Výsledky posledního žebříčku U-Multirank 2022 naznačují, že sociální nerovnost v přístupu k vysokoškolskému vzdělání zůstává celosvětovou výzvou. Česko si podle nového žebříčku nejlépe vede v kategorii „mezinárodní orientace“. Slabinou je naopak transfer znalostí a technologií a předčasné odchody studentů.
Žebříček U-Multirank, podobně jako třeba takzvaný Leidenský žebříček, usiluje o multidimenzionální hodnocení světových vysokých škol. Sestavuje ho nezávislé konsorcium v čele s německým Centre for Higher Education (CHE). Podílí se na něm ale i Center for Higher Education Policy Studies (CHEPS) z University of Twente a Centre for Science and Technology Studies (CWTS), které publikuje již zmíněný Leiden Ranking.
Aktuální, deváté vydání „multiranku“ zahrnuje 2 202 vysokoškolských institucí z 96 zemí celého světa včetně čtrnácti českých. Od roku 2014, kdy žebříček vyšel poprvé, se počet zapojených univerzit téměř ztrojnásobil. Tento rok se ho účastnilo 5 574 fakult s 11 605 studijními programy napříč 30 obory.
Jejich pořadí lze sestavovat dle nejrůznějších indikátorů v pěti hlavních kategoriích: výuka, výzkum, transfer znalostí, internacionalizace a regionální zapojení, které se hodnotí písmeny A až E. Ty pak mají další samostatné subkategorie. Kromě toho je možné výsledky třídit podle zemí a oborů a také obecných charakteristik, jako jsou velikost, stáří instituce nebo to, zda je vysoká škola veřejná, či soukromá.
Autoři sami U-multirank označují za největší online dostupný žebříček, který postihuje nejen rovinu výzkumu, ale celého vysokoškolského systému. Jeho ambicí je poskytnout data potenciálním studentům pro informované rozhodování o místě nebo předmětu svého budoucího studia a institucím pro vyhodnocení jejich silných a slabých stránek a příležitostí pro zlepšení.
Univerzity hojně lákají studenty ve spolupráci se středními školami
Letos se U-Multirank zaměřil na to, jak se univerzity vypořádávají s problémy se sociální nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a s počtem nedostatečně zastoupených skupin studentů.
Podle organizátorů žebříčku mezi školami existují velké rozdíly v tom, jaké je v nich zastoupení například studentů s neakademickým rodinným zázemím. Ty nazývají jako „studenty první generace”. Ty podle výsledků přitahují více mladší univerzity se silným zaměřením na pregraduální vzdělávání než tradiční výzkumné univerzity.
Některé univerzity, které vynikají v aplikovaných vědách, mají více než 80 % těchto studentů. První generace pak nejčastěji studuje obory sociální práce (65 %), ošetřovatelství (49 %), chemie (45 %) a matematika (43 %). Naopak nejméně zástupců mají ve zdravotních oborech: lékařství, stomatologie a farmacie. Mezi země s nejvyšším podílem studentů první generace patří Portugalsko (62 %) a Itálie (62 %).
Velké rozdíly existují i mezi národními systémy: země se značným nárůstem počtu studentů v posledních desetiletích vykazují vyšší počty nedostatečně zastoupených skupin (etnické menšiny, studenti se zdravotním postižením apod.) než jiné země. Sociální nerovnost v přístupu k vysokoškolskému vzdělání zůstává výzvou a po dlouhou dobu je hlavním tématem agendy vzdělávací politiky mnoha zemí, včetně Evropské unie. „To je důvod, proč U-Multirank poprvé zahrnul do svých údajů také úspěšnost v rozšíření přístupu k vysokoškolskému vzdělání pro nedostatečně zastoupené skupiny,” píší autoři žebříčku. U-Multirank očekává, že podobné vzorce existují i v jiných kategoriích málo zastoupených studentů.
Nejnovější žebříček také zjistil, že univerzity jsou aktivní v oslovování studentů s neakademickým rodinným zázemím prostřednictvím „terénních programů“. Informace o těchto programech poskytlo U-Multiranku 530 vysokoškolských institucí po celém světě. Nejběžnějšími terénními programy pro nedostatečně zastoupené skupiny jsou: cílené poradenství (uvedlo 70 % institucí), spolupráce se středními školami (63 %), speciální mediální a náborové kampaně (53 %) a partnerství s místními a regionálními komunitami ( 50 %).
Cílovými skupinami programů jsou nejen studenti z nevýhodného socioekonomického prostředí, ale také studenti se zdravotním postižením, žadatelé o azyl, migranti a dospělí studenti. Zároveň 18 % všech institucí uvedlo, že nenabízí žádné terénní programy.
Tyto výsledky jsou založeny na datech U-Multiranku za rok 2022, a to jak z průzkumu mezi zúčastněnými institucemi, tak ze studentského průzkumu U-Multirank, který zahrnuje 62 000 studentů z 314 institucí.
