Známka A až D. Tentokrát ji nedostali studenti u zkoušky, ale samotné vysoké školy za kvalitu výzkumu od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo právě zveřejnilo výsledky národního hodnocení vysokých škol. Podle něj máme osm „áčkových“, tedy vynikajících univerzit co se týče výzkumu. Na druhém konci máme šest institucí, které jsou podprůměrné s řadou slabých stránek a nedostatků, a čtyři, jež neprošly hodnocením. A někde mezitím je 17 zbylých vysokých škol, pro které budou mít výsledky hodnocení nepříjemné finanční dopady.
Vysoké školy byly po pěti letech v roce 2025 hodnoceny, jak jsme psali v samostatném článku a navázali na něj podrobným popisem průběhu návštěvy mezinárodního hodnoticího panelu na Masarykově univerzitě v textu „Jak vzniká vysvědčení pro vysoké školy“.
Do hodnocení se zapojilo 33 vysokých škol, 192 fakult a vysokoškolských ústavů, 284 hodnotitelů v mezinárodních panelech, 21 metodiků MŠMT, nespočet pracovníků vysokých škol… A nyní je tu ta dlouho očekávaná chvíle: Hodnocení je ukončeno a jeho výsledky jsou zveřejněny na stránkách MŠMT.
Známky A až D, které v něm vysoké školy získaly, pro ně budou mít poměrně výrazný finanční dopad v letech 2026–2031. Ovlivní totiž výši prostředků, které budou školy dostávat od státu na výzkumnou činnost v podobě tzv. IP na DKRVO neboli „institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace“. Tyto peníze nejsou účelově vázané na konkrétní výzkumný projekt jako třeba granty od Grantové agentury ČR, ale jde o prostředky, které instituce dostává na obecný rozvoj výzkumu. DKRVO od ministerstva školství má dvě složky, stabilizační a motivační.
Zatímco ta stabilizační je pro univerzity vypočtena podle jednoho vzorce a stát se ji rozhodl snížit na 75 % její dosavadní výše, tak význam motivační složky výrazně posílí a její výše bude záviset právě na známce, kterou univerzity získaly v národním hodnocení. Bude se počítat jako procentuální podíl stabilizační části institucionální podpory násobený koeficientem, který bychom mohli laicky nazvat „koeficient kvality“. Zatímco „áčkové“ univerzity budou mít stabilizační část násobenou koeficientem 1,08, tak béčkové koeficientem 1,04, céčkové koeficientem 1,02 a déčkové jedničkovým koeficientem.
S výsledky nejsou všichni spokojení
Pro školy, které nezískaly známku A, to bude představovat velký finanční dopad v řádu milionů až desítek milionů. Na květnové snídani s novináři ministr školství Robert Plaga upozornil, že ne všem školám se jejich výsledná známka bude líbit. A skutečně, například Česká zemědělská univerzita v Praze, která stoupá v různých mezinárodních žebříčcích vysokých škol, jak jsme psali třeba i v článku THE World University Rankings 2026: ČZU stoupá, jinak žádná revoluce, dostala známku B s hořkosladkou „pochvalou“, což pro ni ve finančním dopadu nic neznamená. Je to prostě jen „lepší béčko“, tedy koeficient 1,04 u motivační složky DKRVO namísto koeficientu 1,08. ČZU čerpala v roce 2022 DKRVO ve výši 315,4 milionů, jak uvádí ve své výroční zprávě za rok 2024. Rozdíl mezi áčkem a béčkem pro ni bude v následujících letech představovat nemalou finanční ztrátu.
„Česká zemědělská univerzita v Praze zásadně nesouhlasí s nezařazením do nejvyšší kategorie vysokých škol. Univerzita podle dostupných dat v hodnoceném období 2019–2023 prokazatelně dosáhla zásadního kvalitativního i strukturálního posunu, potvrzeného národními i mezinárodními ukazateli, a to i ve srovnání s univerzitami zařazenými do nejvyšší kategorie. Otázky vyvolává i fakt, že MŠMT jako poskytovatel ve svém návrhu hodnotilo ČZU jako kategorii A, ve výsledném hodnocení je ale univerzita uvedena v kategorii B. Z hlediska úsilí o zvyšování vědecké kvality je tato skutečnost demotivující,” napsal portálu rektor České zemědělské univerzity Michael Lošťák, jehož celý komentář k hodnocení uvádíme v infoboxu.
