Výroční šetření Českého statistického úřadu mimo jiné potvrzuje katalyzační funkci komerčního sektoru pro výkonnost českého výzkumu a vývoje. Ve srovnání s podílem veřejného sektoru například dynamicky roste hodnota finančních prostředků, které na výzkumné aktivity vynakládají zahraniční, komerčně zaměřené subjekty.
Od roku 1995, kdy Český statistický úřad (ČSÚ) začal vydávat každoroční šetření o lidských a ekonomických parametrech českého výzkumu a vývoje (VaV), dosáhly v roce 2021 celkové finanční výdaje poprvé hranice 2 % HDP (122 mld. Kč). I díky tomu si ČR v rámci zemí Evropské unie udržuje 10. příčku, přičemž ve srovnání se sousedním Německem či Rakouskem stále zaostává zhruba o jeden procentní bod.
Graf 1: Výdaje na výzkum a vývoj v ČR v letech 2010–2021. Zdroj: ČSÚ, 2022
Nejvyšší část těchto prostředků pokrývala mzdové (57 %) a jiné neinvestiční náklady (34 %), přičemž míra investičních výdajů (9 %), podobně jako podíl evropských dotací, v tomto odvětví postupně klesá, což je jev, který je typický pro země, jež se řadí k tzv. silným inovátorům a lídrům, k nimž se ČR postupně přibližuje.
Složení výdajů na výzkum a vývoj
Při pohledu na strukturu celkových výdajů se ukazuje, že podíl soukromého sektoru na financování českého výzkumu a vývoje je rozhodujícím faktorem růstu jejich celkové výkonnosti. Ačkoli za posledních pět let zůstává poměr soukromého a veřejného financování víceméně stabilní – zhruba 60 ku 40 % – mezi roky 2020 a 2021 objem prostředků vynaložených soukromými podniky na výzkum a vývoj stoupl o 10,2 % (o 6,7 mld. Kč), zatímco veřejné a evropské zdroje narostly přibližně o 4,3 % (o 2 mld. Kč).
Graf 2: Meziroční procentní nárůst podnikových a veřejných výdajů na VaV. Zdroj: ČSÚ, 2022
Zahraniční a tuzemské firmy vynaložily v roce 2021 na financování výzkumu a vývoje v Česku 72,8 mld. Kč, kdežto z veřejných zdrojů (domácích a zahraničních) bylo uvolněno 47,8 mld. Kč. Po započtení dalších zdrojů tedy bylo na český výzkum a vývoj v roce 2021 vydáno celkem 121,9 mld. Kč, z nichž bylo ovšem v soukromém sektoru využito 76,5 mld. a ve veřejné sféře 45 mld. Kč. Kolem 2800 českých firem použilo na VaV dokonce třikrát více finančních prostředků než české vysoké školy.
Tuto dynamiku soukromého sektoru potvrzují i mezinárodní hodnocení, jakým je Evropský inovační přehled (European Innovation Scoreboard, EIS), podle kterého české výzkumné a vývojové prostředí vykazovalo nejvyšší meziroční nárůst (11,7 %) ze všech zemí Evropské unie, a to především díky aktivitám malých a středních podniků, větší míře zaměstnanosti v inovativních oborech a díky zvýšenému oběhu rizikového kapitálu.
Digitalizace českého průmyslu
Ve větším detailu ČSÚ přibližuje také situaci v jednotlivých odvětvích a sekcích. Vedle nepřekvapivé dominance automobilového (11,9 mld. Kč) a strojírenského (4,6 mld. Kč) průmyslu, které ovšem co do výše výdajů na výzkum a vývoj v porovnání s rokem 2018 mírně stagnují, je výrazná konjunktura elektrotechnického a elektronického průmyslu, které loni financovaly výzkumné a vývojové aktivity o 1,5 resp. 0,3 mld. Kč „ochotněji“ než v roce 2018.
