Krize na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy ukázala, jak těžké je skloubit akademickou autonomii a církevní dohled. Český model, kdy na jedné univerzitě působí hned tři teologické fakulty, je v Evropě téměř ojedinělý. O to relevantnější je otázka, zda má smysl tento systém udržovat, nebo je čas hledat nové uspořádání?
Česká zvláštnost: tři fakulty, tři příběhy
Na Univerzitě Karlově (UK) najdeme unikát: katolickou, evangelickou a husitskou teologickou fakultu. Každá vznikla v jiné době, z jiné potřeby. Katolická teologická fakulta (KTF) je dědičkou středověkého základu univerzity. V roce 1919 byla zřízena Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká v Praze jako autonomní vzdělávací instituce na úrovni vysokých škol. V roce 1950 byla tato instituce rozdělena na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (pro studenty Českobratrské církve evangelické a menších evangelických) a Husovu československou bohosloveckou fakultu (pro studenty z Církve československé husitské). V roce 1990 byly všechny fakulty včleněny do UK.
Obhájci současného stavu připomínají, že pluralita je sama o sobě hodnotou. Každá církev má možnost formovat své duchovní a pěstovat vlastní teologickou tradici. Studenti si mohou vybrat prostředí, které jim je blízké, a zároveň využívat výhod ekumenického prostředí, když se fakulty setkají při společných projektech.
Jenže v každodenní praxi tato pluralita znamená i problémy. Fakulty jsou malé, obtížně shánějí finance i pedagogy, často se překrývají v programech. A jak ukazuje současná krize na KTF – když jedna fakulta upadne do vleklého sporu, negativně to ovlivňuje obraz celé univerzity, a otvírá to otázku, zdali je současné zřízení ve formě tří fakult skutečně nejefektivnější.
Přečtěte si také
Opakované odvolání děkana Jaroslava Brože, soudní spory a bizarní incident s hasiči by mohly působit jako univerzitní kuriozita. Jenže v létě 2025 se krize na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy proměnila ve vážnější problém a Katolická teologická fakulta se tak stala zrcadlem hlubších konfliktů: mezi akademickými samosprávami, mezi Ministerstvem školství a vysokými školami, mezi akademickou autonomií a církevní autoritou, mezi konzervativní a otevřenou teologií, ale i mezi tradicí a současnou podobou sekulární společnosti.
Církev na univerzitní půdě
Teologické fakulty při veřejných univerzitách jsou v ČR specifické tím, že jejich existence a fungování je založeno na zvláštním režimu spolupráce se státem a církvemi. Český zákon o vysokých školách umožňuje, aby součástí veřejné univerzity byla fakulta, která připravuje duchovní registrovaných církví – ovšem za podmínky respektování výsostných práv dané církve v oblasti vyznání.
Konkrétně to znamená, že např. Katolická teologická fakulta UK podléhá dvojí legitimitě:
Z hlediska univerzitního zákona je plnohodnotnou fakultou UK s akademickými svobodami, voleným senátem a jmenovaným děkanem (jmenuje rektor na návrh senátu jako u jiných fakult). Formálně tedy platí, že církev nesmí zasahovat do vnitřního řízení fakulty (např. financí či organizace), má vliv pouze na teologický profil fakulty.
Z hlediska kanonického práva však KTF spadá pod dozor katolické církve. Má tzv. velkého kancléře, jímž je pražský arcibiskup, který zajišťuje spojení fakulty s církevní hierarchií. Dle Statutu KTF (a tradičních norem) platí, že děkan katolické fakulty musí mít „missio canonica” – církevní pověření. Po zvolení děkana senátem je jeho jméno předloženo právě arcibiskupovi a následně potvrzeno Apoštolským stolcem (papežským nunciem). Bez tohoto potvrzení nesmí děkan vykonávat funkci. V praxi se tedy děkanem nemůže stát nikdo, koho by katolická církev neschválila.