Kdo další získal béčko? Akademie umění AMU, AVU, Technická univerzita v Liberci, Univerzita Hradec Králové, Univerzita Pardubice, Vysoká škola ekonomická v Praze, Západočeská univerzita v Plzni, Ostravská univerzita, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a také soukromá škola Metropolitní univerzita Praha.
A co vlastně toto „béčko“ a další známky reálně znamenaly? Vysoké školy se známkou A by měly být „vynikající“ a být mezinárodně kompetitivní ve svých oborech či mít silně inovační potenciál, anebo vynikajícím způsobem naplňovat svou vizi. Vysoké školy se známkou B měly být „velmi dobré“, tedy mít výborné výsledky výzkumu či dostatečný inovační potenciál. Vysoké školy se známkou C mají být průměrné, nevyrovnané kvality. A školy s nejhorší známkou D jsou podprůměrné s řadou slabých stránek a nedostatků. Toto všechno se dočteme v pravidlech hodnocení, tzv. Metodice 25+.
A nakonec tu máme ještě školy, které nebyly hodnoceny či byly z hodnocení vyřazené, protože například nepředaly požadovaná data o výsledcích výzkumu státu. Mezi ty patří čtyři soukromé vysoké školy včetně Panevropské univerzity, o níž nedávno její majitel ostravský miliardář Kurka v médiích prohlásil: „ Chci vybudovat český Harvard”. Z hodnocení však byla vyřazena z důvodu nesplnění pravidel hodnocení. Tyto školy nebudou moct v dalším období čerpat institucionální podporu na DKRVO, ztráta to pro ně ale nebude, protože ji dle MŠMT nečerpají ani nyní.
Celkově ale podle MŠMT kvalita výzkumu na našich vysokých školách roste, 27 % vysokých škol své hodnocení oproti minulému cyklu zlepšilo. Za největšího kvalitativního skokana bylo na tradiční konferenci o hodnocení Rady pro výzkum, vývoj a inovace označeno Vysoké učení technické v Brně, které získalo známku A oproti hodnocení v roce 2020, kdy získalo známku B. Záznam této konference, jež proběhla 10. 6. 2025 na půdě Univerzity Karlovy, můžete zhlédnout zde.
Vyjádření rektora ČZU Michala Lošťáka k hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol
„Česká zemědělská univerzita v Praze zásadně nesouhlasí s nezařazením do nejvyšší kategorie vysokých škol. Univerzita podle dostupných dat v hodnoceném období 2019–2023 prokazatelně dosáhla zásadního kvalitativního i strukturálního posunu, potvrzeného národními i mezinárodními ukazateli, a to i ve srovnání s univerzitami zařazenými do nejvyšší kategorie. Otázky vyvolává i fakt, že MŠMT jako poskytovatel ve svém návrhu hodnotilo ČZU jako kategorii A, ve výsledném hodnocení je ale univerzita uvedena v kategorii B. Česká zemědělská univerzita v Praze využije možnosti se proti zveřejněnému hodnocení odvolat.
Usnesení České konference rektorů doporučuje, aby byl proces Hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol 2025+ kriticky posouzen, vyhodnocen a upraven tak, aby směřoval k vyšší transparentnosti a přezkoumatelnosti. Jestliže jeden odborný panel uvádí, že produktivita ČZU je vysoká a nad úrovní ČR i EU, a přitom v hodnoceném oboru uděluje kategorii B, objevuje se otázka, jaká produktivita musí být pro hodnocení A? Produktivita publikací ČZU v časopisech D1, Q1 a Q1+Q2 v oborech 1.5 a 1.6 je výrazně nad národní úrovní (132–198 %) a je vyšší než na jiných univerzitách v kategorii A. Z hlediska úsilí o zvyšování vědecké kvality je tato skutečnost demotivující.
Otázka konzistence se objevuje i ve vztahu k jiným metodikám hodnocení používaným v mezinárodních žebřících. V žebříčku ARWU se od roku 2018 objevují (některé neustále, některé s přestávkami) všechny univerzity zařazené do kategorie A. Je tam také ČZU, která z tohoto žebříčku od roku 2018 nikdy nevypadla, ale českou metodikou je zařazena do kategorie B. S přestávkami se v tomto žebříčku objevuje i VŠB-TUO, která byla zařazena až do kategorie C. Přitom rozdílné metodiky by měly vést ke stejným výsledkům.
