Nina Fárová je socioložka a zkoumá genderovou dimenzi technologií v Národním kontaktním centru – gender a věda při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. V uplynulém akademickém roce strávila sedm měsíců jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu v Science, Technology and Society Hubu na San Francisco State University, kde mapovala, jak chytré technologie proměňují uspořádání, úkoly, péči i vztahy v domácnostech.

Pro svůj výzkum si schválně vybrala legendární San Francisco Bay Area, tedy světové centrum technologických gigantů a nejmodernějších startupů. Po návratu z Kalifornie říká, že „Fulbright byl hlavně skvělý v tom, že mi umožnil vzdálit se od mého každodenního pracovního zaběhnutého kolečka v ČR a uvědomit si, co je pro mě v pracovním životě důležité, co chci zachovat a co změnit... Kalifornské univerzitní prostředí stojí více na principech respektu, partnerství a solidarity. Vidět to, mě utvrdilo v tom, že to je cesta, kterou i já chci jít...Věřím, že čím více prostoru pro diskuzi a kreativitu studujícím poskytneme, tím spíše se od nich dočkáme podnětných výsledků.“

Jaká byla její zkušenost?

Pořád vlastně nemůžu uvěřit, že jsem měla tu možnost žít sedm měsíců v San Franciscu. Jako dítě vyrůstající na přelomu devadesátých a nultých let se mi San Francisco už v dětství nesmazatelně vrylo do paměti, jelikož v té době na televizních obrazovkách běželo tolik ikonických filmů, seriálů a videoklipů, které se tam natáčely. Už kolem 12. roku věku jsem si toto město zamilovala, především Golden Gate Bridge a typické příkré ulice s překrásnými domy.

Když se pak mé pracovní cesty sešly takto dobře s těmi osobními, byla jsem opravdu nadšená. Každý víkend mého pobytu tam jsem využila a naplno poznávala město a všechny jeho čtvrti. San Francisco je i v realitě přesně tak krásné a fotogenické, jaké je ve zmíněných filmech a seriálech, vůbec se filmařům a filmařkám nedivím, že si ho vybrali.

Foto: Pohled na centrum města z mé oblíbené vyhlídky Corona Heights, podzim 2021.

Město, především procházky po Ocean Beach, mi také bylo pomocníkem v mnoha nelehkých situacích, které na Fulbrightu chtě nechtě nastanou. Nebylo pro mě lehké najít v cizí zemi ten správný pracovní režim, protože všechno je pro vás nové, takže vám vše zabírá hodně času. Zároveň ale chcete být produktivní, protože máte daleko od domova čas jen na svou práci. Což vás může trochu stresovat, nebo aspoň mě to stresovalo. Navíc, pokud pojedete sami jako já, přijdou chvíle, kdy se vám bude strašně stýskat po domově. Bude se vám stýskat po všech maličkostech a po všech lidech, které tam nemůžete mít.

Já jsem například vyloženě prahla po rohlících a po svém roztomilém francouzském buldočkovi. Budete pravděpodobně také hodně sami. I když v mém případě to bylo možná způsobeno stále částečným online univerzitním režimem, kdy jsem neměla příliš možností setkávat se osobně s dalšími akademiky a akademičkami.

Původně jsem se celkem těšila na to, že budu trávit hodně času jen sama se sebou. Vytvořila jsem si hezké malé rutiny spojené s oblíbeným parkem (Mission Dolores), oblíbenou kavárnou (Andytown Coffee Roasters) nebo taproomem (Ocean Ale House!). Ty nejlepší zážitky, které si z pobytu v San Francisku odnáším, jsou ale stejně spojené s lidmi. Ať už s těmi, kteří mě přijeli navštívit, nebo s těmi, které jsem potkala tam. Nejzásadnější pro mě byla dvě setkání. První s mojí spolužačkou z vysoké školy Katkou, která v San Franciscu už pár let žije, o čemž jsem neměla ani ponětí. Inkorporovala mě do své rodiny a mezi své přátele, což byli báječní lidé, kteří mě bleskurychle a s obrovských nadšením přijali mezi sebe. Trávila jsem s nimi spoustu času a měla díky nim a Katce možnost cítit se i v San Franciscu jako doma.

