Ministerstvo pro místní rozvoj postupně zveřejňuje hodnoticí zprávy o naplňování strategických cílů a indikátorů územního rozvoje prostřednictvím Evropských fondů. Jak se díky nim rozvíjí vědecko-výzkumný a inovační ekosystém v Česku? Portál Vědavýzkum.cz se tentokrát zaměřuje na specifické zprávy z Jihomoravského kraje a z Kraje Vysočina.
Národní orgán pro koordinaci provádí, a až do roku 2023 provádět bude, evaluaci plnění cílů a socioekonomických přínosů Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) na půdorysu územního rozvoje České republiky v programovém období 2014–2020. Na webových stránkách DotaceEU.cz tak Ministerstvo pro místní rozvoj postupně zveřejňuje zprávy a analýzy o situaci v jednotlivých krajích, které zpracovává společnost Ernst & Young, s.r.o.
Ačkoliv zveřejněné výsledky nejsou kompletní – hodnoceno bylo dosud šest krajů ze čtrnácti, poskytují dosud zveřejněné zprávy dostatečný základ pro zamyšlení, jaké obecné jevy a trendy, a naopak zvláštnosti se na regionální úrovni v druhé polovině předchozí dekády objevily. Logicky se do nich nestačily naplno promítnout důsledky pandemie koronaviru, natož ruské invaze na Ukrajině a současné energetické krize.
V tomto přehledu, primárně, ale ne výhradně věnovanému dopadům operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání (OP VVV), se v hrubých obrysech podíváme do českých regionů. Jednak optikou jejich společných demografických rysů a vstupních předpokladů, jednak z pohledu výsledků a dat vyplývajících z uvedených šetření. Zaměříme se na krajská specifika či anomálie, které spoluutvářejí rozmanitost české inovační krajiny, a částečně i na schopnost regionální politiky podporovat produkci kvalitních výzkumných aktivit a jejich transfer.
V prvním dílu budeme sledovat katalyzační efekt krajské metropole, díky níž se Jihomoravský kraj může řadit k předním inovačním regionům střední a východní Evropy. Se zcela jinou dynamikou se naopak setkáme v Kraji Vysočina, v regionu s relativně omezenou šíří výzkumné infrastruktury, a tudíž i kapacity pro alokaci prostředků z fondů určených k rozvoji VaVaI.
VaVaI z nadhledu
Přestože ne všechny krajské zprávy byly zveřejněny, určité zobecnění poskytuje celorepubliková datová analýza celkového čerpání Evropských fondů a jeho tematického rozložení (dle dostupných dat k začátku června 2021). Jedním z výchozích ukazatelů je přepočet celkového objemu čerpání na jednoho obyvatele (mapa 1), včetně rozlišení na jednotlivé operační programy (mapa 2).
Mapa 1: Čerpání v OP VVV v přepočtu na jednoho obyvatele (zdroj: MS 2014+)
Schopnost čerpání v projektech ESIF vykazuje zjevné nerovnosti (např. u OP VVV 15,8 mld. korun v Praze, oproti 0,4 mld. korun v Karlovarském kraji), což je přirozeně dáno počtem obyvatel, strukturou regionální ekonomiky, koncentrací univerzit, výzkumných organizací, soukromých subjektů ve hře, obecným stavem občanské vybavenosti a dalšími faktory.
Mapa 2: Krajské čerpání v ESIF, OP VVV (zdroj: MS 2014+, data.gov.cz)
Z hlediska čerpání prostředků v OP VVV (zvýrazněno modrozeleně) se Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina ocitají na opačných pólech finančního spektra. Jak ale tato informace vypovídá o krajských strategických cílech pro vědu, výzkum a inovace? A jak se do toho promítají místní předpoklady, benefity a překážky?
Katalyzační funkce Brna
Stranou hodnocení prozatím zůstává hlavní město Praha, jehož role národního katalyzátoru VaVaI se v našem srovnání zdatně ujímá Brno jako výzkumné epicentrum (nejen) Jihomoravského kraje a zvláště jako národní lídr ve schopnosti čerpat z Evropských fondů.
V tomto směru, kdy do kraje přitekly dvoj- a vícenásobné prostředky, nemá v našem srovnání konkurenci. S 11,2 mld. korun a 9 385 korunami na jednoho obyvatele byl Jihomoravský kraj nejvíce podpořeným regionem v celé ČR, přičemž přímo do Brna putovalo 75 % veškeré krajské podpory VaVaI. Soukromý sektor se na čerpání celkového objemu prostředků podílel zhruba desetinou (1,2 mld. korun).
Kromě projektů 5 veřejných a 1 státní vysoké školy, 6 ústavů AV ČR a 4 Center excelence byly z Evropských fondů podpořeny mimo jiné Jihomoravské inovační centrum (JIC), digitalizační centrum INTEMAC či vznik Národního centra kybernetické bezpečnosti. Prostřednictvím 249 projektů věnovaných výzkumu či jeho synergii se soukromým sektorem se v daném období zvýšil počet výzkumných pracovníků o 186 (po přepočtu na celé úvazky) a dalších 336 výzkumníků či akademiků bylo podpořeno, jejich absolutní počet se pak v kraji zvýšil o 7 %. Celkově vzato operační programy Jihomoravskému kraji pomohly dále zlepšovat podmínky kvalitního výzkumu a budovat předpoklady jeho úspěšné aplikace i mezinárodního renomé.