Graf 3: Průmyslová odvětví s nejvyššími výdaji na VaV. Zdroj: ČSÚ, 2022
Tradičně pevnou pozici průmyslových odvětví nicméně postupně dohání vývoj na poli informačních a komunikačních technologií: „Nejdynamičtěji rostoucím odvětvím z hlediska výše výdajů na výzkum a vývoj jsou informační a komunikační činnosti. Podniky pohybující se v oblasti programování a poskytování IT služeb vynaložily v roce 2021 na výzkum a vývoj 19,2 miliardy korun, o polovinu více než před třemi lety,“ uvedl Martin Mana, ředitel odboru statistik rozvoje ČSÚ.
Jeho slova a tento trend ostatně odrážejí i výstupy výše zmíněného hodnocení EIS, podle kterého patří ČR k evropským premiantům ve vzdělávání a zavádění ICT technologií. Zjištění ČSÚ tak mohou podpořit diskusi o tom, zda a jak rychle dochází k přeformátování odvětví českého průmyslu nebo jak se veřejné výdaje na VaV srovnávají s nastupující automatizací práce.
Příkladem probíhajících změn v alokaci veřejných výdajů na VaV je společná vize SMARAGD, která vzešla z iniciativy Technické univerzity Ostrava (VŠB) a Moravskoslezského kraje, jejímž cílem je průmyslová transformace regionu: „Již přes 170 let se zaměřujeme na energetiku a materiály, jen to již není uhlí a ocel, ale obnovitelné zdroje energie a nové nanomateriály. K tomu jsme přidali superpočítání a Průmysl 4.0,“ vysvětluje Igor Ivan, prorektor pro strategii a spolupráci na VŠB-TUO.
Pomalá komercializace versus dynamika komerčního sektoru
Klíčový ukazatel, který dokumentuje průnik veřejné a soukromé sféry, je transfer znalostí a technologií. I k tomuto tématu najdeme v letošních zjištěních ČSÚ užitečný nástroj v podobě grafu sledujícího příjmy akademických výzkumných či inovačních organizací z komercializace svých činností.
Jak dokládá níže uvedený graf, komerční příjem vládních i vysokoškolských výzkumných organizací spíše setrvale klesá. Ani celkové příjmy v tomto ohledu nenasvědčují tomu, že by se tento trend dramaticky obracel.
Graf 4: Příjmy ze smluvního výzkumu prováděného pro podniky. Zdroj: ČSÚ, 2022
Potíže spolupráce výzkumných organizací a českých firem ilustrují čísla i samotní aktéři. Ján Regenda z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích například poukazuje na obavy tuzemských firem o návratnost investic do výzkumu i na to, že se často dobrovolně omezují na domácí trh, nebo na vysoké náklady na mezinárodní právní ochranu. „Někdy je problém také v tom, že výstupy – inovace, patenty, užitné vzory – vznikají jako formální naplnění indikátoru nějakého projektu. Takové zboží se těžko prodává,“ posteskl si Ján Regenda a následně apeloval na větší otevřenost výzkumných institucí vůči vnější a zahraniční zpětné vazbě.
„Česká veřejná věda nikdy neměla tolik prostředků jako dnes. Zacházení s nimi je ovšem mnohdy tristní, a navíc časy hojnosti teď končí. Nakoupila se řada zařízení, na která se práší. Přesto mnoho lidí nemá ke své práci potřebné nástroje,“ konstatoval Vít Nováček z výzkumného centra NTC při Západočeské univerzitě v Plzni v nedávném rozhovoru pro Vědavýzkum.cz. „Žádná soukromá firma by si takové plýtvání nikdy nedovolila.“
Výmluvným sdělením ČSÚ o poměrech v české aplikované sféře, tedy té neuniverzitní, je následující graf, který znázorňuje jednak postupný nárůst internacionalizace kapitálu, jednak aktuální rozložení soukromých výdajů na VaV podle vlastnického statusu subjektů.
Graf 5: Výdaje na výzkum a vývoj podle typu podniků. Zdroj: ČSÚ, 2022
Díky tomu vidíme, že podniky pod zahraniční kontrolou dnes zajišťují výraznou většinu soukromých výdajů na český výzkum a vývoj, přesně 63 % (48,1 mld. Kč), domácí soukromé podniky pak 33 % (26,1 mld. Kč) a veřejné podniky pouhá 4 % (2,3 mld. Kč).
