Lucie Nunez: ČR widening využívat umí. Bude ale i v 10. rámcovém programu?

Oficiální název 10. rámcového programu, který by měl následovat po programu Horizont Evropa, tedy v letech 2028–2034, ještě není znám. Tušíte, o jakých názvech se diskutuje?

Přiznám se, že netuším vůbec. Myslím si, že v tuhle chvíli to asi ani nikdo u Evropské komise (EK), ani zástupci členských států, neřeší jako prioritu, a čeká se, až někdo přijde s nějakým kreativním názvem. Předpokládám ale, že se v názvu opět objeví slovo Horizont, určitě se nebude jmenovat suše 10. rámcový program, jak tomu bývalo dříve, k tomuto modelu pojmenování v podobě číselné řady se EK rozhodně nevrátí. Naopak očekávám, že název ponese punc excelence a že bude hodně zvučný. Necháme se překvapit.

Název tedy ještě není, ale v jakém stádiu příprav je tedy 10. rámcový program? Pokud mám správné informace, existuje Platforma MŠMT pro budoucí podobu 10. rámcového programu. Poziční dokument ČR k FP10 by měl být k dispozici do konce roku 2024?

Pokud se ptáte na národní úroveň, tak to je přesně tak, jak říkáte. Rozhodli jsme se začít diskuzi o 10. rámcovém programu na národní úrovni již na začátku tohoto roku, protože jsme věděli, že se začínají formovat národní pozice jednotlivých členských států, a na evropské úrovni již začaly vznikat různé platformy, které budou mít na podobu 10. rámcového programu zásadní vliv. Navíc se stále více lidí z výzkumné komunity ptalo, zda chystáme národní pozici, takže od toho jsme se vlastně odrazili a řekli jsme si, že by to bylo fajn. Přiznám se, že nám to vlastně i pomáhá dostat různé aktéry, kteří by měli spolupracovat, k jednacímu stolu. K tvorbě národní pozice potřebujeme nutně slyšet i hlas dalších ministerstev, agentur apod.

Přirozeně jsme navázali na Radu pro mezinárodní spolupráci ve výzkumu, vývoji a inovacích, která byla ustanovená v květnu loňského roku a má několik podskupin. Jedna z těch pracovních podskupin se zaměřuje i na zvyšování účasti ČR právě v rámcových programech, tak jsme ji trochu transformovali a ustanovili z ní takovou platformu pro přípravu národní pozice. Ráda bych zdůraznila, že jsme otevření tomu, aby se kdokoliv, kdo má vážný zájem o tuto problematiku, do ní zapojil. Ještě bych ráda upozornila na jednu neformální skupinu, kterou si vlastně utvořili sami někteří zástupci z řad výzkumných manažerů a výzkumníků. Naším cílem je do budoucna tyto dvě platformy nějakým způsobem přiblížit nebo spojit tak, abychom měli při přípravě pozice k rámcovému programu pokrytou celou tu škálu aktérů od všech resortů až po příjemce.

V čem se způsob přípravy nového rámcového programu v porovnání s přípravou předchozího programu liší? Přece jen je podle mě všeobecně kladen větší důraz na otevřenost a transparentnost procesů. Promítá se to i tady?

Přiznám se, že to nedokážu zcela porovnat, protože jsem zrovna u přípravy 9. rámcového programu nebyla celou dobu, neboť jsem odcházela na mateřskou. Z mého pohledu je ale zásadní nyní to, že diskuze na evropské úrovni způsobily, že začínáme s jednáními mnohem dříve. Prostě nás to nutí k tomu, abychom byli rychlejší, takže mi přijde trošku paradoxní, že se velmi aktivně bavíme o 10. rámcovém programu v podstatě v polovině běhu 9. rámcového programu. Ale alespoň budeme včas a dobře připravení na jednání s EK a budeme se snažit prosadit nějakou tendenci v novém rámcovém programu. A co se týká otevřenosti, tím, že se ustanovila výše zmíněná Rada, tak se to výrazně usnadnilo. Původně vše diskutovaly v užším kruhu určité orgány státní správy, ale časem se ukázalo, že k daným tématům chtějí aktivně přispět kolegové z jiných rezortů a institucí, nebo že by chtěli být minimálně informováni. Takže když to shrnu, k přípravě 10. rámcového programu přistupujeme rozhodně otevřeně.

