Svatopluk Kapounek: Scientometrie je dobrým nástrojem, ale zlým pánem

Jaká byla vlastně vaše osobní cesta na MENDELU?

Na Mendelově univerzitě jsem vystudoval Provozně ekonomickou fakultu, kde jsem později dokončil doktorát. Během studií jsem souběžně podnikal a v jednom okamžiku jsem se rozhodoval, kam chci vložit více energie a pozornosti, a akademická sféra zvítězila. Bylo to dáno především mojí vášní poznávat nové věci a zaměřením na výzkum. K rozhodnutí také přispěla spolupráce s profesory na Univerzitě Karlově, v Německu a Rakousku, která byla nanejvýš inspirativní pro moji akademickou činnost.

Co vás motivovalo k aspiraci na křeslo prorektora pro tvůrčí činnost?

Já jsem šťastný a spokojený, když sedím u nějakého matematického nebo statistického softwaru a pracuji s daty. Avšak mimo vlastní obsah práce vnímám i akademické procesy, efektivitu lidské práce na univerzitě a její současné limity. Když jsem byl tedy nově zvoleným rektorem osloven s nabídkou na pozici prorektora pro tvůrčí činnost, uvědomil jsem si, že chci, aby univerzita fungovala jinak, částečně po vzoru některých zahraničních pracovišť, které jsem v minulosti navštívil, a také aby před kvantitou byla upřednostňována kvalita práce.

Tato pozice pro mě představuje i způsob, jak univerzitě vrátit prostředky, které do mě, jako do akademického pracovníka, vložila, a jak je dále rozvinout. Zde totiž mohu nalézat spojitosti a využívat svůj praktický přístup a 20 let zkušeností z komerční sféry. Vidím v tom velký smysl – díky aplikované, praktické a propojené vědě a výzkumu se společnost posouvá dál.

Nedostatek zkušeností s administrativou brání špičkovým grantům

Co vidíte jako klíčové výzvy v oblasti výzkumu a vývoje pro Mendelovu univerzitu, například v horizontu několika příštích let?

Momentálně máme dvě klíčové výzvy. Jednou z nich je uplatnitelnost výsledků výzkumu a vývoje v praxi. Výzkumné projekty na českých vysokých školách v současné době končí většinou tím, že se vydá článek nebo přihlásí patent. Projektů, které by končily komercializací v praxi, je relativně málo. Druhým problémem je naše reputace, respektive to, že jsme jako univerzita málo vidět na mezinárodní scéně. To hodně souvisí s administrativními požadavky mezinárodních projektů.

Proč je podle vás tak malé množství úspěšného přenosu výzkumných poznatků do praxe?

Pro univerzity v Česku je velice drahé přenést něco do praxe. To je věc, ve které chceme na Mendelově univerzitě excelovat, protože máme výhodu v tom, že jsme malá multidisciplinární univerzita. Právě naše velikost umožňuje interakci mezi obory a fakultami. Lidé se tu střetávají a mají přirozeně tendence na výzkumu spolupracovat. Právě multidisciplinarita je podle mě bránou, jak vytvořit něco nového a originálního, co v praxi může pomoci svět udělat lepším.

My o otázce přenosu našich poznatků do praxe intenzivně jednáme i s Jihomoravským inovačním centrem, které je jedno z nejaktivnějších v celém Česku. I tamější odborníci nám potvrzují, že předěl mezi patentem a skutečným zavedením do praxe je velmi obtížným obdobím. Problém v tomto směru spočívá také v motivaci. Proč by do toho vysoké školy investovaly nemalé prostředky, když je v tomto směru hodnocení tvůrčí činnosti dostatečně nebonifikuje?

Jaká konkrétní opatření v těchto oblastech nyní na Mendelově univerzitě plánujete?

Kromě většího důrazu právě na přenos vědeckých poznatků do praxe se chceme zaměřit i na viditelnost naší univerzity v mezinárodním prostředí. To je něco, co kritizoval i mezinárodní evaluační panel – i přestože máme špičkové výsledky, tak nejsou nikde vidět. Cesta vpřed je pro nás přes mezinárodní špičkové granty a mezinárodní konsorcia. Jedním z důvodů, proč se však naši vědci často do špičkových grantů nezapojují, je problematika projektového účetnictví a složitá administrativa těchto grantů. Na to se chceme zaměřit a konkrétními kroky posílit administrativní pomoc s projekty.

