Vzestup čínské vědy a výzkumu se stal v posledních několika letech hojně diskutovaným tématem. Obrovské investice do výzkumných infrastruktur a vědecko-výzkumného personálu, stejně tak i masivní pokroky ve vývoji technologií vynesly Čínu na pozici globálního lídra ve výzkumu a vývoji. Jak ale ovlivnila postavení čínské vědy pandemie koronaviru?
Čínská vláda se kvůli počátečním snahám utajit šíření viru ocitla pod palbou tvrdé kritiky, a to jak ze strany západních médií, tak i vědecké komunity. Tamější vláda oficiálně potvrdila existenci nového koronaviru až poté, co informace zveřejnil Wall Street Journal. Režim se také různými způsoby snažil umlčet a trestat lékaře, kteří se odvážili o počátečním šíření viru mluvit. Stejný osud potkal i výzkumníka, který jako první publikoval genetickou sekvenci viru. Až téměř na konci ledna minulého roku Čína potvrdila riziko přenosu koronaviru z člověka na člověka. V té době byl už tento fakt naprosto zřejmý. Země také postupovala velmi přísně při rozhodování, jaké informace bude možné zveřejnit. A čínská kontrola vědeckých informací okolo koronaviru stále trvá.
Čínská věda přesto může slavit. S ročním odstupem od vypuknutí stávající pandemie začíná být zřejmé, že čínští vědci k výzkumu koronaviru přispěli mohutným dílem. Například podle dat z databáze Scopus všech deset nejcitovanějších článků za prvních šest měsíců roku 2020 pocházelo z pera čínských vědců. To je přitom zásadní rozdíl oproti epidemii virového onemocnění SARS z roku 2003. Tehdy čínští vědci, umlčovaní čínskou vládou, měli jen malou šanci přispět k výzkumu nemoci.
Je důležité sdílet výsledky
Reakce na pandemii v roce 2020 však v tomto směru nemohla být odlišnější. National Natural Science Foundation of China vyčlenila více než 200 milionů juanů (přibližně 31 milionů dolarů) na sto výzkumných projektů, které schválila ve dvou nových zrychlených dotačních programech. Čínským vědcům se tak dostalo prostředků i možností výzkum vůbec provádět. Čínský výzkum se po počátečních fázích pandemie zpomalil díky nečekaně pozitivním okolnostem – zemi výrazně ubylo pozitivních případů.
Podle Edwarda Holmese, virologa z University of Sydney, který spolu s čínskými kolegy publikoval genom koronaviru už 10. ledna 2020, je čínský výkon při výzkumu koronaviru jednoznačným důkazem tamějšího vědeckého pokroku. „Covid-19 je dost možná klíčový okamžik pro čínskou vědu. Poprvé má práce čínských vědců skutečně globální dosah. Čína také konečně vidí, proč je důležité sdílet výzkumné výsledky,“ říká Holmes.
Také spolupráce čínských a amerických vědců, bez ohledu na nemalé politické napětí mezi oběma zeměmi, je na vzestupu. Na vědeckých článcích čínští a američtí vědci spolupracovali pětkrát častěji než na výzkumu v jiných oborech. Jenny Lee a John Haupt z University of Arizona, kteří se otázce spolupráce amerických a čínských vědců věnují, tvrdí: „Je očividné, že pro vědce je rozvoj vědeckého poznání a snaha zlepšit podmínky lidského života – což v tomto případě znamená překonat Covid-19 – důležitější než politika.“
Zkoumání původu viru ohrožuje čínskou politiku
Čínská vláda ovšem stále intenzivně kontroluje výzkum, který představuje politické nebezpečí. To se týká zejména otázky původu viru. Podle spekulací, které v roce 2020 začaly velmi rychle kolovat i po sociálních sítích, virus unikl pravděpodobně z laboratoří tamějšího Wuhan Institute of Virology. Tyto spekulace ostatně podpořil svými prohlášení i Donald Trump a další západní politici. Čína naopak tvrdí, že virus pochází odjinud a do Číny ho zavlekl americký voják nebo se do země dostal prostřednictvím nákladu mraženého jídla. Většinový vědecký názor zatím nasvědčuje, že virus je přírodního původu a na člověka se přenesl z netopýra.
Původ viru vyšetřovala také ostře sledovaná mise Světové zdravotnické organizace. Podle jejích závěrů je velmi nepravděpodobné, že by virus vznikl v čínské laboratoři. Generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus však po tvrdé kritice ze strany novinářů a některých vědců připustil, že: „všechny hypotézy jsou stále na stole“. Otázka tak zůstává bez definitivní odpovědi a čínská vláda si je dobře vědoma, že jakékoliv otazníky v tomto směru těžce poškozují jak pověst země, tak v důsledku i pověst čínské vědy.
Vakcína jako nástroj politické moci
Lze očekávat, že Čína letos také zásadně zasáhne do trhu s vakcínami proti koronaviru. Čínská vakcína se nyní testuje v řadě zemí v Jižní Americe, jihovýchodní Asii a Středním východě. Na konci roku čínský farmaceutický gigant Sinopharm ohlásil třetí kolo klinických zkoušek své vyvíjené vakcíny. Ta má mít podle dostupných informací účinnost kolem 79 %. Spojené arabské emiráty a Bahrajn už dokonce schválily použití této vakcíny. Indonésie v lednu schválila další čínskou vakcínu, kterou vyvíjí Sinovac Biotech.
Čína plánuje nabídnout miliony dávek vakcíny rozvojovým zemím za nízké ceny. Vakcína tak jednoznačně podpoří nezanedbatelné politické ambice Číny v těchto regionech. To se samozřejmě netýká jenom vakcíny. Čínské zájmy si ostatně dobře uvědomují i ostatní světoví politici. Na konci ledna 2021 proto 70 prominentních politiků ze zemí G7 a poslanci Evropského parlamentu zaslali otevřený dopis hlavám svých zemí, ve kterém volají po „jednotném postupu“ proti čínským snahám ovládnout trh s umělou inteligencí, technologií 5G a kvantovými výpočetními technologiemi.
Přestože koronavirus představuje pro kredibilitu čínské vědy velkou výzvu, na rozdíl od roku 2003 se tamějšímu výzkumu podařilo příležitost využít. V důsledku tak čínská věda nejen pravděpodobně potvrdí své místo světového lídra, ale podaří se jí navázat klíčové vědecké spolupráce – něco, s čím má dlouhodobý problém.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