Sama jste zmiňovala, že některé státy již mají připravené poziční dokumenty k 10. rámcovému programu. Čím je to dáno, že například Finsko, Německo, Lotyšsko, Švédsko nebo Dánsko již zveřejnily své poziční dokumenty? Od kdy na tom podle vás musely začít pracovat?

Muselo to být již na podzim loňského roku v momentě, kdy se rozeběhly diskuze na evropské úrovni. Na evropské úrovni existuje expertní platforma, která má zkratku ERAC, což je výbor pro evropský výzkumný a inovační prostor, a na této platformě, která sdružuje zástupce členských států, se v loňském létě ustanovila expertní skupina, tzv. task force pro tvorbu 10. rámcového programu, a právě tam se začal debatovat prvotní směr 10. rámcového programu.

Má v této expertní skupině ČR zastoupení?

Ano, v tuhle chvíli tam máme jako hlavní delegátku vrchní ředitelku naší sekce, dále pana dr. Hrušáka, a jako další delegátka ČR v této expertní skupině zastupuji já.

Když se vrátíme zpět k zahraničním pozičním dokumentům. Proč je státy již zveřejnily? Tedy v době, kdy se rámcový program teprve začíná psát? Je to ze strategických důvodů, aby byl podle jejich návrhů 10. rámcový program sepsán? Říkala jste, že se na to díváte pozitivně, že pozice za ČR bude hotová do konce roku. Není to pozdě? Stihnou se pak naše připomínky zakomponovat? 

Rozhodně není pozdě. A ano, to víte, že by si představovali, že budou mít se svými myšlenkami poziční výhodu a od nich se teprve ostatní budou odrážet, ale podle mých odhadů, na základě dosavadních jednání v rámci expertní platformy, bude realita jiná. Hodně pozic je ale v souladu s tím, co se právě diskutuje, pár jich je kontroverzních. Největší rozdíly jsou v některých konkrétních oblastech, třeba ve wideningu. Widening je taková horká brambora, diskuzi o něm podnítila dánská národní pozice, ale rozhodně bych to nepřeceňovala v tom smyslu, že co se zveřejní jako první, se v rámcovém programu objeví. Už ty první diskuze naznačují, že to tak rozhodně nebude.

Na čem tedy podle vás konkrétně záleží, jakou bude mít česká národní pozice k rámcovému programu sílu?

V tuhle chvíli podle mého názoru nejde úplně tak o sílu, ale jde spíš o to, se do toho dialogu zapojit. Členské státy se obávají, že rámcový program bude napsaný podle toho, jak si představuje Evropská komise a těmito pozicemi se v tom Evropské komisi státy snaží zabránit. Specificky k tomu přistoupilo Německo, které koncipovalo svou národní pozici jako takovou kostru s tím, že k jednotlivým bodům budou postupně doplňovat a zveřejňovat politické dokumenty. Pro nás naše pozice bude znamenat to, že budeme vědět, co chceme na národní úrovni, a zároveň dáváme signál i Evropské komisi. Přiznám se ale, že jsem spíš skeptik, a nemyslím si, že by EK dělala rámcový program podle toho, jak si přejí členské státy. EK to podle mě vezme zezačátku jednostranně a bude směřovat svým vytyčeným směrem a na nás bude to co nejvíce rozumně usměrnit.

V červenci 2025 bude první verze rámcového programu. Co bude následovat po tom? Přijde nějaké zásadní připomínkové řízení? Pokud si to správně pamatuju, tak v předchozí přípravě byly různé programové výbory a stínové programové výbory. Vím, že v některých tematických okruzích nebyly stínové výbory moc aktivní v připomínkování. Čím to je? 

