Stephen O’Regan: Objevuji zdejší vědce a propojuji je s americkými partnery

Proč americké Ministerstvo obrany, a dokonce jednotlivé ozbrojené složky financují základní výzkum? Co je „raison d’etre“?

To je často pokládaná otázka, protože ve světě neexistuje mnoho institucí, které by podporovaly základní výzkum v cizích zemích. Krátká odpověď je, že základní výzkum, do kterého dnes vložíme prostředky, přinese technologie, na které budou námořnictvo a námořní pěchota spoléhat zítra. Zítřkem přirozeně myslím v horizontu několika dekád.

A dlouhá odpověď?

Takřka z definice základního výzkumu vyplývá, že nevíme, kam poznatky současné generace dovedou tu příští. Co víme, je, že abychom rozuměli technologii, která přichází na scénu, musíme sledovat její vývoj právě už od základního výzkumu, realizovaného daleko dříve. Obvykle je to cesta trnitá, plná zákrut a zvratů. Je na ní mnoho slepých odboček, které nevedou k ničemu užitečnému. To je podstata vědy. Vyvracet hypotézy je stejně důležité, jako je prokazovat. Tak se poznání rozvíjí. Známý příběh z historie tuto myšlenku ilustruje. Když americký diplomat, Benjamin Franklin, jako host sledoval vzlet prvního horkovzdušného balónu ve Francii, někdo se zeptal: „A k čemu je to dobré?”. Franklin odpověděl: „A k čemu je nově narozené dítě?”.

Dobrým příkladem investice do základního výzkumu, která se vyplatila, mohou být například umělé neuronové sítě. Kancelář pro námořní výzkum (nadřízená složka ONRG, pozn. red.) sponzorovala v padesátých letech výzkum, který na svět přivedl koncept umělého neuronu. Trvalo dekády, než schopnosti výpočetního výkonu postoupily natolik, aby bylo možné tyto sítě aplikovat při řešení komplexních problémů. Kancelář u toho byla od samého počátku.

Protože se záměrně soustředíme na originální a novátorský výzkum, chápeme a akceptujeme, že velká část, ne-li většina, našich investic nepovede přímo k technologiím, které by námořnictvo, námořní pěchota, nebo dokonce kdokoliv další, mohl využít. Akceptujeme nízkou pravděpodobnou návratnost, protože v případě úspěchu vnímáme zisky jako velmi vysoké. Vysoké riziko, ale potenciálně zásadní výnosy. Mnoho dnešních technologií se datuje zpět do chvíle, kdy někdo dlouze do noci dumal nad panákem Becherovky. Mimochodem: Nemyslím si, že raison d‘etre zní příliš česky nebo anglicky, ale Vive la Science!

Pražská pobočka ONRG letos na jaře oslavila 10 let. Jak se její role a zaměření činnosti za tu dobu proměnily?

Výborná otázka. Odpověď je trochu komplikovanější a delší. Než se dostanu k naší roli a k našim aktivitám, měl bych se zmínit o faktorech, které vývoj a změny v postavení kanceláře ovlivňují. Osobně vidím pět zásadních vlivů na naši stále se proměňující roli i rozsah aktivit: výzkumné priority námořnictva, regionální výzkumné schopnosti, americké vládní priority napříč problematikami, odbornost jednotlivců, kteří zastávají pozice vědeckých ředitelů, a v neposlední řadě rozpočet Kanceláře pro námořní výzkum.

