Ačkoliv na téma „pružnosti a jednoduchosti“ administrace projektů z fondů ESIF bylo napsáno mnoho, a jen málo z toho pozitivního, dovolím si přeci jen další poznámku. Nastavení systému realizace jednotlivých projektů a způsob vykazování způsobilých nákladů je excelentním příkladem, co dokáže český úředník, pokud dostane volnou ruku při stanovování pravidel.
Téměř národním sportem se stalo úsilí vymyslet co nejsložitější a v praxi skoro nerealizovatelné pravidlo, které bude sloužit k silnému znechucení příjemců podpory, dramatickému ztížení jejich práce při řízení projektu, nepočítaje v to nekonečné kontroly nejrůznějších orgánů s neustále hrozícím rizikem obřích finančních sankcí i trestního stíhání. Fakt, že tato pravidla jsou často v rozporu se zdravým rozumem a platnými právními předpisy, nikoho na řídících orgánech operačních programů netrápí.
Názorným příkladem negativního vlivu byrokratických omezení jsou například seznamy obvyklých cen kancelářského vybavení, jinými slovy striktní cenové limity pro jednotlivé nákladové položky. Příjemci jsou tak v případě stolních počítačů a notebooků nuceni pořizovat průměrné až podprůměrné vybavení. Samostatnou kapitolou jsou také limity pro stanovení osobní nákladů.
Nepřipouští se mzdový nárůst, tedy pokud byl v roce 2016 napsán projekt pro období 2017 – 2022, pak platová úroveň v roce 2022 bude na úrovni 3. kvartilu statistiky ISPV za rok 2015, nebo 56 000 Kč, pokud žadatel důkladně nezdůvodní částky vyšší. Skutečně mají být tímto způsobem motivováni mladí nadějní odborníci, aby dělali špičkový výzkum v ČR? Na druhé straně je to motivační, je to dostatečně silný signál pro ty opravdu schopné, aby nehleděli na to, co mohou velmi složitě a pracně získat z veřejných zdrojů a odešli do komerční sféry nebo začali sami podnikat.
Stručně shrnuto, současné nastavení pravidel čerpání fondů ESIF, především pak v rámci OP VVV je zaměřené na dosažení a zakonzervování průměrnosti, podpora excelence, ať v základním výzkumu, aplikovaném výzkumu nebo výuce se prosazuje velmi obtížně. Dotační prostředky se opět rozpouštějí do velké množiny malých projektů, obsahově se překrývajících nebo řešících témata, která zajímají pouze samotné řešitele a společnost by se bez nich určitě obešla. Výsledkem je velké množství výsledků, které nemají jinou šanci na uplatnění než v rámci publikačních výstupů, které po krátké době stejně pokryje prach a nikdo si jich už nikdy nevšimne.
Toto není správná cesta k posílení konkurenceschopnosti naší ekonomiky a je škoda, že jsme nedokázali získané finanční prostředky efektivněji využít.
Bohužel z pohledu úředníka znamená efektivnost pouze dosažení ceny/nákladu v čase a místě obvyklého. Ovšem za to dostaneme většinou výsledek, který je také v místě a čase obvyklý.
Nicméně v současné neutěšené době se dějí i pozitivní věci. Je to například novela zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, díky které odpadla povinnost pro veřejné vysoké školy a další akademická pracoviště zveřejňovat smlouvy týkající se spolupráce s podniky, kdy získávají finanční prostředky z neveřejných zdrojů díky svým schopnostem a know-how.
Nadcházející volební období přinese jistě celou řadu změn a je nezbytné všemi silami pracovat na tom, aby tyto změny byly krokem dopředu, nikoliv úkrokem stranou nebo nedej Bože krokem zpět.
Autor: Milan Petrák, Ředitel Technoparku Kralupy VŠCHT Praha, člen předsednictva AVO
Vyšlo 11. 10. 2017 na blogu Asociace výzkumných organizací.
