Mezi Fraunhoferovým institutem a německým Spolkovým ministerstvem školství a výzkumu to vře. Napětí vyvolalo zveřejnění výsledků účetního auditu, který shledal četná porušení finančních pravidel mezi vrcholnými představiteli největší evropské instituce aplikovaného výzkumu a vývoje. Ministerstvo zase čelí obviněním, že ignorovalo signály, jež na tato pochybení upozorňovaly.
„Aféru Fraunhofer“, kterou jsme již stručně avizovali, spustila 61stránková zpráva Spolkového účetního dvora, která počátkem února upozornila na celou řadu pochybení ve výkazech a nástrojích finanční kontroly na nejvyšších místech věhlasné Fraunhoferovy společnosti, která je aplikovanou obdobou Společnosti Maxe Plancka. Konkrétně auditoři odhalili zakrývání nadměrných cestovních nákladů a neodůvodněných výdajů členů správní rady.
Fraunhofer.mp3
S více než třiceti tisíci zaměstnanci, ročním rozpočtem necelé 3 mld. eur a frekvencí 1,5 nového patentu na pracovní den je Fraunhoferova společnost (Fraunhofer-Gesellschaft) jednou z nejprestižnějších výzkumných organizací svého druhu na světě a v kategorii aplikovaného výzkumu či transferu znalostí a technologií nejrozsáhlejší v Evropě. Z mnichovské centrály se rozbíhá superstruktura o 76 výzkumných institucích rozesetých po celém Německu, včetně řady dalších zahraničních pracovišť a přidružených platforem od Ostravy po Singapur.
Výše zmíněný audit nicméně ukázal, že motto Fraunhoferovy společnosti #WeKnowHow lze kromě komercializace vědeckých objevů, ať už v oblasti umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti či léčby poruch imunitního systému, snadno vztáhnout i na téma obcházení vnitřních finančních předpisů. Společnost, která v roce 2021 inkasovala 114 milionů eur jen z licenčních poplatků (spojených zejména s patentovanými audio a video formáty), ale zároveň patří k premiantům v čerpání národních a evropských grantů, se tak ocitla pod drobnohledem a masivní vlnou kritiky.
Společnost, jež vznikla v důsledku Marshallova plánu, by se dnes dala označit za německé „rodinné stříbro“ v oblasti komercializace vědeckého poznání a jeho uplatnění v podobě udržitelných průmyslových řešení. Nejen množstvím vynálezů, patentů a licencí, ale také tzv. Modelem Fraunhofer, který od 70. let minulého století představuje prototyp úspěšného výzkumného cashflow. Model spočívá ve schopnosti generovat 70 % příjmů ze smluvního výzkumu na vládních či komerčních průmyslových zakázkách a zbylých 30 % zajistit z veřejných zdrojů (národních a zemských dotací v poměru 9:1).
Jak je uvedeno ve stanovách, tyto prostředky mají být především reinvestovány na vlastní chod a rozvoj výzkumných aktivit a vytváření společensky přínosných dopadů a obchodních příležitostí. Již delší dobu se ovšem ukazuje, že mnichovské vedení čas od času sahá k poněkud odlišným metodám přerozdělování.
„Das Geld muss weg...“
...zaznívá v nahrávce populárního německého rappera s přezdívkou Marteria. Tento dvojznačný obrat může vyjadřovat potřebu spravedlivého přerozdělování bohatství, nebo zásadu, že „peníze se musí točit“. Nejen únorový audit, ale už předešlé kontroly z let 2008 a 2016 upozorňovaly na to, že čelní představitelé Fraunhoferovy společnosti mají tendence řídit se spíše podle druhé zásady.
Zprávy opakovaně poukazují na neopodstatněně vysoké náklady na služební cesty, na kterých zaměstnance nezřídka doprovázeli rodinní příslušníci, na pořádání zábavných eventů na půdě společnosti nebo na svévolné pronájmy luxusních vozů. V ohnisku pozornosti se opakovaně ocitá samotný prezident společnosti Reimund Neugebauer například poté, co se objevila podezření, že Fraunhofer financoval uměleckou výstavu Neugebauerovy manželky Gabriely.
