Libor Grubhoffer, současný ředitel Biologického centra Akademie věd ČR a bývalý rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, má s řízením ve vědě rozsáhlé zkušenosti. Portál Vědavýzkum.cz s ním tentokrát mluvil o řízení velkých vědeckých institucí, nové Metodice 2017+ i o krocích současné vlády v politice výzkum a vývoje.
V první řádě velmi gratulujeme k získání ERC Starting Grant pro Kateřinu Sam. Předpokládáme, že z toho máte velkou radost?
Určitě, z úspěchu Kateřiny Sam mám obrovskou radost. Ostatně si jej nesmírně moc zasluhuje. Je to velký talent pro experimentální ekologii, jako laboratorní člověk velice vzhlížím k experimentální práci v ekosystémech. Pro ni totiž musí být speciální nadání a toho se Kateřině dostalo v míře víc než vrchovaté. Patří bezesporu k nejlepším absolventům naší fakulty, a tak mě nepřekvapuje, že dnes vede jednu z laboratoří v oddělení ekologie Vojtěcha Novotného v Entomologickém ústavu našeho Biologického centra.
Úspěch Kateřiny Sam je také potvrzením známé pravdy, že štěstí přeje připraveným. Má za sebou již pěknou řádku projektů a na svém kontě více než sedm desítek vesměs velmi citovaných původních vědeckých sdělení v prestižních časopisech. Rád využívám i této příležitosti, abych Kateřině poblahopřál k jejímu vítězství ve více než prestižní grantové soutěži ERC.
Jaké další evropské projekty v současnosti Biologické centrum získalo?
V současné době máme z programu Horizont 2020 financováno 9 projektů (tři ERC, čtyři MSCA a dva RIA) a vynasnažíme se ze všech sil, aby tento počet nebyl konečný a mohli jsme se brzy pochlubit dalšími úspěchy. Jsou to právě prestižní projekty z programu HORIZONT 2020 a OP VVV, které nás posouvají k mezinárodní špičce a kýžené excelenci.
Ale musím říci, že excelence je slovo, které doznalo v našich podmínkách jisté devalvace mimo jiné opakovanými grantovými výzvami pro excelentní výzkum. Přesto bych chtěl říci, že právě pro výzkumné instituce neuniverzitního výzkumu, jakými jsou pracoviště AV, před takovou cestou k vědecké excelenci nic neomlouvá.
Jakým způsobem plánujete pracovat na tom, aby se Biologickému centru podařilo uspět v dalších soutěžích v rámci HORIZONT 2020?
Vedení Biologického centra se snaží o kvalitní služby technického a administrativního servisu poskytované jednotlivým pracovištím BC, a to včetně služeb projektových. Těm věnujeme zvýšenou pozornost nejenom sledováním výzev grantových soutěží domácích a zahraničních/evropských agentur a poskytovatelů, ale též pomocí při zpracování projektových žádostí.
V případě úspěchu v těchto soutěžích též spravujeme ekonomickou a technickou agendu spojenou s projekty. Snažíme se v mezích možností vytvářet řešitelům potřebné podmínky projektové podpory. V současnosti to naštěstí není nic výjimečného, naopak. Výzvy v rámci programu HORIZONT 2020 sledujeme se zvláštní pečlivostí, asistujeme našim výzkumným pracovníkům, aby jejich projekty byly konkurenceschopné a měly naději na úspěch v silné mezinárodní konkurenci.
Jak jste na to v současné době s vědeckými pracovníky ze zahraničí?
Získávání kvalitních pracovních akvizicí pro výzkumné projekty v Biologickém centru považuji za kategorický imperativ. Nezbytnost maximálního zapojení kolegyň a kolegů ze zahraničí jsem považoval za prioritu již v 90. letech minulého století, kdy jsem vedl Parazitologický ústav AV ČR a později Biologickou/Přírodovědeckou fakultu a též Jihočeskou univerzitu. Tato priorita se táhne celým mým manažerským působením ve vědě a vysokém školství od času krátce po Sametové revoluci až do dnešních dnů.
