„Tak tady bych chtěl v příštím životě pracovat,“ řekl si nynější ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM Tomáš Urban, když byl poprvé na návštěvě této instituce sídlící na břehu Vltavy. Za několik let se přihlásil do výběrového řízení na vedoucí post a vyhrál. Povídali jsme si o tom, co se mu od jeho nástupu povedlo.
Je to tři a půl roku od té doby, co jste se stal ředitelem VÚV TGM. Jak byste své působení zhodnotil?
Tři a půl roku se sice zdá jako dlouhá doba, ale ve skutečnosti je na aplikování změn ukrutně krátká. V předchozích letech si ústav prošel velmi složitým obdobím, kdy bylo nutné si dokonce krátkodobě půjčit peníze na mzdy. S tím se dřívější vedení vypořádalo dobře. Nám se pak podařilo na jeho činnost navázat a spolu s dalšími kolegy celkovou stabilizaci VÚV TGM, zejména po finanční stránce, dokončit. Podařilo se nám zvýšit platy zaměstnancům, zavést systém odměňování a téměř dorovnat odloženou spotřebu týkající se především modernizace přístrojů a oprav budov.
A čeho si vážíte nejvíce?
Hrdý jsem především na to, že jsme začali vylepšovat systém projektového řízení. Ve světě je běžné, že velké projekty jsou profesionálně řízeny a mají kvalitní administrativní podporu, včetně efektivního IT zázemí. První měsíc po mém nástupu jsem pochopil, že vnitřní systémy musíme kompletně změnit. Mým cílem bylo mít jeden komplexní podnikový systém zajišťující veškerou agendu celého ústavu, tedy účetnictví, personalistiku, mzdy, majetek, ale hlavně řízení projektů. Nyní vkládáme informaci do systému jenom jednou a jednotlivé moduly data sdílejí v reálném čase bez toho, že by bylo nutné je mezi aplikacemi přenášet.
Dotkla se VÚV TGM nějak koronavirová pandemie?
Našli jsme cestu, jak výzkum udržet. Pozměnili jsme styl práce, omezili nezbytné setkávání lidí, zavedli práci z domova a aplikovali veškerá bezpečnostní opatření. Nyní již můžeme říct, že nás pandemie v řešení výzkumných projektů příliš neovlivnila. Měli jsme problém pouze při odebírání vzorků z hraničních vodních toků, protože na státních hranicích platil přísnější režim a přechod do jiného státu byl někdy zcela nemožný. Stejně jako ostatním vědeckovýzkumným organizacím nám však velmi chybělo a dosud chybí setkávání odborníků, konference, školení a stáže.
Probíhaly u vás projekty, které pandemii pomáhaly řešit?
Zcela na počátku pandemie jsme zahájili projekt detekce koronaviru v odpadních vodách, odebrali jsme stovky vzorků z více než sta odběrových míst po celém Česku, a máme tak nyní ucelenou řadu od začátku pandemie až doteď. Původně jsme v odpadních vodách analyzovali drogy a farmaka, k analýze SARS-CoV-2 tudíž nebylo daleko. Musím se pochlubit, že Česká republika byla prostřednictvím našeho monitoringu jednou z prvních zemí na světě, která začala tento výzkum dělat. Aktuálně působíme v několika nadnárodních skupinách, které se touto problematikou zabývají. Na základě našich zkušeností jsme pak získali bezpečnostní projekt Ministerstva vnitra nazvaný „Využití monitoringu odpadních vod jako nástroje včasného varování před vznikem epidemiologické situace“.
Jste veřejná výzkumná instituce, z hlediska získávání financí to má svoje specifika. Jak sháníte finance na svoje fungování?
Jsme samostatnou právní entitou zřízenou především za účelem výzkumu a musíme si tak finanční zdroje zajišťovat sami. Kromě takzvaných institucionálních prostředků již nedostáváme žádnou jinou finanční podporu.
Pro nás jsou nejdůležitější projekty dotačního charakteru vyhlašované především prostřednictvím agentury TAČR či jednotlivými ministerstvy a případně zakázky komerční. Ty poslední jsou pro nás významné tím, že jejich výnos je prakticky jediným zdrojem, který dle zákona můžeme použít na kofinancování a tím mít možnost se vůbec o dotační projekty ucházet.
