Průměrná mzda akademiků v roce 2022 přesahovala 62 tisíc Kč, ale rozdíly mezi jednotlivými fakultami byly obrovské. Analýza ukazuje, že rozdíly v odměňování odrážejí mimo jiné velké disproporce ve financování výzkumu v různých oborech a velkou koncentraci výzkumných zdrojů na malém počtu fakult. Roli nicméně hrají také výrazně odlišné počty studentů na jednoho akademika na jednotlivých fakultách a další faktory. Zajímavé je, že i u srovnatelných fakult na různých vysokých školách se významně liší příspěvek na jednoho studenta, což zřejmě odráží (mimo jiné i) odlišné přístupy jednotlivých univerzit k vnitřnímu rozdělování institucionálních zdrojů.
Diskuzi v nedávné době rozvířil článek Petra Baierla, Pavla Šaradína a Terezy Bandžuchové, který stavěl na jejich průzkumu mezi akademickými průzkumníky. Průzkum je přínosný mimo jiné v tom, že ukazuje, že si akademici často z vlastní kapsy platí pracovní výdaje, včetně například konferenčních poplatků a cestovních nákladů. Autoři také ukazují, že přestože je většina respondentů nespokojená se svým ohodnocením a akademickou práci vnímají jako společensky spíše málo prestižní, naprostá většina z nich nepřemýšlí o změně povolání.
Vedle užitečných zjištění se ale autoři dopouštějí také některých zkratek, které mohou být zavádějící.
Zkreslený průměr
Autoři v článku tvrdí, že průměrná mzda akademických pracovníků dosahuje pouhých 39 tisíc korun, což je ovšem v rozporu s oficiálními statistikami. Z těch je patrné, že akademici v roce 2023 vydělávali v průměru 65 tisíc Kč. V roce 2024 to patrně bude ještě více, data ale zatím nebyla zveřejněna.
Rozdíl mezi realitou a výsledky výzkumu může být způsoben vícero faktory. Mezi ně patří například to, že vzorek respondentů není zcela reprezentativní a autoři se (zřejmě) neptali na velikost úvazku a (zřejmě) tiše předpokládají, že všichni účastníci mají úvazek 1,0, což může být daleko od pravdy.
Významným zdrojem zkreslení je ale i to, že autoři do mezd započítali pouze tarifní mzdu a osobní ohodnocení, což zároveň ve svém článku nepřiznávají. Odměny a příplatky přitom v akademické sféře představují zásadní složku a v průměru dosahují 44 % základní mzdy, s obrovskými výkyvy nahoru i dolu. Je legitimní diskutovat o tom, jestli je takový systém nastaven dobře, ale není v pořádku se tvářit, že odměny neexistují.
Analýza reálných mezd akademiků
Kolik tedy akademici vydělávají reálně? Tomu jsme se podrobněji věnovali v naší loňské analýze, kterou jsme spolu s kolegy z Vysoké školy ekonomické Hanou Fluskovou a Jakubem Fischerem vytvořili pro MŠMT.
Analýza vycházela z dat za rok 2022, kdy průměrná mzda akademiků přesahovala 62 tisíc Kč, a zaměřovala se zejména na mapování rozdílů mezi jednotlivými fakultami.
Přestože naše zpráva vychází z oficiálních údajů reportovaných jednotlivými školami a zveřejňovaných ministerstvem, i ty mohou být zatíženy určitým zkreslením, jak podrobněji rozebíráme v textu.
Cílem naší analýzy nebylo hodnotit, jestli je výše mezd odpovídající, jestli je prostředků ve vysokém školství celkově hodně nebo málo, ani jestli je jejich rozdělení spravedlivé. Místo toho nabízíme pouze analytický popis (tehdejšího) současného stavu pro další veřejnou diskusi.
Rozdíly mezi fakultami jsou obrovské
Průměrná hrubá mzda na jednotlivých fakultách se v roce 2022 pohybovala od 37 tis. Kč až po 133 tis. Kč. Mzdy se přitom lišily mezi jednotlivými oborovými skupinami. Nejmenší byly v průměru na zdravotnických (nelékařských) a především na uměleckých fakultách, nejvyšší naopak na chemicko-technologických, lékařských a přírodovědeckých fakultách. I v rámci jednotlivých skupin ale existovaly propastné rozdíly.
Ze základního příspěvku na činnost vysokých škol od MŠMT bylo hrazeno méně než 50 % mzdových výdajů. Zásadní vliv na rozdíly ve mzdách tak měly i jiné faktory, zejména financování výzkumu a vývoje (projekty bez operačních programů, pozn. red.). Ty byly významně koncentrovány v některých oborech a na několika málo nejsilnějších fakultách. Deset procent nejúspěšnějších fakult získalo 50 % všech mzdových prostředků z podpory VVI, a naopak spodních 50 % fakult se dělilo o pouhých 8,5 % výzkumných zdrojů.
V přepočtu na jednoho akademického pracovníka směřovalo na chemicko-technologické fakulty třikrát více mzdových prostředků z podpory VVI než na humanitní a sociální fakulty, jedenáctkrát více než na pedagogické fakulty a téměř dvacetkrát více než na umělecké fakulty. Výzkumníci v různých oborech tak rozhodně nemají stejnou šanci si „sáhnout“ na prostředky z VVI.
Mnoho příčin, složité řešení
Faktorů, které výši mezd ovlivňují, je mnoho, a neexistuje tudíž ani jedno univerzální smysluplné a realistické opatření, které by nerovnosti narovnalo. V závěru zprávy nicméně formulujeme několik doporučení, která mohou přijímat různí aktéři napříč systémem – od samosprávných orgánů fakult po národní autority – pokud se rozhodnou o snižování rozdílů ve mzdách mezi fakultami usilovat. Některá opatření, která identifikují možné zdroje nových prostředků pro fakulty (jako např. přijetí více cizojazyčných studentů) budou vnímána jako méně kontroverzní, některá navržená opatření však mohou být vnímána citlivě, neboť navrhují redistribuci prostředků mezi fakultami a ty fakulty, které by si pohoršily, budou proti těmto opatřením vystupovat.
Celý text analýzy je ke stažení zde, a vedle ní zájemcům nabízíme i kompletní tabulku základních dat, na které můžete provádět vlastní výpočty nebo se podívat podrobněji na konkrétní fakulty.
14. 3. 2025 Doplnění: Do článku byla doplněna jména autorů Hany Fluskové a Jakuba Fischera z Vysoké školy ekonomické. Dále se na analýze podílel ještě Jan Beneš z GovLabu.
Autor: Šimon Stiburek, Gov Lab
- Autor článku: ne
- Zdroj: Šimon Stiburek
