Jak jsme objasnili v posledním článku na toto téma, je povinností výzkumné organizace, která nabízí podnikům služby tzv. kontrahovaného nebo smluvního výzkumu, aby příslušná smlouva byla uzavřena za běžných tržních podmínek. Důvodem pro toto omezení je, aby nedošlo k nedovolenému zvýhodnění podniku, který výzkum objednává.
Tato povinnost se nepochybně vztahuje i na smlouvy, jejichž předmětem jsou méně sofistikované služby výzkumné organizace, jako jsou různé formy analýz, měření, testování apod. Stejně tak lze (mimo specificky upravené případy) doporučit tato pravidla aplikovat i na smluvní výzkum objednaný jinou výzkumnou organizací.
Pokud jde o požadavek běžných tržních podmínek, je nutno posuzovat je komplexně jako souhrn všech podmínek dohodnutých v příslušné smlouvě o výzkumu na zakázku. Tyto podmínky často z hlediska obchodní logiky stojí proti sobě, například v praxi lze často přijmout přísnou smluví pokutu za prodlení, pokud riziko aktivace této pokuty je zohledněno v ceně smluvního výzkumu, nebo naopak lze přijmout nižší cenu, pokud si výzkumná organizace ponechá část výsledků atp., viz níže.
Tržní podmínky v modelovém případě definovaném Rámcem
Sdělení Komise - Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01 – „Rámec“) definuje výchozí model smluvního výzkumu takto:
„výzkumná organizace nebo výzkumná infrastruktura využívána k provádění smluvního výzkumu nebo poskytování výzkumné služby určitému podniku, který obvykle stanoví podmínky smlouvy, vlastní výsledky výzkumných činností a nese riziko neúspěchu“
V tomto modelovém případě tedy podnik vlastní výsledky výzkumu a nese riziko neúspěchu, tedy zpravidla takové, že realizovaný výzkum nepřinese zamýšlené výsledky, neprověří předpoklad, který je pro podnik přínosný, nebo že v rámci zvolené metodologie nepřinese žádné použitelné výsledky (není možné učinit jednoznačný závěr) apod.
Pro tento model Komise v Rámci dovozuje, že nedochází ke zvýhodnění podniku za podmínky, že výzkumná organizace za realizaci kontrahovaného výzkumu obdrží tzv. „přiměřenou odměnu“.
Přiměřená odměna – metody kalkulace
Pokud jde o výši přiměřené odměny, Komise v Rámci dovozuje, že tu lze stanovit následujícími způsoby.
První a primární metodou je metoda tržní komparace. Dle Rámce by tak výzkumná organizace měla nejprve učinit pokus o zjištění „tržní ceny“, tedy ceny, za kterou je daná služba obvykle nabízena na daném relevantním trhu (tj. v prostoru, kde jsou nabízeny zaměnitelné služby). Nutno zmínit, že vzhledem k tomu, že pokud jde o kontrahovaný výzkum, je relevantním trhem obvykle globální trh. Z praktického hlediska toto pro výzkumnou organizaci není zcela jednoduchý úkol a u méně objemných transakcí se takový požadavek jeví často jako nepřiměřený a nákladově neefektivní.
Jednak je poměrně složitým úkolem odborně vymezit relevantní trh zaměnitelných produktů, dále rešerše na široce definovaných trzích (EU, transatlantický, celosvětový trh apod.) může zahrnovat průzkum velkého množství subjektů, a nakonec poskytovatelé těchto služeb zpravidla nezveřejňují ceny, za které tyto služby nabízejí. Dále výsledek rešerše může deformovat existence dumpingových cen.
Výsledkem rešerše pak zpravidla není jedna univerzální „tržní cena“, ale spíše rozpětí cen, za kterých se tyto služby na daném trhu poskytují. V rámci tohoto rozpětí pak lze stanovit cenu za realizaci smluvního výzkumu.
Další metodou, kterou dle Rámce lze aplikovat, je kalkulace ceny jako ceny odrážející plné náklady a přiměřenou marži.
