Válka na Ukrajině a její vliv na globální vědecké úsilí

Ztráty na bojišti i v laboratoři

Podle odhadu George Gamoty, ukrajinského fyzika žijícího ve Spojených státech, který pomáhal Ukrajině rozvíjet vědecký systém po získání nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991, je mezi postiženými přibližně 95 000 vědeckých pracovníků. Přibližně čtvrtina z nich, 22 000, ze země uprchla. Oblasti postižené ruskou invazí, ale i vnitrozemské ukrajinské vědecké instituce jsou válkou postiženy jak materiálně, tak personálně a organizačně. Výzkum zkrátka nemůžete provádět tam, kde denně dopadají bomby a střílí se. Ukrajina tak přichází nejen o své vybudované vědecké vztahy, ale také o své další generace vědců, jelikož vzdělávací systém je paralyzovaný. „Přibližně 59 procent všech škol a univerzit nebude v září připraveno obnovit prezenční výuku,“ uvedl před zahájením školního roku ukrajinský ministr školství Serhij Škarlet.

Ukrajinským školákům, studentům i akademikům ale otevírají své brány evropské státy včetně Česka. „Vědci a vědkyně nemohou mlčet tváří v tvář válečnému konfliktu na území Evropy. Stojíme na straně dodržování lidských práv, svobod a demokracie. Našim kolegům na Ukrajině vyjadřujeme plnou podporu a podáváme pomocnou ruku,“ řekla předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.  

Sousední země, jako je Polsko, které přijalo více než 1,2 milionu uprchlíků, jednaly velmi rychle. Tamější akademie věd podpořila stovky ukrajinských vědců. Polsko je nyní největším partnerem Ukrajiny v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a v tomto směru předstihlo Rusko už v roce 2019.

Oleksiy Kolezhuk je teoretický fyzik, který v lednu před ruskou invazí opustil svoji Národní univerzitu Tarase Ševčenka v Kyjevě a odešel učit do Spojených států, a v současnosti dočasně působí v německé Mohuči. Věda a vzdělání nejsou nyní, v době války, podle něj na Ukrajině prioritami, ale mnozí doufají, že poválečná obnova poskytne Ukrajině příležitost k přepracování jejího vědeckého systému a k užší integraci s Evropou a Spojenými státy. „Pokud se Ukrajina obnoví, využijeme této příležitosti ke změně,“ říká a zároveň upozorňuje, že: „Nikdo nedokáže předpovědět, kdy toto úsilí skutečně začne.“

Zpřetrhaná ruská partnerství

„Lidé byli ruským jednáním tak znechuceni, že běžná hesla o mezinárodním charakteru vědy a o spolupráci vědců za všech okolností přestala platit,“ říká Loren Graham, americký historik vědy v Rusku a emeritní profesor na Massachusettském technologickém institutu v Cambridge, který je v kontaktu s ruskými vědci. „Morálka ruské inteligence je velmi nízká,“ dodává.

Ruská věda a výzkum dle výpovědí trpí nedostatkem dodávek materiálu i odstřihnutím od „západní“ výzkumné a univerzitní infrastruktury. Ačkoli jednotlivci projevují nesouhlas s postupem státu a jeho protiukrajinským úsilím, oficiální orgány ruské vědy podporují vládní rétoriku. Ruští vědci a výzkumníci jsou tak nuceni hledat nová partnerství mimo Evropu a severní Ameriku. Nejčastěji se tak dle Nature obrací na čínské, indické nebo jihoafrické partnery. Ruská vědecká obec se také obává odlivu mladých mozků.

Jednou z prvních českých univerzit, které oznámily ukončení či přerušení spoluprací s ruskými partnery byla Mendelova univerzita v Brně. K jasnému stanovisku vyzval krátce po ruské invazi také tehdejší ministr školství Petr Gazdík. Univerzita Palackého v Olomouci zase oficiálně oznámila ukončení spoluprací až poté, kdy bylo zřejmé, že se všichni studenti pobývající v Rusku na mobilitách bezpečně vrátí domů. Velmi diskutovanými se staly také spolupráce a pobyt ruských a běloruských studentů ve studijních programech a oborech dotýkající se národní bezpečnosti a obrany. Česká republika také například po 66 letech ukončila své členství ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně. 

