Akademická půda nezaručuje LGBTQ+ lidem přijetí ani u nás, ani ve světě

Zkratka LGBTQ+ je akronymem nejčastějších sexuálně-identitních pojmů a zahrnuje lesby, gaye, bisexuální, trans, queer a další neheterosexuální a genderově rozmanité osoby, které se skrývají v rámci inkluzivního znaménka „plus“.

Pochopit pojmy je první krok

„Samotná zkratka LGBTQ+ pak obsahuje jeden zásadní problém. Směšuje rovinu sexuální rozmanitosti lidí s jejich rozmanitostí genderovou. Lesby, gayové, bisexuální či jinak sexuálně identifikující se lidé nemají mnoho společného s lidmi, jejichž rozmanitost spočívá v dimenzi genderu, například s trans nebo nebinárními lidmi. Jelikož ne všem lidem je takové rozlišení zřejmé, může některým trans či nebinárním lidem vadit přílišná sexualizace témat souvisejících s jejich potřebami, které s jejich sexualitou nemají v podstatě nic společného. Přílišná sexualizace LGBTQ+ témat je ale obecný problém, mnoho lidí si se zkratkou asociuje sex. Otázky a potřeby LGBTQ+ lidí ale většinou spadají do sexuálně-sociální roviny, která se sexem samotným vůbec nesouvisí,“ vysvětluje Michal Pitoňák z Národního ústavu duševního zdraví, který je předsedou vědecko-popularizačního spolku Queer Geography.

LGBTQ+ třikrát častěji terčem negativity

V zahraničí se o tématu LGBTQ+ mluví více a tak vznikají výzkumy specificky zaměřené na akademické prostředí. Ukazuje se, že ačkoliv je akademická půda vnímána jako svobodnější, mohou LGBTQ+ osoby i zde čelit řadě útlaků a bojí se svoji orientaci sdílet. Výzkum zveřejněný v časopise Science Advances byl prováděný mezi 25 tisíci respondenty v biologických a technických vědách, z nichž se tisícovka identifikovala se skupinou LGBTQ+. Potvrdilo se, že LGBTQ+ vědci jsou o 30 % častěji nějakým způsobem napadáni –⁠ ať už slovy, nebo písemně –⁠ a bývají také častěji podceňováni a vyčleněni z většinové společnosti.

Všechny podobné ústrky mohou souviset se zhoršováním duševního zdraví těchto lidí. Podle společnosti Pride in STEM dokonce uvažuje 28 % LGBTQ+ výzkumníků o odchodu z jejich zaměstnání. Karim Boustani, biolog a jeden z autorů studie o LGBTQ+ vědcích uvedené v časopise The Biochemist, říká, že na pracovišti každý automaticky předpokládá, že jsou všichni ostatní heterosexuální nebo mají sexuální identitu danou narozením. To je pro „coming out“ těžké prostředí. „Kdyby mohli LGBTQ+ lidé vnášet na pracoviště celé své já a nebyli nuceni o sobě mlčet, mohli by být mnohem výkonnější a méně stresovaní.“

LGBTQ+ v České republice, jejich přijetí je někde uprostřed

Pitoňák vysvětluje, že mnoho jeho kolegů a kolegyň, kteří se věnují výzkumu v oblasti LGBTQ+, nenachází příležitosti a patřičnou podporu u nás nebo v regionu širší východní Evropy. Proto se často stěhují do zahraničí. „Co se týče různých oblastí vědy, bylo by potřeba možnosti prozkoumat trochu více. Každé výzkumné prostředí má trochu odlišné klima. Mohu srovnat prostředí v rámci přírodovědných oborů, kam v Česku například organizačně spadá i humánní geografie. Pro její specifické institucionální ukotvení je podstatně složitější rozvíjet obor geografií sexualit a queer teorií, než je tomu například ve Velké Británii, kde se tomuto oboru velmi daří,“ upozorňuje Pitoňák.