Kolik tedy zahraničních pracovníků máte a v jakých pozicích? Plánujete jejich počet rozšířit?
V současné době představují zahraniční pracovníci na různých pozicích v ústavech a výzkumné infrastruktuře Biologického centra více jak jednu pětinu, plných 23 % zaměstnanců. Jedná se převážně o studenty v doktorských programech naší společné Školy doktorských studií Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Biologického centra, ale rovněž pregraduální studenty z našeho přeshraničního studijního programu Biological Chemistry, který provozujeme jedenáctý rok jako společné přeshraniční studium Přírodovědecké fakulty s Keplerovou univerzitou v hornorakouském Linci a s výrazným zapojením Biologického centra do výkonu studijního programu.
Úspěch výzkumné instituce v mezinárodní konkurenci však vyžaduje i zřetelné zastoupení mladých vědeckých pracovníků ze zahraničí těsně po získání doktorátu, v hantýrce označovaných jako „postdoci“. Tuto zkušenostní a věkovou kategorii se nám dlouho nedařilo získávat v potřebných počtech, to se naštěstí výrazně zlepšilo v posledních letech, a tak se nám snad bude dařit s jejich pomocí zlepšovat i naši konkurenceschopnost v různých oblastech výzkumu.
Na co se teď v "internacionalizaci" zaměřujete?
Po chodbách a v laboratořích je stále více slyšet angličtina různých akcentů, a tak i technicko-hospodářská správa Biologického centra, které zajišťuje všechny potřebné služby, se snaží vylepšovat komunikaci se zahraničními kolegyněmi a kolegy v angličtině.
Ostatně s pomocí nedávno získaného projektu IBERA z Operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání usilujeme o získání známky HR Award v naději, že nám taková "michelinská hvězda" ještě vylepší podmínky pro získávání a udržení zahraničních kolegyň a kolegů v našich výzkumných projektech a laboratořích.
V soutěži o ERC granty uspěly jak ústavy AV ČR, tak vysoké školy - Univerzita Karlova a Masarykova univerzita. Můžeme tedy usuzovat, že mladým vědcům se daří jak na ústavech Akademie věd, tak na vysokých školách?
Nepochybně tomu tak je. Moje zkušenost je taková že, kde je potřebná personální kvalita systematicky oživovaná pracovitým a pro vědu talentovaným mládím, je vývoj směrem k excelentnímu výzkumu nasnadě. Jde to jaksi samo, neboť s kvalitou personálního zajištění jsou obvykle splněny též další předpoklady institucionální, programové, finanční, materiálové...
Vy jste měl možnost poznat ve vysoké manažerské pozici jak vysokou školu, tak ústav akademie věd. Jaké hlavní rozdíly vidíte?
Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá, neboť takové srovnání má více vrstev. Tou základní okolností, jež vytváří podstatný rozdíl pro výzkumnou činnost v obou světech, je kvalita personálního zajištění.
Na našich vysokých školách se až na výjimky bohužel nepodařila po listopadu 89 transformace v potřebném rozsahu personálních a programových změn. Akademie věd a její pracoviště jsou ve zcela jiné situaci - prošly zásadní transformací, jež vedla k zeštíhlení již na počátku 90. let minulého století. Periodická mezinárodní hodnocení ji na poměry naší země udržují ve velmi dobré kondici. V ústavech či projektech Akademie věd je zpravidla radost pracovat, neboť v nich již bylo dávno odděleno „zrno od plev“.