Problematika programových výborů je trochu širší, ona totiž specificky nesouvisí jenom s projednáváním budoucího rámcového programu, protože programové výbory fungují kontinuálně po celou dobu trvání rámcového programu. Stínové programové výbory jsou ustaveny v momentě, kdy už se blíží spuštění nového rámcového programu. V praxi to znamená, že jsou v nich zastoupeni ti stejní lidé jako ve standardním programovém výboru, akorát už se připravují na roli pro nový rámcový program. Komentování dokumentů či návrhů v programových výborech se nám ale příliš neosvědčuje. Tím, jak jsou programové výbory někdy strašně široké a někdy velmi odborné, tak je těžké tu expertízu získat.

Co nám tedy do 10. rámcového programu zůstává jako velký úkol, je aktualizace expertní báze, kterou by měli mít delegáti do každého programového výboru k dispozici. To jsou takzvané odborné poradní skupiny, které ke každému programovému výboru byly ustanoveny. V těchto poradních skupinách jsou nominovaní lidé z řad výzkumníků, výzkumných institucí, ale i z dalších resortů. Co je však potřeba do dalšího období, je to, aby tito zástupci v odborných poradních skupinách byli proaktivní a dávali delegátovi vstupy. A to je něco, co se v tuto chvíli bohužel až na výjimky neděje. Dle mého názoru je to velká škoda, protože nám tím uniká ohromná síla. Jde vidět, že jiným členským státům, které mají tuto sílu z řad institucí v zádech, se opravdu daří do pracovních programů posouvat nové myšlenky. ČR tam funguje spíš reaktivně, takže se vyjadřujeme k myšlenkám jiných a je to škoda. Potřebujeme přinášet nové nápady a k tomu potřebujeme funkční komunikaci se všemi zainteresovanými stranami, kteří do projektů rámcového programu nějak vstupují nebo naopak nevstupují a chtěli by vstoupit.

Jak tedy mohou běžní smrtelníci, například řadoví projektoví manažeři, zasahovat do tvorby rámcového programu? Jak vám mohou své nápady a myšlenky předat? V letních měsících je plánována s Technologickým centrem Praha národní veřejná konzultace, na základě které potom TC Praha vydá pozici za národní kontaktní bod (NCP). Je toto nejefektivnější cesta, jak k vám nápady a názory dopravit?

Ano, určitě. Jak jsem popisovala fungování programových výborů a odborných poradních skupin, tak to se týká především samotného průběhu rámcového programu. Pokud se budeme bavit výhradně o přípravě 10. rámcového programu, tak názory běžných řadových výzkumníků, výzkumných manažerů a dalších lidí z praxe budeme sbírat formou veřejné konzultace, kterou plánujeme spustit s Technologickým centrem Praha v průběhu léta formou dotazníkového šetření. A také doufáme, že neformální skupinka pro přípravu národní pozice, která vznikla bottom-up pod koordinací Ondřeje Hradila z Masarykovy univerzity, má své sítě, že lidé zainteresovaní v této skupině komunikují se svojí komunitou a že nám tato skupinka bude moci jejich názory zprostředkovat. Do toho popravdě vůbec nezasahujeme, protože to nebyla naše iniciativa a nemáme snahu to jakkoli řídit. Nedokážu zatím zhodnotit, jak moc tato skupina pracuje plošně, nebo jak moc jsou jí prezentovaná stanoviska objektivní. Nově nás teď ale přizvali jako hosta ke svému dalšímu jednání, tak se těším, že s touto neformální skupinkou spojíme také síly. A na září pak s TC Praha plánujeme kulatý stůl, na kterém bychom se rádi setkali i se zájemci mimo naši oficiální platformu. Další kulatý stůl plánujeme v listopadu, kde by již měly být prezentovány společné závěry pro národní pozici.