Podobně každý pedagog, který učí obory týkající se katolické teologie, musí mít od arcibiskupa kanonickou misi (tedy souhlas, že smí učit katolickou nauku). Jádrem této povinnosti je církevní odpovědnost za pravověrnost teologické výuky.
Jinými slovy, arcibiskup dohlíží, aby na KTF byla vyučována katolická doktrína v souladu s církví, ale nemůže sám jmenovat či odvolávat děkana, určovat osnovy světských předmětů apod. Zároveň však právě skrze nutnost církevního souhlasu drží v ruce neformální veto. Kromě formálních kroků má samozřejmě církev zcela zásadní vliv uvnitř fakulty i na neformální úrovni.
Přečtěte si také
Teolog a filozof, nositel ceny za nejlepší teologickou knihu napsanou mladým autorem, finalista soutěže Czexpats in Science, „mladý Halík“… To vše je Martin Kočí, který nyní působí na univerzitě v rakouském Linzi. Čím se zabývá? Jak pracuje humanitní vědec a v čem se liší humanitní vědy od přírodních?
Co dál: tři možné scénáře
Roztržka mezi vedením Univerzity Karlovy, Katolickou teologickou fakultou a Arcibiskupstvím pražským zároveň otevírá otázku, zdali je současné zřízení tří fakult nejvhodnější a nejefektivnější. Existují nějaké alternativní cesty spolupráce mezi vysokými školami a církvemi? V debatě o budoucnosti teologických fakult se objevují tři základní scénáře.
1. Zachování statusu quo. Každá fakulta si ponechá vlastní identitu a samosprávu. Tento model je pro církve nejvýhodnější, protože zaručuje kontrolu. Slabiny – malá velikost, slabá mezinárodní viditelnost, překrývající se obory – však zůstávají.
2. Sloučení do jedné fakulty. Jedna z idejí, která i v souvislosti s krizí na KTF zaznívá (byť okrajově) je sloučení teologických fakult. Mohla by tak vzniknout velká teologická fakulta například s katedrami pro jednotlivé tradice. Pravděpodobně by to přineslo nezanedbatelné výhody, jako je například sdílení zdrojů, silnější hlas na univerzitě či snazší internacionalizace. Zároveň to přináší celou řadu rizik, včetně obavy církví, že by přišly o přímý vliv na formování „svých“ duchovních, což bylo jedním z primárních důvodů, proč teologické fakulty vznikly. Ideu slučování fakult také odmítla současná rektorka UK, Milena Králíčková: „Žádné slučování teologických fakult opravdu v současné době není na stole. Jedná se o svébytné fakulty Univerzity Karlovy,” odpověděla Králíčková na dotaz portálu Vědavýzkum.cz. „Zároveň platí, že hledáme způsoby, jak zlepšit efektivitu, zejména v oblastech jako je administrativa, veřejné zakázky, právní služby, podpora v projektové činnosti nebo v uskutečňování cizojazyčných studijních programů.”
3. Vyčlenění z univerzity. Další (zdaleka nejradikálnější varianta) by znamenala, že by teologie přešla plně pod záštitu církevních škol. V některých zahraničních zemích zejména z historických důvodů tento způsob funguje. Obecnější otázka, zdali kněžské obory patří na veřejné vysoké školy, se přitom objevuje opakovaně. Česká legislativa (a ostatně i historická tradice) tuto možnost jednoznačně připouští, teologická fakulta byla součástí Univerzity Karlovy už od jejího založení. Mezi argumenty pro zachování kněžských oborů na veřejné vysoké škole patří jak historická tradice, tak obohacení intelektuálního dialogu mezi humanitními obory. Zařazení kněžských oborů ke standardním výukovým oborům také zajišťuje transparentnost ale i dohled nad kvalitou studia. Stát také služeb kněží aktivně využívá například v armádě, nemocnicích nebo sociálních službách.
