Jiří Horáček: Absence institucionální podpory je pro nás palčivá

Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) má z hlediska právní formy zvláštní postavení. Jedná se o neuniverzitní výzkumný ústav, jehož zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví. V čem je tato forma fungování specifická a jak ovlivňuje fungování ústavu jakožto výzkumné organizace?

Jsme součástí resortu zdravotnictví, kde je nejčastější právní formou příspěvková organizace. Ačkoliv je NUDZ relativně nové centrum, navazuje na Psychiatrické centrum Praha a Výzkumný ústav psychiatrický. Příspěvková organizace je pochopitelně již trochu přežitá právní forma pro oblast výzkumu a vývoje. Je třeba si uvědomit, že téměř všechny výzkumné organizace v resortu zdravotnictví jsou součástí nemocnic a příjmy ze zdravotního pojištění pro ně přesto představují hlavní zdroj financí.

NUDZ je v tomto směru výjimkou, protože většina našich aktivit je zaměřena na čistě výzkumnou činnost. To nás staví v rámci resortu do poněkud atypické role, protože musíme drtivou většinu svých prostředků získávat z účelových prostředků na výzkum. Z těchto důvodů jsme v minulosti zvažovali změnu naší právní formy na veřejnou výzkumnou instituci. To se ale zatím nezdá jako schůdná cesta. Schází nám také různé orgány akademické samosprávy, jako je senát nebo rada.

Jak se tedy daří NUDZ financovat své aktivity?

Dlouhodobé financování NUDZ je asi z 80 % založené na příjmech, které pocházejí z výzkumných, převážně účelových prostředků. Zbytek jsou výnosy z léčebně preventivní péče. Vlastní institucionální podpora cestou IPO/RVO pak letos odpovídá pouze 17 %, což je pochopitelně nedostatečné. Tím, že se primárně zaměřujeme na výzkum, se zásadně odlišujeme od ostatních zdravotnických organizací. Výzkum v NUDZ přitom pokrývá plné spektrum neurovědních přístupů od molekulární biologie, přes animální testování a klinický výzkum až k epidemiologickým studiím. Absence plánované a systematické institucionální podpory je pro nás palčivější než u jiných institucí, které mají poměr výzkumného a zdravotnického financování obrácený. V důsledku tak naši výzkumníci čelí mimořádné nejistotě, protože nemáme možnost zajistit stabilní institucionální podporu.

Jaké důsledky má tedy taková podoba financování na NUDZ?

Jak jsem zmínil, v současné době v rozpočtu NUDZ výrazně převažují účelové prostředky. To je pochopitelně výrazně limitující například v oblasti zakládání nových juniorských výzkumných týmů na základě otevřených výběrových řízení a zatraktivnění organizace pro příchod zahraničních vědeckých týmů. Také investice do riskantních, potenciálně ale excelentních dlouhodobých výzkumných programů a projektů, nejsou úplně snadné.

Jak se s těmito dopady vypořádáváte jako organizace?

Problém nedostatečného institucionálního financování kompenzujeme relativně vysokým podílem úspěšných projektů v grantových soutěžích. Samotnou skutečnost, že 80 % nákladů na výzkum jsme schopni financovat z účelových prostředků jednotlivých grantových schémat, považuji za úctyhodnou. Je ale pravda, že jsme kvůli těmto okolnostem byli nuceni předčasně ukončit činnost některých perspektivních týmů, protože si po dvou či třech úspěšných kolech grantových žádostí nedokázaly zajistit další účelovou podporu. To se přitom při velké konkurenci v grantových soutěžích dá v dlouhodobém horizontu očekávat.

Má taková složitá pozice vůbec nějaké řešení?

V našem konkrétním případě vidím jasné řešení našich problémů v posílení institucionálního financování v návaznosti na zcela konkrétní úkoly a požadavky, které vyplývají z probíhající Reformy psychiatrické péče, a především Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020–2030. V tom může NUDZ sehrát zcela klíčovou úlohu, protože má kapacity na hlubší a systémovější zapojení do této reformy. Naše organizace vlastně může poskytnout teoretickou i analytickou základnu pro tuto reformu.

Jaké další kroky podle vás Národní ústav duševního zdraví do budoucna čekají?