V Česku je slabý transfer znalostí a spolupráce s regiony
Podíváme-li se na národní profil České republiky, který je sestaven na základě výsledků českých institucí v žebříčku, zjistíme, že z pěti hodnocených kategorií vychází nejlépe mezinárodní orientace – více než polovina (61 %) institucí bylo v této oblasti hodnoceno nadprůměrně (tedy „A“ nebo „B“) a pouze 17 % podprůměrně („D“ a „E“). Tato kategorii zahrnuje ukazatele jako počet cizojazyčných studijních programů, množství studentských výjezdů, počet mezinárodních pracovníků či společných publikací se zahraničními institucemi. Podle údajů multiranku je v ČR asi 43 tisíc zahraničních studentů, tedy asi jedna desetina a jejich zájem o české vysoké školy nadále roste. Velkou část z nich ale tvoří studenti ze Slovenska. Poměrně dobře si na univerzitách vede i výzkum (48 % českých institucí bylo hodnoceno nadprůměrně).
Naopak nejslabší českou oblastí je podle žebříčku transfer znalostí, v němž bylo 63 % institucí hodnoceno podprůměrnou známkou a jen 22 % nadprůměrnou. Jedná se o viditelné zhoršení oproti předchozím rokům. V této kategorii se hodnotí indikátory, jako jsou společné publikace s partnery z průmyslu, příjem ze soukromého sektoru, množství spin-off firem nebo počet patentů a další.
Obdobné jsou i výsledky v oblasti regionálního zapojení, kde byla nadprůměrnou známkou ohodnocena jen pětina českých institucí. Zde se hodnotí témata, jako je množství absolventů, kteří dále působí v regionu, počet studentských stážích v regionu, příjem z místních zdrojů, nebo publikace s regionálními partnery.
Problém je předčasný odchod studentů a délka studia
Bližší pohled nabídne profil jednotlivých škol. Jednoznačné srovnání není ale úplně možné, protože u řady českých vysokých škol chybí data v alespoň jedné, nebo rovnou více subkategoriích. Žebříček je vhodné interpretovat spíše jako podrobnější profil škol v různých aspektech jejich činností.
Z dostupných dat vyplývá, že nejlépe si z českých vysokých škol v žebříčku vede České vysoké učení technické v Praze. ČVUT získalo nejlepší známky hned ve čtyřech kategoriích, a to za počet publikací v databázi Web of Science na počet studentů, v poměru počtu patentů na 1000 studujících, v množství mezinárodních publikací, a ve společných regionálních publikacích. Horší známku, „D“, zase ČVUT v Praze získalo v kategorii citovanosti.
Na druhém místě se umístila Univerzita Karlova. Ta také získala nejlepší známky ve čtyřech kategoriích, ale hůře se jí dařilo v kategorii počtu patentů na 1000 studujících. Nejlepší známky ale nejstarší česká vysoká škola získala za počet publikací v databázi Web of Science na počet studentů, v množství publikací ve spolupráci s průmyslovým sektorem, v množství mezinárodních publikací a ve společných regionálních publikacích.
Třetí místo obsadila Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Ta získala nejlepší známky ve dvou kategoriích, a to opět v poměru počtu publikací na počet studentů a ve studentské mobilitě. Nepříliš dobrého výsledku (známka D) dosáhla v poměru studentů, kteří na školu nastoupí a dokončí zde bakalářský studijní program.
Na dalším místě se pak umístila Západočeská univerzita v Plzni. Ta uspěla s nejlepšími známkami v poměru počtu patentů na 1000 studujících a v oblasti studentské mobility. Podobně také Univerzita Palackého v Olomouci, která se umístila jako následující, získala „ačkové“ hodnocení v množství patentů a následně také v počtu mezinárodních publikací.
Další umístěné, Mendelově univerzitě v Brně se zase dobře dařilo v oblasti studentské mobility a v kategorii společných regionálních publikací. Všem třem vysokým školám se ale nedaří v kategorii studentského drop-outu, tedy v množství studentů, kteří opustí nedokončený studijní program na bakalářské úrovni studia.
Masarykova univerzita se umístila na 8. místě. Nejlepší, tedy „áčkovou“ známku, získala v oblasti studentské mobility. Skóre jí naopak zhoršuje studentský drop-out jak na úrovni bakalářského, tak magisterského studia a nižší počet patentů na 1000 studujících.
Za ní se umístila Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, která naopak nejlepší známku získala v poměru studujících v magisterském stupni studia, kteří studium dokončí v řádném časovém období. Dále se umístila v žebříčku Česká zemědělská univerzita v Praze. Té se dařilo zejména ve společných regionálních publikacích.
Jako další se umístila Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, která získala nejlepší známku v kategorii citovanosti. Horší výsledky ale měla v počtu publikací, studentském drop-outu nebo počtu patentů. Českou účast v žebříčku uzavírají tři soukromé vysoké školy: Anglo-American University, NEWTON University a Unicorn University.
Na podrobné výsledky českých škol se můžete podívat zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK, JT)
Podívejte se také na výsledky nedávného žebříčku QS World University Rankings 2023 a žebříčku THE Impact Rankings 2022, který se týká udržitelného rozvoje na českých vysokých školách.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
