Dveře do české vědy a výzkumu zůstávají pro emigranty z Ruska zavřené

Ukrajinští vědci v Česku mají k dispozici řadu programů, díky kterým se mohou zapojit se do vědeckého prostředí, i když stále čelí výrazným sociálním, psychickým a kulturním výzvám (o jejich zkušenostech s integrací do českého prostředí si můžete přečíst v tomto článku). 

Přečtěte si také

Uprchlíci z Ukrajiny v české vědě a výzkumu

Se začátkem nového akademického roku u nás pokračuje integrace uprchlíků z Ukrajiny na tuzemských vysokých školách a výzkumných institucích. Kolik vědců u nás našlo uplatnění? Na jakých pozicích vysoké školy Ukrajince zaměstnávají? Na jaké překážky narážejí a jak pomohla přítomnost zaměstnanců z Ukrajiny českým univerzitám a výzkumným institucím?

Naproti tomu občané Ruské federace a Běloruska mají v návaznosti na ozbrojený konflikt na Ukrajině od posledního nařízení vlády, platného od 1. dubna 2024 do odvolání, zakázáno podávat nové žádosti o vízum či povolení k pobytu. Ruští občané, kteří požádali o vízum před konfliktem, sice mohou mít zachována dříve vydaná oprávnění, ale jejich rozšíření nebo nová žádost podléhá současným přísným pravidlům. Výjimky jsou vzácné a vyžadují prokazatelně mimořádné okolnosti.

Rusové, kteří již v ČR jsou a chtěli by získat české občanství (jde o 2250 Rusů) mají až na výjimky také smůlu. A to do té doby, dokud platí dočasná ochrana ukrajinských uprchlíků, která je v současnosti prodloužena do března 2027. 

Podle údajů Českého statistického úřadu studovalo na konci roku 2024 na vysokých školách v České republice o polovinu více ukrajinských (7 373) než ruských (4 952) občanů, v roce 2021 to bylo naopak. 

Přečtěte si také

Studentů z Ukrajiny už je u nás víc než studentů z Ruska

Není tomu ani měsíc, co začal třetí akademický rok, který doprovází integrace studentů z Ukrajiny na tuzemské vysoké školy. Jaké jsou jejich počty? Jaké obory studují nejčastěji a s jakými problémy se potýkají?

Zmírnění přísných podmínek pro ruské žadatele o české občanství nyní řeší Ústavní soud 

V dubnu tohoto roku se pro ruské žadatele o české občanství objevila šance na změnu k lepšímu. Ústavní soud obdržel 11. 4. 2025 návrh od 17 senátorů na zrušení části zákona známého jako Lex Ukrajina VII. Tento zákon vyžaduje, aby ruští žadatelé o české občanství předložili doklad o pozbytí ruského občanství. Ruský stát to však nemusí svým občanům umožnit. To je podle senátorů v čele s Adélou Šípovou (Piráti), která je pod návrhem podepsána, v rozporu s mezinárodními smlouvami, neboť pokud možnost vyvázat se z původního občanství je mimo dispozici žadatele o občanství, není naturalizující stát oprávněn na ní trvat.

Mezi postižené žadatele o české občanství patří i ti, kteří na území České republiky žijí nepřetržitě již mnoho let. Jejich situace je přitom odlišná od většiny případných ruských zájemců o studium nebo práci, kteří nadále zůstávají v Rusku nebo jinde mimo Českou republiku. Vědci, kteří mají na území ČR trvalý pobyt, si sice teoreticky mohou požádat o občanství za „významný přínos pro Českou republiku z hlediska vědeckého, vzdělávacího, kulturního či sportovního, ale kladné vyřízení žádosti není příliš pravděpodobné (o této možnosti ještě přineseme v budoucnu podrobnější článek, pozn. red.) 

Aktuální stav senátoři považují za diskriminační – vůči všem Rusům bez ohledu na jejich postoje nebo loajalitu k tamnímu režimu – i protiústavní. Nejvíce podle jejich slov zasahuje právě ty, kteří opustili Rusko kvůli represím nebo odmítli účast ve vojenských akcích. Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) jde o bezpečnostní opatření, nicméně podle Adély Šípové legislativa neodpovídá testu racionality, který říká, že právní předpis musí být racionální, odůvodněný a přiměřený vzhledem k cíli, který sleduje. Podle Šípové je zákon redundantní, protože Česká republika disponuje jiným silným nástrojem, kterým je odepření státního občanství z bezpečnostních důvodů, jež, pokud podléhají utajení, se žadateli ani nesdělují, přičemž tento postup je vyloučen i ze soudního přezkumu.

Doktorand Z. studuje v ČR, za studiem musí dojíždět z Rakouska

„Před přihlášením do doktorského studia jsem doufal, že problematika příliš tvrdého postupu vůči Rusům je spojena s podporovateli války a nikoli s Rusy, kteří nesouhlasí se současnou politikou Ruské federace. Věřil jsem, že můj osobní příběh a akademická činnost spojená s českými dějinami mi pomohou získat povolení k dlouhodobému pobytu. Účastnil jsem se řady protiputinských mítinků, monitoroval volby v Ruské federaci a snažil jsem se i jinými způsoby přispět k rozvoji občanské společnosti. Přestože odchod z pozice stálého vědeckého pracovníka prestižního akademického ústavu kvůli druhému doktorátu znamená kariérní krok zpět, považuji svůj nesouhlas se současným děním za zásadní. Tato aktivita však nestačila k tomu, aby Velvyslanectví České republiky v Moskvě přijalo mou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu v ČR,“ sdělil portálu Z., který si přál zůstat v anonymitě a který je od října minulého roku zapsán do prezenčního doktorského studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

První semestr studia na Univerzitě Karlově strávil Z. v ČR díky maďarskému turistickému vízu, které mu umožnilo legálně zůstat v zemi pouze tři měsíce. Nyní bydlí v Rakousku díky rodinným vazbám. Na semináře, zkoušky a za získáváním klíčových informací v archivech nezbytných pro svou disertační práci Z. dojíždí do Prahy. 