Druhé setkání bylo setkání s rovněž Fulbrighterkou Zehrou, která pochází z Turecka. Měla jsem velké štěstí, že mě náhodně oslovila na výročním Fulbright setkání kousek od Berkeley. Staly se z nás opravdu dobré přítelkyně, a to možná i proto, že jsme byly obě v podobné situaci – v podstatě poprvé dlouhodobě a daleko od domova – a mohly sdílet své stesky a radosti. Obě setkání spojuje to, že jsem byla velmi vděčná, že jsem na místě měla blízké, na které bych se mohla v případě nouze obrátit. A ačkoli jsem to nepotřebovala, velmi mi to pomohlo. Doporučila bych vám tedy na vašem Fulbright pobytu využít příležitosti a vyrážet často od pracovního stolu, z kanceláře či laboratoře, prostě od práce mezi lidi. Nikdy nevíte, která osudová setkání na vás kde čekají.

Foto: Společná fotka z česko-americké večeře pořádané na mou počest mými báječnými americkými přáteli a přítelkyněmi, jaro 2022.

Po tomto osobním úvodu bych se ale také ráda dostala ke krátké reflexi pracovních záležitostí. Momentálně pracuji jako výzkumnice v Národním kontaktním centru – gender a věda při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Jelikož se v mém oddělení zaměřujeme také na genderovou dimenzi technologií, rozhodla jsem se toto téma více prozkoumat právě v San Franciscu, kde se nachází tzv. Bay Area, tedy oblast vzniku a působení technologických gigantů i nejmodernějších startupů. Zajímala jsem se především o téma chytrých domů a genderové dělby práce v nich, tedy jak chytré technologie proměňují uspořádání, úkoly, péči i vztahy v domácnostech. Bylo ideální zkoumat podobné téma zrovna tam, v jednom z center světového technologického vývoje.

Fulbright byl ale hlavně skvělý v tom, že mi umožnil vzdálit se od mého každodenního pracovního zaběhnutého kolečka v ČR a uvědomit si, co je pro mě v pracovním životě důležité, co chci zachovat a co změnit.

Zajímavé pro mě tak bylo nahlédnutí do kalifornského univerzitního prostředí. V první řadě pro mě jako pro socioložku věnující se genderovým otázkám bylo podnětné, že genderová témata byla součástí komunikace a prezentace univerzity navenek i dovnitř. Docházelo např. ke zvýznamňování LGBT+ témat, slavil se Transgender Day of Visibility, vznikaly programy podporující studující z etnických minorit, vyučující zdůrazňovali svá epistemologická východiska, studující pořádali sbírky na pomoc těm nízkopříjmovým… a takhle bych mohla ještě dlouho pokračovat. Upřímně doufám, že se v tomto česká akademie brzy posune, že gender přestane být na akademické půdě sprosté slovo, že se genderová a feministická perspektiva stanou automatickou součástí univerzitního prostředí a že budou české univerzity více upozorňovat na různé společenské nerovnosti.

S tím souvisí druhá věc, která mě jako vyučující na Katedře sociologie FF UHK zaujala. Z mé zkušenosti lze říct, že kalifornské univerzitní prostředí stojí více na principech respektu, partnerství a solidarity. Vidět to, mě utvrdilo v tom, že to je cesta, kterou i já chci jít. Tahle cesta ale v českém prostředí není samozřejmostí, stále zde převažuje velká míra autoritativnosti, přísné známkování a deadliny nebo čistě frontální přednášky. Věřím, že čím více prostoru pro diskuzi a kreativitu studujícím poskytneme, tím spíše se od nich dočkáme podnětných výsledků. A ačkoli samozřejmě i americké univerzity mají své mouchy, tohle je druhá věc, kterou bych se chtěla inspirovat ve svém profesním životě.

Foto: Výhled na Baker Beach, jaro 2022.

Abych toto své sdílení nějak shrnula – jak vám asi řekne každý, kdo absolvoval Fulbright, je to jeden z největších transformativních životních zážitků. A mít možnost absolvovat ho v mém vysněném městě, byla už jen třešnička na dortu. Loučím se se slovy písně Tonyho Benetta:

I left my heart in San Francisco
High on a hill, it calls to me
To be where little cable cars climb halfway to the stars
The morning fog may chill the air, I don't care
My love waits there in San Francisco
Above the blue and windy sea
When I come home to you, San Francisco Your golden sun will shine for me

Foto: Pohled na Golden Gate Bridge z Crissy Fields při západu slunce, jaro 2022.

Zdroj: Komise J. Williama Fulbrighta

Článek vyšel v červenci 2022 v rámci blogu Komise J. Williama Fulbrighta s názvem Fulbright Reality Czech.

Přečtěte si také rozhovor s Ninou Fárovou na Vědavýzkum.cz o pracovních podmínkách vědců a vědkyň ve společenských vědách a humanitních oborech.