Podle nové studie pětina všech světových citací vědeckých článků připadá na pouhé jedno procento vědců. Počty citací vědců, kteří se nacházejí mimo tuto „elitní“ skupinu, naopak klesají. Vzniká tak nerovnost, která se s postupem času ještě prohlubuje.
Sledování množství citací publikovaných článků je nedílnou součástí vědecké práce. Ukazují významnost publikace, ale jsou používány i jako jedno z kritérií při rozdělování financí nebo jako ukazatel pro rozvoj další vědecké kariéry. Nová dánská studie analyzuje více než 26 milionů vědeckých článků publikovaných více než čtyřmi miliony vědců v letech 2000–2015. Sociolog Mathias Nielsen z University of Copenhagen a Jens Peter Andersen zabývající se bibliometrikou na univerzitě v Aarhusu navrhli algoritmus pro vytvoření profilu každého autora s pěti nebo více publikacemi. Našli všechny případy citací, agregovali je dohromady a vytvořili citační skóre. Díky tomu ukázali 1 % autorů, kteří jsou nejvíce citovaní a zjistili mimo jiné, jak se tito jednotliví vědci citovali mezi sebou. Množina těchto vědců, která dostala přezdívku „elita citovaných“, vyprodukovala 14 % všech citací v roce 2000, zatímco v roce 2015 vzrostl podíl jejich citací už na 21 %.
Citace v elitě v závislosti na zemi původu (2000-14)
Studie také naznačuje, že „elita citovaných“ začala více spolupracovat mezi sebou a také společně publikovat. Ostatní vědci publikují o něco méně. Spíše je to tak, že elita se veze s citacemi ostatních z této množiny, takže není vidět všeobecný pokles produktivity v počtu publikací. Elita citovaných je spoluautory na více příspěvcích, které mají v průměru více spoluautorů. Mimo to je mezi touto skupinou vědců mnohem více unikátních kolaborací. Jinými slovy ob -yčejný vědec může napsat ročně dva až tři články společně s přibližně pěti stejnými spoluautory. Elita publikuje pětkrát rychleji, protože má k dispozici větší síť spoluautorů. „Vypadá to, že elita citovaných je lepší v organizaci a řízení vědecké práce. Mají několik skupin spoluautorů, kteří jsou také velmi často citovaní, a proto šíří svoje publikace mnohem efektivněji a mají tak větší dosah,“ říká Andersen.
Díky tomu, že autoři prošli vědecké články ve 118 vědeckých disciplínách v databázi Web of Science, mohli se zaměřit na obor, kde vznikla největší nerovnost v původcích citacích. Nejvíce je to znát ve fyzice a v astronomii. V roce 2012 to bylo 22 % a číslo stále roste. Není zcela jasné proč, ale může to být právě kvůli obrovským spoluautorstvím vědeckých článků čítajícím stovky autorů.
Thijs Bol, sociolog na Amsterodamské univerzitě, se domnívá, že tato studie ukazuje, že nerovnost ve vědě stoupá v jednom z nejdůležitějších ukazatelů vědeckého výkonu: „Ti, kteří mají počáteční výhodu a patří do elity, svoje postavení ještě více posilují a intenzivně těží z další spolupráce v této skupině.“
Dalším zjištěním této studie je pokles citací od autorů z USA a nárůst v západní Evropě a Austrálii. Nejvyšší koncentrace elity citovaných je v Nizozemsku, Anglii a Belgii. Podle názoru Vincenta Larivièra, zabývajícího se bibliometrikou na University of Montreal v Kanadě, to není překvapení. Ukazatele US National Science Foundation’s Science and Engineering Indicators uvádějí v USA klesající trend podílu na publikacích. V roce 1998 bylo 29 % všech publikací z USA, o dvacet let později byl tento podíl už jen 17 %.
Larivièr také podotýká, že studie nemusí být zcela přesná. Tím, že Nielsen a Andersen vyloučili vědce s méně než pěti publikacemi, nedostalo se na studenty doktorského studia nebo postdoktorandy vstupujícími následně do soukromé sféry, kteří vydali třeba jeden nebo dva články. Je možné, že pokud se počet takových autorů zvyšuje, může to být příčina zvýšení koncentrace citací mezi elitní skupinou seniorních vědců. Autoři studie říkají, že omezení v počtu publikací ale pomáhalo zvýšit přesnost jejich algoritmu.
Zatímco jedni upozorňují na zvyšující se nerovnosti v citacích, ostatní zůstávají klidní. Díky vyloučení autorů s méně než pěti publikacemi je vyloučeno i 70 % autorů v databázi Web of Science. Podle tohoto pohledu tedy dánská studie ukazuje pouze na stav jakési elity v elitě.
Ludo Waltman, zabývající se bibliometrií a scientometrií, tvrdí, že studie sice ukazuje citační nerovnost, ale nemusí kvůli tomu docházet také k nerovnosti ve financování. „Některé instituce již upouštějí od používání citačních a publikačních kritérií při rozdělování dotací a při rozhodování, které ovlivňuje kariéru juniorních vědců.“
Instituce mohou odstoupit od rozhodování o financích podle bibliometrických údajů, avšak není jasné, zda je možné udělat něco s popisovanou citační elitou. Pokud bude množství citací v jedné oblasti výzkumu velké, může tato elita do budoucna vytvořit monopol. Nielsen a Andersen nyní zkoumají, zda se cituje přednostně uvnitř této elitní skupiny, nebo jí pomáhají budovat juniorní vědci tím, že citují své školitele a nadřízené výzkumníky.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Zdroj: Nature, Chemistry world
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