„I když narážím na zmíněné překážky, uvědomuji si, že moje problémy se nedají srovnat s utrpením lidí na Ukrajině, kde jsou kvůli ozbrojenému konfliktu denně četné oběti. Chtěl bych ocenit tolerantní přístup Univerzity Karlovy, která mi v této situaci výrazně pomáhá. Přesto je však patrný rozdíl v přístupu k přijímání uprchlíků a politických migrantů z Ruska mezi Českou republikou a ostatními západními zeměmi,“ uvedl Z. Pro řešení své situace se počínaje loňským srpnem kromě kontaktování neziskových organizací zaměřených na pomoc migrantům, lidská práva a média obrátil také na kancelář veřejného ochránce práv, kancelář prezidenta České republiky, Úřad vlády České republiky a projekt První právní pomoc, který funguje v rámci Právnického akademického spolku Juristi od roku 2008.

To, že jsem se narodil jako ruský občan, nebylo mojí volbou

Ačkoli se většina ze zmíněných institucí snaží Z. aktivně pomáhat, právní kroky, jako je podávání žalob a vedení soudních řízení, jsou často časově i finančně náročné. Aby mohl Z. podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR, musel by navíc nejprve vyčerpat všechny právní možnosti, které zákon poskytuje k ochraně jeho práv. To zahrnuje podání správní žaloby a případně i kasační stížnosti. Současná praxe českého velvyslanectví v Moskvě to však neumožňuje, protože – jak sdělili Z. pracovníci kanceláře veřejného ochránce práv – velvyslanectví nečiní žádné usnesení, které by bylo založeno do spisu, pokud je žádost shledána nepřijatelnou. Neexistuje tak žádné správní řízení a v něm vydané rozhodnutí, které by bylo možné napadnout.

„To, že jsem se narodil jako ruský občan, nebylo mojí volbou, stejně jako si nikdo nevybírá, zda se narodí jako muž nebo žena, bílý nebo černý, levák nebo pravák. Proto věřím, že bych neměl být trestán za něco, co nemohu ovlivnit,“ sdílí své postoje Z., který v letech 2012–2015 úspěšně dokončil magisterské studium v České republice. Poté se vrátil do Moskvy, aby se věnoval dalšímu studiu a práci. Vlivem okolností obhájil disertační práci až po několika letech, vydal k ní zároveň i monografii – obojí zaměřené na české dějiny.

„Do práce, studia a psaní těchto výstupů jsem investoval spoustu úsilí a času, a proto jsem nemohl odjet hned na začátku války,“ vysvětlil Z., který kvůli nesouhlasu se současnou situací v Rusku opustil místo stálého vědeckého pracovníka. Aktuálně se tak snaží marně najít útočiště v zemi, kterou podle svých slov nikdy nepovažoval za cizí.

Navzdory akademické minulosti se Y. v Izraeli potýká s omezenými možnostmi a živí se nekvalifikovanou prací

Stejný vztah k České republice má i Y., který před rokem 2022, tedy před ruskou agresí na Ukrajině, strávil v tuzemsku sedm let na různých pracovních pozicích. Zkušenosti z tohoto období hodnotí jako kladné.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se Y. rozhodl ukončit pracovní smlouvu v ruské státní instituci, protože nesouhlasil s probíhajícími událostmi. Spolu se svou manželkou zvažoval emigraci do České republiky. Tento plán však komplikovala nejistota spojená s možným získáním azylu i rodinný konflikt – jeho rodiče se k válce stavěli neutrálně až do podzimu, kdy byla vyhlášena mobilizace.

„Rozhodli jsme se nejprve vrátit do Ruska a poté emigrovat do Izraele, protože moje manželka má židovské kořeny. Z Izraele jsme plánovali žádat o příslušný druh povolení k pobytu v Česku. Během tohoto přípravného období jsem zamýšlel pracovat na Institutu slovanských studií Ruské akademie věd, odkud jsem odešel před šesti lety. Tento krok měl sloužit k obnovení mých vědeckých kontaktů a zkušeností z akademické sféry. Zároveň jsem doufal, že Rusko po velkých ztrátách z prvních měsíců konfliktu ustoupí a podepíše mír,” říká Y.

V současnosti Y. přebývá v Izraeli díky rodinným vazbám, kde se snaží začlenit do místní akademické obce a zároveň hledá způsoby, jak emigrovat do České republiky. K tomu ho vede nejen jeho znalost českého prostředí, ale i českého jazyka. Jeho možnosti v souvislosti s integrací do akademické sféry v Izraeli jsou však omezené nedostatečnou znalostí hebrejštiny a slabším odborným zázemím v oblasti judaistiky. Čistě bohemistická tematika navíc nepřitahuje v místní akademické sféře dostatečnou pozornost.

Z tohoto důvodu je Y. v současnosti nucen vykonávat nekvalifikovanou práci a zároveň pracuje na získání certifikované zkoušky z českého jazyka. Absence tohoto certifikátu byla jednou z překážek při podávání přihlášky do doktorského programu na Univerzitě Karlově, o které se pokusil v letošním roce.

„Svoji situaci vnímám jako podobnou té, kterou zažívali českoslovenští a sovětští disidenti v 70. a 80. letech minulého století. Tím se utěšuji,“ uvedl Y.