Získávání zkušeností prostřednictvím zahraniční stáže je v našich podmínkách vnímáno nejen jako přínosné, ale také jako velmi žádoucí a klíčové pro profesní dráhu všech, kteří se rozhodli realizovat ve vědě a výzkumu. A nejde jen o inspirativní zkušenosti, jde hlavně o navázání nových kontaktů, rozšíření profesních obzorů i předcházení riziku akademického „inbreedingu”.

V rámci ankety odpovídali čtenáři našeho portálu na pět otázek:

1. Jaké stáže či zahraniční pobyty jste absolvoval/a?

2. Jaké byly Vaše zkušenosti s příjezdem a začátky v nové zemi a následně s návratem zpět do vlasti? Co Vám pomohlo a co byste případně poradili dalším vyjíždějícím?

3. Čím Vás Váš pobyt v zahraničí nejvíce obohatil?

4. Co považujete za největší negativum v souvislosti se zahraniční stáží?

5. Co si myslíte o stále větším tlaku na získání zahraničních zkušeností v rámci profesní kariéry?

Názory čtenářů portálu Vědavýzkum.cz

Na otázku, jakou stáž absolvovali, uvedli respondenti celou řadu typů pobytů, které se lišily nejen svou délkou, ale i obdobím, ve kterém je absolvovali – od základního nebo středoškolského studia, až po doktorské a post-doktorské stáže.

PhD ve Velké Británii a následně postdok tamtéž, dohromady sedm let.

Julie Kovářová, Biologické centrum AV ČR

Dva roky postdok v Jihoafrickej republike na Stellenbosch University vďaka Claude Leon Fellowship.

Anonym

Studentské stáže (tři měsíce v Belgii, tři měsíce v USA), PhD (čtyři roky v Belgii), post-doc (dva roky, MPI; rok ve Francii, čtyři roky v Belgii).

Anonym

Pracovní pozice na základě vyhraného konkurzu v Science and Technology Facilities Council ve Velké Británii.

Tomáš Kulhánek, Ústav patologické fyziologie, 1. LF Univerzity Karlovy

Dlhodobo freemover v USA, dlhodobo MSCA v Rakúsku, krátkodobé stáže v Rakúsku a Belgicku, dlhodobá stáž v Rakúsku v súkromnom sektore.

Stanislava Bezdíček Králová, University of Vienna

Doktorát na University of Oxford, postdoc tamtéž, pak postdoc na University of California, teď Fellow v Oxfordu.

JT, University of Oxford

1992-1996 Německo na základní škole a gymnáziu. 1996-2001 Velká Británie střední škola (tyhle obě díky rozhodnutí rodičů). 2001-2005 MSCI na University of Cambridge, 2005-2009 PhD na University of Sheffield ve Velké Británii, 2009-2013 postdoc na University of Oxford. Poslední tři už z vlastní vůle.

Blanka Collis, ÚOCHB

Jaké byly Vaše zkušenosti s příjezdem a začátky v nové zemi a následně s návratem zpět do vlasti? Co Vám pomohlo a co byste případně poradili dalším vyjíždějícím?

Začátky v nové zemi byly bez problémů. Předem jsem si zjistila potřebné informace, zajistila ubytování, komunikovala se svým novým školitelem a přesně věděla, co jak bude probíhat. Návrat byl peklo, protože se jednalo o předčasný návrat vlivem pandemie covid-19. Neměla jsem kde bydlet, neměla jsem práci a ještě několik měsíců platila nájem v Norsku. Vyjíždějícím bych poradila co nejvíce zařídit předem – před samotným příjezdem. Taky navázat bližší kontakt s někým konkrétním na místě hodně pomohlo.

Anonym

Zkušenosti s příjezdem do cílové země mám hodně krušné. Možná to souvisí s mojí úzkostnou povahou. Ani na jeden výjezd jsem se nijak zvlášť netěšila a pociťovala jsem dlouho dopředu obrovský stres z toho, jaké bude nové prostředí, jestli se mi tam bude líbit, jaký bude šéf a lidi ve skupině… I zařizování potřebných dokumentů není něco, na co se člověk vysloveně těší.

Naproti tomu zkušenost z Anglie je téměř o 180 stupňů jiná – lepší. I když začátek jsem si taky nijak zvlášť neužívala (protože opravdu nemám ráda nové začátky), po pár měsících se to zlomilo a cítím se tam jako doma.

Po návratu domů z Německa jsem byla neskutečně šťastná, že jsem zpět – opravdu jsem počítala každý den, až budu moci odjet domů. Z Anglie jsem se ještě nevrátila, ale na návrat se upřímně vůbec netěším a zatím si ho ani neumím představit, protože je mi tady fakt dobře.

