Libor Kraus: Cílem naší výzkumné organizace je udržitelný rozvoj a investice do lidí

Záběr COMTES FHT je velice široký, pohybuje se od zdravotnictví přes elektrotechniku, až po stavebnictví. Na jakých zajímavých projektech teď pracujete?

Tím, že máme přes sto zaměstnanců, z nichž jsou asi dvě třetiny výzkumníci, tak pracujeme na celé řadě výzkumných projektů, na zakázkách smluvního a kolaborativního výzkumu. Jsou to nejrůznější věci a typy výsledků.

Je poměrně složité zmínit něco konkrétního, jelikož u nás je problém, že na ty nejzajímavější výzkumy máme s firmami podepsanou smlouvu mlčenlivosti. Často se jedná o nadnárodní firmy, které nechtějí být uváděny ani v referencích, natož abychom někde zveřejnili, co pro ně vyvíjíme. Je to z důvodu utajení, protože když si vezmeme, že máme patentovou ochranu pro nějaký výsledek, ale patentová databáze je veřejný dokument, takže každý se okamžitě poučí jen z toho, že podáte patentovou přihlášku a chráníte si váš výsledek. Dnes je trendem ve firmách maximální utajení už jen toho, že mají nějaký konkrétní výzkumný záměr.

Můžete uvést alespoň obecněji nějaké oblasti výzkumu, kterým se věnujete?

Můžu například říct, že děláme na materiálových modelech ve 3D rozměrech, což jsou podklady pro počítačové simulace v automobilovém průmyslu, také pracujeme na vývoji nejrůznějších materiálů od lopatek parních turbín až po zpracování zirkonových slitin nebo niklových superslitin pro jadernou energetiku příštích generací. Poměrně dost se v současné době věnujeme také aditivním technologiím pro nejrůznější použití, od vývoje prášků přes vlastní technologie 3D tisku až po vlastnosti finálních 3D tištěných modelů, a také jejich chemické nebo chemicko-tepelné zpracování.

Dost zajímavé je i zkoušení mikrovzorků, pomocí kterých se hodnotí vlastnosti právě i třeba 3D tištěných součástek, kde se nám v poslední době podařilo získat velkého odběratele našich vývojových prací, a to firmu Apple. Bohužel nemůžu říct konkrétněji, co pro ně děláme, ale je to opakovaný vývojový projekt, defacto už třikrát prodlužovaný. Takže se dá říct, že jsme u Applu uspěli a jsme bráni jako jeden z jejich dodavatelů.

Jak si stojíte v porovnání s ostatními stejně zaměřenými výzkumnými centry v republice?

Nerad bych nás srovnával s obdobnými výzkumnými organizacemi v Česku, protože pro nás je měřítkem srovnání spíše Evropa, v řadě případů i svět. Řekl bych, že jsme jak ve vybavení, tak ve výsledcích a v kvalitě naší práce plně srovnatelní s předními evropskými výzkumnými organizacemi. Pro mě jednou z největších pochval bylo, když nám technický ředitel z velké německé firmy řekl, že mu dáváme lepší výsledky než jejich Fraunhoferův institut. To je pro mě byla dost velká pochvala a zároveň srovnatelné měřítko kvality.

V čem vidíte základ úspěchu soukromého výzkumného centra?

Vždy říkám, že pracujeme na svém. Je to také o tom, že máme nějaké plány a strategie rozvoje, kterých se snažíme držet. Když jsme zakládali COMTES FHT, tak byl výzkum a vývoj naší prací, ale zároveň i nás to bavilo a byl to náš koníček. A když je váš koníček vaší prací, tak se pracuje úplně jinak, než když v té práci něco dělat prostě musíte. My se snažíme COMTES FHT rozvíjet proto, že to funguje, že děláme smysluplnou práci, že si u nás celá řada firem objednává zakázky výzkumu a vývoje. Jen za loňský rok jsme měli asi 160 zákazníků, z toho kolem sta opakovaných zákazníků. To nás velmi naplňuje a těší, že je naše práce užitečná.

Jak se vaše výzkumná organizace během fungování rozrostla?