Rozpor mezi výsledky mezinárodně respektovaných žebříčků a závěry české metodiky vyvolává legitimní otázky ohledně konzistence, transparentnosti a přezkoumatelnosti celého procesu. Proto je na místě otevřít debatu o dalším nastavení metodiky hodnocení. Česká věda potřebuje systém, který bude férově a přesvědčivě reflektovat skutečnou kvalitu. Hodnocení vysokých škol má smysl pouze tehdy, pokud je finančně nenáročné, srozumitelné, transparentní a věrohodně odráží kvalitu i v mezinárodním kontextu.”
Přečtěte si také
„Takže si to projedeme celé ještě jednou, ať víme, kdo koho v kolik hodin vyzvedne a kam odvede.” Každý z nás má před sebou papírovou plachtu s diagramem plným časových údajů, přesunů a kompetencí, který připomíná plán akce „Kulový blesk”. Je ráno, pondělí 2. června 2025, a ředitel Odboru výzkumu v pracovně na rektorátu Masarykovy univerzity naposledy rekapituluje plán návštěvy zahraničních expertů Mezinárodních evaluačních panelů ustanovených pro účel národního hodnocení vysokých škol.
Osm vynikajících výzkumných univerzit
Které školy tedy mohou být spokojeny, protože získaly nejlepší známku A? Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci, České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze.
„Osm vynikajících vysokých škol a dalších 11 béčkových z celkových 35 úplně neodpovídá očekávání normálního rozložení s využitím celé hodnoticí škály. Pokud mezinárodní panely u nás skutečně vidí tolik výzkumně kvalitních univerzit, můžeme si gratulovat,“ myslí si odborník na hodnocení a ředitel Odboru výzkumu na Masarykově univerzitě Michal Petr.
Ředitelka Sekce vysokého školství, vědy a výzkumu na MŠMT Dana Bilíková na to však namítá: „Hodnocení není koncipováno jako relativní porovnání vysokých škol podle předem daného statistického rozdělení. Kritéria reflektují specifika jednotlivých oborů i vývoj vědeckého prostředí v čase. Jednotlivé stupně hodnocení představují kvalitativní, nikoli kvantitativní kategorie. Nevyjadřují tedy primárně relativní postavení vůči ostatním, ale míru naplnění stanovených standardů. Podíl vysokých škol, které dosáhly stupně A, tak odpovídá tomu, kolik institucí tyto standardy v daném období naplnilo.”
Kromě Univerzity Karlovy se u žádné jiné, která dostala celkovou známku A, neobjevují jiné než áčkové známky v dílčích částech hodnocení, tzv. modulech. Pouze Univerzita Karlova čisté áčko neměla, v modulu 3 a 4 získala známku B. Všechny známky a komentáře si můžete přečíst v listech vysokých škol na webu MŠMT.
V komentáři k Univerzitě Karlově zaznívá kromě chvály kritika nedostatku žen na profesorských pozicích či kritika systému řízení univerzity: „Decentralizovaný model řízení univerzity, přestože podporuje akademickou autonomii, vytváří určité překážky pro strategickou soudržnost a mezioborovou spolupráci. Program Cooperatio a centrální poradní orgány se snaží tuto roztříštěnost překonávat, avšak dosažený pokrok je zatím nerovnoměrný.“
Tisková mluvčí Univerzity Karlovy tyto výtky na náš dotaz okomentovala následovně: „Je třeba ocenit, že hodnotitelé vyzdvihli řadu systémových opatření směřujících k podpoře kvality výzkumu, strategického řízení a rozvoje lidských zdrojů. Komentáře týkající se zastoupení žen je vhodné vnímat v širším kontextu dlouhodobého vývoje akademického prostředí. Univerzita Karlova aktivně pracuje na podpoře rovných příležitostí a disponuje schváleným Plánem rovných příležitostí, který obsahuje konkrétní opatření zaměřená na kariérní rozvoj, slaďování pracovního a osobního života a podporu diverzity. Řada těchto opatření byla zavedena teprve v posledních letech a jejich plný dopad se projeví až v delším časovém horizontu.”
Brněnská Masarykova univerzita má v listu naopak pouze pochvalný komentář: „Masarykova univerzita je přední univerzitou v České republice. Vlastní největší kampus zaměřený na vědy o živé přírodě ve střední Evropě, získává řadu grantů z programu Horizont Evropa i dalších mezinárodních zdrojů a zaměstnává několik vynikajících výzkumných pracovníků. Její strategie výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) na úrovni univerzity je dobře promyšlená a realistická. Poslání i vize popsané ve Strategickém záměru jsou aktivně naplňovány a vize pro nadcházející období (do roku 2028) je nastavena vhodně a je dosažitelná. Cíle v oblasti VaVaI jsou pro Masarykovu univerzitu stanoveny realisticky a jsou splnitelné.“
Přečtěte si také
Na Dnech vědy, výzkumu a inovací, které se konaly 12. a 13. září v Brně, vzbudila velký zájem přednáška zástupců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o blížícím se hodnocení vysokých škol, které by mělo proběhnout na jaře 2025. Z čeho se bude hodnocení skládat? Jak bude probíhat? Bude se lišit od Metodiky 2020?