Je jich hned několik. Zaprvé je třeba, abychom se etablovali jako excelentní instituce ve výzkumu v oblasti neurověd. To s sebou nese prohlubování spolupráce s dalšími partnery, jako je Ústav molekulární genetiky AV ČR, Fyziologický ústav AV ČR, Univerzita Hradec Králové nebo 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Druhou věcí je posílit postavení Národního ústavu duševního zdraví uvnitř české psychiatrie. Jde o to, že NUDZ představuje referenční pracoviště pro celý obor a modely péče, které vyvíjíme, musíme proto předávat dalším zařízením. Třetím důležitým krokem je dle mého právě už zmíněná větší role NUDZ v reformě psychiatrické péče. Ta u nás vchází do druhé fáze, ve které jsou ve srovnání se zdravotní tématy mnohem více přítomná témata sociální. I na to je NUDZ mimořádně dobře vybaven.

Publikací výzkum končit nemusí

Nekomplikuje takové právní zřízení také další nakládání s výsledky výzkumné činnosti?

Určitě ano. My jsme v této oblasti vázáni zákonem o majetku státu, který byl primárně koncipován především pro nakládání s majetkem hmotným. Jeho aplikace v oblasti transferu výzkumných výsledků je velmi obtížná a přináší výrazné administrativní nároky. To nás samozřejmě limituje oproti jiným výzkumným organizacím, které se řídí například zákonem o veřejných vysokých školách. Výsledkem je to, že je obtížnější získat další finanční prostředky z těchto zdrojů.

Oproti těmto organizacím máme ale zase výhodu ve velmi těsném sepětí s klinickou a zdravotnickou praxí v daném oboru. Tím u nás vzniká podle mého názoru unikátní intelektuální prostředí, ve kterém se formují důležité podněty pro náš jak klinický, tak preklinický výzkum. Spojení s praxí je tak u nás zcela organické. Z aplikovaných projektů zmíním například technologie usnadňující život seniorům a pacientům trpících duševními chorobami, nebo technologie pro terapii a diagnostiku v psychologii.

Jak tedy na NUDZ řešíte transfer výzkumných poznatků prakticky? Případně jak u vás probíhá spolupráce s aplikovanou sférou – ať už komerční nebo nekomerční?

Důležitým krokem pro nás bylo vybudování Centra transferu technologií a aplikovaného výzkumu (CTT), které systematicky mapuje potřeby inovativních firem, navazuje s nimi kontakty a propojuje firmy s vědeckou základnou NUDZ. Toto pracoviště se současně věnuje rozvoji klinických hodnocení léčivých přípravků a technologií. Právě klinická hodnocení jsou specifickou oblastí medicíny v oblasti smluvního a kolaborativního výzkumu s farmaceutickým průmyslem. V současné době klinický smluvní výzkum představuje největší objem financí získávaných od komerčních firem. Perspektivně se rozvíjí i další oblasti. Je třeba ale připomenout, že NUDZ funguje relativně krátce. Proto museli kolegové z CTT nejdříve nastavit procesy transferu.

V biomedicínském výzkumu jsou a budou hlavním výsledkem kvalitní vědecké publikace, ale kolegům z CTT se daří zavádět strategii, že publikací to končit nemusí a výsledkem výzkumu je celá paleta výstupů od publikací po patenty a výzkum může skončit i podnikatelským projektem. Celkově je pozitivní, že projekty aplikačního výzkumu svým finančním objemem již dosáhly objemů projektů AZV a GAČR. To je příslibem i pro finanční udržitelnost ústavu.

Je třeba mít odvahu i na riskantní projekty

Zeptám se nyní obecněji – jak ze své specifické pozice příspěvkové organizace vnímáte způsob financování české vědy?

V současné době většina vědeckých týmů primárně míří na národní grantová schémata. Naše týmy v tomto pochopitelně nejsou výjimkou. České grantové agentury se přitom zaměřují na většinou tříleté, krátké a malé vědecké granty, u kterých je jistota publikování dosažených výsledků. To je přirozená a konzervativní strategie grantových agentur, což je v pořádku.

