Když chce výzkumník či výzkumnice prezentovat svůj výzkum i za hranicemi konferencí nebo odborných časopisů, musí zapojit jiný jazyk a nevšední formu sdělení. Právě humor může posloužit jako cenný komunikační kanál. Neortodoxní spojení komedie a vědy se v posledních letech ukazuje jako populární nástroj šíření výsledků vědeckého bádání.
Průzkum Pew Research Center zjistil, že pro americké občany jsou vědci společně s armádou nejdůvěryhodnější komunitou. Takže i když důvěra ve vědu někdy stoupne nebo klesne, stále je velmi vysoko. Někdo se proto může domnívat, že když vědci komunikují zábavnou a humornou formou, snížují význam výzkumu a vědy jako takové. Když jsou však tvrzení podložená vědeckými fakty, humor je nijak nevyvrací. Naopak může často pomoci dostat se věci jednodušeji „na kloub“.
Díky humoru oslovíte širší publikum
Jason McDermott, výpočetní biolog, vytváří komiksy na pod názvem RedPen/BlackPen. Podle časopisu Forbes byl jeho twitterový účet vyhlášený za nejvtipnější vědecký počin na Twitteru.
„Moje vědecké komiksy přetvoří komplikovanou vědeckou myšlenku tak, aby byla přístupnější širokému publiku,“ říká McDermott, který doplňuje, že jeho přednášky začaly být hojněji navštěvovány poté, co komiksy zařadil do svých materiálů. „Vědci se často snaží vymyslet vtipný a chytrý název článku, ale trochu se bojí jít dál a použít humor tak, aby byl i obsah poutavější.“
Jeho výzkum je velmi úzce zaměřený a rozumí mu jen málo lidí z oboru. Díky komiksům oslovil mnohem více lidí jak ve vědecké oblasti, tak mimo ni. McDermottovy komiksy ukazují nejenom vědu, ale i další aspekty akademické práce. Zobrazují například útrapy psaní a podávání grantů. „Malování vtipných komiksů je pro mě v určitém smyslu terapie. A mnohá témata, která kreslím, jsou ve vědě univerzální,“ říká s tím, že jeho ilustrace jsou i v článku pro Plos Computational Biology.
V roce 2020 se tak jeho článek nazvaný „Jak se stát vedoucím vědecké skupiny“ umístil na 59. místě v top článcích společnosti Altmetric.
Humor boří hranici mezi vědcem a posluchačem
Sara K. Yeo, expertka na komunikaci, se dlouhodobě zajímá o humor ve vědě. Vysvětluje, že humor může být strategickým postupem, jak komunikovat vědu: „Lidé jsou ochotnější se zapojit a zamyslet, pokud jim obsah přijde zábavný.“
Motivací, proč dělá Yeo výzkum v oblasti komunikace vědy, je podle jejích slov to, že zatím není ucelený zdroj, kde hledat informace. Chybí také dostatečná komunikace mezi samotnými vědci a odborníky na prezentaci.
Yeo se snaží podložit přesvědčení, že humor pomáhá s předáním vědeckých poznatků, pomocí řady studií. V jedné své studii předváděla video s vědcem vyprávějícím vtipy o fyzice dvěma skupinám studentů. Jedna skupina studentů měla ve videu začleněný umělý smích, a druhá ne. Umělý smích je nástroj, který dává znamení, že je něco vtipné, aby to posluchač jako vtipné rychleji přijal. Po skončení videa vyplňovaly obě skupiny otázky: například jestli se vystoupení líbilo, jestli věří tomu, co vědec říkal, nebo jestli je sdělení důvěryhodné. Studenti, kteří shlédli video s umělým smíchem, se vyjadřovali mnohem pozitivněji než ti z druhé skupiny.
„Humor pomůže vědci sestoupit z pomyslných výšin mezi ostatní lidi,“ myslí si Yeo. „Často slýchám, že vědci jsou chladní roboti. Humor vás zlidští, zahřeje na duši a udělá vás sympatičtějšími. Prolomí ledy s publikem. Povzbudí lidi, aby se tématem zabývali,“ podporuje Yeo použití humoru v prezentaci vědy a výzkumu.
Vědci ale nejsou profesionální komici. Co když se jejich vtipům nikdo smát nebude? Yeo se na tuto otázku snaží odpovědět v další studii. „Vědecké vtipy byly prezentovány samotnými vědci, herci nebo komiky. Zkusili jsme, jestli záleží také na rase nebo pohlaví. Ukázalo se, že je v podstatě jedno, kdo vtipy říká. Publikum se smálo. Jediný rozdíl je v tom, že pokud se přednášející představí jako vědec, získává ihned více důvěry,“ vysvětluje Yeo.