Soňa Krajčovičová, University of Cambridge a Univerzita Palackého v Olomouci

Příjezd byl dost šok, výzkumný ústav fungoval úplně jinak, než jsem si uměla představit. Taky mě limitovalo to, že jsem neuměla německy a vesměs celý technický personál nemluvil anglicky. Co mi pomohlo se nějak adaptovat? Kolegové z ústavu, kteří byli na erasmáky zvyklí, a kteří nás nebrali jako nějakou verbež, ale spíš jako své kolegy ze zahraničí. Návrat do ČR? Naprostý šok a smutek hlavně z toho, že jsem přijela s neskutečným elánem tzv. změnit svět, ale náš český okleštěný systém ze mě vše velmi rychle vysál. Vědu v ČR opravdu nechápu a nemám ráda.

Petra Straková, Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno

Jste-li mladí doktorandi bez závazků, jeďte – kamkoliv a na jak dlouho chcete, stojí to za to, i kdyby to nebylo podle představ.

Vyhlížíte-li stáž jako postdoc nebo i později, vše si naplánujte, ať z toho vytěžíte maximum – nejezděte naslepo, ale raději do laboratoře, kterou znáte (ideální je zajet na návštěvu, být v pravidelném kontaktu se zahraničními kolegy nebo je alespoň znát z konferencí – přátelské vztahy jsou velké plus). Ptejte se, jak vypadá tamní pracovní kultura – dochází se na pracoviště nebo se pracuje z domova? Jak často se schází celá skupina? Jak často budete mít možnost mluvit se svým vedoucím? Jak velká je výzkumná skupina a jsou v ní jen doktorandi nebo i další personál? Pracuje se 9-17 h, od rána do večera, nebo po nocích? Když si sednete, bude to skvělé. V opačném případě máte možnost vyhnout se nepříjemnostem nebo nenaplněným očekáváním.

Martin Husák, Masarykova univerzita

Určitě se vyplatí vyjet na delší dobu, můj šestitýdenní výjezd byl velmi krátký.

Anonym

Čím Vás Váš pobyt v zahraničí nejvíce obohatil?

Přínos jak pro osobní, tak profesní rozvoj. Dostal jsem do vínku skvělý background na své Alma Mater (Masarykova univerzita) a od svého školitele diplomové práce. Toto mi umožnilo být platným členem všech týmů, v rámci kterých jsem kdy pracoval a umožnil mi rozvinout můj přehled do mnoha oblastí, o kterých se mi ani nesnilo. Hlavní plusy: 1) zažil jsem několik groupleaderů a od každého jsem si vzal něco pro svoje schopnosti vést lidi; 2) měl jsem to štěstí, že jsem pracoval s mnoha kolegy a kolegyněmi, které jsou dnes hvězdy v našem oboru a zůstávají velmi dobrými kamarády/kamarádkami, a z toho teď „profitují" i moji studenti, neb mají celkem snadný přístup ke kvalitním zahraničním stážím v rámci jejich PhD; 3) osobní rovina je neoddiskutovatelná - jsem naprosto jiný člověk, než ten, který odjížděl poprvé pryč mimo ČR.

Anonym

Pobyt mě rozhodně obohatil o množství zkušeností z praxe, o jazyk, přátele, o zkušenosti s nastavením mysli Američanů, o nová místa, o zkušenosti s tím, jak vycházet s určitými typy lidí a samozřejmě i o vydělané peníze. Samozřejmě si díky tomu také mám možnost žádat v ČR o GAČR, kde je výjezd do zahraničí nutnou podmínkou.

Anonym

Hlavně jsem získala nadhled a přehled o tom, jak se dělá věda v mém oboru. Také kdo, co a jak dělá. Viděla jsem spoustu špičkových přednášek nejen na univerzitních seminářích, ale také na mezinárodních konferencích. Samozřejmě to byla spousta praktických zkušeností včetně prezentací, workshopů, komunikační dovednosti apod. Asi ze všeho nejdůležitější je, že si člověk přiveze otevřenou mysl a jiný mindset, sebevědomí a elán.

Julie Kovářová, Biologické centrum AV ČR

Už samotné domlouvání stáže pro mě bylo významnou zkušeností. Nic podobného jsem ještě nikdy řešit nemusela, protože jsem si dosud vystačila s již existujícími kontakty svého školitele a kolegů.

Asi největším přínosem bylo to, že jsem viděla, jak věda funguje jinde, jak nad výzkumem lidi uvažují, jaké jsou jejich profesní hodnoty.

Anonym

Bude to znít jako klišé, ale otevřela mi tato zkušenost oči. A to jak ve smyslu osobního rozvoje, tak z pohledu na samotné studium. Vidět, jak probíhá výzkum a styl výuky na Ghent University, bylo obohacující v tom, že mi najednou přišel český školský systém jako neefektivní a zastaralý.