A dokážete dle dosavadních průběhů jednání odhadnout, jak moc bude v souladu národní pozice s pozicí TC Praha, kterou budou oficiálně vydávat jako NCP? Vnímáte již teď nějaké odlišnosti způsobené úhlem pohledu poskytovatel versus příjemce?

V tuhle chvíli si myslím, že žádné velké odlišnosti nejsou. Můžeme se pak lišit v nějakých detailech, ale tím, že MŠMT s TC dlouhodobě spolupracuje na kontinuální bázi, tak tušíme, že jsou témata, na která oni nahlížejí z expertní úrovně, kdežto MŠMT ze strategické úrovně, ale to vůbec není na škodu věci. Naopak mám pocit, že se to skvěle doplňuje. Upřímně jsme rádi, když se dozvíme detaily, do kterých my nemáme možnost dohlédnout, doplní nám to celý kontext dané problematiky. A vypadá to, že se zatím názorově nelišíme ani s tou neformální skupinkou.

Jak moc je obtížné dát dohromady tolik vstupů a vytvořit národní pozici jako jednotný text? Dovedu představit, že vám chodí mix návrhů od strategických cílů, přes komentáře, výtky k různým specifickým cílům až nejrůznější poznámky ke konkrétním akčním plánům. U hotových nástrojů k implementaci asi lidé připomínkují všechno od procesu podávání žádosti až po hodnocení a nastavení podmínek spolupráce s neekonomickým sektorem. Jaké podklady jsou pro vás nejužitečnější? A v jaké formě je nejraději dostáváte?

Abych pravdu řekla, tak bych byla šťastná, kdyby k nám doputovalo to všechno, co jste vyjmenovala, a mohli jsme mít tu hrůzu v očích, co s tím vším budeme dělat. Ale ono to tak bohužel není. My ty různé názory z odlišných perspektiv velmi potřebujeme, ale ne vždy nám chodí. Nemyslím si, že by neexistovaly, jen ta linka k nám prostě někdy není přímá. Jsem ráda, že u diskuzí týkajících se 10. rámcového programu je přímá přes TC Praha. Spolupráce s TC Praha je pro nás v tomto ideální, protože pokud NCP mohou všechny ty podněty absorbovat, sesumírovat a my to dostáváme od nich, tak je to skvělé. A navíc nám ty podněty dovysvětlí, protože znají od příjemců ten široký kontext, do kterého my nemáme šanci se dostat. Velmi často ty podněty vypadají jako jednotlivosti, ale ukáže se, že nejsou, že to velmi často na něco navazuje, že je to typická kontextuální informace.

Má smysl, aby české regionální univerzity a výzkumné ústavy vydávaly své názory a stanoviska formou své vlastní pozice? Je to něco, co by vás nebo někoho dalšího zajímalo? Nebo spíš doporučujete, aby se spojili v rámci nějakých aliancí apod.?

Určitě to má smysl a rozhodně nás to zajímá. Kéž by nám přišlo klidně 20 takových pozic najednou, ale realita je taková, že ne každá instituce má potřebu se k přípravě rámcového programu vyjadřovat. Snažíme se teď co nejotevřeněji komunikovat i s tím neformálním prostředím, abychom dosáhli na nějaké vstupy. Každého nápadu, názoru a jakéhokoli podnětu si nesmírně ceníme.

A kdybyste měla říct, v jaké formě by ty pozice měly být? V CZARMA máme hodně projektových manažerů a manažerů ve VaV, kteří se na tvorbě pozic za své instituce budou pravděpodobně podílet. Jejich jménem vás tedy prosím o radu: Jak má podle vás vypadat pozice, aby měla co největší šanci na zapracování do změn rámcového programu? Když se podívám na současné pozice organizací, které jsou již zveřejněné, a jsou to různé instituce, organizace aliance a tak dále, tak se to velmi liší z hlediska formy. Lze nalézt pozice ve formě od dvoustránkových tezí až po šedesátistránkové pamflety. Co podle vás funguje nejlépe?

