Tereza Stöckelová: ERC klade důraz na sociální inovace i hodnotu pro společnost

Odpovědné využívání veřejných prostředků z rámcových programů vyžaduje, aby byly financovány jen skutečně excelentní projekty. Návrhy projektů procházejí procesem odborného posuzování jejich kvalit (Evaluation of project proposals). Toto hodnocení (peer review evaluation) je prováděno nezávislými odborníky – hodnotiteli. Sdílení zkušeností z hodnocení projektových návrhů může být prospěšné pro budoucí žadatele o finanční podporu z rámcových programů.

Z tohoto důvodu jsme rádi, že se s čtenáři ECHA o své postřehy a znalosti podělila zkušená hodnotitelka prestižních projektů ERC Proof of Concept Tereza Stöckelová. Granty Proof of Concept jsou zacíleny na podporu úspěšných řešitelů grantů ERC v nejranější fázi využití výsledků jejich výzkumných aktivit a jejich uvedení do praxe, ať už jde o komercializaci, nebo možné využití výsledků ve společenské rovině. Návrh projektu musí zásadním způsobem vycházet z výsledků výzkumu realizovaného v rámci grantu ERC. Výše finanční podpory činí 150 tis. € na dobu 18 měsíců.

Na rozdíl od klasických ERC projektů jsou Proof of Concept projekty zaměřeny na prvotní fázi využití výsledků výzkumu. Jak probíhá jejich hodnocení?

Systém hodnocení je odlišný od hodnocení standardních ERC projektů. Každý projekt hodnotí pět hodnotitelů (na dálku), poté se zprůměrují známky z individuálních posudků a vytvoří se pořadí projektů. Diskuse v panelech (jako u standardních ERC projektů) v tomto případě neprobíhají.

ERC zpočátku projekty mezi hodnotitele nerozdělovala podle jejich oborového zaměření, projekty jsme hodnotili průřezově ze všech vědních oblastí. To se později změnilo a já jsem se vzhledem ke svému společenskovědnímu zázemí přihlásila k těmto typům projektů. Nadále jsem ale hodnotila také projekty z oblasti věd o živé přírodě, zejména z medicíny a oblasti environmentálních aplikací výzkumu.

Kdo jsou experti, kteří tyto projekty hodnotí?

Experti jsou z velké části akademici, ale také pracovníci kanceláří transferu technologií z různých institucí. Najdete mezi nimi i pár odborníků na patentové právo, experty z průmyslu, ale ti byli spíš v menšině.

Jaká je vaše zkušenost s tímto typem projektů?

Celkový étos grantu je vedený logikou aplikací v oblasti přírodovědných a technických oborů a je zaměřený na komercializovatelné aplikace a ekonomické přínosy. Postupně ale ERC začala klást důraz i na sociální inovace, přidanou hodnotu pro společnost, převod výsledků výzkumu do společnosti bez vazby na jejich komerční využití. Pro mne osobně byly často nejzajímavější právě projekty z oblasti věd o živé přírodě, které nešly cestou komercializace, ale spíš občanské vědy, nebo směřovaly k vytváření široce definované společenské hodnoty.

Samotná žádost má tři části. První je popis konceptu, který chce žadatel otestovat. Ve druhé části je potřeba popsat sociální, ekonomické, environmentální a další dopady. Dále pak strategii managementu znalostí, kde šlo většinou o patentování nebo ochranu intelektuálního vlastnictví, a formu existujících nebo plánovaných spoluprací, které pomohou uplatnění výsledků. Třetí část tvoří implementace projektu včetně popisu týmu a využití zdrojů. Týmy mohou vypadat rozličně, důležité je, aby žadatel dobře pokryl to, co chce dělat, expertizou v týmu.

Mají sociálněvědní a humanitní projekty vůbec šanci uspět?

Rozhodně to není tak, že by sociálněvědní a humanitní projekty nemohly uspět. Pokud jde o dobře promyšlený a kvalitní projekt zaměřený na práci s veřejností či občanskou vědu, má velmi dobrou šanci na úspěch.

Příkladem může být Jennifer Gabrys z Univerzity v Cambridge a její projekt Citizen Sense Air Monitoring Kit, který pracuje s nevládními organizacemi a je zaměřen na vytvoření nástroje pro monitoring kvality ovzduší pro využití širokou veřejností. Dalším příkladem může být projekt Extreme Citizen Science na University College London, který je zaměřen na řešení současných ekologických krizí ve spolupráci s domorodými obyvateli Amazonie a s respektem k jejich tradičním ekologickým znalostem. Zároveň ale platí, že pokud se nějaký projekt vymykal tahu na komercializaci, což je často případ sociálních a humanitních věd, měl to asi složitější.

Já jsem negativně hodnotila třeba projekty, které sice cílily na komerční uplatnění, ale vůbec nediskutovaly rizika a možné negativní dopady navrhovaných aplikací pro lidstvo nebo opomíjely typ externích aktérů, s nimiž je potřeba včas aplikace konzultovat, abychom se zmíněným rizikům vyhnuli.

Zdůraznila bych, že šanci uspět nemá projekt, jehož obsahem je pouze diseminace výsledků. Určitě nestačí něco vyzkoumat a udělat o tom výstavu nebo sérii veřejných přednášek. V projektu musí být patrná nějaká výzkumná komponenta, nápad (experimentální spolupráce, participativní výzkum) a inovativní spolupráce s externími aktéry.

Co je podle vás nejdůležitější při psaní projektového návrhu? Co byste poradila potenciálním žadatelům?

Důležité je najít a pojmenovat tu správnou fázi výzkumu, pro kterou hledáte podporu. Nesmí jít o základní výzkum, který by nesměřoval k aplikaci. Nemůžete být příliš na začátku, ale ani v příliš pokročilé fázi, kdy už by aplikaci výzkumu mohl a měl financovat průmysl.

Je potřeba vychytat tu fázi, kdy něco už docela dobře víte, máte dobré indicie, že by to mohlo prakticky fungovat nebo generovat nějaký zajímavý společenský dopad, ale zároveň to ještě není hotová věc, díky níž by si nějaká firma zaplatila své budoucí privátní zisky. Co nejlépe, nejpřesněji a nejrealističtěji pojmenovat možné dopady (ekonomické, společenské) projektu je nejklíčovější částí návrhu.

Důležité je také podpořit jej spoluprací s externími aktéry, spolupracujícími organizacemi, které nejsou přímo součástí týmu (např. kliniky, pacientské organizace, muzea, občanské skupiny). Z mého pohledu je v projektu financovaném z veřejných zdrojů důležitou komponentou veřejný prospěch, nejen soukromý zisk (např. patentovaná technika), ať už ušetří zdroje v rámci veřejného zdravotního pojištění, či směřuje k mimoekonomickému přínosu pro společnost.

Autorka: Petra Federová

Zdroj: Technologické centrum AV ČR

Článek vyšel v aktuálním čísle časopisu ECHO, který vydává Technologické centrum AV ČR. Text v plném znění včetně odkazů na použité zdroje naleznete zde.

Tereza Stöckelová vystudovala Fakultu sociálních věd UK v Praze, v současnosti pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se sociologii vědy, technologií a medicíny. V současnosti se věnuje výzkumu mikrobiopolitického občanství a různým podobám soužití lidí s mikroorganismy a houbami. Čtyři roky hodnotila ERC Proof of Concept granty, nejprve průřezově ze všech vědních oblastí, později se zaměřila na projekty z oblasti sociálních a humanitních věd. Celkem jejíma rukama prošlo okolo 200 projektů.