Ioannes Basbas, ViraTherapeutics GmbH

Co považujete za největší negativum v souvislosti se zahraniční stáží?

Jednoznačně nutnost prodlužovat studium na domácí univerzitě.

Anonym

Problém s dlouhodobým zabezpečením (vlastní bydlení, naspořené peníze na důchod v různých zemích, atd.) a řešení daní a sociálního/životního pojištění dle různých legislativ. Návraty do českého školního systému zejména pro starší děti vyjíždějících vědkyň a vědců můžou být dost náročné.

Blanka Collis, ÚOCHB

Jde o obrovský zásah do osobního života – pro mladého doktoranda bez závazků je krátká stáž skvělé dobrodružství, o pár let později už si dvakrát rozmyslí, jestli to za to stojí. I když počítáte s tím, že na stáž vyjedete a vyhýbáte se proto závazkům, může se vám snadno stát, že propásnete životní šance v osobním životě.

Martin Husák, Masarykova univerzita

Z profesionálního hlediska je to prohloubení smutku z toho, kam se ČR ubírá, akademicky i politicky. Když člověk vidí tolik věcí, které fungují v zahraničí lépe a co se v Česku řeší za kraviny (absurdní požadavky vykazování do grantů, tlak na příliš bezpečný a predikovatelný výzkum, leckdy hrozivé podmínky doktorátů, neprofesionalita, častý sexismus – osobní i systémový, konflikty mezi lidmi, kteří by měli naopak spolupracovat atd.), a o řadě problémů slýchá tak konzistentně, neplní ho to úplně nadějí. A zároveň když člověk slyší příběhy lidí, co se plni nadšení vrátili, aby věci otočili k lepšímu, a byli buď vyštváni pryč, nebo postupně zdeptáni, tak to člověku chuť k návratu taky úplně nezvyšuje. Vnímám to, že bych ke zlepšení systému měl přispět jako svého druhu povinnost, a snažím se a snažit budu, ale nemůže to znamenat profesionální sebevraždu.

JT, University of Oxford

Coby PhD. student mám naprosto neadekvátní měsíční příjem, který stěží vystačí na životní náklady v České republice. Navzdory tomu, že moje univerzita finančně podporuje povinné zahraniční stáže studentů, nebýt podpory rodiny a úspor z dřívějška bych si výjezd na stáž na Nový Zéland nemohla dovolit. Zároveň neexistuje moc možností, jak financovat stáž na Novém Zélandu, ačkoli jsem přesvědčená, že pokud je cílem získat opravdu nové zkušenosti a odlišný pohled na věc, mimoevropská stáž může být mnohem přínosnější než stáž na evropském písečku.

Anonym

Co si myslíte o stále větším tlaku na získání zahraničních zkušeností v rámci profesní kariéry?

Zcela chápu význam a přínos zahraničních zkušeností, zvlášť těch dlouhodobých. Zároveň se ale cítím být jaksi vydírána. Pokud chci kariéru ve výzkumu, přemýšlím nad celým svým životem v kontextu toho, že po PhD musím na pár let do zahraničí. Má smysl investovat čas a úsilí do zařizování domácnosti, když ji stejně za rok budu muset složitě rozprodávat před stěhováním? Mám se vůbec snažit najít si partnera, když se potom budeme muset dohodnout na tom, čí kariéra dostane přednost a kdo bude následovat toho druhého, kam ho pracovní nabídky zanesou? O plánování rodiny ani nemluvě... V době, kdy se stále víc mluví o rovných příležitostech pro všechny, působí rostoucí tlak na získání zahraničních zkušeností paradoxně.

Anonym

Treba možno definovať, čo sa ako zahraničná skúsenosť ráta. Ja som bola na pár týždňov na postdok stáži na univerzite v rámci EU a to ma veľmi v osobnom ani pracovnom živote neobohatilo. S dvoma rokmi strávenými na postdoku v JAR sa to naozaj porovnať nedá.

Anonym

Myslím, že je v pořádku, aby lidé měli podobné zahraniční zkušenosti. Jsou neocenitelné. Rozhodně nejsem pro inbreeding, který je u nás, myslím si, docela rozšířen.

Anonym

Je to užitečné a rozhodně správný směr. V zahraničí je tohle naprosto běžné a nikdo se nepozastavuje nad tím, že člověk jde např. studovat magistra nebo rok pracovat do zahraničí, bere se to jako běžná součást rozvoje.

Anonym

Dle mého názoru získání zahraniční zkušenosti by nemělo být o tlaku, ale o posunutí se v osobním rozvoji – je potřeba si uvědomit, kdy je člověk na to osobnostně připravený, a v ten moment vyjet a zažít fungování v cizině.

Anonym

Všem čtenářům děkujeme za jejich odpovědi!

Názory respondentů nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.

Autorka: Vědavýzkum.cz (MK, AZ)