Jakou část pokryjí prostředky od Ministersva životního prostředí?
Náš ústav je sice součástí rezortu MŽP, ale nejsme ani rozpočtovou, ani příspěvkovou organizací. Ministerstvo nám tedy nemůže žádné finanční prostředky přímo poskytnout, ale v případě výjimečného zisku ani odejmout. Prostřednictvím ministerstva jsou nám poskytované pouze tzv. institucionální prostředky určené na podporu výzkumu. Ty zasílá Ministerstvo školství zřizovatelům a ti je na základě tzv. Metodiky17+ rozdělují výzkumným organizacím, za které jsou zodpovědné. Tyto prostředky nám dělají přibližně třetinu našeho rozpočtu. Dorovnávají příjmy ze zúčtovatelných neboli dotačních zakázek, které jsou z důvodu kofinancování a uznávání jen některých nákladů vždy ztrátové. Díky nim také můžeme podporovat výzkum, který ještě nezískal jiný zdroj financování.
VÚV TGM dělá aplikovaný výzkum. Jak je na tom v České republice podle vás financování základního a aplikovaného výzkumu?
Nejprve si musíme vyjasnit, co od vědy a výzkumu očekáváme. Jedna věc je získání nových poznatků nebo nových souvislostí. To je především základní výzkum. Druhou věcí je zvýšení kvality našeho života a využití výsledků bádání v praxi, tedy aplikovaný výzkum. Klíčová otázka je, který výzkum považovat za důležitější. Poznání je důležité, ale náročné, a to jak finančně, tak i odborně. Využití výsledků výzkumu v praxi ať již formou licencí, vyřešením nějakého problému nebo zvýšením konkurenceschopnosti českých podniků má ale také svou cenu.
Obecně si myslím, že věda a výzkum by si zasloužily mnohem větší podporu, abychom nezůstávali montovnou světa a aby od nás neodcházeli odborníci, ale naopak k nám ze zahraničí přicházeli. Já osobně podporu nevnímám pouze v rovině finanční, ale především v zájmu státu výsledky vědy a výzkumu poptávat, získávat a využívat.
Takže podle Vás není v Česku dobré propojení výzkumu a praxe?
Podle mne se stát zatím soustředí na oblasti, které jsou viditelné, atraktivní a prestižní, ale jsou drahé a často se investice do nich ani nevrátí. Neumí výsledky výzkumu uchopit tak, aby zůstaly u našich podniků a v našem průmyslu, a pak z nich následně benefitoval.
Ve zkratce říkáte, že Česko pokulhává v transferu technologií. Co by tomu podle vás prospělo?
Propojení vědy s praxí skutečně není vůbec jednoduchá záležitost. Musíme se především naučit poptávat řešení. Nezáleží, zda ze strany podniků, společnosti či státu, ale výzkum by se měl provádět cíleně. Výsledky by se tak mohly ihned uplatnit v praxi nebo návazném výzkumu. Zatím se povětšinou provádí výzkum obecně a pak se teprve hledá, zda má někdo o využití výsledků zájem. Ne, že by to byla nesprávná cesta, jen není tak efektivní.
Máte na ústavu oddělení pro transfer technologií?
Založili jsme oddělení pro řízení projektů, jehož součástí je i kancelář pro transfer znalostí. Kancelář by se měla zabývat nejen transferem znalostí, ale také mapováním oblastí pro následné uplatnění výsledků výzkumu spíše tedy tzv. business development.
Konkurujete si s jinými výzkumnými organizacemi?
Na vodohospodářském trhu není tolik organizací, které se naší problematikou zabývají. Určitým způsobem s některými organizacemi ve výzkumu soupeříme, ale zároveň mnohem častěji spolupracujeme. Toho si vážíme, protože je to pro nás způsob, jak dělat projekty s odborníky, kteří mají kvalitní znalosti, ale shodou okolností nejsou našimi zaměstnanci.
A co soutěž o mladé „vodařské“ talenty?
