Rut Bízková: Máme příležitost stát se skutečně moderní ekonomikou

Čeho nejdůležitějšího se z vašeho pohledu podařilo za poslední čtyři roky dosáhnout v rámci Rady pro výzkum, vývoj a inovace?

Myslím, že je třeba vyzdvihnout dvě věci – jednak postupný vývoj Metodiky 2017+, kterou se Rada zabývala prakticky neustále. Druhou věcí je nezpochybnitelný přínos Rady pro stále větší finanční investice ze strany státu do oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Za posledních pět let do výzkumu přibylo signifikantně víc peněz.

Co jsou naopak věci, na kterých je podle Vás ještě potřeba pracovat a v uplynulém období se nezdařily tak, jak jste si představovala?

Jednou z otázek, kterou obecně postrádám v diskusích o podpoře výzkumu, je to, co vlastně od výzkumu jako společnost chceme a jak bychom měli směřovat veřejnou podporu na výzkum, vývoj a inovace. Jde například o to, nakolik má být podpora výzkumu orientována na určitá společensky relevantní témata a kolik peněz z veřejného rozpočtu je vhodné poskytovat na onen „blue sky“ výzkum, který vede k obecnému rozvoji poznání. Primární otázkou však není, kolik peněz kdo dostane, to se řeší stále, ale co všechno potřebujeme pro rozvoj společnosti a dobrý život lidí. Domnívám se, že diskusi o tomto problému je potřeba aktivně otevírat i v rámci Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

S tím souvisí další věc, kterou považuji za zásadní – co nejrychleji reflektovat dopady aktuální pandemie. Tím nemyslím hodnocení toho, jestli minulá vláda zvládla pandemii efektivně či nikoliv. To samozřejmě není předmětem zájmu RVVI a musí to hodnotit někdo jiný. Rada má ale začít velmi aktivně reflektovat otázku, jak pandemie ovlivnila český výzkum, ať už jde o tematickou orientaci či vědecký výkon, a jak se český výzkum podílel na řešení pandemie. Viděli jsme například, že jsou lidé ve výzkumu a výzkumné organizace, které byly schopny velmi aktivně reagovat a přijít s inovativními řešeními, akutně potřebnými pro společnost. Jak pandemie působila na lidi, jak reagovali na mezní situaci, co bude v době „postcovidové“? Změnila se společnost natrvalo nebo dočasně? Potřebujeme v tomto směru získat co nejvíc informací, provést co nejvíce výzkumů, ale to zatím systematicky neprobíhá.

V čem vidíte nedostatky současného stavu?

Určitý nedostatek je v tom, že RVVI má podle zákona č. 130/2002 Sb. svěřeny úlohy jakéhosi pseudo-ministerstva. Jde sice přitom primárně o koordinační funkce, nikoliv ty výkonné, které má v gesci MŠMT a MPO. Přesto je to ale velmi významný orgán, protože její pravomoci se dotýkají nesmírně širokého spektra témat. Zabývá se vším od priorit orientovaného výzkumu, přes analýzy výzkumu, hodnocení výzkumu až k otázkám financování. Jinými slovy vše, co se ve výzkumu děje, vyjma mezinárodních vztahů, je v kompetenci RVVI. Zároveň je to ale těleso, které se schází jednou za měsíc. Takové pseudo-ministerstvo ale nemůže fungovat jen jednou za měsíc. Není tak možné věnovat plnou pozornost všemu, čemu by bylo potřeba. Zároveň se situace mění a mluvit o třech pilířích podpory výzkumu – RVVI, MŠMT, MPO je z hlediska „celoevropského“, tj. z hlediska trendů v orientaci výzkumu, dávno nedostatečné. Výzkum se týká všech resortů a všech typů výzkumných organizací, včetně resortních.

Vítáte tedy krok nové vlády, kterým je vytvoření nového ministerského úřadu pro vědu?