Nicméně podle mého názoru je důsledkem to, že ve strategii většiny výzkumných týmů často poněkud chybí větší odvaha zaměřit se na projekty, které ale mohou přinést excelentní, či dokonce převratné výsledky až v delším horizontu. Je to přirozené, protože v našem prostředí stále převažuje zaměření na dostatečný počet alespoň nadprůměrných publikací. Je ale pochopitelné, že riskantnější projekty vyžadují dlouhodobé financování, postupnou kultivaci a růst vědeckých týmů. V tomto směru pak hraje zásadní roli institucionální financování, které je zásadní také pro možnost překlenutí výpadku grantového financování jinak úspěšných a plodných týmů. Osobně by se mi zdálo ideální, kdybychom dokázali dosáhnout u institucionálního financováni hranice 40 % rozpočtu výzkumných organizací.

Začátkem roku 2021 se spouští nový evropský rámcový program. Jaké máte zkušenosti s evropským financováním? Plánujete nějaké přípravné kroky na zvýšení konkurenceschopnosti v evropském prostoru?

V současné chvíli realizujeme v NUDZ dva projekty z končícího rámcového programu Horizont 2020, dále realizujeme projekty i z dalších komunitárních programů Evropské unie – evropské financování tak pro nás není novinkou, nicméně co do poměru financování u nás stále dost vedou národní zdroje a Strukturální fondy Evropské unie.

Nový evropský rámcový program je pro nás skvělá výzva a příležitost. V současné době se na Horizon Europe intenzivně připravujeme, chtěli bychom výrazně navýšit čistě evropské financování výzkumu a vývoje a intenzivněji se zapojit do evropských vědeckých konsorcií. Sestavili jsme proto tým, který monitoruje celou problematiku. Součástí jejich aktivit je také pořádání seminářů k tématu a oslovování zahraničních partnerů .

Výzkumné organizace získaly první zkušenosti s Metodikou 2017+. Jaké s ní máte zkušenosti u vás v organizaci?

V případě NUDZ jsme nedávno obdrželi výsledky Hodnocení 19 podle Metodiky 17+ tripartitou, kterou tvořili zástupci poskytovatele (MZ ČR), zástupci RVVI a Odborných panelů. Výsledky hodnocení Modulem 1 a 2 byly představeny v kumulované podobě za tři roky. Velmi nás potěšilo, že NUDZ byl hodnocen jako vynikající. Toto hodnocení znamená, že NUDZ je ve výzkumných parametrech globálních oborů mezinárodně kompetitivní instituce se silným inovačním potenciálem a naplňuje vynikajícím způsobem svěřenou misi.

Obdrželi jste také ocenění HR Award. Jaké s ním máte zkušenosti a proč jste o něj usilovali?

Ano, v roce 2017 jsme se přihlásili k principům zakotveným v Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Pro nás je HR Award přínosem zejména v tom, že zvyšuje naši prestiž a také atraktivitu NUDZ pro zahraniční i domácí instituce. Zvýhodňuje nás také v programech TA ČR nebo v předchozím programu Horizont 2020. Toto ocenění je důležité pro vstup do mezinárodních konsorcií a podporuje internacionalizaci NUDZ. Zcela konkrétní dopad má ale i na jednotlivé výzkumné pracovníky. Nový pracovník má například jistotu, že instituce respektuje principy zakotvené v evropské chartě a kodexu. Osobně vysoce cením například zavedení vnitřního hodnocení výzkumných pracovníků, které již nyní pomáhá v jejich profesním růstu a obecně podporuje další vzdělávání zaměstnanců.

Děkujeme za rozhovor!

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptal Jan Tesárek

Jiří Horáček

Jiří Horáček absolvoval v roce 1991 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, hodnost Ph.D. obdržel v r. 2002, docentem psychiatrie je od r. 2004 a profesorem psychiatrie byl jmenován v roce 2009. Vyjma psychiatrické atestace je nositelem také nadstavbové specializace v psychoterapii. Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku a zabývá se neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a behaviorálním efektem psychoaktivních látek.

Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejvýznamnější publikace profesora Horáčka byly věnovány neurobiologii léčby sluchových halucinací, neurobiologií schizofrenie, souvislostí mezi náladou, aktivitou serotoninu v mozku a citlivostí k inzulínu.