Akademie věd ČR udělila ocenění Praemium Academiae 2022

Praemium Academiae (Akademická prémie), grant ve výši až 30 milionů korun, mohou ocenění čerpat v následujících šesti letech a hradit z něj náklady spojené s výzkumem, mzdami spolupracovníků či s pořízením technického vybavení. Prémie je nejen finančním, ale i symbolickým morálním oceněním vědecké excelence laureátů.

„Jsou to skutečně ti nejlepší z nejlepších,“ potvrzuje předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Akademická prémie jim má vytvořit takové podmínky pro výzkum, aby mohli rozvinout svůj potenciál ve prospěch Akademie věd i celé české vědy,“ dodává předsedkyně.

O udělení prémie rozhoduje předsedkyně AV ČR s poradní komisí domácích i zahraničních odborníků na základě dosažených výsledků a s ohledem na budoucí perspektivu výzkumu. Kromě odborných životopisů a rámcové představy o zaměření vlastního výzkumu musejí vybraní kandidáti předložit také rozvrh využití grantu. Laureáti zároveň po dobu trvání finanční podpory získávají status hosta Akademického sněmu AV ČR.

Návrhy na udělení Akademické prémie podávají ředitelé pracovišť AV ČR a předseda Vědecké rady AV ČR. Ocenění Akademická prémie se udílí od roku 2007, dosud jej převzalo 36 vědců a vědkyň.

Letošní laureáti

Martin Pivokonský (Ústav pro hydrodynamiku AV ČR)

Martin Pivokonský je hydrochemikem a technologem úpravy vody a ředitelem Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR. Zabývá se fyzikálně-chemickými vlastnostmi vody, složením a kvalitou přírodní a upravené vody, výskytem přírodních organických látek a mikropolutantů a také způsoby jejich odstranění.

Soustředí se na procesy spojené s úpravou a čištěním vody, jako jsou koagulace, flokulace, sedimentace, filtrace, adsorpce a membránová filtrace. Je autorem několika patentů a technologií na úpravu vody.

„Voda se stává skutečně vzácnou surovinou. Získat kvalitní pitnou vodu je stále složitější – i kvůli změně klimatu, která se projevuje mimo jiné častým střídáním období sucha a období náhlých vydatných dešťů. To má pak vliv nejen na vydatnost vodních zdrojů, ale také na jejich kvalitu,“ říká Martin Pivokonský.

Ve značném množství vodních zdrojů dnes nacházíme pesticidy, léčiva, produkty osobní péče, hormony a další škodlivé látky, souhrnně nazývané mikropolutanty. „V úpravnách pitné vody je dokážeme odstranit. Ve vyčištěných odpadních vodách, které se u nás pro výrobu pitné ani užitkové vody zatím prakticky nepoužívají, ale zůstávají,“  vysvětluje vědec.

Právě vyčištěné odpadní vody se ale ve světě čím dál častěji využívají jako surovina pro výrobu nejen užitkové, ale i pitné vody. Například Izrael kryje potřebu vody pro zemědělství z 90 % vodou recyklovanou, v Evropě zatím pouze u 1 % případů. „Abychom vodu mohli recyklovat, bude nutné ji nejprve zbavit koktejlu toxických látek, kterých jsou odpadní vody v současnosti plné,“ varuje Martin Pivokonský. Proto je podle něj nezbytné optimalizovat stávající technologie čištění a úpravy vody a vyvíjet nové.

„Využívání všech dostupných zdrojů vody, a to včetně recyklace a znovuvyužití odpadních vod, je logickým důsledkem celosvětové krize v podobě nedostatku vody a její nízké kvality. Kromě toho je to i jeden z požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z roku 2020. Přesto nám chybí nejen praktické zkušenosti s úpravou takových vod, ale neexistuje ani dostatečné vědecké poznání, na jehož základě by bylo možné navrhovat vhodné technologie pro jejich úpravu,“ zdůrazňuje hydrochemik.

Výzkum z prostředků Akademické prémie Martin Pivokonský zaměří na podrobnou analýzu znečišťujících příměsí ve zdrojích vody, další objasnění jejich vlastností, vzájemných interakcí i interakcí s chemikáliemi používanými při čištění a úpravě vody. Bude se ale také zabývat hledáním nových způsobů, jak je účinně odstranit.

Výsledky zkoumání chce následně směřovat k zavádění nových technologií do praxe v čistírnách i úpravnách vody. Součástí projektu bude proto poloprovozní i provozní testování.

Lucie Bačáková (Fyziologický ústav AV ČR)

Lucie Bačáková je přední českou expertkou v oblasti biomateriálů, regenerativní medicíny, tkáňového inženýrství a tkáňových náhrad. Stojí v čele oddělení Biomateriálů a tkáňového inženýrství Fyziologického ústavu AV ČR.

Tematika, kterou řeší, je unikátní. Zabývá se souhrnně reparací a regenerací tkání kardiovaskulárního systému, tkáně kostí, kloubů a kůže, tedy systémů lidského těla, které v současném světě nejvíce trpí civilizačními onemocněními a poškozeními v důsledku pracovních, dopravních a sportovních úrazů.