Co se rozumí plnými náklady služby, Rámec nedefinuje. Domníváme se, že plné náklady zahrnují veškeré přímé i nepřímé náklady služby včetně režií a odpisů. Komise zpravidla akceptuje standard běžný v daném prostoru a čase. V tomto ohledu lze upozornit, že celá řada výzkumných organizací v ČR disponuje vnitřními metodikami evidence na bázi full-cost. Každopádně lze doporučit, aby každá výzkumná organizace, která na pravidelnější bázi nabízí nebo hodlá nabízet výzkumné nebo jiné odborné služby, měla vypracovánu interní metodiku kalkulace plné nákladové ceny těchto služeb.
Přiměřenou marži rámec definuje jako „marži, již obvykle uplatňují podniky působící v odvětví dotčené služby“. Proto by i v případě aplikace této metody měla být alespoň jednou za čas realizována rešerše nebo odborný odhad marží aplikovaných na daném relevantním trhu, jejímž výsledkem by mělo být doporučené ziskové rozpětí aplikované na jednotlivé kategorie výzkumných a jiných odborných služeb.
Poslední metodou pro určení přiměřené odměny za realizaci kontrahovaného výzkumu je určení ceny v rámci jednání za obvyklých tržních podmínek, při aplikaci úsilí o maximální ekonomický prospěch výzkumné organizace, kdy cena pokrývá alespoň mezní náklady realizace smluvního výzkumu.
Obvyklými tržními podmínkami se rozumí, „že se podmínky transakce mezi smluvními stranami neliší od podmínek, jež by byly sjednány mezi nezávislými podniky, a že nezahrnují prvek tajné dohody. Má se za to, že zásada týkající se obvyklých tržních podmínek (arm’s length principle) je splněna v případě transakce, jíž předcházelo otevřené, transparentní a nediskriminační řízení“.
Výzkumná organizace má tedy (pokud jde o obvyklé tržní podmínky) možnost prokázat administraci otevřeného transparentního a nediskriminačního řízení nebo prokázat jednání za obvyklých tržních podmínek jiným způsobem. V případě aplikace této metody má také výzkumná organizace povinnost prokázat úsilí o maximální ekonomický prospěch.
Nakonec je nutno kalkulovat výši mezních nákladů dané služby. Budeme-li vycházet z dostupných definic pojmu mezních nákladů v obecné ekonomické teorii (například zde), lze dovodit, že kalkulace mezních nákladů se bude od metody kalkulace plných nákladů lišit zejména tím, že nebudou aplikovány položky „paušálního charakteru“ typu režií, paušálně hrazených energií a médií, odpisy apod.
Přiměřená odměna – volba metody
Poměrně složitá je problematika volby mezi výše uvedenými metodami kalkulace přiměřené odměny. Pohled Rámce je takový, že primární metodou je zjištění „ceny tržní“, tedy zjištění přiměřené odměny formou tržní komparace. Dle Rámce pouze pokud nelze touto metodou tržní cenu zjistit, může výzkumná organizace zvolit rovnocenně jednu z dalších dvou metod.
Toto právo „svobodné volby“ je však omezeno následujícími faktory.
Zaprvé, jak zmíněno výše, realizace tržní komparace může v praxi skýtat faktické i metodologické obtíže a úsilí na ni vynaložené může být v nepoměru k očekávaným výnosům. Například tržní srovnání cen za měření rozpadu uhlíku C14, které na světě provádí desítky institucí a kde je nutno vzít v potaz rozdíly v cenách mezi jednotlivými institucemi zahrnující mimo jiné renomé dané instituce apod. Realizace takového tržního srovnání může v praxi zabrat několik desítek hodin, přičemž odměna za danou zakázku se pohybuje v řádu nižších desítek tisíc korun. V takovém případě by náklady administrace transakce mohly spotřebovat podstatnou část očekávaného výnosu.
