Důvěra ve vědce a vědkyně je v Česku nadprůměrná, světové špičky ale nedosahuje. Mezinárodní studie, která shrnuje výsledky ze 68 zemí, naznačuje, jak ji posílit. Výzkum také ukazuje, že vnímání důvěryhodnosti vědecké komunity ovlivňují nejen politické a historické faktory, ale také individuální charakteristiky respondentů.
Důvěřují Češi vědcům a vědkyním? A jak jsme na tom ve srovnání s jinými státy? Tuto otázku si pokládaly výzkumnice Tereza Klabíková Rábová a Karolína Pštross z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, které se zapojily do mezinárodní studie publikované v časopise Nature Human Behaviour.
V rámci studie se mezinárodní tým zaměřil na srovnání napříč 68 zeměmi. Hodnotili čtyři klíčové kategorie: kompetenci vědců, jejich integritu, zájem o blaho lidí a otevřenost k názorům ostatních. Tento přístup umožnil uchopit jinak poměrně abstraktní pojem „důvěra“ a rozlišit, jak lidé vnímají jednotlivé aspekty vědecké důvěryhodnosti. Míru důvěry ve vědce pak měřili na škále od 1 (velmi nízká) do 5 (velmi vysoká).
Důvěra ve vědecké pracovníky je celosvětově vysoká
Celosvětově dosahuje průměrná důvěra ve vědce a vědkyně hodnoty 3,62. V České republice je tato důvěra o něco nižší, ale stále nadprůměrná: 3,44. Nejvyšší důvěru z 68 analyzovaných zemí vykazuje Egypt (4,30), dále Indie, Nigérie, Keňa a Austrálie, zatímco nejnižší důvěru zaznamenali v Albánii (3,05), Kazachstánu, Bolívii, Rusku a Etiopii. „Rozdíly v míře důvěry lze vysvětlit řadou faktorů a neprojevují se všude stejným způsobem. Zajímavým příkladem je politická orientace – v některých zemích (např. USA) je nižší důvěra u pravicově orientovaných občanů, zatímco v jiných (např. Řecko) mají nižší důvěru občané levicového smýšlení. To souvisí mimo jiné s tím, jaké postoje k vědcům vyjadřují tamější politici nebo jak byla konkrétní vláda úspěšná v řešení pandemie,” vysvětuje jedna ze spoluautorek studie, Karolína Pštross. „V případě zemí, jako např. Rusko, a bývalých sovětských republik je nižší míra důvěry daná politickými faktory a širší historickou nedůvěrou k autoritám a institucím, která se může projevovat i vůči vědecké komunitě,“ dodává.
Roli hrají také individuální faktory: výzkum ukazuje, že důvěra ve vědce je vyšší u žen, starších lidí, obyvatel měst nebo lidí s vyšším příjmem a vzděláním. „Pokud jde o náboženství, dřívější studie naznačovaly nižší důvěru, ale např. v muslimských zemích (Turecko, Malajsie ad.) je důvěra silná díky vnímání vědy jako slučitelné s náboženstvím,“ říká spoluautorka studie a proděkanka pro vnější vztahy Fakulty sociálních věd Univertzity Karlovy, Tereza Klabíková Rábová.
Jak si stojí Česko
Průzkum, navzdory opakovaným tvrzením o krizi důvěry ve vědu v České republice, ukázal, že většina českých respondentů vědkyním a vědcům důvěřuje. Převážná část je také vnímá jako kvalifikované, čestné a zajímající se o blaho lidí. Většina účastníků studie by ale ocenila, aby se vědecké výsledky ve vyšší míře zohledňovaly při tvorbě legislativy a abychom jako společnost více využívali odborných znalosti ve veřejném rozhodování.
Lidé si také přejí, aby vědci a vědkyně o vědě více komunikovali s širokou veřejností, a preferují, aby se vědci v komunikaci více zaměřili na témata důležitá pro občany, jako je například veřejné zdraví, řešení chudoby a energetiky. Naopak výzkumu zaměřenému na rozvoj obrany a vojenských technologií se dle veřejnosti vědci věnují příliš.
S nutností sdílet výsledky výzkumu se širokou veřejností obecně souhlasí 73 % Čechů, zatímco celosvětově je to 83 %. „To je v každém případě jednoznačný signál pro posilování všech forem efektivní vědecké komunikace, vědecké žurnalistiky, komunikace jednotlivých institucí a podobně,” říká Tereza Klabíková Rábová.
„Rozvoj této oblasti je také potřeba systematicky finančně podpořit: granty zaměřené na komunikační aktivity institucí i vědců by měly být běžnou praxí, nikoliv jen výjimečnou příležitostí.” říká vědkyně. „Za nás budeme pokračovat v intenzivním networkingu s důležitými zahraničními partnery, sledování zahraničních trendů v oblasti vědecké komunikace včetně výzkumu a propojování co možná nejvíce aktérů na poli komunikace vědy. Jsem přesvědčená, že to prospěje nám všem,” dodává.
Studie rovněž potvrzuje potřebu posilovat mediální gramotnost a efektivně čelit dezinformacím, protože nedůvěřivé menšiny mohou výrazně ohrozit stávající střední až vyšší úroveň důvěry ve vědecké výsledky. „Celkově nám výzkum nabízí cenné podněty, jak zvyšovat důvěru ve vědu na úroveň, jaká je např. v západní a severní Evropě,“ uzavírá výzkumnice Tereza Klabíková Rábová.
Doba postpandemická
Jedná se o největší postpandemickou studii o důvěře veřejnosti ve vědkyně a vědce. Na začátek je potřeba říci, že dřívější výzkumy se tradičně zaměřovaly na země globálního Severu. Údaje o důvěře ve vědu a vědce dlouhodobě sleduje zejména Pew Research Center v USA nebo Wissenshaftsbarometer v Německu. „Přínos naší práce tak spočívá právě v tom, že tyto poznatky rozšiřuje na globální úroveň, zahrnující i dříve opomíjené regiony. Co se týče srovnání s obdobím před pandemií, tak například v USA se důvěra ve vědce dosud nedostala na čísla před pandemií, byť oproti loňsku opět vzrostla.” říká Karolína Pštross.
Studii Trust in scientists and their role in society across 68 countries, v češtině Důvěra ve vědce a jejich role ve společnosti napříč 68 zeměmi, vedli Viktoria Cologna (Harvard University, ETH Curych) a Niels G. Mede (University of Zurich). Mezinárodní tým 241 výzkumnic a výzkumníků uskutečnil šetření mezi téměř 72 tisíci lidmi v 68 zemích po celém světě včetně České republiky. Jejich výběr byl kvótní od věkové skupiny od 18 let do 60 let a více s příslušným zastoupením mužů i žen s odstupňovaným dosaženým vzděláním.
Mezinárodní výzkumný tým také vytvořil interaktivní vizualizaci výsledků studie, v níž je možné získaná data zobrazit a napříč zeměmi porovnávat.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