Rozpracováním této problematiky do nebývalé šíře zavedla Lucie Bačáková novou vědeckou školu v České republice, plně respektovanou v mezinárodním měřítku.

Tkáňové inženýrství patří k nejžhavějším trendům moderní biomedicíny. Cestu k účinné terapii posouvají v posledních desítkách let nejen experimenty s využíváním kmenových buněk, ale i pokročilý vývoj nanomateriálů a materiálů kompatibilních s lidskou tkání, vhodných zejména pro povrchové vrstvy implantátů. Lucie Bačáková chce udělenou Akademickou prémii využít pro rozvoj všech těchto oblastí.

V oblasti náhrad cév a srdečních chlopní chce hledat cesty pro přípravu kmenových buněk především v buňkách podkožního tuku, které jsou dostupné metodou poměrně málo invazivní liposukce. Upravovat je dále hodlá nikoli genetickou manipulací, ale pokročilými RNA technologiemi. Spolu se svým týmem také prozkoumá možnosti využití kmenových buněk tzv. Whartonova rosolu pupečníku. „Výhodou je, že tyto buňky mohou být v poměrně velkém množství izolovány z tkání, které představují v podstatě ,biologický odpad´, a nezatěžují tedy pacienta žádným přídatným medicínským výkonem,“ uvádí Lucie Bačáková.

Za cíl si Lucie Bačáková stanovila také alespoň zčásti (ale nejlépe zcela) vyřešit zásadní problém cévní chirurgie, kterým je absence dlouhodobě funkčních biologických cévních náhrad o průměru 6 a méně milimetrů. „I po sedmdesáti letech od zavedení prvních cévních náhrad do chirurgie to zůstává nevyřešenou otázkou, jakýmsi hledáním ,svatého grálu´ cévní chirurgie,“ zdůrazňuje vědkyně. Možným směrem řešení, jímž se její tým vydá, je využití biologických matricí v kombinaci s kmenovými buňkami lidí.

V oboru náhrady kloubů a výplně kostních defektů chce Lucie Bačáková mimo jiné hledat cestu k novým materiálům, které lépe vyhovují kostní tkáni, např. mezi slitinami titanu nebo kovů. Ke spolupráci proto zve špičkové týmy fyziků, chemiků a strojních inženýrů. Zkoušet chce i materiály se spontánní mineralizací, například hydrogely.

V oblasti náhrad a hojení ran zamýšlí vědkyně rozvíjet také metodu 3D biotisku kolagenu s buňkami. Zaměřit se chce i na terapii nehojících se a chronických ran a jizev.

Viktor Černý (Archeologický ústav AV ČR)

Viktor Černý se specializuje na evoluční antropologii. Soustředí se na výzkum pravěkých událostí a procesů, jako byly například klimatické změny nebo kulturní inovace, a hledá v nich příčiny současné genetické diverzity. Ve spolupráci s řadou zahraničních pracovišť se podílí na projektech evoluce člověka v subsaharské Africe a jeho šíření do Eurasie.

V Archeologickém ústavu AV ČR, Praha, pracuje od roku 1994. Zabýval se mimo jiné hledáním genetických stop migrace anatomicky moderního člověka přes Arabský poloostrov nebo vlivem migrací na populační strukturu afrického sahelu a v poslední době i výzkumu genetických otisků pramenících z odlišných způsobů obživy. V rámci těchto projektů vede studenty magisterského a doktorského studijního programu antropologie na Přírodovědecké fakultě UK.

Kontakty odlišných kultur vytvářejí dnes, stejně jako v minulosti, neuralgický bod společenského vývoje. Populace a jejich kultury se střetávají za účelem získávání potravních zdrojů, nebo naopak migrují kvůli nedostatku potravy do klimaticky příznivějších míst.

Udělení Akademické prémie umožní Viktoru Černému věnovat se biokulturním interakcím, shrnout a také významnou měrou rozšířit jeho dosavadní výzkumy. Jádrem projektu bude africký sahel, kde studuje populační historii a kontakty kočovných pastevců a usedlých zemědělců. Značný vliv na vztahy těchto dvou skupin měla klimatická změna. Ve svém důsledku totiž způsobuje nestejné příležitosti při možnostech obživy v sahelu a následně konflikty mezi oběma skupinami, které poté vedou k destabilizaci regionu. 

„Chceme studovat interakce historických a moderních populací z pohledu archeologie a genetiky a zamyslet se nad jejich společenskými dopady,“ říká Viktor Černý. „Domnívám se, že komplexní analýza symbiózy různých etnických a subsistenčních skupin může být prospěšná i pro aktuální diskuzi o vhodné pomoci směřující ke snížení politické destabilizace,“ zdůrazňuje antropolog.

Projekt počítá mimo jiné i se zapojením se do stávajícího výzkumu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v Ománu, který přináší objevy otevírající nové pohledy na objasňování migrace anatomicky moderního člověka z Afriky přes úžinu Báb-al-Mandab v Rudém moři do Arábie v období středního paleolitu.

 

Zdroj: Akademie věd ČR