Český statistický úřad v prosinci avizoval nadílku nových statistik z oblasti výzkumu a vývoje. V předstihu jsem jeden z balíčků rozbalil a z mlčenlivých čísel vyrobil trojici zajímavých grafů. Srovnávají Česko se zeměmi EU co do intenzity výdajů na vědu a jejich zaměření na socioekonomické cíle.
Intenzita státních výdajů na výzkum a vývoj (VaV) se v Česku od příchodu covidu v rámci zemí EU propadá. Ale to se celkem dobře ví. Už tak moc se neví, že nejméně výdajově prioritními jsou v Česku výzkumy v oblastech Obrana a Vzdělání.
Rozbalil jsem balíček statistik ČSÚ s názvem Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj – 2023. Obsahuje mezinárodně srovnatelné údaje o přímé finanční veřejné národní podpoře VaV v členění podle socioekonomických cílů (směrů). K tomu se váže vydaná tisková zpráva ČSÚ. Asi nejzajímavější z toho všeho jsou podle mě dvě věci, a to srovnání intenzity státních výdajů na VaV a socioekonomické cíle výdajů na VaV.
Intenzita státních výdajů na VaV
Intenzita státních rozpočtových výdajů na VaV vyjadřuje podíl výdajů VaV na HDP. Výdaje přitom nezahrnují peníze z prostředků EU ani soukromé výdaje na VaV. Na základě mezinárodně srovnatelných dat jsem stvořil dvě srovnání ve dvou grafech.
Na Grafu 1 vidíme vývoj intenzity za více než dvě dekády. Česko se dvě dekády drželo mezi průměrem zemí EU a průměrem za území EU. Průměr za území EU poměřuje celkové výdaje zemí EU s celkovým HDP zemí EU. Průměr zemí EU je prostým průměrem výdajových intenzit jednotlivých zemí EU, takže zde nehraje roli velikost zemí. Rozdíl mezi hodnotami obou údajů je dán především velkým Německem, které vykazuje nejen velmi vysoké výdaje na VaV z titulu své velikosti populační a ekonomické, ale navíc i jejich vysokou intenzitu.
Česko se tedy dlouhodobě pohybovalo zhruba ve středu zemí EU. Zlom přišel s pandemií covid-19. Následné rozpočtové problémy Česka se ještě nemohly projevit v prvním covidovém roce 2020, protože tento rozpočet se schvaloval v prosinci roku 2019, kdy o covidu-19 věděla jen hrstka lidí v čínském Wu-chanu a ještě se tomu ani neříkalo covid-19.
Pak to ale šlo ráz na ráz. Jen co jsme si po dvou letech od pandemie hluboce oddechli, přišlo ruské napadení Ukrajiny, následované energetickou krizí a inflační vlnou způsobenou jak nedostatkem energie, tak předchozími domácími a globálními ekonomickými dopady pandemie. Snaha o konsolidaci veřejných rozpočtů, toho státního především, ruku v ruce s obrovským snížením daní (zrušení superhrubé mzdy a dalších) a s nutností navýšit výdaje na obranu nutně nastartovaly pokles intenzity státních výdajů VaV na HDP. Obě průměrné výdajové intenzity v EU sice poklesly také, ale nepoměrně méně než u nás.
V roce 2023, do kterého jsou dnes k mání srovnatelné údaje, doklesala v Česku intenzita výdajů na VaV až pod prostý průměr zemí EU. Z toho, co dnes víme, se dá předvídat, že tento pokles pokračuje ještě letos (2024) a pokles se zastaví až v roce 2025.
Jak se to bude vyvíjet v dalších letech 2026 a 2027, můžeme jen hádat. S velkou pravděpodobností se moc nezmění průměry zemí EU. Kdyby se v Česku měly naplnit oficiální Střednědobé výhledy státního rozpočtu z dílny Ministerstva financí, pak by intenzita státních výdajů na VaV opět začala klesat. Ve výhledech na oba roky se totiž počítá se stejným objemem výdajů, jako v roce 2025 (str. 48), navzdory očekávanému růstu nominálního HDP každoročně o zhruba 5 %.
Graf 2 ukazuje vývoj intenzity státních výdajů ve formě pořadí Česka v rámci 27 zemí EU. Až do roku 2018 se Česko pohybovalo mezi 10.–12. místem. V roce 2019 se Česko propadlo pod 12. místo a v roce 2023 až na místo 16. Na základě předběžných údajů lze odhadovat, že v roce 2024 se pokles zastaví, tedy zhruba na úrovni Polska a Kypru. Horší pak stále budou ještě Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Irsko, Portugalsko a Bulharsko. Stručně řečeno, Česko se za deset let 2003–2013 propadlo z 10. místa na 16. [Edit: ex-post jsem v grafu změnil pořadí zemí tak, aby se intuitivněji počítalo od nejvyšší intenzity výdajů.]
Výdaje na VaV podle socioekonomických cílů
Eurostat dokáže výdaje na vědu rozpočítat do kolonek podle tzv. socioekonomických cílů. Každá země totiž má své vlastní priority, kam svou veřejnou podporu VaV směřuje. Graf 3 srovnává celostátní podíl výdajů na daný směr v ČR s průměrným podílem výdajů na daný směr v rámci zemí EU. Hodnota 0 % pro daný směr v Česku říká, že Česko vydává na daný směr stejný podíl rozpočtu VaV, jaký se vydává v EU. Záporné hodnoty pak indikují, že daný směr je v Česku menší prioritou než v průměru v EU. A opět uvádím srovnání jak s územím EU, tak s průměrem zemí EU. Rozdíly zde ale nezpůsobuje jedno velké Německo, ale více velkých zemí.
Srovnání bohužel poněkud komplikují dvě poměrně velké položky Všeobecný rozvoj poznání obsahující jinam zařaditelné výdaje, ale s tím se holt nedá nic dělat (spolu představují zhruba polovinu výdajů na VaV).
V Grafu 3 vidíme, že mezi prioritní v Česku patří Průzkum a využití zdrojů země; Doprava, telekomunikace a ostatní infrastruktura; Kultura, rekreace, náboženství a média; Politické a sociální systémy, struktury a procesy.
Naopak relativně přehlížené jsou v Česku směry Obrana; Vzdělání; Průzkum a využití kosmu. Těžko říci, zda by to dopadlo výrazně jinak, pokud bychom dokázali rozklíčovat výdaje v položkách Všeobecný rozvoj poznání. Vidíme, že v jedné z těchto dvou obecných položek Česku končí diametrálně větší podíl výdajů než v EU. Jde zřejmě o položku, kde dominuje Akademie věd ČR. Tam, jak víme, rozpočtově dominují směry přírodních věd a naopak jsou rozpočtově poměrně malé společensko-vědní směry.
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