Jednotlivé složky hodnocení
Samotné hodnocení se skládalo z pěti modulů (M), které kladly důraz na různé aspekty. Zatímco v modulu 1 byly hodnoceny nejlepší výzkumné výsledky a v modulu 2 byla hodnocena bibliometrie, tak moduly 3–5 byly postaveny primárně na hodnotitelích.
V M3 šlo o retrospektivní hodnocení let 2019–2023, informace o společenské relevanci výzkumu, vývoje a inovací vysoké školy, resp. jejích součástí (fakult), v tomto kritériu byl zohledněn počet FTE (Full Time Equivalent) na škole.
V M4 šlo o posouzení současného stavu výzkumného prostředí na škole v letech 2020–2024: posuzována je kvalita řízení a vnitřních procesů vysoké školy, která je hodnocena jako celek.
V M5 šlo o prospektivní hodnocení nastavení dlouhodobých strategických cílů rozvoje vysoké školy jako výzkumné organizace na období pěti let následujících po hodnocení. Hodnocena je vysoká škola jako celek.
Moduly M3–M5 měly dohromady váhu 50 %, moduly M1 a M2 také 50 %. Hodnocení se tak zjednodušeně řečeno skládalo půl na půl z kombinace hodnocení metrik a peer review (i když i modul M1 je také spíš peer review).
„Naše národní hodnocení je poměrně komplexní a nejblíže mu je asi britský způsob hodnocení. V jednotlivých evropských zemích hodnocení osciluje od metrik po vyloženě kvalitativní hodnocení,” myslí si Michal Petr.
Přečtěte si také
Pavel Doleček působí jako náměstek ministra pro vědu, výzkum a inovace. V rozhovoru se zamýšlí nad smyslem hodnocení výzkumných organizací a nad tím, co může a nemůže nabídnout. Vysoké školy podle něj podceňují interní hodnocení a lidé často chtějí protichůdné věci: na jedné straně autonomii vysokých škol, ale zároveň vnější kontrolu, aby uvnitř vysoké školy nedocházelo k nespravedlnostem. Jak by podle něj mělo být provázané hodnocení a financování? Proč by se vysoké školy měly soustředit na formulaci své vize? A jak vnímá roli Rady pro výzkum, vývoj a inovace?
Zpětná vazba nebo srovnání mezi sebou?
Jaký je vlastně hlavní smysl národního hodnocení? Zpětná vazba pro univerzity, srovnání mezi sebou nebo vodítko k rozdělení části finančních prostředků?
Dana Bilíková na to odpovídá: „Hodnocení podle Metodiky 2025+ je koncipováno tak, aby plnilo více funkcí zároveň, tedy poskytovalo zpětnou vazbu, umožňovalo určitou míru srovnání i sloužilo jako jeden z podkladů pro rozhodování o financování. Z pohledu MŠMT je však klíčový především formativní charakter hodnocení. Hodnocení má vysokým školám poskytovat externí reflexi jejich činnosti a podněty k dalšímu zlepšování.”
Tyto různorodé role však lze v jednom hodnocení často těžko skloubit dohromady. Pokud je cílem hodnocení dát univerzitě zpětnou vazbu k její činnosti, tak se očekává, že zpětná vazba bude upřímná, tedy často kritická a „šitá na míru“ dané univerzitě. Pokud je však cílem hodnocení srovnat univerzity mezi sebou, je naopak potřeba mít hodnocení co nejvíce unifikované, ideálně by hodnoticí panely měly být pro všechny univerzity totožné. A pokud je ještě navíc hodnocení spojené s finančním dopadem, lze očekávat, že vysoké školy se budou snažit v hodnocení „přilepšit svůj obraz“.
„To je problém jakéhokoli financování. Ať ho nastavíte jakkoli, každá instituce najde způsob, jak se v procesu zvýhodnit. To je normální gaming, který hrají všichni. A nemyslím to nijak špatně,“ řekl v rozhovoru pro portál VědaVýzkum.cz v roce 2025 Pavel Doleček, tehdy náměstek ministra pro vědu Marka Ženíška, dnes člen předsednictva Technologické agentury ČR.