Jak sama vláda deklaruje, nejedná se přímo o ministerstvo – to bychom museli mít jiný kompetenční zákon. Jen poznámka bokem: ten z roku 1969 je opravdu značně zastaralý a matoucí. Vytvoření pozice ministryně pro výzkum považuji za zásadní krok, ačkoliv bych možná onu roli a k tomu upravený úřad nazvala jakýmsi „ministerstvem pro budoucnost“, protože to lépe zachycuje jeho zásadní a komplexní společenskou úlohu. Nová pozice ve vládě bude vyžadovat určité vymezení odpovědnosti a tedy i vztah RVVI a jednotlivých složek veřejné správy. Ukazuje se tím také, že náš stát skutečně považuje výzkum, vývoj a inovace za priority. Nutně to navíc nemusí znamenat vznik nějakého masivního úřadu nebo instituce a může se tím otevřít cesta k novému kompetenčnímu zákonu. Řádná koordinace všech zdrojů, které už aktuálně máme k dispozici, na základě jasné dlouhodobé strategie, kterou si stanovíme, je tím, co v oblasti výzkumu, vývoje a inovací opravdu nutně potřebujeme. Přála bych si, aby právě to byl směr, kterým se nová paní ministryně vydá.

Zmínila jste také nedostatečnou reflexi pandemie Covid-19. V čem je to podle vás tak zásadní?

Je to důležité i proto, abychom začali diskutovat o dopadech pandemie na celou naši společnost a co to představuje pro naše budoucí směřování. Celosvětové důsledky pandemie nám mohou velmi rychle přinést zcela novou sociální a ekonomickou realitu. Covid-19 ale v tomto smyslu představuje i příležitost. Pokud se nám jí podaří využít, může nám pandemie dát onen impuls, který potřebujeme, abychom se stali vyspělou inovativní zemí, kde se vytvářejí nová řešení. Transformace společnosti, kterou okolo sebe vidíme, pro nás představuje významnou příležitost, jak založit naši ekonomiku na nových „chytrých“ službách, které naplňují potřeby lidí a nevyžadují mnoho hmoty a velké zatížení životního prostředí, které přes všechna pozitivní opatření máme z průmyslu. My jsme ale „novou realitu“ zatím příliš nereflektovali.

Co jsou podle vás tedy další kroky, které je v této souvislosti potřeba udělat?

Pokud nechceme být pořád jen subdodavateli jiných producentů a chceme se opravdu významně podílet na vznikajících inovacích, musíme vzít skutečně vážně Grean Deal a následovat inovační cíle, které vytyčuje. I když já sama stále varuji před příliš rychlým ukončením „uhelné éry“ v české energetice, je třeba vzít vážně požadavek na to, abychom se stali společností bez uhlí, společností založenou na digitalizaci a ekonomikou založenou na zcela nových, inovativních službách a řešeních, společností, která pochopila a využívá „decentralizaci všeho“. Přestože to není jednoduché, tak pokud se tímto směrem vydáme, zásadně nám to pomůže v transformaci z průmyslové společnosti na společnost nových řešení. Skutečně si nemůžeme dovolit jenom čekat na to, až nám například německé firmy vymyslí řešení, které budeme následně adoptovat, případně adaptovat na naše poměry. To by nás přišlo draho.

Rozvoj inovací není jen v tom, že budou vznikat z výzkumu, který se orientuje na určité výzkumné mise. Nicméně již řadu let je významným motorem pro inovace ve firmách a konkurenceschopnost zemí regulace nejen prostá poptávka trhu. Ta dnes velmi často vzniká sekundárně. Převrat způsobuje poptávka po nových řešeních založená na velkých společných cílech, z nichž největší je jistě klimatická neutralita. To vede k poptávce po výzkumu a řadě dílčích inovativních řešení, díky kterým pak vznikají konkrétní technická řešení. Inovace se netýkají jen dílčích projektů soukromých firem, je to skutečná celospolečenská změna, která začíná dohodou, rozhodnutím a regulací na nejvyšší úrovni (doporučuji podívat se do Oslo manuálu, vydání 2018).

V pojímání našeho zákona o výzkumu by to byl výzkum a inovace ve veřejné správě, ale reálně se jedná o potřeby veřejného sektoru (říkám tomu „školy, galerie, muzea a nemocnice“) na té nejobecnější úrovni. Koneckonců, řekněme si otevřeně, že veřejná správa by jistě nebyla příliš aktivní v implementaci Grean Deal, pokud by tu již nebyla celá generace, která požaduje šetrné zacházení s životním prostředím a má jiné představy o kvalitě života než (chudší) generace předchozí. Vidím zásadní problém v tom, že tyto výzvy na úrovni řízení českého výzkumu zatím dostatečně nereflektujeme. Taková diskuse by měla řadu konkrétních dopadů – muselo by to vést například k tvorbě zcela nového zákona o výzkumu, respektive podpoře výzkumu.