Zaznívají samozřejmě i protichůdné argumenty. Kritici tvrdí, že stát by neměl financovat ani garantovat výuku, jejímž cílem je výchova náboženských kádrů – to by měla činit církev z vlastních zdrojů. Upozorňují také na potenciální střet hodnot, kdy má na univerzitě platit zásada svobodného bádání a kritického myšlení, které může být v různých oblastech proti církevním postojům.
Na dotaz, který redakce portálu Vědavýzkum.cz položila Arcibiskupství pražskému, zdali katolická církev nějakým způsobem plánuje zřízení vlastní vysoké školy, odpověděl jeho mluvčí Jiří Prinz: „Je pravda, že v řadě zemí, včetně sousedního Slovenska, existují katolické univerzity. O takové možnosti se samozřejmě diskutuje i u nás, v tuto chvíli se ale nezdá, že by to pro českou církev byla reálná cesta.” Ani varianta sloučit teologické fakulty do jedné podle zástupců arcibiskupství nepřichází v úvahu. „S takovým řešením souhlasit nemůžeme. Odmítl by to i Vatikán. Pokud nese nějaká instituce název „katolický“, tak musí splňovat určité parametry. K nim mj. patří i to, že biskup uděluje jednotlivým pedagogům tzv. kanonickou misi, tedy pověření katolické církve k tomu, že dotyčný může vyučovat katolickou teologii; pověření, které může v odůvodněných případech i odejmout. To by v případě fakulty, která by nebyla katolická, možné nebylo,” vysvětlil Prinz.
Co ukazuje zahraničí
Pestrost přístupů k této otázce dobře ukazují příklady ze zahraničí. Například v Německu jsou katolické i evangelické fakulty běžnou součástí státních univerzit. Profesory schvaluje církev, ale univerzita zajišťuje akademické standardy (teologické obory jsou tak například předmětem vědeckého hodnocení). Jasně daná pravidla zde relativně minimalizují spory.
Ve Francii naopak od roku 1905 platí přísná odluka církve a státu, což zahrnuje i vysoké školy (s výjimkou Alsaska-Moselska, především pak Université de Strasbourg). Teologie se učí v církevních školách. Důsledkem je minimum konfliktů, ale také právě izolace teologie jako jedné z disciplín humanitních věd. Ve Skandinávii a Švýcarsku jsou teologické fakulty ekumenické, silně orientované na dialog s humanitními vědami a církve zde do obsahu výuky silně nezasahují. Důraz se klade na vědeckou kvalitu, nikoliv na hranice jednotlivých vyznání. Naopak v Polsku a Itálii spíše dominují samostatné církevní školy, nad nimiž má církev klíčovou kontrolu. Výjimku tvoří například Univerzita kardinála Stefana Wyszyńského, která je sice veřejnou školou, ale je primárně specializována na teologii a související obory.
V rámci evropské univerzitní aliance 4EU+, kam kromě Univerzity Karlovy patří Heidelberg Universität, Sorbonne Université, Uniwersytet Warszawski, Università degli Studi di Milano, Københavns Universitet, University of Geneva a Paris-Panthéon-Assas University Sorbonna, vidíme pestrou mozaiku přístupů: ze sedmi partnerských univerzit jen dvě (Heidelberg a Kodaň) mají teologické fakulty jako integrální součást; dvě (Sorbonne a Assas) je nemají vůbec; dvě (Varšava a Milán) je nemají, ale v jejich městě jsou separátní katolické univerzity či fakulty.
Toto srovnání na jednu stranu ukazuje, že model UK s třemi teologickými fakultami je relativně unikátní, zároveň je však zřetelné, že univerzální systém napříč různými zeměmi neexistuje. Univerzita Karlova tak nyní stojí nejen před rozhodnutím, jak řešit konkrétní konflikt a zda nenastal čas hledat nové modely spolupráce mezi teologickými fakultami.
Zdroje: Seznam.cz, Christnet.eu, Aktuálně.cz, Historické studie o vzniku teologických fakult (Getsemany, archiv UK), Mezinárodní přehledy: struktura teologických fakult v Německu, Francii, Dánsku, Švýcarsku, Polsku a Itálii
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
