Městský soud v Praze pokračuje v praxi zavedené Nejvyšším správním soudem a napravuje neúnosný stav mezi poskytovateli a příjemci v rámci poskytování dotací. Ve svém nedávném rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost Oznámení o nevyplacení části dotace, kterým byla příjemci dotace – veřejné výzkumné instituci – krácena dotace o domnělé nezpůsobilé výdaje.
Městský soud vrátil věc zpět poskytovateli dotace k dalšímu řízení, současně vyslovil ve věci právní názor, kterým je poskytovatel dotace v dalším řízení vázán.
O co v dané věci šlo?
Poskytovatel dotace (žalovaný) zaslal příjemci dotace (žalobci) Oznámení o nevyplacení části dotace ve výši 145.141,04 Kč. Příjemce dotace namítal nezákonnost tohoto Oznámení, neboť nevyplacení dotace je možné učinit pouze v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem. Z Oznámení však není patrné, dle jakého zákonného ustanovení bylo vydáno a není ani řádně odůvodněno. Oznámení nemůže mít formu opatření dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“), neboť v dané věci nešlo vůbec o domnělé porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, nýbrž o nezpůsobilost výdajů zejména v podobě tzv. kurzových rozdílů.
Poskytovatel dotace dále nerespektoval rozhodnutí příslušného finančního úřadu, který v konkrétním případě dospěl k závěru odlišnému (ačkoliv finanční úřad je dle zákona věcně příslušný k posouzení, zda došlo k porušení rozpočtové kázně či nikoliv) a nadále svévolně trval na svých vlastních zjištěních. Bylo tak porušeno právo příjemce na spravedlivý proces, rovněž byla porušena zásada vázanosti správního orgánu rozhodnutím jiného orgánu dle § 57 správního řádu, dále pak zásada právní jistoty a legitimního očekávání. Příjemce dotace rovněž nesouhlasil se závěry poskytovatele, týkající se věcného posouzení nezpůsobilosti výdajů zejména v podobě tzv. kurzových rozdílů. Příjemce dotace mj. namítal, že se řídil doporučeným postupem obsaženým v metodických dokumentech vydaných poskytovatelem dotace, který však v průběhu času svůj postoj změnil.
Tři klíčové otázky
Nový rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11A 61/2015 přináší do dotačního prostředí odpovědi na řešení tří otázek, které již byly částečně předmětem posouzení ze strany Nejvyššího správního soudu. Výsledkem je další posílení právní ochrany příjemce dotace coby slabší strany ve veřejnoprávním vztahu.
Otázka první – srozumitelnost a jasnost aktů poskytovatele dotace
Oznámení o nevyplacení části dotace bylo zrušeno především pro nepřezkoumatelnost. Městský soud konstatoval, že Oznámení o nevyplacení části dotace neobsahuje ve výroku ani v odůvodnění právní ustanovení, na jehož základě poskytovatel dotaci nevyplatil. „Má-li soud rozhodnutí věcně přezkoumat a z pohledu jeho zákonnosti je konfrontovat s žalobními body, pak mu popsaný deficit takový postup nedovoluje. Soud nemůže učinit závěr o tom, zda je rozhodnutí souladné se zákonem, pokud výrok ani odůvodnění rozhodnutí neobsahují konkrétní právní normu, podle níž žalovaný při vydání rozhodnutí postupoval. V tomto ohledu soud dodává, že ani ve vyjádření k žalobě žalovaný nereagoval na přiléhavé žalobní tvrzení namítající absenci aplikované právní normy a obtížnou situaci, pokud se měl žalobce vůči napadenému rozhodnutí vymezit, resp. proti závěrům žalovaného bránit.“
Otázka druhá – věcná působnost § 14e rozpočtových pravidel (ve znění do 19. 2. 2015)
Městský soud se dále zabýval otázkou případů, na které dopadá aplikace § 14e rozpočtových pravidel, neboť poskytovatel v Oznámení uvedl, že příjemce zaplatil nezpůsobilé platby z projektového účtu v rozporu s podmínkami dotačního rozhodnutí, čímž měl porušit rozpočtovou kázeň.