Jinými slovy nám chybí skutečné strategické řízení?

Přesně tak, to je zatím naše slabá stránka. Masivně sice podporujeme malé inovace či konkrétní projekty, ale chybí nám vyšší perspektiva, která by se zaměřovala na to, co jsou naše společenské cíle. Trochu nám chybí vize.

Jaké změny by tedy měly proběhnout v oblasti řízení podpory výzkumu, vývoje a inovací, abychom dobře reflektovali měnící se podmínky?

Domnívám se, že dlouhodobě není možné poskytovat státní finanční prostředky na výzkum stávajícím způsobem. Zejména je třeba se zamyslet nad mírou institucionální a účelové podpory. Dávat peníze na výzkum prostřednictvím veřejných soutěží není dostatečně efektivní. Vede to k velké nestabilitě a byrokracii, kvůli které lidé ve výzkumu tráví mnoho času neustálým vykazováním a psaním projektů. To není efektivní a ztrácíme v tom potenciál chytrých lidí. Potřebujeme tedy zvýšit institucionální podporu. Řada výzkumníků, ale hlavně představitelů výzkumných organizací toto ráda uslyší. Ale není to tak jednoduché, jak by se to zkratkovitě mohlo zdát. Během let se vytvořil dostatečně nepřehledný konglomerát podpor a v těchto „šedých vodách“ borci umí plout. Pořádek – například daný novým zákonem – by ukázal, jak to vlastně s financováním je a co finančními prostředky na výzkum vlastně platíme. Naše bohatství je v lidech, kterým potřebujeme uvolnit ruce pro výzkum, ne v mocných výzkumných organizacích a v množství majetku.

To ovšem neznamená, že bychom měli přispívat jednoduše všem. Naše země může světovému vědění přispět jen v určitých oblastech, které jsou zároveň užitečné i pro naši společnost, nebo v oblastech, kde jsme dlouhodobě mimořádně dobří. Nerada bych proto mluvila o základním a aplikovaném výzkumu, ale formulovala bych to spíše tak, že je potřeba posílit segment orientovaného výzkumu, který se zaměří na aktuální společenské výzvy a problémy. Mezi velmi perspektivní oblasti patří robotizace a to, co se v publikacích OECD označuje jako inženýrská biologie. To jsou obory, v nichž máme nejen znalosti a kompetentní lidi, ale také vybudovanou infrastrukturu.

Pro budoucnost jsou také zcela klíčové oblasti digitalizace a energetiky, o níž jsme již hovořili. Pokud budoucí vláda bude chtít vzít ideu uhlíkově neutrální společnosti vážně, budeme se muset ve střednědobém horizontu orientovat na rozvoj právě v těchto oblastech. Sem bude potřeba investovat dostatek prostředků.

Mluvíte o celospolečenské transformaci. Jak do toho ale zapadají společenské a humanitní vědy?

Výzkum v oblasti společenských a humanitních věd je velmi úzce spojen s dosahováním cílů Green Dealu. Jak jsem se snažila vysvětlit, nejedná se jen o technologickou, ale také společenskou změnu. Také Covid-19 nám ukázal, jak zásadní je studovat společenské proměny, které mohou přijít mnohdy velmi rychle. Jestli něco tedy skutečně akutně potřebujeme, je to dobrý aplikovaný společensko-vědní výzkum. Bohužel poté, co skončil program ÉTA, který vyhlašovala Technologická agentura na podporu aplikovaného výzkumu ve společensko-vědních a humanitních oborech, taková podpora u nás v podstatě zmizela. To je pro mě důkazem toho, že opravdu dostatečně nereflektujeme, v jakém světě vlastně žijeme.

Proč tomu tak podle vás je?

V tomto ohledu hraje roli historické stigma společenských věd a humanitních oborů (občas přiživené sice zajímavou, ale pro mě osobně nepřijatelnou reflexí minulého režimu). Svůj vliv má také to, že nevedeme onu diskusi, o které jsem mluvila, a ve veškerých rozhodujících orgánech mají „SHUV“ obory jen velmi malé zastoupení.

Rada pro výzkum vývoj a inovace také nedávno zřídila pracovní skupinu, zabývající se odstraňováním překážek, které brání rovnému přístupu k příležitostem ve výzkumu a vývoji. Co je to za skupinu a jaké jsou její cíle?