Můžete to vysvětlit na nějakém příkladu?

Vědec například dostane grant v programu Horizont Evropa. Najednou ale má problém ty peníze efektivně využít, protože naráží na předpisy univerzit, na české zákony, na účetní postupy a tak dál. Občas si pak výzkumník či výzkumnice řekne, že je takový prestižní grant vlastně za trest.

Důležité tedy pro nás bude se soustředit na podporu mezinárodních projektů, a to nejen ve fázi příprav, ale primárně na projektovou podporu v průběhu samotného řešení projektů. To přitom v Česku funguje pouze na velmi malém počtu pracovišť. A je to mnohdy důvod, proč ti nejlepší z nejlepších odchází do zahraničí.

Další změna, které na naší univerzitě chci dosáhnout, je odklon od kvantity ke kvalitě. To je samozřejmě běh na dlouhou trať. My jsme na univerzitě v minulých letech prosadili hodnocení podle Article Influence Score a nyní chceme zavést peer review hodnocení výzkumných týmů. Pro příští rok má naše univerzita v plánu vydefinovat výzkumné týmy napříč celou univerzitou včetně mezioborových týmů a dát vědcům zpětnou vazbu, aby věděli, co mají dělat jinak. To je zcela zásadní.

Inspirovali jste se v tomto přístupu například systémem, který má nyní nastavená Akademie věd ČR?

V podstatě ano. Přiznám se, že ve své práci vlastně nevymýšlím nic nového, ale místo toho aplikuji dobrou praxi z Německa nebo ze Spojených států amerických. A tam tyto principy už roky dobře fungují.

Pro mnohé je Metodika 17+ černá skříňka

Otázkou hodnocení vědy se zabýváte i po odborné stránce. Jak vnímáte současnou podobu Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací, tedy Metodiku 17+?

Když byla před mnoha lety Metodika 17+ představena v té své úplně původní podobě, říkal jsem si, že tu konečně máme něco, co českou vědu posune na mezinárodní úroveň. Nyní je otázkou, jak tento nástroj uchopit, aby se česká věda skutečně posunula dál.

První problém, který vidím, je, že v modulu 1, který se zabývá excelencí, se zadávají výsledky výzkumu včetně patentů. Než je však někdo ochotný výsledek uznat jako mezinárodní patent, tak to trvá několik let. Další roky trvá, než se převede do praxe a vy skutečně můžete společenskou relevanci nebo přínos k poznání doložit a popsat.

K tomuto účelu má sloužit modul 3, který hovoří o životaschopnosti výzkumu jako takového. Navštíví vás členové mezinárodního evaluačního panelu (MEP) a baví se s výzkumníky o tom, jaký má výsledek potenciál a kde v praxi se konkrétní mezivýsledek využívá. Tedy ještě předtím, než o tom můžete poskytnout skutečně robustní důkaz na papíře v modulu 1.

Další problém je to, že hodnocení výsledků v modulu 1 dostanete formou zápisu z komise, přečtete si ho, dáte si před sebe hodnocení jednotlivých univerzit a nerozumíte tomu, proč je vaše univerzita hodnocena určitým způsobem. Není tolik podstatné, že nějaká univerzita je hodnocena lépe či hůře, ale to, jaká je pro ni nejlepší cesta, aby se mohla posunout vpřed. Jinými slovy chybí individuální diskuze o výsledcích hodnocení. Pro mnohé je tak Metodika 17+ neproniknutelný blackbox, kde vidí jen vstupy a výstupy. Smysl a význam však není vždy zcela jasný.

Co by se dalo dělat, aby byl právě onen přenos výsledků do praxe v Česku jednodušší nebo efektivnější?

Hodně se hovoří o transferu znalostí a technologií prostřednictvím spin-off firem. Vím však, že pro univerzity není tento typ spolupráce příliš úspěšný. Z části je to dáno tím, že na univerzitě chybí lidé z byznysu. Lidé z byznysu totiž mají jiné kompetence, zkušenosti a pohled na věc, než mívají vědci. Dokážou odhadnout komerční potenciál, vědí, jak funguje začínající firma, a vědí také, jak přesvědčit investory, že daný projekt je smysluplný a vyplatí se do něj vložit prostředky. Jako jiná cesta zefektivnění přenosu výsledků do praxe se nabízí podpora státu, ale ta je v tomto případě příliš složitá a věci spíše dále komplikuje.