Dále nutno rovněž vzít v potaz postavení celé řady výzkumných organizací v ČR, zejména jejich výzkumných center podpořených z prostředků Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Podstatná část z těchto center je poskytovatelem dotace přímo či nepřímo cestou závazných indikátorů udržitelnosti projektů tlačena k razantnímu navyšování objemu smluvního výzkumu oproti dosavadní tradici. Výjimkou není ani požadavek navýšení o celý řád oproti stavu před realizací projektu. Takovéto navýšení vyvolává tržní tlak na snižování ceny, za kterou jsou tyto služby nabízeny. Na druhé straně však s ohledem na vysokou míru technologické excelence těchto center do kalkulace smluvního výzkumu vstupují poměrně vysoké odpisy použité pro kalkulaci plných nákladů.
Nutno pamatovat také na omezení týkající se doplňkové činnosti v zákoně o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) a vnitřních předpisech veřejných vysokých škol a další a jiné činnosti v zákoně o veřejných výzkumných institucích (zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných organizacích). Z těchto omezení dle povahy a interní klasifikace činností může vyplynout zejména nemožnost aplikace metody jednání za tržních podmínek při pokrytí mezních nákladů. Dále také může poskytovatel dotací v rámci sledování udržitelnosti projektů požadovat aplikaci plné nákladové ceny a přiměřeného zisku.
Domníváme se, že by v každém „nebagatelním“ případě měla být vždy kalkulována plná nákladová cena a přiměřený zisk, buďto jako primární metoda určení ceny, nebo jako reference pro tržní komparaci, nebo jako výchozí bod pro jednání za tržních podmínek.
Bagatelní zakázky
V praxi se ukazuje potřeba zjednodušeného přístupu ke kalkulaci cen kontrahovaného výzkumu, zejména pokud jde o zakázky v řádu desítek tisíc Kč. V takovém případě může být kalkulace plných či mezních nákladů a zjišťování běžných marží neefektivním úkolem. Domníváme se, že v takových případech lze ve vnitřním předpisu vymezit zjednodušené formy kalkulace, například na bázi paušálních hodinových sazeb zahrnujících výše popsané metody s přiměřeným „polštářem“ pro možné odchylky.
Stanovení ceny v případě převzetí rizik
Východiskem výše popsaných metod stanovení přiměřené odměny je, že výzkumná rizika nese v rámci kontrahovaného výzkumu podnik. To znamená, že výzkumná organizace negarantuje výsledek výzkumných aktivit, který bude pro podnik jako objednatele pozitivní či jinak prospěšný. Jinými slovy - z pohledu podniku může být předmětem výzkumné zprávy jako výstupu kontrahovaného výzkumu i „špatná zpráva“. V praxi se však lze v nemalém počtu případů setkat se zakázkami, kde se výzkumná organizace zavazuje vyvinout a dodat určitou technologii s určitými technickými parametry, přičemž existuje riziko, že vývoj technologie bude generovat výrazně vyšší úsilí, než jaké je předmětem kalkulace přiměřené ceny.
V případě, že výzkumná organizace v rámci zakázky smluvního výzkumu převezme rizika, měla by tato rizika promítnout do ceny smluvního výzkumu formou jejího navýšení pokrývající na bázi pravděpodobnosti dané riziko.
Možnost snížení přiměřené ceny o hodnotu IP, které si výzkumná organizace ponechá
Pokud jde o nakládání s nehmotnými statky, standardním modelem smluvního výzkumu dle Rámce je, že veškerá práva k výsledkům smluvního výzkumu náleží objednateli.
V případě, kdy si výzkumná organizace část výsledků ponechá, má dle Rámce možnost přiměřenou odměnu stanovenou dle metod rozebraných výše snížit o hodnotu práv, které si ponechá.
Například pokud předmětem kontrahovaného výzkumu bude série testů a měření a zpracování databáze, přičemž výzkumná organizace může tuto databázi dále rovněž využívat pro vlastní výzkum nebo výuku a dohodne se s podnikem na sdílení práv k databázi, je možné nacenit hodnotu práv, která si výzkumná organizace ponechá, a o tuto hodnotu snížit cenu kalkulovanou na bázi plných nákladů a přiměřeného zisku.
Autor: Matej Kliman
AK HOLEC, ZUSKA & Partneři
