V úterý 6. února 2018 se v brněnském CEITEC MU uskutečnila konference s názvem Institucionální management ve vědě. Hlavním tématem byla personální politika v oblasti VaV a hodnocení kvality výzkumu v České republice.
Konference vznikla za účelem sdílení zkušeností z vedení vědeckých institucí v České republice i zahraničí a podpory strategického plánování jako nástroje jejich rozvoje. Podtitulem letošní konference bylo Hodnocení kvality vědy jako cesta k vytvoření perspektivních výzkumných týmů.
V úvodu přednesla své zkušenosti Marijke Lein z belgického Vlaams Instituut voor Biotechnologie (VIB), která se již řadu let profesionálně věnuje problematice „human resources“ ve vědě. Účastníkům představila vývoj, kterým prošlo belgické výzkumné prostředí v uplynulých dvaceti letech, a nové pozitivní trendy v oblasti HR, které přispívají k excelentním výsledkům na VIB.
Dopolední panelové diskuse k problematice HR se zúčastnili bývalá prorektorka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a členka RVVI Jitka Moravcová, prorektor Masarykovy univerzity a místopředseda RVVI Petr Dvořák, zástupce ředitele Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Martin Fusek a ředitel CEITEC MU Jiří Nantl. Řeč byla o nástrojích HR politiky a překážkách, které jí současný český systém klade.
Panelisté se shodli, že jedním z nedostatků českého výzkumného prostředí je dlouhá doba PhD studia, která vede k demotivaci mladých vědců i předčasnému ukončování studia. Vědecká kariéra je také značně jednosměrná, příliš nedochází k přechodům z průmyslu do akademické sféry a zpět, což může v důsledku vést k nižšímu celkovému výkonu české vědy. Podle Jiřího Nantla má na HR politiku ve výzkumné organizaci významný vliv také organizační uspořádání výzkumné organizace. To se u nás v jednotlivých institucích výrazně liší – od poměrně složitých vnitřních vazeb na vysokých školách, které jsou vázány na momentální grantové zdroje, po striktně oddělené výzkumné skupiny v některých výzkumných ústavech jako CEITEC, jejichž existence často začíná a končí s úvazkem vedoucího skupiny.
Zcela jistě se podoba HR politiky proměňuje s nastupující mladší generací vědců a novým pojetím práce. Od pouhé administrativní činnosti spojené s pracovním úvazkem a vyplácením mzdy začíná být vnímána šířeji a do centra pozornosti se dostává například péče o pracovní prostředí, mentální pohodu, či vzdělávání a coaching zaměstnanců.
Vedle samotných výzkumných pracovníků je třeba HR politiky zaměřit také na podpůrný personál v útvarech technické a hospodářské správy, jehož úkolem je snímat z vědců tíhu administrativních činností, a v neposlední řadě také na vrcholový management výzkumných organizací. K výraznému zefektivnění jejich práce by podle panelistů přispělo zvýšení meziinstitucionální mobility a setkávání a výměna zkušeností v rámci různých platforem.
Také z publika zazněla celá řada podnětů, například názor, že požadavky na zaměstnance výzkumných organizací mohou být jen takové, jaké odpovídají výši jejich platu. Ten je v současné době právě v případě podpůrného personálu mnohdy podhodnocený.
Bez hodnocení není řízení
V odpoledním bloku se uskutečnila panelová diskuse k hodnocení vědy, kterou moderoval Karel Šima z Centra pro studium vysokého školství a FF UK. Kromě Jitky Moravcové a Petra Dvořáka se do ní zapojily také Marcela Linková ze Sociologického ústavu AV ČR a Jana Talašová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která se spolupodílí na rozvoji systému hodnocení akademických pracovníků. Ten od Univerzity Palackého převzalo již několik dalších vysokých škol.
Diskutovány byly jak kvantitativní (bibliometrické) tak kvalitativní (peer-review) způsoby hodnocení a jejich využití na různých úrovních hodnocení systému - jak pro zpětnou vazbu, tak pro alokaci finančních prostředků. Základní nevyřešenou otázkou hodnocení v České republice zůstává, podle jakých kritérií budou především vysokým školám přerozdělovány finanční prostředky na výzkum a vývoj v následujících letech. Dodatečnou byrokratickou zátěž může způsobit také nesoulad mezi hodnocením dle nové Metodiky 2017+ a požadavky na institucionální akreditaci a vnitřní hodnocení vysokých škol v rámci nového akreditačního procesu.
První ročník akce ukázal, že má ambici stát se platformou pro diskutování palčivých otázek spojených se strategickým řízením výzkumných organizací v České republice a přispívat tak k jejich dalšímu rozvoji.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