Prvního prosince 2000 jsme zakládali společnost, takže nyní již oslavíme 21. rok našeho fungování. Začínali jsme se šesti lidmi, defacto ve dvou pronajatých kancelářích. Dnes máme moderní evropský výzkumný areál, přes 100 zaměstnanců, převážnou většinou na plné úvazky. První rok jsme měli rozpočet asi 4,5 milionu korun na rok, v posledním roce to bylo přibližně 170 milionů korun. Kdybych počítal investice, tak ty se pohybují ve stovkách milionů korun i z toho důvodu, že jsme jako jedna z mála soukromých výzkumných organizací dostali projekt regionálního výzkumného centra ze strukturálních fondů, který nás opravdu posunul do vyšší ligy. Mohli jsme si pořídit supermoderní vybavení, které teď využíváme a rozvíjíme.

Jaká je vaše vize nejbližší budoucnosti pro COMTES? Co udělat pro to, aby výzkumné centrum lépe fungovalo, udrželo se ve svém oboru v popředí a případně si ještě polepšilo?

Našim hlavním cílem je udržitelný rozvoj. Z těch konkrétní cílů bychom pak rádi z našeho centra udělali silné výzkumné centrum na 3D tisk kovových materiálů, a to, jak jsem říkal už předtím, od vývoje prášků až po postprocessing, tedy tepelné zpracování, zkoušení a zlepšování vlastností 3D tištěných výrobků a jejich testování. To je náš hlavní cíl, který bychom rádi podpořili novými projekty. Jinak nám poměrně dobře fungují zavedené věci, jako je výzkum a vývoj technologické přípravy výroby kovových materiálů, jejich zpracování, např. v mechanické zkušebně, která je velmi dobře vybavena i na evropské poměry, a další podpůrná pracoviště, jako jsou materiálové analýzy nebo numerická simulace technologií.

Pracoviště plánujeme průběžně modernizovat, vybavovat nejnovějšími dostupnými přístroji a technologiemi. Samozřejmě také investujeme poměrně hodně do lidí, do jejich vzdělávání, přípravy, posíláme zaměstnance na stáže po světě, na různé světové konference, aby se tam jednak naučili prezentovat své výsledky, a jednak si domluvili spolupráci s různými světovými lídry v oborech. To je jeden z velkých vkladů do budoucnosti společnosti.

Jak se daří českým výzkumným organizacím nabízet své výsledky aplikační sféře? Jsou dostatečně motivované ke spolupráci s firmami?

Někomu se to daří, jiným zase ne. Nedávno vyšla statistika od Českého statistického úřadu ve spolupráci s Technologickým centrem AV ČR, a tam to bylo definováno tak, že vysoké školy mají příjmy od soukromých společností zhruba ve 3 % svého rozpočtu na výzkum. Což si myslím, že je hodně málo. Kdežto ty soukromé nebo resortní výzkumné organizace, některé jsou vlastněné i státem, mají spolupráci s firmami ve výši 20 až 25 % svého rozpočtu. Z toho je vidět, že organizace, které dělají aplikovaný výzkum a musí se tím živit, dokážou spolupráci navázat i nabídnout práci a výsledky, které si firmy zaplatí a opakovaně objednávají.

Vidíte velké rozdíly mezi výzkumnými organizacemi orientovanými na aplikovaný výzkum, vysokými školami a třeba ústavy Akademie věd?

Největší rozdíl vidím v přístupu. Společnosti, které si výzkumem musí vydělávat, jsou tlačeny k tomu, aby skutečně do firem šly a získávaly od nich zakázky a peníze. Tam, kde peníze existují z jiných zdrojů, nikdo nikoho netlačí k tomu, aby dělal složitější práci, protože s prací pro firmu přichází vždy složitě vyjednaný rozpočet, jasný termín, jasné zadání, a to musíte dodržet, takže existují mantinely, ve kterých se můžete pohybovat. Zatímco u základního výzkumu, který je bezbřehý, můžete bádat bez toho, aby vás někdo omezoval. Tím nechci říct, že by se základní výzkum neměl dělat, ten má na 100 % ve vědě své místo, i my v malé části pracujeme na projektech základního výzkumu.

Jste současně prezidentem Asociace výzkumných organizací. Jak se díváte na současnou vědní politiku v Česku a na systém výzkumu, vývoje a inovací? Co považujete za jeho silné a slabé stránky?

Současné vědní politice v některých ohledech přestávám rozumět, protože neustále diskutujeme o podpoře firem, podpoře hospodářství a ekonomiky společnosti, přitom se dlouhodobě snižují prostředky na aplikovaný výzkum a aplikace. To není dobře. Já si myslím, že by se skutečně měla vytvořit jednotná strategie, obdoba toho, co mají třeba v Německu nebo v Rakousku, a poté tu strategii dodržovat a rozvíjet ji. Není dobře, kdy v Česku občas uměle probíhá boj o peníze mezi základním a aplikovaným výzkumem, vytváří se různé pseudokauzy... to neprospívá ani jedné straně, ani celému systému.