Česko je dlouhodobě na posledních místech mezi zeměmi Evropy například v podílu žen na managementu výzkumu. To je samo o sobě frustrující. Dnes je ale podíl žen mezi nově nastupujícími studenty vysokých škol téměř 65 %, v doktorském stupni studia je podíl mužů a žen vyrovnaný, přičemž doktorát úspěšně ukončuje o něco méně žen než mužů. Pak najednou přichází prudký zlom – na všech dalších vědeckých pozicích začíná žen dramaticky ubývat. Proto samozřejmě existují strukturální důvody. Pokud se ženy rozhodnou plnit ještě další společenské a rodinné role, objevuje se před nimi tolik bariér, že často rezignují na kariéru ve vědě. Díky tomu ztrácíme obrovské množství talentovaných lidí a vědeckého potenciálu. Z těchto důvodů jsme se rozhodli, že vytvoříme pracovní skupinu při Radě pro výzkum, vývoj a inovace, která bude o řešení těchto překážek systematicky usilovat.

Jakých výsledků se této pracovní skupině již podařilo dosáhnout?

Naše skupina je primárně složená z poskytovatelů podpory výzkumu a zástupců ministerstev, protože pracujeme především na odstraňování formálních bariér, které brání rovnosti příležitostí. Jedná se zejména o praktické otázky a otázky legislativního charakteru. Řešili jsme například téma, zda je do uznatelných nákladů za konferenci možné započítat nejen účast samotné vědkyně, ale i to, že s sebou vezme malé dítě, které z nějakého důvodu nemůže zůstat doma. Ve spolupráci se zainteresovanými stranami jsme připravili výklad, že toto skutečně lze považovat za uznatelné náklady. Dalším příkladem je naše společné úsilí s Akademií věd ČR, aby prošlo další fungování dětských skupin, které se schvalovalo před volbami v parlamentu.

Jiným takovým tématem, na kterém jsme pracovali, bylo vytvoření vzorové metodiky pro zadávání zakázek na genderové audity. V novém rámcovém programu Horizont Evropa je totiž podmínkou, aby instituce prošly genderovým auditem. Z tohoto důvodu na ně nyní probíhají výběrová řízení – každá instituce si ale vymýšlí vlastní požadavky, ti, kteří o zakázkách rozhodují, se bojí využít jiné kritérium než cenu. Mají s tím hodně práce, neví, „jak do toho“, výsledkem pak je třeba to, že audity dělají lidé, kteří k tomu nemají dostatečnou expertízu. Vypracovali jsme proto metodiku, o kterou se mohou výzkumné organizace opřít.

Zřídili jsme také adresu, na niž mohou lidé pracující ve výzkumu posílat podněty k řešení konkrétních problémů. Mohou je posílat anonymně nebo s osobními údaji – u těch garantujeme, že se nikam dál nedostanou! Řadu problémů totiž z pozice RVVI nejsme schopni zachytit a informace od výzkumníků a výzkumnic, kteří se setkávají s konkrétními praktickými problémy, jsou pro nás velmi důležité. Často vyžadují obecnější řešení, třeba novelu zákona, ale když se o problému neví, těžko se může řešit. A ti, co vědí, zase často nemají možnost obecnější řešení zajistit. Aktuálně jsme také zveřejnili na stránkách RVVI záložku Rovnost žen a mužů, kde postupně zveřejňujeme zpracované materiály.

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Rut Bízková

se zabývá SMART řešeními a podporou výzkumu pro rozvoj veřejného sektoru. Je spoluautorkou řady národních a dalších strategií včetně Inovační strategie ČR 2019-2030, Inovační strategie Středočeského kraje, SMART Česko SMO ČR a koncepce MMR k dosahování odolnosti prostřednictvím SMART řešení pro obce, města a regiony, kterou v květnu 2021 schválila vláda. V letech 2012-2016 byla předsedkyní Technologické agentury ČR, následně ředitelkou Středočeského inovačního centra. Je členkou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Usiluje o dobré podmínky pro lidi ve výzkumu, odstraňování bariér při slaďování profesního a osobního života. Vede pracovní skupinu RVVI pro rovné příležitosti žen a mužů, jejíž výsledky je možné sledovat na www.vyzkum.cz.