Rusko jako klíčový vědecký partner

Některé vědeckovýzkumné projekty jsou ale na ruském know-how, vědcích i materiální podpoře buď závislé, anebo naprosté omezení spolupráce s Ruskem zasáhne tyto oblasti velmi tvrdě. Jak připomíná Nature, tyto oblasti jsou v zásadě tři: fyzika (zejména částicová), vesmírný program a globální klimatická změna v arktické oblasti. Zatímco v první a druhé oblasti budou chybět především finanční, materiální a personální prostředky, ztráta sdílených dat z ruské části Arktidy zhorší výsledky výzkumu jako takového.

Jak evropské státy zavádí či zaváděly restrikce na ruské vědce, materiál, technologie či spolupráce, tak se komplikuje dokončování či pokračování některých projektů. Například CERNu budou chybět 3 % jeho prostředků, které Rusko poskytuje. Vyslání vesmírného roveru na Mars Evropskou vesmírnou agenturou se zpozdí nejméně o 4 roky, protože Rusko mělo dodat jeho podvozek a zároveň měla být využita jeho nosná raketa.

Jak navíc připomíná tisková zpráva z konce února letošního roku České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, „[a]ž do vstupu společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska na trh s nosnými raketami, který používá vlastní motory, byl mimořádně velký počet amerických startů realizován pomocí raketových motorů ruské výroby! Raketa Atlas V společnosti United Launch Alliance tyto motory RD-180 využívá stále.“ Stejně tak satelity pro evropský navigační systém Galileo se budou muset vrátit k evropskému nosiči Ariane 5 a opustit možnost využívat ruské Sojuzy. Ukazuje se tak, že Evropa sankce uvalené na ruského agresora pocítí i v oblasti vědy.

Energie, klima a budoucnost

Jak se v reakci na evropské sankce zavřely ruské kohouty zejména zemního plynu, Evropa, která na tomto plynu byla z velké části závislá, řeší budoucnost své energetiky. Je otázkou, jak konflikt ovlivní cestu k obnovitelným zdrojům energie, na kterou se EU vydala. „Z dlouhodobého hlediska jsem opatrný optimista a věřím, že to bude přínosné,“ hodnotí David Victor, politolog z Kalifornské univerzity v San Diegu pro Nature.

Hledání náhrady ruského plynu v Evropě a nadbytek suroviny, který nachází odbyt například v Číně, upuštění od fosilních paliv příliš nenahrává. Nutnost však může otevřít cestu k inovativním řešením. „Německo, Itálie, Nizozemsko a Spojené království oznámily plány na urychlení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Evropská komise představila plán rychlého odklonu zemí EU od ruské energetiky, mimo jiné prostřednictvím rozšíření obnovitelných zdrojů energie a podpory výroby vodíku,“ uvádí Nature.

Globální věda a následky války

„Za pouhých 20 let, kdy se Rusko stále více vzdalovalo špičce vědy, se Čína stále hlouběji usazovala v západním vysokém školství a výzkumných systémech a stala se klíčovým vědeckým spolupracovníkem všech zemí OECD,“ píší autoři ve zprávě Stumbling bear, soaring dragon: Russia, China and the geopolitics of global science. Zároveň ze zprávy vyplývá, že pokud bude Rusko hledat nová vědecká partnerství, v Číně adekvátní náhradu za ty zpřetrhané evropské nenajde. Autoři uvádí, že Čína nebude mít zájem riskovat své postavení a vztahy s evropskými vědeckými mocnostmi, aby pomohla svému „kvazi-spojenci“.

Naopak ukrajinští vědci a studenti nalezli nová působiště i v České republice. Ministerstvo školství například už na jaře uvolnilo 150 milionů korun na podporu ukrajinských studentů. Byly zřízeny také celoevropské stránky jak pro vědce, tak studenty, kde mohou najít volné pozice na evropských univerzitách a výzkumných pracovištích, podporované programy či nabídky vzdělávání. Důležitou pomocí byla také možnost upravit probíhající projekty v rámci OP VVV tak, aby se do nich mohli ukrajinští pracovníci zahrnout už v průběhu probíhajících projektů.

Jak uvádí Nature, například organizace CARA (Council for At-Risk Academics, pozn. red.) už v květnu pomohla umístit přibližně 100 ukrajinských akademiků na výzkumné pozice, většinou ve Spojeném království. „Mnozí z nich jsou za těchto okolností optimističtí. Přemýšlejí ve smyslu: ‚Možná se za půl roku budu moci vrátit domů‘,“ uvedl tehdy ředitel organizace Stephen Wordsworth. O svých zkušenostech s odchodem do Česka hovořil také v rozhovoru pro Vědavýzkum.cz ukrajinský vědec Volodymyr Volkovskyi.

 

Autor: VědaVýzkum.cz (TH)

Zdroje: Nature (1, 2, 3), King’s College London