Jsme trvale otevřeni mladým vědcům různých oborů, nabízíme spoustu benefitů jako třeba vlastní oblast specializace, možnost práce na zahraničních projektech, jazykovou výuku a jiné. Máme juniorní vědce, kteří si často drží druhou pozici na univerzitách, odcházejí na stáže. Pravých vodohospodářů však bohužel vychází ze škol málo, a ne všichni se chtějí věnovat výzkumu.
Ve vašem životopise je výčet vysokých manažerských pozic, nejste tedy vědec-vodohospodář. Má stát v čele výzkumného ústavu manažer, nebo odborník?
Já bych to formuloval jinak. Má v čele stát odborník, který získal titul v jiném oboru, než má daný výzkumný ústav? Mnoho lidí si podvědomě myslí, že manažer není odborník, což není pravda. Jen je vzdělán v jiném oboru. A vlastně, co očekáváme od organizace jakéhokoliv typu? Musí produkovat výsledky, být stabilní, efektivní a finančně zabezpečená. Podle mého názoru by se o toto měli starat profesionálové, jejichž pozornost není odváděna dalšími činnostmi např. vlastním výzkumem. Vedoucí by také neměl podvědomě preferovat jenom určité činnosti, v nichž je specializován, ale podporovat organizaci jako celek. Každý, kdo doroste na určitou úroveň vedení, se musí rozhodnout, zda chce být manažerem nebo odborníkem. Oboje najednou se poctivě dělat nedá.
Proč myslíte, že jste do čela VÚV TGM byl zvolen právě vy?
Ředitele volí rada ústavu, takže tam určitě bylo množství různých důvodů. Já se domnívám, že rada dospěla k názoru, že je vhodnější, aby VÚV TGM řídil manažer – profesionál. Domnívám se, že chtěli někoho, kdo přinese a zavede postupy běžné v moderních organizacích, stabilizuje provoz a zvýší konkurenceschopnost. Nepotřebovali výzkumníka. Mně se asi podařilo radu přesvědčit, že takové vědomosti a zkušenosti mám.
Co byste ještě chtěl dokázat?
Chci dokončit řízení projektů tak, abychom ulehčili výzkumníkům a ti se mohli věnovat především vědě a výzkumu. Budeme dále podporovat i hledání nových příležitosti a transfer znalostí do praxe. Můj osobní cíl však je zviditelnit ústav na evropské úrovni, abychom byli rovnocenným partnerem zahraničních organizací třeba i prostřednictvím evropských projektů jako Horizon Europe a zúročili tak naši více než stoletou zkušenost.
Zviditelnit VÚV TGM v Evropě je velký plán, začali jste již na národní úrovni?
S tím jsme už začali, nicméně je to běh na dlouhou trať. Rád bych centralizoval do našeho ústavu znalosti, které se vodohospodářské problematiky týkají. Měla by to být platforma propojující subjekty zabývající se tématikou vody, řešící komplexní problémy, poskytující podporu, pomoc a partnerství. Měla by být dostupná nejenom výzkumným organizacím, ale také školám, podnikům, dodavatelům či konzultantům, které se vodohospodářstvím, vodním prostředím a jeho ekosystémy zabývají. První krok se nám už podařil. V rámci programu MŽP „Prostředí pro život“ se nám spolu s dalšími sedmi členy podařilo ustanovit Centrum voda, které je ideálním základem budoucího znalostního centra.
Co je tedy posláním Centra voda?
Oficiální definice je, že Centrum voda je výzkumný projekt, který se snaží odpovědět na otázku, zda budeme mít i nadále dostatek kvalitní vody. Klimatická změna a s ní spojené sucho i chování a požadavky člověka vodu ohrožují a pro nejbližší budoucnost je třeba hledat řešení a východiska.
Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová
Tomáš Urban
Vystudoval obor Elektronické počítače na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a studoval i matematickou analýzu na MFF UK. Působil na vysokých manažerských pozicích ve společnostech Unisys, Hewlett-Packard, Microsoft, PwC nebo Det Norske Veritas. Od roku 2014 pracoval v České inspekci životního prostředí jako zástupce ředitele inspekce a zároveň ředitel sekce ekonomické, organizační a technické podpory a ředitel Oblastního inspektorátu Praha. Ředitelem Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM se stal v roce 2018.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
