylo zcela obvyklé,“ vysvětluje Michal Stehlík z Oddělení moderních a soudobých dějin ÚČD Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v pořadu Českého rozhlasu.
Byla nejstarší ze tří dcer chemika, prokuristy a později ředitele cukrovaru Otty Radnitze a jeho ženy Marthy rozené Neustadtl (zahynula v koncentračním táboře r. 1942). Jak už bylo řečeno, vzdělávání dívek nebylo v době jejího dětství běžnou záležitostí, vzdělávala se proto až do svých deseti let doma pod dohledem domácích učitelek. Poté navštěvovala pražské dívčí lyceum, které ovšem neposkytovalo dostatečnou přípravu k univerzitnímu vzdělání a tak se věnovala dalšímu samostudiu – zejména matematiky, fyziky a latiny.
Roku 1914 složila maturitní zkoušku na reálném gymnáziu v Děčíně. Pro akademickou kariéru se rozhodla již v 16 letech, zřejmě inspirována babiččiným bratrem profesorem dětského lékařství R. W. Raudnitzem (1856–1921). Po maturitě nastoupila na studium medicíny na Německé univerzitě v Praze, které úspěšně zakončila 31. ledna 1920.
Pražská akademická léta
Studium na univerzitě se pro ni stalo v mnoha ohledech osudové – nejen že získala akademické vzdělání, ale právě na akademické půdě se seznámila se svým nastávajícím mužem Carlem Ferdinandem Corim. Už zítra se můžete těšit na druhý díl ze série, který se zaměří právě na práci Carla Coriho.
„Často vnímáme vědce jako lidi skloněné nad mikroskopy. Gerthy a Carl byli mladí lidé, kteří například rádi lyžovali. A protože měli oba zálibu v biochemii, už při studiu spolu pracovali na výzkumu a některé výsledky publikovali,“ upřesňuje Michal Stehlík. Ještě při studiu na univerzitě je u Gerthyiných záznamů uvedeno vyznání Mojžíšovo – to se však záhy změnilo.
Zahraniční zkušenost – Vídeň, Buffalo
Po absolutoriu se s manželem přestěhovala do Vídně a přes nesouhlas zejména Carlových rodičů se ještě v témže roce vzali – brali se v katolickém kostele, což pro rodinu Gerthy zřejmě nebyla dobrá zpráva. Gerthy tehdy kvůli sňatku konvertovala ke katolické církvi. Carlovi rodiče se totiž obávali, aby Carl sňatkem s Židovkou neohrozil bezpečnost celé rodiny a svoji kariéru.
Gerthy Cori ve Vídni pracovala jako pediatrička v Karolínině nemocnici, ale zároveň se věnovala výzkumu štítné žlázy, její manžel pracoval jako asistent 1. Interní kliniky a farmakologického ústavu Vídeňské univerzity.
Ve Vídni setrvali dva roky. Narůstající antisemitské nálady i mizivá naděje na získání místa na některé z evropských univerzit vedly k jejich přestěhování do Ameriky. Carl totiž obdržel nabídku práce ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí ve městě Buffalo ve státu New York, kde začala pracovat i Gerthy, zatím jako asistentka.
Spolupráce manželských párů však v Americe nebyla vítaná a manželé Coriovi vynaložili značné úsilí i důvtip, aby na společném výzkumu mohli i nadále spolupracovat. Gerthy pracovala tři roky na oddělení patologie a v letech 1925 – 1931 na oddělení biochemie.
Od roku 1931 manželé začali pracovat na Washington University, St. Lousie (Missouri), kde Carl působil jako mimořádný profesor a přednosta farmakologického ústavu a Gerthy zatím jen jako asistentka laboratoře - ovšem ve válečných dobách už jako vedoucí laboratoře. V roce 1944 Gerthy obdržela titul mimořádné profesorky, titul řádné profesorky až v roce 1947.
Rodina Coriových
Manželům Gerthy a Carlovi Coriovým se v roce 1936 narodil syn Carl Thomas Cori. Jak sám uváděl, jeho druhé jméno mu rodiče dali po Tomáši Gariggue Masarykovi, z čehož lze usuzovat, že na svoji „domovinu“ nezapomínali, ačkoli většinu svého života prožili mimo české země.
„Otec Gerthy umírá v lednu 1939, ještě před tím, než je obsazen zbytek Českoslovenka. Její sestra Charlotta s manželem zemi opouští, její matka Martha zemi neopustí a v březnu roku 1942 umírá v Terezíně “, upřesňuje Michal Stehlík.
Gerthy a Carl Coriovi
Nobelisté s českou stopou
Nobelovu cenu získali Gerthy Theresa Radnitz Cori a Carl Ferdinand Cori v roce 1947 za „průběh katalytické přeměny glykogenů“. Třetím spolunositelem byl Bernardo Alberto Housseay z Argentiny.
"Nezapomenutelné okamžiky mého života jsou ty vzácné, které přicházejí po letech úmorné práce, kdy se závoj nad tajemstvím přírody náhle zvedne a kdy to, co bylo temné a chaotické, objeví se v jasném a krásném světle a vzoru," řekla Gerthy Cori.