Každé pracoviště AV má účinný nástroj působení na kvalitu výzkumných pracovníků formou jejich periodických atestací. Pracoviště AV jsou díky potřebné kvalitě vskutku dělným tvůrčím prostředím. Univerzity se v tomto ohledu ještě hledají, jistě jsou tam ostrůvky či ostrovy pozitivní deviace, ale ze systémového hlediska se ukazuje, že nastavení náročnějších standardů pro vysoké školy a jejich plošné vyžadování je stále nesmírně problematické. Nekonečné diskuse obvykle vždy končí u argumentu vysokých škol: „…ale my musíme hodně učit a nemáme proto tolik času na vědu.“ Na našich univerzitách přetrvává velký podíl problematické personální kvality z hlediska vědeckých výkonů jejich pedagogů. Přetrvává významný podíl těch, kteří nesplňují obvyklé standardy vědecké a tvůrčí práce - a málo platné - vysokoškolský kantor by měl být také vědátor (nebo umělec).
Jak hodnotíte současný stav vědní politiky v České republice? Vidíte nějaké zásadní změny od nástupu nové vlády?
Nerad bych v odpovědi na tuto otázku jenom láteřil. Naše země nemá žádnou vědní politiku, má jenom jednotlivé pokusy o ní v čase naší již bezmála třicetileté historie od vymanění se z komunistické totality. Bohužel dosud každý pokus zašel na neschopnost přijmout nějaký konsensus, nebo na nechutenství převzít některý z dobrých příkladů zemí civilizovaného světa, či na jepičí život odpovědného člena vlády. Jistě není všechno špatné, neboť třeba v praktické rovině se podařilo nastavit velmi dobře grantové systémy pro podporu výzkumu, vývoje a inovací. A to jistě není málo.
Smutný je ovšem pohled na léta planého dohadování se o metodách hodnocení vědy a výzkumu a potažmo jejich financování. A přeci se podařilo bezmála před deseti lety pojmenovat priority tzv. orientovaného výzkumu pro Českou republiku. Vše vypadlo velmi slibně, že se podaří pro takový program orientovaného čili společensky potřebného výzkumu najít i potřebné miliardy v rozpočtu. Chyba lávky, dvouletá práce skončila v zásuvce příslušného místopředsedy vlády. Nestalo se nic.
A co Metodika 2017+?
Metodika 17+ pro hodnocení výsledků výzkumu a vývoje byla údajně připravena už před minulou vládou, bohužel však v nepoužitelné podobě. Musí teď prodělávat další implantace, aby ji bylo možné použít alespoň provizorně. Nová vláda je u moci příliš krátkou dobu na to, abychom mohli dělat nějaké závěry.
Dobrou zprávou je, že premiér slíbil prodloužit končící mandáty členům Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a že zahájila činnost mezinárodního sboru poradců včele s profesorem Josefem Michlem. A dále to, že premiér deklaruje vědu jako prioritu včetně nutnosti jejího hodnocení. Pozitivní je též příslib postupně zvyšovaného rozpočtu na vědu v příštích několika letech.
Bylo by ale kamenem úrazu, pokud by na vědu (ve smyslu základního výzkumu) měla dopadnout hrozba její ekonomické efektivity jako hlavního kritéria. Ale na konečnou odpověď si počkejme ještě několik měsíců.
Děkujeme za rozhovor!
Autor: Vědavýzkum.cz (AV)
Libor Grubhoffer absolvoval studium biochemie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a vědeckou výchovu z mikrobiologie/virologie v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze. Od roku 1991 je vedoucím Laboratoře molekulární ekologie vektorů a patogenů Parazitologického ústavu, jehož byl později ředitelem (1994–2002). V roce 2001 byl jmenován profesorem molekulární a buněčné biologie a genetiky. Ve stejném roce se stal prorektorem JU pro zahraniční vztahy (2001–2004) a poté děkanem Biologické (od roku 2007 Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (2004–2011). Od roku 2012 do roku 2016 byl jejím rektorem.
Je autorem více než 110 publikací v impaktových časopisech, řešitelem a spoluřešitelem grantů Grantové agentury AV, Grantové agentury České republiky a řešitelem nebo spoluřešitelem několika mezinárodních projektů.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
