Počet akademických pracovníků v důchodovém věku se nejen ve Velké Británii v posledních letech zvyšuje. Některé tamní univerzity jako Oxford či Cambridge nedávno zavedly nové pravidlo, podle kterého by akademici měli pracovat pouze do svých 67 let. Na nové pravidlo nesoucí název “employer justified retirement age” se však snesla vlna kritiky poukazující na diskriminaci na základě věku.
Od roku 2011 se ve Velké Británii zvýšil počet akademických pracovníků ve věku nad 66 let z 1,9 % na 3,4 %. I to je jeden z důvodů, proč přední britské univerzity přikročily k tak razantnímu kroku. Obávají se totiž toho, že bez regulace věku může nastat problém, který by potenciálně mohl mít dopad na kariéru mladších výzkumníků.
V květnu 2018 skupina mladých vědců s názvem Global Young Academy, která zastupuje velmi různorodou škálu disciplín, uspořádala již osmou konferenci s názvem „Navždy mladí? Udržitelný a zdravý dlouhý život napříč vědou a technologií“. Jedním z diskutovaných témat konference bylo také to, zda dochází ke zvyšování stereotypizace a diskriminace osob na základě jejich věku, takzvanému ageismu. Právě fenomén nuceného odchodu akademiků do penze byl diskutujícími vnímán jako jeden z jeho projevů.
Avšak pokud vědci odcházejí do důchodu později, pro jejich mladší nástupce se může stát nesmírně těžkým úkolem být jejich rovnocennými konkurenty. Individuální kritéria hodnocení vědy se často pojí právě s věkem konkrétního vědce, a taktéž například financování se odvozuje od jeho zásluh a přínosu, který se úzce váže právě na délku kariéry. Jestliže se tedy postarší vědci rozhodnou na svých pozicích zůstávat co nejdéle, mladším nebude umožněno převzít zodpovědnost, která souvisí s vyšším postavením. Jejich možnosti kariérního postupu tak mohou být negativně ovlivněny.
Vyskytují se však i opačné názory. Časopis Nature nedávno kontaktoval několik výzkumníků, kteří jsou právě na konci své vědecké dráhy. „Problémy, kterým vědci čelí, se velmi různí podle země, v níž žijí, a nenabízí se žádná správná cesta, jak odejít do důchodu“, uvádí Tania Saba, profesorka z University of Montreal v Kanadě, která se věnuje „důchodovým trendům“ od roku 1993. „Někteří chtějí dále pokračovat v práci i přes svůj věk; jiní by odešli do důchodu hned další ráno, pokud by jim to bylo umožněno,“ dodává. Své zkušenosti přidává i Uta Frith, jež se zabývá vývojovou psychologií. „Odchod do důchodu je čas, kdy máte úplnou svobodu od zodpovědností a povinností, a můžete se konečně věnovat tomu, co byste možná jinak nikdy nedělali.“ Uta odešla do důchodu ve věku 65 let a momentálně pracuje na své grafické novele.
Evropský soud rozhodl, že země Evropské unie mohou přinutit starší pracovníky jít do důchodu, aby se tak uvolnila nová pracovní místa a snížila se nezaměstnanost mladších lidí. Neexistuje však žádný empirický důkaz, že by takový přístup fungoval. Vyšší zaměstnanost starších lidí je totiž často v souladu s tím, že pracují za menší plat, než by pracovali lidé mladšího věku. Navíc i přesto, že seniorní vědci zůstávají na školách déle, což může mít negativní dopad na zaměstnání či povýšení mladší generace, jejich zkušenosti, rady a mentoring nabízí mnoho benefitů pro jejich vědecké komunity a následovníky.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Nature, The Scientist
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