Vědecké vtipy o 40 % vtipnější
Rovněž redaktorka Washington Post Kasha Patel jde na použití humoru vědecky. Pořizuje vlastní vtipné nahrávky, vtipy pak roztřídí a následně analyzuje délku smíchu. „Zjistila jsem, že vědecké vtipy jsou o 40 % lepší než ty o čemkoli jiném,“ ukazuje Patelová excelovskou tabulku za bouřlivého smíchu diváků. Střílí si z mýtů, které vědu provázejí. Snaží se svoje publikum naučit rozlišovat mezi skutečností a nesmysly. „Uvedu jako příklad svůj nejúspěšnější vědecký vtip založený na faktech a mýtech. Říká se, že prý dostanete chlamydie, když vás škrábne koala. Mýtus je, že manželka tomu uvěří. Je krátký, ale ve skutečnosti vzbudí sedm a půl vteřiny dlouhý potlesk.“
Podle Patel lidé nechtějí jít na přednášku, ale na komedii. Když svoje vědecké vtipy rozebírala, zjistila, že nejsměšnější je, když zdůrazňuje pravdu. Pro lidi je to i lépe zapamatovatelné. „Věda zprostředkovává pravdu a já se při svých vystoupeních snažím vědecké poznatky předat. Provokuji lidi, ale zároveň v nich vzbudím zájem. Vím, že když večer přijdou domů, snaží se třeba informace, které jsem předala vyhledat,“ vysvětluje Patel.
Vědecký stand-up
Znáte ten vtip, jak přijde virus do baru? Že ne? Brian Malow vysvětluje: „Virus je v baru a barman mu řekne, že viry neobsluhují. Virus barmana vymění s tím, že teď už ano. Virus je stěží samostatná forma života. Když se ale do buňky dostane kompletně, přebere vládu nad jejími funkcemi ke svému prospěchu,“ říká Malow vtip a zároveň vysvětluje i pointu.
Brian Malow je profesionální stand-up komik zaměřený na vědu. Působí v amerických klubech, ale také rozesmívá samotné vědce na vědeckých konferencích. Zpočátku se připravoval na dráhu lékaře, ale jen do té doby, než si vyzkoušel formát stand-upu. Zjistil, že lidé se smějí, protože je tak trochu jiný a má odlišné vtipy. A začal na tom stavět a dnes se stal takzvaným „vědeckým komikem“.
Malow není jediný. Například v australském Improv Conspiracy Theatre si oblíbili improvizační komediální žánr. Jednou za měsíc přizvou na své představení vědce. Otecem této myšlenky je Phillip Dawson, profesor z Deakin University. Podle jeho slov chtěl tímto uniknout z velmi seriózního akademického prostředí. Také dodává, že jeho prezentační dovednosti se zlepšily až druhotně.
„Naslouchání je to první a poslední, na čem je improvizace založena. Známe to z konferencí a z každé diskuze, kterou o výzkumu vedeme. Hluboké naslouchání nám může otevřít perspektivy těch ostatních. Jsem rád, že jsem začal s improvizačními představeními, změnilo to také pohled na můj výzkum,“ dodává Dawson.
Excelovská tabulka, nebo vtipná historka?
Adam Ruben dokonce vedl kurz stand-up komedie na americké Univerzitě Johna Hopkinse. Je to molekulární biolog, ale zároveň patří mezi průkopníky tohoto žánru ve vědě. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl skloubit svoje dvě vášně, kterými jsou věda a komedie. Pak jsem ale pochopil, že je to právě ta skulinka na trhu, do které perfektně zapadám,“ říká Ruben s tím, že vtipné podání ulehčí porozumění i složitým konceptům.
„Když si osvojíte používání humoru, naučí vás to jasně a srozumitelně předat informaci, protože vtip, kterému publikum neporozumělo, zapadne. Vědu a humor spojuje to, že z hromady informací tvoříme jasnou a výstižnou věc. Výsledek pak předáváme a je jedno, jestli pomocí tabulek nebo vtipem,“ uzavírá Ruben.
A jaká je odpověď na otázku v názvu? Na výměnu žárovky přece není potřeba žádný profesor. Je to práce pro doktorandy!
Autor: VědaVýzkum.cz (ED)
Zdroj: NASW, PNNL, Informal Science, Scicomm Bites, Science Comedian, Phys.org, SFGate, EDGY, TEDx Talks, Chemistry World, Crastina, Wired
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
