facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Kdo ve skutečnosti píše odborné posudky?

13. 5. 2019
Kdo ve skutečnosti píše odborné posudky?

Nová studie ukazuje, že odborné posudky často píše někdo jiný, než kdo je pod nimi podepsaný. Výzkum se zaměřil na zkušenosti skoro 500 mladých výzkumníků s psaním odborných posudků pro vědecké časopisy. Z jeho závěrů vyplynulo, že téměř polovina respondentů někdy psala odborný posudek za svého nadřízeného.

800px ScientificReview

Nová studie z dubna 2019, která zkoumala zkušenosti 498 mladých výzkumníků s peer-review hodnocením, přinesla překvapující výsledek. Až 46 % z nich se totiž někdy podílelo na posudku k vědeckému článku, pod kterým se následně podepsal nadřízený seniorní akademik jako jediný autor. Číslo je o to překvapivější tím, že tuto praxi  jako neetickou odsoudily téměř čtyři pětiny respondentů.

Celkově se někdy na přípravě posudků podílely ale až tři čtvrtiny respondentů a většina z nich to považuje za přínosnou (až 95 %) a za etickou praxi (až 73 %). Studie se přitom dominantně zabývá biologickými (life science) obory, pouze 13 % respondentů studie působilo ve fyzikálních oborech.

Limity peer-review hodnocení se ve vědě diskutují již dlouho. Studie z roku 2016 například ukázala, že přibližně 20 % výzkumníků zpracovává v různých oborech mezi 69 % - 94 % všech posudků. Enormní množství práce tak připadá na relativně úzkou skupinu vědců a badatelů. Letošní výzkum ale ukazuje, že podobná oficiální čísla jsou možná zkreslená. Zdá se, že reálnou práci na posudcích často odvádí někdo jiný.

Etické hledisko celé situace je ale složité. Na jednu stranu je „ghost-writing“, tedy psaní za jmenovaného autora textu, v akademickém prostředí považováno za minimálně nesprávné. Na druhou stranu problém vyvolávají i striktní požadavky vědeckých časopisů, podle nichž musí být autorem posudku jedině seniorní akademik. Zvládnout takové množství práce by přitom vyžadovalo obrovské úsilí. Žurnály ale také autorům posudku často zakazují, aby recenzované materiály sdíleli s třetí osobou. Podobné politiky jsou však podle respondentů nového výzkumu jedním z nejčastějších důvodů k nepřiznání skutečného autorství.

Mnozí podobný postup vědeckých žurnálů kritizují. Juniorní vědci by se podle nich měli standardně stát součástí databází recenzentů, nebo by jim mělo být umožněno se oficiálně podílet na spoluautorství recenzních posudků. A to i proto, že společné autorství recenzních posudků podle závěrů studie pomáhá mladým výzkumníkům učit se konstruktivně psát peer-review hodnocení, které se v posledních desetiletích stalo jedním z klíčových prvků hodnocení kvality vědeckých výsledků. Ostatně právě nedostatek formálního výcviku recenzentů – a tudíž jeho proměnlivá kvalita – je jednou z častých stížností na peer-review systém.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroj: Physics Today, Plos One, bioRxiv,

Foto: Wikimedia