Nelze to zcela zobecnit, ale zastávám názor, že méně je někdy více. Například národní pozici plánujeme udělat tak, že vybereme nejzásadnější body, které co nejvíce zestručníme. Zatím nelze odhadnout, jaký to přesně bude mít rozsah, ale představuju si národní pozici na dvě strany. A k tomu by pak mohly být nějaké podrobnější dovysvětlující a upřesňující anexy. Pro vizibilitu a pro politické rozhodování je ale potřeba stručnější, formálnější verze pozice.

Zajímá Evropskou komisi hlas univerzit wideningových zemí, z nichž některé stále mají úplně minimální zkušenosti s rámcovými programy a doposud čerpaly finance převážně z kohezních fondů?

Ano, musí je to zajímat, protože politika EK je v současné chvíli taková, a myslím si, že do budoucna i zůstane taková, pokud se přímo v názoru EK teď samozřejmě něco výrazného nezmění, což v tuhle chvíli sami nevíme. Čekáme, jak se to teď po volbách vše usadí. Co však bylo doposud zřetelné, byl tlak na členské státy, aby se snažily, neboť jim jsou dávány nástroje, a někteří je nevyužívají. Typicky například wideningové nástroje, které jsou pro tyto účely určeny. Když je členské státy nevyužívají, je to dle EK jejich národní problém.

EK zveřejnila expost hodnocení programu Horizont 2020. Dokázala byste říct, jaké jsou z něj nejdůležitější závěry? Co se povedlo a co se naopak nepovedlo a hlavně, jaký to bude mít vliv na podobu nového rámcového programu?

Zcela upřímně si myslím, že hodnocení H2020 nebude mít moc velký vliv. Na co se teď čeká, je interim Hodnocení Horizontu Evropa, které bude pro formování nového rámcového programu mnohem důležitější. I když popravdě úplně nejdůležitejší podle mě bude materiál, který vzniká na evropské úrovni prostřednictvím expertní komise, o které jsem mluvila a kterou si EK sama zřídila pro 10. rámcový program.

Myslíte teď expertní skupinu vedenou Manuelem Heitorem, která by do tohoto října měla podat nějakou zprávu o budoucnosti, výzkumu a inovací v Evropě?

Ano, přesně tak, od tohoto materiálu očekávám, že tam budou základní myšlenky 10. rámcového programu. Vychází z různých analýz současných forem spolupráce. Když se vrátím k hodnocení H2020, u kterého si myslím, že teď není tím správným referenčním bodem, tak to byl program, u kterého byly poprvé implementovány wideningové nástroje pro podporu zapojení členských států, které do EU přistoupily později. Wideningové nástroje pak v Horizontu Evropa byly ještě více posíleny. Celkově jsou ale wideningové nástroje, které jsou považovány sice za relevantní, stále hodnoceny jako nedostatečné. EK na druhou stranu říká, že nejdříve si členské státy musí uklidit na domácí půdě, aby se tamní vědci mohli do rámcového programu úspěšněji zapojovat. Aby však mohly členské státy tyto nástroje používat, musí do Horizontu nejdřív proniknout, a pokud na to nejsou dostatečně připravené, je to začarovaný kruh.

Jak to podle vás tedy bude s wideningovými nástroji do budoucna? Sama jste naznačila, že Dánové a i některé další západní země se bouří a tlačí na to, aby wideningové schéma bylo přetransformováno, v podstatě zrušeno.