Z analýzy vyplývá, že cílem dalšího období by nemělo být pouhé udržení nastoleného trendu, ale jeho kvalitativní akcelerace odpovídající technologicko-výzkumnému potenciálu regionu. Ten ovšem nesouvisí jen s plošným nárůstem akademické aktivity a výzkumných iniciativ, ale především s prohlubováním spolupráce univerzit a komerční sféry (např. v technologických parcích a inkubátorech) a s podporou mezinárodní mobility. I proto, aby se podařilo v kraji udržet soukromé subjekty, jejichž podíl na financování VaVaI bude – na úkor rozvojových fondů – pravděpodobně v budoucích letech narůstat.
Příliv excelentních výzkumných pracovníků a nárůst odpovídajících příležitostí bude ovšem vyžadovat komplexní investice do místní infrastruktury – ať už jde o dopravu, informační technologie, dostupnost bydlení, či o zajištění vysokého existenčního standardu. To, že se výzkum a vývoj nedělají ve vzduchoprázdnu, potvrzují také slova Lisy Melymuk, původem kanadské vedoucí skupiny v brněnském RECETOXu: „Dlouhodobá kariérní perspektiva je podle mě jednou z těch věcí, která má vliv na rozhodnutí mladších výzkumníků v tom, jestli tady budou chtít zůstat po delší dobu.“
Specifikem Jihomoravského kraje není pouze „faktor Brno“ s jeho akademicko-výzkumným repertoárem, ale rovněž narůstající aktivita komerční sféry a počet technologických platforem. Dosud nevyužitou rezervou může být (v porovnání s Prahou) poměrně vysoká míra regionální centralizace na úkor aktivit v semiperiferních oblastech (jakou je vůči Praze Středočeský kraj), což samozřejmě souvisí i s demografickými procesy a mírou suburbanizace. Jak ukazuje nedávná studie Technologického centra AV ČR o účasti regionů v programu Horizont Evropa, indikátorem úspěšného rozvoje VaVaI je také distribuce prostředků v širším geografickém měřítku, taková, která zahrnuje i zázemí dané metropole.
Inovace s omezenými prostředky
Ačkoli v kraji Vysočina nepůsobí žádná veřejná vysoká škola univerzitního typu, nelze říci, že jde o slepé místo na české mapě VaVaI. Statutem výzkumné organizace disponuje tamější Vysoká škola polytechnická Jihlava, která se zapojuje do grantových a technologických projektů základního a aplikovaného výzkumu. Tyto její aktivity však samy o sobě nemohly výrazně navýšit čerpání z Evropských fondů ve prospěch vědy, výzkumu a inovací: 1,8 mld. Kč a zhruba 3500 korun na jednoho obyvatele bylo třetím nejnižším výsledkem v České republice.
Navzdory nedlouhé akademické tradici a socio-geografickým dispozicím se v druhé půlce předchozí dekády podařilo díky Evropským fondům v kraji zaměstnat 56 výzkumníků a zapojit soukromé společnosti do 66 projektů, což v obou případech představuje dvojnásobné překročení vstupních ambic. Celkový počet výzkumníků zůstává nízký, odpovídající spíše počáteční fázi budování infrastruktury, nicméně už v roce 2014 jich v kraji pracovalo 530, a po pěti letech dokonce 637, tj. asi o 20 % více.
Podobně jako v Královéhradeckém kraji tak výzkumnou iniciativu (zhruba 80 % čerpaných prostředků) zastávají soukromé subjekty. Spíše než dramatický nárůst akademické sféry, lze na Vysočině do budoucna očekávat pokusy o využití strategické polohy mezi pražskou a brněnskou VaVaI infrastrukturou, která by mohla přimět zahraniční investory k umístění nejen výrobních hal, ale také výzkumných či vývojových zařízení.
Závěrem: Z periferie do centra pozornosti
Při zběžném čtení nejsou výsledky evaluace zas tak překvapivé, potvrzují totiž, že úspěšnost regionu na poli vědy, výzkumu a inovací i jeho schopnost generovat z Evropských projektů místní socioekonomické benefity se zakládá primárně na koncentraci akademických či výzkumných iniciativ a jejich koordinaci s technologicky zaměřenými komerčními subjekty bez přehnané administrativní zátěže.
Že jde stále o nedostižnou metu, na to upozorňuje ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová v našem nedávném rozhovoru: „Podle dat Českého statistického úřadu se v současnosti [do výzkumu a vývoje] zapojuje pouze 0,6 % firem, což je velký hendikep, který bychom se měli snažit napravit.“
Hlavním přínosem šetření Ministerstva pro místní rozvoj tak koneckonců mohou být dílčí poznatky o specifických podmínkách jednotlivých regionů a identifikace a pochopení jejich individuálních potřeb, reálných možností, historických determinant i místního uspořádání – že tedy nejde jen o kvantitativní a plošné porovnávání krajů v absolutních číslech.
V dalším díle tohoto seriálu se zaměříme na situaci ve Středočeském, Královéhradeckém, Libereckém a Olomouckém kraji.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroj: DotaceEU.cz
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