Nepřekvapí tedy, že již v roce 2017 Ministerstvo vzdělávání a výzkumu apelovalo na vedení Fraunhoferovy společnosti, aby dodržovalo zákonné limity a pravidla vyplývající ze spolkového zákona o cestovních výdajích. Společnost se vůči výhradám pravidelně ohrazuje a na konto aktuální zprávy vydalo pro Science Business prohlášení, že závěry auditu nechápe jen jako doporučení pro odhalení a nápravu procedurálních nedostatků, ale jako příležitost k rozptýlení nedorozumění, které mezi Společností a Ministerstvem vznikly.
Olej do ohně přilil mimo jiné výrok Thomase Sattelbergera, bývalého státního tajemníka Spolkového ministerstva školství a výzkumu, že s Neugebauerovým odchodem do důchodu „se konečně uzavře éra nestrategické, mikropoliticky řízené expanze výzkumu.“
Máslo na nejedné hlavě
Auditoři ovšem nepranýřují pouze Fraunhoferovu společnost, ale také ministerstvo, které jí ustavuje legální rámec. Vytýkají mu nejen to, že dlouhodobě nedokázalo prosadit nápravu, ale dokonce mařilo průběh kontroly tím, že odmítlo poskytnout požadované dokumenty a přístupy k datovým souborům.
Obratem se tak ve vědeckovýzkumné komunitě začalo hovořit o „kultuře přivřených očí“. Aféra vnesla rozruch i do Spolkového sněmu, kde jak od členů Semaforové koalice, tak opozičních stran zaznívají hlasy odvolávající prezidenta Neugebauera, který alespoň mezi členy senátu Společnosti dosud požívá značné podpory. Jeho více než dekádu trvající funkční období je označováno za období „osvědčené stability“ a hovoří se přitom o Neugebauerově odkazu.
Tuto optiku ovšem nesdílejí řadoví zaměstnanci Společnosti ani zástupci podnikových rad, kteří otevřeně kritizují vedení za vyhýbavá vyjádření k závěrům auditu. Jak na svém blogu uvádí novinář Jan-Martina Wiarda a jak je zjevné i z příslušných diskusí, předmětem kritiky je také zavedení podnikového SAP (integrovaný software pro řízení procesů a lidských zdrojů), které mnozí označují za debakl.
Ve snaze zabránit mezinárodní ostudě spolková ministryně pro vzdělávání a výzkum Bettina Stark-Watzinger reagovala tvrzením, že řídicí orgány a vnitřní předpisy Fraunhoferovy společnost je nutné reformovat. Vyvolala tím tlak na vedení i předsedu Neugebauera, o jehož dalším setrvání ve funkci, v situaci, kdy jeho mandát oficiálně vyprší až v září 2024, rozhodne senát v květnu tohoto roku. Pro úplnost dodejme, že již v loňském roce Neugebauer ohlásil svůj předčasný odchod do penze na konec září 2023.
Do jisté míry však může aféra Fraunhofer odvádět pozornost od potřeby strukturálních reforem veřejného financování vědy a výzkumu v Německu, k čemuž, jak jsme informovali v lednu tohoto roku, spolkové ministerstvo dosud nezískalo dostatečnou politickou podporu.
V gravitačním poli kauzy Fraunhofer také již delší dobu cirkuluje otázka kontroly a odpovědnosti představitelů elitních výzkumných institucí. A v obecnější rovině, zda úspěch a schopnost zajistit většinu financování smluvním výzkumem a příjmy z uplatňování patentů a licencí, jimiž se Fraunhoferova společnost může honosit, garantuje nárok na imunitu vůči bedlivému veřejnému dohledu.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroje: Die Welt, Fraunhofer-Gesellschaft, Jan-Martin Wiarda (1, 2), Morning Future, Science Business, Tagesspeiegel (1, 2)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