• Výzkumné priority námořnictva: naše velení predikuje budoucí potřeby námořnictva na základě vstupů z flotily (nejširší útvarová formace námořnictva pod jednotným velením, pozn. red.) a strategických směrů, daných nejvyššími představiteli sboru, tj. ministrem obrany, ministrem námořnictva, náčelníkem námořních operací a náčelníkem námořního výzkumu. Vedení ONRG na tyto „signály požadavků” flexibilně odpovídá skrze síť globálně rozmístěných vědeckých ředitelů a vědeckých poradců. Obě funkce jsou zastávány karierními výzkumníky a inženýry, vybíranými především z námořních výzkumných center. Vědečtí ředitelé, jako jsem já, jsou vysíláni do zahraničí, aby navázali úzké kontakty s výzkumnými komunitami v klíčových regionech. Vědečtí poradci jsou přidělování k jednotlivým velitelstvím námořní pěchoty a k jednotlivým flotilám námořnictva. Protože se náš zájmový horizont pohybuje mnoho let v budoucnosti, byly dosud dlouhodobé priority ONRG poměrně stabilní. Jde především o umělou inteligenci, nanotechnologie, kvantové počítače, velká data a senzoriku. Problematiku senzorů a snímání okomentuji později, protože jde o mé osobní zaměření.
• Regionální výzkumné schopnosti: již více než dekádu se zde podstatným způsobem rozšiřuje a zkvalitňuje výzkumná infrastruktura. Skvělým příkladem je program Extreme Light Infrastructure (ELI), jehož tři pilíře byly umístěny právě do České republiky, Maďarska a Rumunska. Jeho tři pilíře společně dokladují evropskou ambici být světovým leaderem v laserových oborech. Spojené státy jsou hrdé na to, že mohly spolupracovat s ELI-BEAMLINES na českém pilíři celého programu v Dolních Břežanech. Zdroje L3 a L4 byly vyvinuty v Lawrence Livermore National Laboratory a na Texaské univerzitě. Dalším příkladem jsou nanotechnologie. Naše kancelář podpořila konference, pořádané TUL a UPOL. Mimo ČR podporujeme světově konkurenceschopné projekty kvantových senzorů v Polsku a na Ukrajině, studium mozku v Maďarsku nebo vysokofrekvenční komunikace v Řecku. K tomu jsme podpořili řadu konferencí a workshopů v celém regionu střední a východní Evropy, nedávno například v Gruzii a Srbsku.
• Americké vládní priority: Nejsem jenom vědeckým ředitelem naší kanceláře v Praze. Z logiky věci jsem také součástí týmu našeho velvyslance v rámci ambasády. Proto úzce spolupracuji s kolegy z dalších úseků úřadu na iniciativách, které slouží k prezentaci našich priorit v ČR. Uvedu dva příklady. V únoru 2019 jsem se podílel spolu s kolegy z ekonomického úseku na organizaci prvního dialogu mezi reprezentací USA a projektem ELI. Ten do Břežan přivedl americké experty a zástupce všech tří pilířů programu k diskusi o parametrech budoucího amerického zapojení do projektu, které by mělo zajistit přístup našim vědcům ke spolupráci s těmito infrastrukturami. V říjnu 2020 jsme znovu spojili síly a podpořili skupinu Češek při startu profesní sítě CWAI – Czech Women in Artificial Intelligence. Propagace výhod, plynoucích z rovných příležitostí, u našich zahraničních partnerů nevychází jen z hodnot ONRG, ale z hodnot vlastních celé americké vládě.
• Odbornost jednotlivých ředitelů: Vědečtí ředitelé slouží v zahraničí různě dlouho, typicky 2-5 let. Velení ONRG vidí celou tuto skupinu v rámci personálu jako rezervoár odborností. Při střídání nebo odchodu některého z ředitelů nepovažujeme za nutné nahradit jej osobou se stejným zaměřením. V případě pražské kanceláře tomu nebylo jinak. Mými předchůdci byli experti na energetické materiály a umělou inteligenci. Mé oborové zaměření zahrnuje akustiku, senzory, zpracování signálů, materiály a matematiku.
• Výzkumný rozpočet. Podobně, jako celý americký obranný rozpočet, mění se i podíl naší mateřské organizace každý rok (obranný rozpočet v US, na rozdíl například od ČR nezahrnuje mandatorní výdaje, vzniká tak jiným způsobem než většinová část amerických výdajů, pozn. red.). Globální kancelář představuje cca 1 % rozpočtu na námořní výzkum a tato hladina se během let ustálila. Jde ale o úzus, nikoliv pravidlo. Když rozpočet námořního výzkumu roste, můžeme získat víc, když klesá, tak méně. Jednoduše řečeno, pokud námořní výzkum kýchá, ONRG se nakazí. 