Důležité podle něj bylo, aby byli hodnotitelé v mezinárodních panelech kvalitní, viděli dovnitř a dostali zpětnou vazbu z předchozího hodnocení, zda se organizace někam posunula, a aby byl poskytovatel schopen data verifikovat.
V českém národním hodnocení měla každá univerzita vlastní mezinárodní panel a výstupy pak byly na národní úrovni „kalibrovány“. Navzdory této kalibraci se však některé školy obávají, že zatímco ony si vybraly přísný mezinárodní panel, tak jiné školy záměrně volily panel benevolentnější, aby dostaly lepší známku.
Doleček, který v minulosti působil také jako náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu na MŠMT během prvního funkčního období Roberta Plagy, v rozhovoru pro náš portál také řekl: „Já bych byl velmi rád, kdyby se výsledky hodnocení do financování propsaly poměrně výrazně. Celý proces hodnocení je dost složitý, sofistikovaný, Metodika má pět modulů, takže si myslím, že výsledný obrázek, výsledná známka a zpětná vazba je robustní. Hodnocení probíhá jednou za pět let a mělo by se podle mě propsat do financování na další pětiletku. Zákon ale říká jasně, že je to v kompetenci poskytovatele.“
Přečtěte si také
Pokus o reformu vysokých škol – poprvé, podruhé, potřetí... Tentokrát v podání Roberta Plagy, který chce na jaře 2028 poslat do Sněmovny nový vysokoškolský zákon. Všechny předešlé pokusy o nový zákon, který by nahradil ten stávající z roku 1998, však ztroskotaly. Bude Robert Plaga úspěšnější než předchozí ministři?
MŠMT se snažilo o „nejlepší možný model“
Než bylo celonárodní hodnocení podle metodiky M25+ spuštěno, uvažovalo se i o jiných variantách hodnocení, zvažováno bylo například, že by mezinárodní panely byly oborové a nikoliv sestavené pro konkrétní školu. Tedy např. panel pro biologické vědy by srovnával biologické vědy na všech českých univerzitách mezi sebou.
Tento přístup by byl však organizačně náročnější a nakonec se nestihl. Podle vyjádření úředníků MŠMT se s ním však počítá v dalším hodnocení za pět let (resp. spíš už za čtyři roky v roce 2030). Lze však vůbec vzájemně srovnávat různorodé školy od velkých univerzit po malé regionální vysoké školy?
Vysoké školy v České republice se na rozdíl od Německa či jiných zemí nijak oficiálně nerozlišují, všechny poskytují vzdělání i výzkum. Zda je to tak správně a může si to poměrně malá země dovolit, o tom se v ČR v kuloárech vede dlouhodobě debata, ale zatím k žádné změně nedošlo a nechystá se ani s návrhem nového vysokoškolského zákona: „Vím, že v některých evropských zemích se školy dělí zjednodušeně na výzkumné a profesní, ale u nás je jiný právní a historický kontext a není snadné jiné právní úpravy čistě překlopit. To se samozřejmě týká i jiných oblastí a příkladů dobré praxe ze zahraničí, se kterými jsme se při přípravě návrhu seznámili,“ řekla pro portál VědaVýzkum.cz Dana Bilíková, která zároveň školám poděkovala za spolupráci během celého procesu.
Podle Pavla Dolečka je sice hodnocení důležitou zpětnou vazbou pro školy i stát, ale lidé by do něj neměli vkládat ambice, které nemůže naplnit. „Pořád předpokládáme, že státní hodnocení, tedy národní hodnocení nebo hodnocení od poskytovatelů, by mělo do detailu prověřit organizaci. To je možné u malých institucí, ale ne u vysokých škol, které jsou typickým příkladem autonomních entit, oborově a strukturně velmi diverzifikovaných. Stát nemůže a podle mě ani nemá hodnotit tyto entity do detailu.“
A za pravdu mu dává také odborník na hodnocení výzkumu Michal Petr: „Vychytat správný poměr přesnosti a úplnosti hodnocení na celonárodní úrovni je strašně obtížné a myslím si, že lidé na MŠMT udělali opravdu maximum. Spousta lidí si na hodnocení stěžuje, ale neuvědomuje si, jak je těžké to manažersky uchopit.”
12. 6. 2026 Doplnění: Do článku byla doplněna ještě jména dvou univerzit, které také získaly známku B, a to Ostravská univerzita, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