„Možnost nevyplatit část dotace rozpočtová pravidla spojují [se] skutkovým stavem předpokládaným v § 14e rozpočtových pravidel v rozhodném znění [tzn. ve znění do 19. 2. 2015]. Nevyplacení části dotace podle tohoto ustanovení bylo v rozhodné době vázáno na porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Porušením těchto pravidel však žalovaný v rozhodnutí neargumentoval. Ani obsah správního spisu jednoznačně nesvědčí o zjištění skutkového stavu, s nímž zákon nevyplacení části dotace v rozhodné době spojoval (…).“
„V tomto ohledu bude mít žalovaný na zřeteli, že jeho postup při jakémkoliv nevyplacení peněžních prostředků musí být pro příjemce srozumitelný a předvídatelný. V případně vydaném rozhodnutí o nevyplacení části dotace je tedy žalovaný povinen uvést konkrétní ustanovení, podle kterého nebyla část dotace vyplacena, v případě že půjde o postup podle § 14e rozpočtových pravidel, uvede důvody, ve kterých je spatřováno porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, jejich závažnost, rozsah a vliv na dosažení účelu dotace.“
Otázka třetí – právní závaznost názoru správce daně
V závěru rozhodnutí se Městský soud vrátil k otázce možnosti odlišného posouzení nezpůsobilých výdajů ze strany správce daně a poskytovatele dotace.
„Nad rámec výše uvedených závěrů soud pouze pro doplnění (za splnění hypotézy, že postup žalovaného vychází ze zjištění svědčících o porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek žalobcem) dodává, že podle § 44a odst. 9 věta první a druhá rozpočtových pravidel (ve znění účinném do 19.2.2015) ve spojení s § 10 odst. 1 písmeno g) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, vykonávají správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále finanční úřady podle daňového řádu. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. Pokud je tedy naplněna hypotéza, že žalovaný pojal podezření na porušení rozpočtové kázně v souvislosti s porušením pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie, přitom ve vztahu k těmto skutečnostem byla u žalobce provedena daňová kontrola, byl následně povinen její výsledky respektovat. Zákon svěřil pravomoc autoritativně rozhodnout o tom, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, správci daně, jeho závěry je pak poskytovatel dotace vázán. Došel-li v daném případě správce daně k závěru, že se příjemce porušení rozpočtové kázně v tvrzeném rozsahu nedopustil, byl žalovaný povinen platbu dotace v části adekvátní se závěry správce daně (…) vyplatit.“
Soudem vyřčený princip vázanosti poskytovatele právním názorem příslušného správce daně, který jediný je ze zákona nadán pravomocí rozhodovat o porušení rozpočtové kázně, se dle našeho názoru v zásadě uplatní i na postup dle § 14e rozpočtových pravidel, ve znění účinném od 20. 2. 2015, které se může týkat nejen porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, ale i jiných porušení povinností v přímé souvislosti s dotací. Pokud tedy poskytovatel pojme podezření, že došlo k takovému porušení, které je zároveň porušením rozpočtové kázně, musí respektovat výsledek daňové kontroly provedené ve vztahu ke skutečnostem, ze kterých podezření vychází.
Další postup v dané věci
V důsledku výše uvedeného, zrušujícího rozsudku Městského soudu, bude poskytovatel dotace danou věc (způsobilost výdajů zejména v podobě tzv. kurzových rozdílů) posuzovat znovu, přičemž je vázán právním názorem, který Městský soud v uvedeném rozsudku vyslovil, a sice že došel-li v daném případě správce daně k závěru, že se příjemce porušení rozpočtové kázně v tvrzeném rozsahu nedopustil, musí poskytovatel platbu dotace v části adekvátní se závěry správce daně vyplatit.
Autoři: Karel Zuska, Karel Masopust, Jan Dudák
- Autor článku: ne
- Zdroj: Karel Zuska, Karel Masopust, Jan Dudák