Chápu, byl to trochu delší úvod, ale doufám, že díky němu bude odpověď o naší roli a spektru aktivit srozumitelnější. 

Posláním pražské kanceláře ONRG je objevovat skvělé vědce, kteří pracují v zájmových oborech námořnictva, a propojovat je s jejich americkými partnery. Za účelem onoho objevování navštěvuji univerzity a výzkumné instituce a účastním se konferencí (zejm. těch, které sponzoruji). Okolo poloviny mých kontaktů ve výzkumném prostředí ale vychází z doporučení. Ta slýchám od výzkumníků, se kterými již spolupracuji, nebo přímo od kolegů z námořnictva či našeho Ministerstva zahraničí. Jak to tak zrovna počítám, plné dvě pětiny doporučení pochází od kolegů z diplomacie, z ambasád v různých evropských zemích. Skrze tyto diplomatické kanály jsem měl možnost poznat řadu vědeckých i vládních leaderů. Jsem zvlášť rád, že i česká vláda zřídila pozici vědeckého diplomata na Vaší ambasádě ve Washingtonu. Luděk Moravec, který zde působí, se rychle stal spolehlivým kontaktem pro Američany, kteří se o českou vědní komunitu zajímají. Přirozeně nejen pro námořní výzkum, ale i pro další kolegy z armády a letectva, dalších vládních organizací či soukromého sektoru. Spolupracovali jsme také na řadě iniciativ, včetně bilaterálních workshopů k nanotechnologiím (v lednu 2018) a k umělé inteligenci (v září 2018).

Existují nějaké specifické priority, které má námořnictvo zájem zpracovávat ve spolupráci s českými výzkumníky?

Specifické priority máme, musím však předně uvést, že nejsou specifické pro jednotlivé země, kde působíme, a také že se naše aktivity vztahují nejen k zájmům námořnictva, ale také námořní pěchoty. Kancelář pro námořní výzkum zveřejňuje detailní priority v dokumentu nazývaném „Rámec pro námořní výzkum a vývoj”, který je dostupný zde. Z těchto priorit lze vyzdvihnout: integrated and distributed forces, operational endurance, sense and sense-making (pro významovou přesnost ponecháváme v angličtině, pozn. red.). Každý rok potom vyhlašujeme otevřenou výzvu, tzv. Broad Agency Announcement či „BAA”. Letošní BAA je také volně dostupná zde.

Jak má výzkumník postupovat, aby mohl úspěšně spolupracovat s ONRG? Jaká je dobrá praxe?

Dovolím si přeformulovat první část otázky a řeknu, jak spolupracovat s Ministerstvem obrany, spíše než jen s ONRG. Existuje totiž úzká koordinace mezi námi a mezinárodními kancelářemi výzkumných agentur armády a letectva. V základním výzkumu se řada našich zájmů překrývá. Zatímco armáda a letectvo obdobné kanceláře v Praze nemají, přijíždí jejich zástupci do ČR pravidelně ze svých poboček v Německu, Francii a Velké Británii. Komunikujeme spolu své poznatky a mnohdy také sdílíme zdroje k podpoře projektů.