Pro porozumění LGBTQ+ lidem u nás vypracoval Pitoňák na přelomu let 2020 a 2021 pro Prague Pride studii LGBTQ+ lidí zaměstnaných ve veřejném sektoru. Z množiny 1596 dotazovaných osob bylo 788 ve skupině LGBTQ+. Z celkového počtu LGBTQ+ respondentů bylo 38 v oblasti vědy a výzkumu. „Výsledky ukázaly, že v oblasti sexuální orientace v pracovním prostředí jsou nejméně otevření zaměstnanci justice, číselně se tedy nikdy nebo zřídka otevřelo 53 %. Lidé pracující ve vědě a výzkumu se umístili někde uprostřed. Dle mého názoru výsledky nejsou zrovna dobré. Jen polovina LGBTQ+ lidí zaměstnaných ve vědě a výzkumu je vždy nebo alespoň často otevřená v ohledu své sexuální orientace, nikdy nebo zřídka není otevřených 47 % osob. Nejlépe na tom je kultura, kde jen 5 % LGBTQ+ lidí není nikdy otevřených a 24 % jen zřídka otevření. To pak může přispívat k dojmu, že je LGBTQ+ lidí v rámci kulturního prostředí víc. Podporuje to tak stereotypy o větší umělecké nadanosti queer lidí. Co se ale spíše blíží k pravdě je to, že se v tomto prostředí jen cítí svobodnější,“ vysvětluje Pitoňák.

Téma otevřenosti bylo doplněné ještě další otázkou: Jak často jste v uplynulých 5 letech ve Vašem zaměstnání skrýval/a, kým ve skutečnosti jste? I tady se potvrdil stejný obrázek, věda se umístila někde uprostřed, protože 37 % vždy nebo často svoji skutečnou podstatu skrývalo.

Relativně dobrou zprávou je, že v prostředí vědy a výzkumu se respondenti a respondentky setkali nejméně často s negativními komentáři nebo jednáním. Nikdy se s takovým chováním nesetkalo 68 % ze všech vědců. Nejhůře na tom byli LGBTQ+ lidé zaměstnaní v ozbrojených složkách, kde se 33 % s negativitou setkává vždy. „V rámci otázky, kde jsme stejnou zkušenost sledovali nepřímo a ptali jsme se, zda byli respondenti svědky negativního chování vůči LGBTQ+, nám ale odpověď nikdy jsem se nesetkal/a v prostředí vědy a výzkumu klesla již k 53 %. To už tak dobrá čísla nejsou,“ poznamenává Pitoňák.

1 z 5 LGBTQ+ českých vědců se setkal s diskriminací

Studie se zaměřila specificky také na zkušenosti s diskriminací. Ve vědě a výzkumu odpovědělo 21 % respondentů a respondentek, že se s diskriminací kvůli své sexuální orientaci ve svém zaměstnání setkalo. Stejný podíl se pak setkal s diskriminací v tomto prostředí z důvodu své genderové identity.

Jelikož se v posledních letech zejména v soukromém sektoru významně zkvalitňuje zaměstnanecké prostředí, výzkum se zaměřil i na to, zda i zaměstnavatelé ve veřejném sektoru mají zavedené opatření a postupy proti diskriminaci na pracovišti a zda zaměstnance informují o tom, jak je mají uplatňovat. „V tomto ohledu se oblast vědy a výzkumu bohužel ocitla na samotném chvostu pomyslného žebříčku, jelikož plných 63 % odpovědělo, že je pracoviště neinformuje. Ukazuje to na značné přehlédnutí reality, že otevřenou podporu rozmanitosti a aktivní boj proti diskriminaci považovalo 71 % osob zaměstnaných ve vědě a výzkumu za důležité faktory při hledání nového zaměstnání,“ říká Pitoňák.

Jak se pokusit na akademické půdě o nápravu?

Autoři zahraničního výzkumu z The Biochemist zmiňují, že někteří LGBTQ+ vědci uvedli, že se v práci cítí izolovaní. „S těmito problémy se osobně vyrovnáváme tak, že se obklopujeme queer komunitou mimo náš akademický život. Nicméně tito přátelé nemusí vždy rozumět problémům, kterým čelíme na akademické půdě a naopak. Pomohlo by, kdyby se LGBTQ+ na akademické půdě více zviditelnila, což by vedlo k vytvoření komunity, do které bychom patřili,“ vysvětlují dále autoři.

Pitoňák zdůrazňuje, že instituce by měly zvyšovat svou akademickou kulturu a potírat všechny formy marginalizace a vyloučení. „Domnívám se ale, že musíme ještě urazit kus cesty. Teprve se začínáme bavit o nepřípustnosti obtěžování žen a všudypřítomném sexismu. Dalším krokem bude diskuze o marginalizaci a nejrůznějších formách mikroagresí, kterým na pracovištích čelí LGBTQ+ lidé nebo lidé věnující se LGBTQ+ výzkumu, ať jsou, nebo nejsou LGBTQ+.“

Autor: Vědavýzkum.cz (ED)

Zdroj: Times Higher Education, Science Advances, The Biochemist, Pride in STEM, Open Access Government