Oni tlačí na to, aby se wideningové schéma nahradilo třeba právě prostřednictvím strukturálních fondů. Ale není to tak jednoduché, neboť už teď jsou indicie, že finanční prostředky strukturálních fondů budou nižší, než jak jsme byli zvyklí čerpat doposud. S wideningem jsou v podstatě všichni nyní nespokojení, ale každý z jiného důvodu, což je dáno jiným úhlem pohledu. Starší členské státy se zlobí, protože to pro ně znamená odliv prostředků směrem k těm méně výkonným členským státům, které toho ne vždy úplně využívají. A ze strany tzv. wideningových zemí, pro které jsou ty nástroje určeny, panuje nespokojenost, neboť si myslí, že některé ty wideningové nástroje nejsou dobře zacílené, některé nefungují vůbec, a některé fungují jinak, než původně měly. EK tedy stojí před výzvou, co s tím bude dále dělat. Popravdě neočekávám, že by došlo ke zrušení wideningu, protože to prostě není reálné. EK je pod velkým tlakem a tohle je krok, který by neustála. Nějaké výrazné osekání wideningu také neočekávám, spíš si myslím, že některé nástroje budou přidány a některé naopak zmizí. Hodně se diskutuje o tom, že existující nástroje rámcového programu by do sebe vtělily ještě specifickou variantu pro widening, např. pokud existuje nástroj evropských partnerství, mohlo by v rámci něj být zavedené schéma pro wideningové země a podobně, ale je ještě brzy předjímat, jak to bude.

Kdyby přece jen byl widening zcela zrušený, což naštěstí podle vás není příliš pravděpodobné, jaký negativní dopad na českou účast v rámcovém programu by to mělo? Přece jenom české zapojení v programu Horizont Evropa je v porovnání s programem H2020 úplně někde jinde a zdá se, že za svůj úspěch české instituce vděčí právě wideningovému schématu.

To se velmi těžce odhaduje, jaký by to mělo dopad. Rozhodně by to nepomohlo. Nicméně určitě by to pro nás nebyl dobrý krok, protože zrovna ČR widening využívat umí. Takže zrušení wideningu bychom se zuby nehty bránili, ale opakuji, že si myslím, že tak daleko to nedojde.

Když se vrátíme zpátky k tomu, jaký 10. rámcový program obecně bude, o kterých nejvýraznějších změnách oproti stávajícímu Horizontu Evropa, kromě těch, které jste už zmínila, se nejvíce diskutuje?

Nyní se hodně diskutuje o úloze EIT (Evropský inovační a technologický institut), se kterým je dlouhodobě velká nespokojenost. Jeho výstupy nejsou takové, jak si EK a členské státy představovaly. I když je pravda, že členské státy, které jsou do EIT víc zapojené, jej brání. My z EIT takový přínos nemáme. Další oblast, kde panuje nespokojenost a očekávám změnu, je koncept evropských partnerství, který byl pro Horizont Evropa nový. A hodně se diskutuje také o misích, což byla vlajková loď Horizontu Evropa, ale neplní očekávání a představy ani Komise, ani členských států, přičemž některé dokonce navrhují, aby se mise úplně vyčlenily mimo rámcový program.

A už se v tuto chvíli ví, jak to bude s rozpočtem 10. rámcového programu?

Všichni říkají, že se budou jednoznačně snažit o zvýšení rozpočtu. Některé skupiny například přímo prohlašují, že by to mělo být minimálně zdvojnásobení rozpočtu Horizontu Evropa. Ale to se v tuhle chvíli nedá moc předjímat, protože to závisí na politice nové komise, která se teprve ustaví a bude definovat rozpočet nejenom pro 10. rámcový program, ale i pro další přímo řízené programy, o kterých se mimochodem také vedou diskuze, zda jsou potřeba, zda u některých nedojde k propojování apod.

Ono to samozřejmě do jisté míry souvisí s rozpočtem, ale jak to podle vás bude s nováčky v novém rámcovém programu? Moc dobře si pamatuji, že dřív se v kuloárech šuškalo, že kdo nemá zkušenosti s FP7, nechť se ani nesnaží dostat do Horizontu 2020. A ten, kdo nebyl zapojen v H2020, tak nemá šanci se zapojit do Horizontu Evropa. Ale podle statistik jasně vidíme, že je to úplně jinak, že v obou programech je vysoké procento úplně nových příjemců. Dokážete předjímat, jak to bude dále?