Mluvím-li o projektech… náš tradiční pracovní model stojí na rozvoji spolupráce skrze programy finanční podpory. Máme tři programová schémata: podporu konferencí, podporu cest a podporu výzkumné činnosti (projektů). Naše konferenční a cestovní granty se obvykle pohybují v rozsahu 3-5 tisíc USD. U projektových grantů je škála širší, od 10 do 150 tisíc USD. Převážná většina grantů se pohybuje mezi 30 a 80 tisíc USD. Protože jsou granty o dost větší než konferenční nebo cestovní podpory, udělujeme jich výrazně méně. Navíc, postupně se stalo de facto standardem, že udělení projektové podpory předchází cestovní nebo konferenční grant. Tyto menší akce považujeme za vhodná nástroj k tomu, abychom výzkumníky poznali, získali vzájemnou důvěru a ověřili si, že spolu jako dvě strany jedné relace skutečně chceme spolupracovat.

Ke grantové přihlášce vede třístupňový proces. Prvním krokem je kontaktovat naši kancelář a sdělit mi téma výzkumu; pouze krátce, v několika málo odstavcích. Na takovou zprávu dokážu velmi rychle odpovědět a sdělit, zda téma spadá do našich priorit. Pokud ano, druhým krokem je tzv. white paper, 2-5stránkové prvotní shrnutí celého záměru. Dokument může být psán volnou formou, nicméně musí obsahovat minimálně následující informace: popis řešeného technického problému, navrhované řešení, zdroje nutné k realizaci navrhovaného řešení, rámcový harmonogram a popis Vaší kvalifikace. Zdůrazňuji, že jde o neformální dokument. Již se mi stalo, že komunikace po pozitivní prvotní výměně utichla jen proto, aby se výzkumník za několik měsíců ohlásil s krásně formátovaným detailním návrhem, podepsaným rektorem univerzity, který ale vyžadoval podstatné změny, aby vůbec měl šanci na úspěch. Prvotní shrnutí záměru je jen pokračováním původní emailové konzultace ve vyšší míře detailu.

Prakticky u každého záměru žádám o jeho úpravy či přepracování, abych zvýšil šance na přijetí u našeho managementu. Po několika výměnách nad prvotním shrnutím záměru, ve chvíli, kdy se dopracujeme do bodu, kdy má pro Vás spolupráce stále smysl a já mám záměr za dostatečně zajímavý, abychom jej předložili k hodnocení, sdílím jej – s Vaším dovolením – se svým vedením, experty na dané téma v rámci organizace námořního výzkumu a s kolegy v obdobných organizacích armády a letectva. Dokud nemám povolení, k žádnému sdílení nedochází a konverzace zůstává mezi námi. Pokud získám pozitivní zpětnou vazbu, vyzvu Vás k formálnímu předložení uceleného oficiálního návrhu. K tomu také vede, přiznám se, poměrně komplikovaná cesta. Asi existuje nějaké pravidlo, že co dělá vláda, musí být komplikované. Proto když se do tohoto bodu dostaneme, projdeme celým procesem společně, krok za krokem. Přestože to zní složitě, kolegové říkají, že je to stále jednodušší než získat financování z EU.

Poslední poznámka k projektům: ORNG obvykle nepodporuje jednoho výzkumníka či tým více než jednou. Během společné práce na projektu Vás propojíme s partnery, programovými manažery a dalšími zainteresovanými stranami v USA. Tato propojení mají svou hodnotu jak z hlediska výzkumného, tak z hlediska získávání navazujících zdrojů. V tom smyslu ONRG spíše vyhledává talenty, není stabilním sponzorem pro výzkumnou činnost. Úspěch při budování těchto propojení je podstatným faktorem, podle kterého námořnictvo a námořní pěchota hodnotí přínos ONRG.

Grantová schémata jsou jádrem našeho tradičního pracovního modelu. Ten se ale postupně vyvíjí. Už jsem říkal, že pravidelně kombinujeme zdroje s armádou a letectvem. Jde o praxi, která přinesla lepší návratnost investic pro všechny zapojené organizace. Rozšiřujeme tuto praxi i na zahraniční partnery. Stále častěji se rozhodujeme pro projekty, na kterých se mají zájem podílet domácí organizace uchazeče, jako např. GAČR, Akademie věd, univerzity nebo místní ozbrojené síly, a to formou finanční nebo cestou poskytnutí věcných služeb.