Z podniků provádějících výzkum a vývoj v největším měřítku – s výdaji nad 100 mil. Kč ročně – patří necelé tři čtvrtiny subjektům zahraniční provenience. Domácím firmám se v tomto srovnání zase daří nejlépe financovat výzkum a vývoj z veřejně dostupných zdrojů (5,5 mld. Kč).
Nerovné příležitosti jako brzda českého výzkumu a vývoje
Na první pohled samé dobré zprávy přinášejí údaje o distribuci lidských zdrojů a zaměstnanosti. Počet pracovníků ve vývoji a výzkumu posledních pět let pravidelně roste – ať už měřeno celkovým počtem osob (nárůst na 122 000 v minulém roce), či přepočtem na plné pracovní úvazky (85 000) nebo jejich procentuálním zastoupením na 1000 zaměstnaných (15,8 %).
Graf 6: Pracovníci ve výzkumu a vývoji. Zdroj: ČSÚ, 2022
Vzhledem k výše zmíněné akceleraci komerčních iniciativ pak není překvapivé, že 58 % ročních plných úvazků v roce 2021 obstarával soukromý sektor, vysokoškolský 25 % a vládní 17 %.
V zásadě pozitivní obraz nicméně kalí zjištění, že se výše uvedené trendy nepromítají do vyššího zastoupení žen. Na českých výzkumných pracovištích jich nadále pracuje méně než třetina. Autoři ČSÚ označují za příčiny tohoto stavu jak historickou orientaci českého výzkumu na průmyslová odvětví, tak jeho provázanost s ICT obory – přičemž v obou těchto odvětvích je zastoupení žen výrazně podprůměrné (podle údajů ČSÚ z roku 2020 to bylo 15 %).
To, že je situace alarmující, podtrhují nedávno zveřejněná data Eurostatu, podle kterých má ČR nejnižší zastoupení žen v ICT profesích v celé Evropě (nedosahuje ani 10 %), přestože se zájem žen o studium těchto oborů zvyšuje. Na tento rozpor poukazuje Barbora Bühnová, proděkanka pro průmyslové partnery Fakulty informatiky Masarykovy univerzity: „Zatímco mezi studentkami vysokoškolských oborů procento ve srovnání se zbytkem Evropy narůstá (okolo 17 % studentů ICT oborů VŠ v ČR jsou ženy, čímž se blížíme evropskému průměru), ve firemním prostředí nárůst zatím nepozorujeme, což může být ovlivněno i délkou rodičovské dovolené v ČR oproti zbytku Evropy,“ vyvozuje Barbora Bühnová, která je také spoluzakladatelkou iniciativy Czechitas, jež podporuje ženy ve studiu a vykonávání IT profesí.
Lichotivější světlo na personální situaci vrhají data ČSÚ o počtu zahraničních výzkumníků v akademické sféře: Na českých vysokých školách představují 12 % všech výzkumných pracovníků, z toho je 36 % žen; Akademie věd ČR zaměstnává 26 % cizinců, z nichž ženy tvoří 37 %. „Ve veřejném výzkumu jsou z cizinců jednoznačně nejvíce zastoupeni Slováci. Pro někoho může být překvapivým faktem, že na druhém místě jsou občané Indie, byť s výrazným odstupem za Slováky. Dále následují Rusové a Ukrajinci,“ doplňuje Marek Štampach z oddělení statistiky výzkumu, vývoje a informační společnosti ČSÚ.
Závěrem
I přes celkově pozitivní zjištění o aktuální saturaci českého výzkumného a vývojového prostředí pomáhají výsledky Českého statistického úřadu lokalizovat dílčí disproporce, potažmo slepé skvrny jeho systémového nastavení. Z řady otázek, které nová data navozují, lze vytknout to, zda budou veřejné vysoké školy a výzkumné organizace schopny zachytit rostoucí intenzitu výdajů soukromých subjektů na výzkum a vývoj; nebo třeba nakolik dokáže nárůst zahraničních komerčních a veřejných aktivit proměnit personální politiku české aplikované vědy.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroj: Český statistický úřad
- Autor článku: ne
- Zdroj: Český statistický úřad