Určitě to nesouvisí jenom s rozpočtem, ale rozhodně to bude souviset s těmi budoucími nástroji, které však ještě vůbec neznáme. Myslím, že tam nástroje pro usnadnění vstupu budou, takže já bych ráda všechny motivovala, aby to co nejvíce zkoušeli, protože to je ta cesta, která se ČR v průběhu let nejvíce osvědčuje. A musím říct, že mám radost, že nám roste také číslo projektů, u kterých jsou subjekty z ČR koordinátorem.

Co si myslíte o impaktu? Vím, že impakt se v různých evaluacích programů vždycky jevil jako problematický, protože se velmi často špatně měří. Ve zveřejněných pozicích si můžeme všimnout velkého nesouladu v impaktu, kdy někdo požaduje, aby se opravdu impakt týkal vědců, jejich výzkumu a jejich kariéry, a na druhou stranu jsou tam hlasy, které požadují valorizaci znalostí, tedy zhodnocení znalostí, efektivní přenášení výzkumu do inovovaných produktů apod. Jak se k tomu třeba bude stavět česká národní pozice?

Teď existuje velký tlak na změnu konceptu z transferu technologií do oblasti zhodnocování znalostí, což v sobě zahrnuje právě i zhodnocení dopadů. A to zhodnocování znalostí by se mělo zaměřovat na výsledky jakéhokoliv výzkumu. To znamená, že jakýkoli typ výsledku třeba i v sociálních a humanitních vědách, umění a podobně, opravdu cokoliv, co vyjde z výzkumné činnosti, by mělo mít nějaký dopad a ten dopad by měl být zhodnocený. A podle současných tendencí to vypadá, že by to mohl být průřezový koncept nového rámcového programu. Ale upřímně řečeno netuším, zda a jak se to bude měřit.

Jak se staví MŠMT k potenciálnímu spolufinancování například MSCA COFUND, a teď nemyslím těch neúspěšných projektů, co projdou thresholdem a mohou žádat v rámci OP JAK. Myslím těch úspěšných, protože v jiných státech, například ve Španělsku, je běžné, že tamější ministerstvo financuje povinné spolufinancování, které jde u nás nyní za žadateli. Je nějaká možnost, že by se to u nás změnilo?

Tohle je asi princip, který v ČR fungoval během 7. rámcového programu, ale musím říct, že v tuhle chvíli se s dofinancováním nepočítá. Neznám pozadí toho, proč se tehdy od toho upustilo, ale velmi pravděpodobně ten důvod bude finanční. Myslím si, že celkem otevřeně mohu říct, že se do budoucna o ničem takovém neuvažuje.

Když jsme u spolufinancování. Jak je to vlastně myšleno a plánováno do budoucna u Partnerství? Jak se toto komunikuje napříč resorty a počítá Ministerstvo financí s možností spolufinancování některých nástrojů? 

No, to jste teď upozornila na velký problém. Ministerstvo financí na to prostředky bohužel dávat nechce. Velmi často je těžké přesvědčit i samotnou RVII o strategičnosti těchto aktivit, protože je to velice komplexní problematika a je velmi obtížné vnímat tu hloubku. Mě osobně mrzí, že stále ještě není dostatečně zřetelné, jak moc jsou Partnerství důležitá, že je to brána do rámcového programu a bez nich nebudeme tak dobří, protože se ještě nedokážeme dostatečně zapojovat do otevřených výzev. Finance, které jsou na tyto aktivity potřeba, však nejsou vysoké. Do návrhu rozpočtu je každoročně zahrnujeme, ale bohužel až na úplné výjimky nezískáme prostředky navíc na „nové“ aktivity. Do budoucna se velmi obáváme, jak se situace specificky v oblasti evropských partnerství vyvine, neboť už v tuto chvíli nemáme dostatek finančních prostředků na zabezpečení již navázaných forem spolupráce, a bojíme se toho, že jakákoliv spolupráce nad rámec té stávající bude utlumována.