Jak možná víte, hodnocení výzkumu a vývoje je dlouhodobě jedním z hlavních témat české výzkumné a inovační politiky. Jak námořnictvo hodnotí dopady podpořených projektů základního výzkumu?

Daňový poplatník chce, a zaslouží si, vědět, že jeho těžce vydělané peníze, které stát investuje do podpory základního výzkumu, nepřijdou vniveč. To platí stejně pro americké i české poplatníky. Neexistuje ale odpověď, která uspokojí každého. Úplně na začátku jsem zmínil Franklinův citát: „K čemu je nově narozené dítě?“. Nově narozené dítě přináší radost rodině, ale přirozeně nemá mnoho praktického využití. Víme ale, že napříč staletími a kulturami, společnosti, které investovali do zdraví, rozvoje a vzdělání svých dětí, byly úspěšnější než ty, které tak nečinily. Byly šťastnější, zdravější, bezpečnější a bohatší. Jakkoliv tohle víme o společnostech, nelze tu generalizaci přenášet na jednotlivce. Něco podobného platí pro základní výzkum. Po druhé světové válce, a zvláště po Sputniku, začala americká federální vláda výrazně podporovat základní výzkum. Tyto investice korelují s růstem ekonomické produktivity. Studie věnované programu Apollo ukázaly, že se každý dolar investovaný do výzkumu, který dostal Američany na Měsíc, několikrát vrátil v podobě ekonomických benefitů.

Obdivuji ČR a EU za rozhodnutí skutečně pracovat na deklarované evropské ambici být světovým leaderem v laserových oborech. Věřím, že investice vložená do programu ELI povede ke tvorbě nových průmyslových odvětví zde i jinde v Evropě. Výdělečného průmyslu, který bude spolupracovat s nejbrilantnějšími evropskými vědci a vytvářet poptávku pro vysoce kvalifikované (a adekvátně placené) pracovní síle. V tom spočívá přímá návratnost. Existuje ale také druhá forma návratnosti: reputace inovačního leadera, která inspiruje mladou generaci a motivuje ji zůstat v regionu, spíše než odcházet za vyššími platy do západní Evropy.

Jak si stojí Vaše české projekty ve srovnání?

Mé české portfolio je Kanceláří pro námořní výzkum vysoce ceněno. Mohu to tvrdit, protože minimálně jednou ročně dojde na situaci, kdy se na mě vedení obrátí s tím, že ten či onen kritizuje hodnotu našeho výzkumu a s požadavkem na zaslání informací o projektech naší pobočky. Mé tři české projekty jsou pravidelně citovány jako příklady toho nejlepšího, a to z množiny stovek akcí, které celosvětově podporujeme. A i když říkám „mé portfolio“ a „mé tři projekty“, nepřipisuji si za ně zásluhu. Jde o českou vědu. Já jsem jen ten šťastlivec, který ji představuje námořnictvu a námořní pěchotě.

Díky za rozhovor a mnoho úspěchů do dalších deseti let pražské pobočky.

Rozhovor vedl Luděk Moravec, vědecký diplomat, Velvyslanectví ČR ve Washingtonu

První díl rozhovoru se Stephenem O’Reganem si můžete přečíst zde.

Stephen O’Regan

Jako Bruce Springsteen a Frank Sinatra, se narodil a vyrostl v New Jersey. Narozdíl od nich se vyhnul slávě a bohatství jako zpěvák, aby se mohl stát vědcem. Po získání doktorátu na Columbia University začal svou kariéru v Bell Laboratories. V roce 2002 vstoupil do vládních služeb jako civilní zaměstnanec námořnictva, kde se specializoval na akustiku, senzory a zpracování signálů. Do služeb Kanceláře námořnictva pro globální výzkum přešel v roce 2016, kdy také zahájil své působení na americkém Velvyslanectví v Praze.