Bez Gerthy
Jejích posledních deset let bylo produktivních, ale obtížných zároveň, protože podlehla onemocnění, které si vyžádalo operace, krevní transfuze a nakonec se mohla dostat jen z místnosti do místnosti.
Gerthy zemřela ve svých 61 letech (v roce 1957) ve Spojených státech amerických s diagnózou agnogenní myeloidní dysplazie. „Byla zcela mimořádnou osobností, na kterou jsme jako na českou rodačku téměř zapomněli,“ uzavírá Michal Stehlík.
Je pravděpodobné, že jí toto onemocnění způsobil výzkum účinků rentgenových paprsků na lidský organismus. Argentinský vědec Bernardo Alberto Houssay ve své smuteční řeči uvedl: „Život Gerthy Cori byl vzácným příkladem oddanosti ideálu pokroku vědy ve prospěch lidstva.“
Vědecký odkaz manželů Coriových
„Manželé Coriovi v podstatě obor biochemie zakládají. V té době je to věda na okraji zájmu lékařů i biologů a oni jsou průkopníci oboru i díky výsledkům, které v té době přinášejí, a které mění pohled na fungování organismu,“ říká Michal Stehlík.
„Už ve 20. létech 20 st. se začali věnovat výzkumu látkové přeměny cukrů a v roce 1925 přišli s důkazem zvýšené anaerobní glykolýzy ve zhoubných nádorech in vivo. Ve 30. letech manželé Coriovi zcela obrátili svoji pozornost k chemickým procesům a samotné podstatě metabolismu cukrů v organismu včetně působení inzulinu a adrenalinu. Zabývali se zejména syntézou a štěpením glykogenu, živočišného škrobu, v játrech. V roce 1936 učinili převratný objev oblasti metabolické dráhy přeměny cukrů v glykogen v játrech – dnes nazývaný cyklus Coriových. Ten propojuje glykolýzu ve svalech při jejich fyzické zátěži bez přístupu kyslíku s glukoneogenezí v játrech. Kyselina mléčná vznikající ve fyzicky namáhaných svalech při nedostatku kyslíku se při glukoneogenezi v játrech mění v glukózu“ upřesňuje vědecký přínos manželů Coriových Libor Grubhoffer , biochemik, parazitolog a molekulární biolog, vysokoškolský pedagog a ředitel Biologického centra Akademie věd ČR a doplňuje:
„Objevili několik základních enzymů, které se v těchto životně důležitých procesech uplatňují. Některé z nich získali v krystalické podobě a tak mohli lépe popsat i jejich chemické vlastnosti. Vyvinuli nové postupy analytické a preparativní chemie cukrů, ale i enzymů sacharidového metabolismu, a tak se jim podařilo identifikovat mimo jiné fosfoester glukózy označované jako Cori ester, ten je nepostradatelný při syntéze glykogenu v játrech. Z klíčových enzymů to byla mimo jiné glykogen fosporyláza, klíčový enzym štěpení glykogenu coby energetické rezervy organismu,“ vysvětluje Grubhoffer.
Dosáhli toho v roce 1943 společně s A. A. Greenovou za výrazné pomoci Gerthy, protože Carl byl zaměstnán válečnými povinnostmi.
V 50. a 60. letech se manželé Coriovi podíleli na dalších výzkumech: Gerthy – věnovala se glykogenozám, poruchám v metabolismu glykogenu, živočišného škrobu a jejich klasifikacím na základě chybějících enzymů (fosfatázy, glukosidázy, svalové a jaterní fosforylázy), Carl – se mimo jiné - věnoval léčbě cukrovky.
Gerty jako Nobelistka
Gerthy Theresa Radnitz Cori byla čtvrtou Američankou oceněnou Nobelovou cenou, ale první za vědu (před ní byly tři spisovatelky). Byla třetí oceněnou vědkyní za exaktní vědy na světě a první lékařkou, jako americká vědkyně byla v nobelovkách první. Jako třetí byla oceněna jako půlka vědeckého manželského páru a byla též druhou oceněnou pražskou ženou po Bertě Suttnerové rozené Kinské.
Zdroj: Vědavýzkum.cz (MK)
Foto: wikipedie.cz, Nobelova cena
Zdroj: Český rozhlas (1, 2), Nobelova cena, Učená společnost, Akademie věd ČR
Věděli jste, že….?
…. první ženou, která obdržela Nobelovu cenu za mír, byla Bertha Sophia Felicita von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (1843-1914)?
Pocházela z pražské šlechtické rodiny, narodila se až po smrti svého otce a její život rozhodně nebyl jednoduchý: „Její matka totiž v duchu doby poznamenané dekadencí utrácela v evropských hernách veškeré peníze, které jí byly svěřeny, půjčeny nebo darovány,“ říká historik Zdeněk Hazdra v pořadu Českého rozhlasu.
Berta Suttnerová, přezdívaná Tlustá Berta, prosazovala mírový dialog mezi národy, což v tehdejším Rakousko-Uhersku nebylo téma, které by našlo pochopení. Skeptický k jejím názorům byl i její obdivovatel Alfréd Nobel, který její činnost podpořil i finančně.
Byla velmi aktivní v pořádání mírových konferencí a kongresů, podílela se také na Haagské mírové konferenci konané v roce 1899, na základě které vznikl dodnes funkční mezinárodní rozhodčí soud.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