Je v 10. rámcovém programu počítáno s nástrojem transferu 5 %, který byl teď v Horizontu Evropa nový? Podle mě je to skvělý nástroj, jak finance ze strukturálních fondů nalít zpátky do rámcového programu, což by v praxi znamenalo, že by ČR měla více účastí, protože by finance šly na projekty, které již prošly evaluací, které měly vysoký počet bodů, prošly již tresholdem a nebyly podpořeny, protože na ně nebyla dostatečná alokace.

Tohle je podle mě nástroj, který rozhodně stojí za zvážení a my se tomu principiálně nijak nebráníme. V Horizontu Evropa jsme tento nástroj nevyzkoušeli, tam panovala z naší strany jistá nedůvěra a obavy, protože s tím napříč členskými státy nebyly žádné zkušenosti. Byly například obavy, co se stane s prostředky, které by se nevyčerpaly, zda se budou moct vrátit zpět do strukturálních fondů. Zkušenosti jiných členských států, které tuto možnost v posledních letech využily, jsou však pro nás dobrý precedens. Za mě osobně to vypadá, že to funguje, takže já bych se tomuto nástroji nebránila. Bylo by fajn zavčasu otevřít toto téma u stolu s Ministerstvem pro místní rozvoj, s Ministerstvem financí, aby se vše domluvilo a naplánovalo. V nadcházejícím programovém období víme, že bude ubývat prostředků ze strukturálních fondů, a toto by byl takový most mezi strukturálními fondy a rámcovým programem. Obecně budeme rádi za jakýkoli nástroj, který nám bude schopen dofinancovávat projekty, které jsou úspěšné a hodnocené jako kvalitní. Některá současná řešení jsou nesystémová, a transfer prostředků mi připadá systémový. Pomohlo by, kdyby i příjemci prokázali svůj hlas, že o toto mají zájem a vyvolali k tomu tu diskuzi.

Lucie, vy jste teď poměrně čerstvě v nové pozici. V čem je pro vás jiná, než byla ta předchozí? Dává vám například tato funkce lepší vyjednávací prostor s Evropskou komisí?

Já osobně jsem předtím byla v pozici vedoucí oddělení pro Evropský výzkumný prostor, a v tom cítím velkou výhodu. Zdá se mi, že právě evropská linka s touto novou funkcí úzce souvisí a dává mi to širší kontext. Ředitelské místo, které teď zastávám, má agendu širší, patří sem i výzkumné infrastruktury, ale jsem ráda za to, že ten background Evropského výzkumného prostoru mám za sebou,

Dovolte ještě poslední osobní otázku. Máte vystudovaný doktorát. Jak se z vědce stane vrcholový představitel managementu vědy v České republice? Jaká byla ta vaše cesta?

Když jsem studovala doktorát, přála jsem si zůstat v akademickém prostředí. Představovala jsem si, že budu učit a dělat výzkumnou činnost. Ale tvrdě jsem narazila, protože když jsem si po skončení Ph.D. snažila sehnat postdokovskou pozici, tak jsem nebyla úspěšná. Ale je potřeba přiznat, že jsem nebyla moc trpělivá a vzdala jsem své snahy přibližně po roce. Měla jsem vystudovaný obor románské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dodnes před sebou vidím ty překvapené až vylekané výrazy vyučujících, když jsem si přišla říct o reference a podpůrný dopis k žádosti o postdok. Tehdy to ještě nebylo úplně běžné, tak mě to vyděsilo, že to asi bude nedosažitelné, a vzdala jsem to tak brzy. Paralelně jsem si hledala nějaké zaměstnání a brzy jsem se dostala na MŠMT, kde jsem se chytla problematiky výzkumu, a oblast evropského výzkumu se pak pro mě stala největší prioritou. Když se na to dívám zpětně, mé vize a cíle byly na začátku mé kariéry jiné, ale jsem ráda, že mám ten doktorát za sebou, protože nejsem úplně odtržená od výzkumné reality. Navíc se snažím stále zůstat v kontaktu s akademickým prostředím, je to pro mě taková kotva mezi tou mou předchozí kariérou a tím, co je dnes.

 

Zdroj: CZARMA, Technologické centrum Praha