Jaká tedy podle vás existují řešení?

Ta jsou dle mého názoru dvě. Především jde o spolupráci velkých firem a univerzit. Firma si platí profesora, který má na univerzitě svůj tým, přístroje a zázemí pro experimenty, které pak daná firma může využít. Druhá potenciální cesta je na úrovni státu vytvořit platformy, prostřednictvím kterých by byly hotové patenty jako meziprodukt nabízeny mezinárodnímu komerčnímu a investičnímu trhu tak, aby se jej ujaly osoby, které ho reálně využijí a založí na jeho základě například start-up. Ani jedna z cest není v Česku realizovaná.

Čím to podle vás je?

V prvé řadě to, co zde popisuji, není vůbec jednoduché. Mnohem jednodušší je využívat stávajících celosvětových metodik, které jsou založené primárně na článcích v časopisech. Univerzity po celém světě dostávají peníze na základě toho, kde a kolik článků publikují. Člověk je racionální a ekonomický, a tudíž dělá to, co pro získání prostředků musí – vědci tedy píší články. Ale to, jestli to k něčemu opravdu vede, je něco, nad čím se už málokdo zamyslí.

Jak říká náš pan rektor: článků se nenajíme. Současná nejistota na světě nám to jen potvrzuje. Musíme řešit reálné problémy reálného světa. V tom může Mendelova univerzita přinést hodně užitečného, a to především díky našim multidisciplinárním možnostem.

Zůstaňme ještě na okamžik u otázky transferu technologií. Zmínil jste, že má MENDELU v této oblasti výrazný potenciál. Jaké projekty vám aktuálně dělají radost?

Mám radost z technologie, která se týká vnímání kvasných plynů, které vznikají v průběhu kvasného procesu. Je jich obrovské množství a obsahují aroma, které lze využít v potravinářském odvětví jako ochucovadlo vod. V podstatě jsme schopni vyrábět ochucenou minerální vodu, která neobsahuje ani miligram cukru, právě tím, že je sycená CO2, který obsahuje chuť například vína. Tento výsledek se daří i komercializovat, což je skvělé.

Úspěchem je určitě i nově vyvinutá odrůda meruněk, která je rezistentní k viru šarky. Nebo jsme vyvinuli speciální metodu, která na základě UV záření odhalí pančovaná vína v řádu několika málo minut atd. Zajímavých projektů u nás na univerzitě je celá řada.

MENDELU se před nedávnem potýkala s aférou v oblasti vědecké etiky. Co jste si z těchto událostí jako univerzita odnesli?

Jedna z věcí, kterou jsme poznali, je, že univerzita není schopna se v takových situacích bránit. Protože v Česku se teprve v rámci Open Science strategií zavádí repozitáře vědeckých dat a my bohužel nemáme možnost předložit původní vědecká data s časovým razítkem, který by doložil legitimitu celého postupu. Proto také jeden z prvních kroků, na kterých jsem ve funkci prorektora začal pracovat, je založení právě takového repozitáře.

Momentálně také zavádíme na univerzitě komisi pro integritu ve výzkumu, která bude sbírat podněty k podezření z neetického jednání. Redefinujeme také etický kodex a celou řadu interních materiálů. Plánujeme navíc zavést namátkovou kontrolu vybraných výsledků, kdy bude muset vědec vše předložit perfektně zdokumentované. I v této oblasti přebíráme dobrou praxi ze zahraničí.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT, BK)

Svatopluk Kapounek

Působí jako prorektor pro tvůrčí činnost Mendelovy univerzity v Brně, vedoucí Ústavu financí Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, šéfeditor časopisu European Journal of Business Science and Technology a vedoucí výzkumné skupiny MendelFinHub. Na PEF Mendelovy univerzity v Brně vyučuje předměty kapitálové trhy, mezinárodní finance či analýzu finančních dat. Ve své vědecké činnosti se věnuje finanční ekonometrii, korporátním financím, finančním trhům a měnové politice. V předchozích dvou letech působil také jako prezident České společnosti ekonomické.