Jaký je váš pohled na Metodiku 2017+? V čem je lepší než předchozí „kafemlejnek“ a co by se naopak dalo ještě vylepšit?

Metodika jako taková je určitě dobrá, byla zpracována se slušným záměrem, zároveň v ní ale vidím celou řadu věcí ke zlepšení, a to hlavně v modulech, které jsou národní a které mají hodnotit centrální orgány. Velkým plus je určitě oddělení hodnocení výzkumných organizací z Akademie věd, z vysokých škol a resortních výzkumných organizací, které se zabývají hlavně aplikovaným výzkumem. Ale metodika potřebuje doladit hlavně v oblasti hodnocení výsledků výzkumných organizací a tzv. Modulu 2, kterým hodnotí výkonnost výzkumu v Česku, protože pro představu: Výkonnost výzkumu v České republice je v současné době hodnocena pouze podle vydaných publikací.

U aplikovaného výzkumu to není výkonnost, protože ten musí dělat aplikační výsledky a ty aplikovat a publikace jsou až druhotným, vedlejším efektem výzkumu. Hodnotit tedy aplikační výzkumné organizace dle jejich publikací je logicky nesmysl a jiné hodnocení se nedělá. U Modulu 1 je to podobné, tam se u aplikačních výzkumných organizací jejich výsledky hodnotí stylem, že proti tomu již druhým rokem protestujeme. Teď se snad začala dít alespoň nějaká náprava, takže čekáme, co teď vymyslí rada vlády nebo komise pro hodnocení výzkumných organizací.

Jak se liší současná situace výzkumných center v Česku a v Evropě? Je tady něco, co bychom mohli převzít a poučit se, přestože ochota Čechů přebírat osvědčené vzory ze zahraničí je poměrně malá?

Myslím si, že organizace, které se skutečně chtějí nějakým způsobem rozvíjet, tak se inspirují neustále. Naším vzorem, už když jsme zakládali COMTES FHT, byly německé Fraunhoferovy instituty, kde se dělá komplexní výzkumná činnost. Tím myslím od nápadu přes jeho realizaci až po odzkoušení, například v nějakém provozním měřítku a následném dodání výsledku firmám na klíč. Myslím si, že tento systém již do celé řady našich aplikačních výzkumných organizací pronikl, takže o to se celá řada organizací snaží. Trendem budoucnosti je i síťování, nabídka činností, které můžeme nabídnout celé řadě zákazníků, nebo klastru, sdružení firem, protože jenom málo velkých firem si může dovolit zřídit si svou vlastní výzkumnou organizaci. Ulehčujeme tedy firmám práci a dodáváme jim výsledky, které mohou převzít. A pokud firmy budou objednávat naše činnosti, budeme vědět, že jsme platným článkem v systému výzkumu a vývoje a děláme práci, která má užitek.

Děkujeme moc za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Barbara Kytková 

---

Libor Kraus

Studoval na Fakultě strojní Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni (dnes Západočeská Univerzita) obor strojírenská technologie. Po absolvování studia v r. 1989 nastoupil do Ústředního výzkumného a zkušebního ústavu Škoda. Od r. 1998 se stal náměstkem ředitele – vedoucím Výzkumu materiálů a technologií. Odborné zaměření na kovové materiály a technologie jejich výroby a zpracování.

Po odchodu ze společnosti ŠKODA VÝZKUM s.r.o. v roce 2000 zakládá společnost COMTES FHT s.r.o., nejprve jako poradenskou výzkumně - vývojovou kancelář, dále při jejím rychlém rozvoji jako výzkumnou organizaci se zaměřením na kovové materiály. Postupem doby odbornou vědeckou práci čím dále tím více nahrazuje práce v oblasti legislativy výzkumu a vývoje. COMTES FHT a.s. po 21 letech činnosti je přední českou společností ve výzkumu a vývoji kovových materiálů a jejich zpracování (přes 100 zaměstnanců, obrat 7 mil. EUR).

Libor Kraus je autorem cca 120 publikací. Byl a je řešitelem i spoluřešitelem více jak 25 národních i mezinárodních vědecko – výzkumných projektů i investičních projektů ve VaVaI. Od roku 2013 prezident Asociace výzkumných organizací, od roku 2002 statutární zástupce České společnosti pro nové materiály a technologie (od 2020 prezident).