Rozhovor s Evou Zažímalovou vznikl týden poté, co skončila ve funkci předsedkyně Akademie věd ČR. „Vracím klíče. Tenhle jsem ani nikdy nevyužila,“ odevzdává klíč svému bývalému řidiči. Usedáme v kanceláři, v níž vyniká plná váza květin a jinak prázdno. Eva Zažímalová odchází, ale věří, že během osmi let ve funkci dosáhla toho, že je Akademie věd vnímána jako seriózní, transparentní a respektovaná instituce.
Jak se cítíte týden po předání funkce?
Poslední týdny a měsíce byly hodně náročné. Pozorovala jsem – a nejen já – že v posledních měsících se velmi zhoršují vztahy mezi lidmi – a je to znát i v Akademii věd ČR (AV ČR). Vzniklo mnoho konfliktů mezi vedoucími pracovníky a zaměstnanci. Už se toho nahromadilo prostě moc. Z tohoto úhlu pohledu je to pro mě trochu úleva. Na druhou stranu, když je člověk v jednom kole, pořád něco řeší a pak skončí, máte před sebou najednou takové prázdno. Je to zvláštní pocit.
Čím to prázdno vyplníte?
Mám zkušenosti a kontakty. Ráda bych nabídla vědecké poradenství, které v Česku v zákonodárné i v decizní sféře podle mě velmi chybí. Mnoho věcí se dělá narychlo a není založeno na solidních analýzách. Chtělo by to mít systémově nastavené, operativní vědecké poradenství.
Akademie věd se o to snažila prostřednictvím AVexů. Co to je?
Ano, to jsem zavedla já, inspirovala jsem se britskými POSTnotes, což jsou krátká a srozumitelná shrnutí vědeckých poznatků pro poslance britského parlamentu. Tento koncept se mi moc líbí a myslím, že by se mohl zavést i u nás.
V oblasti vědeckého poradenství již působíte na evropské úrovni?
Už čtyři roky působím jako jeden ze sedmi (momentálně pěti) členů poradního týmu Evropské komise v rámci tzv. SAM, Science Advisory Mechanism. Zpracováváme doporučení pro Evropskou komisi na základě vědeckých rešerší ve spolupráci s odborníky v členských (i nečlenských) státech.
Myslím, že je to výborná iniciativa, ale zpracování má ještě rezervy. Doporučení jsou sice propracovaná, ale zároveň strašně těžkopádná a zdlouhavá. V Evropské unii se také na vše používají nějaké zkratky, což je trochu nepřehledné. A podle mého názoru se málo dbá na vysvětlování, proč je nějaké opatření dobré. Když lidé mají změnit své chování, musí vědět proč, jinak nařízení nebudou respektovat.
Vedla vaše doporučení k nějaké akci?
Ano, vydali jsme třeba doporučení, jak by se měl v jednotlivých členských státech upravit screening rakoviny, a v České republice byl opravdu upraven. Zpracovávala jsem také téma One Health, což je komplexní téma o tom, že a jak spolu úzce souvisí zdraví lidí, zvířat i rostlin.
Vrátím se ještě k předchozí otázce a k situacím, kdy chceme, aby se lidé chovali na základě vědeckých doporučení. Jak se mají vyznat v situacích, kdy se ani sami odborníci neshodnou?
Často máme nějakou většinovou shodu. Třeba v době covidu bylo prokázané, že vědci, kteří opravdu působili v souvisejících oborech, jako je epidemiologie, virologie nebo imunologie, z 85–90 % podporovali očkování proti covidu. Když ale byla nějaká televizní debata, pozvali jednoho podporovatele vakcín a jednoho antivaxera. A často v médiích vystupovali sice lékaři, ale z jiných oborů.
Covid a angažmá Akademie věd v této překotné době
V souvislosti s covidem vám bylo vyčítáno, že Akademie věd byla v té době málo vidět.
Já jsem se necítila jako odborník, jsem rostlinná molekulární fyzioložka, ne viroložka. Lidí, co si hráli na odborníky a pak způsobili víc škody než užitku, bylo hodně. Jako Akademie věd jsme se však angažovali velice. Kdo mohl, dělal PCR analýzy a později sekvenování, poskytovali jsme naše přístroje i personální kapacity, měřili jsme přítomnost viru v hromadné dopravě nebo jsme nabízeli naše systémy pro evidenci testů. A mnoho dalšího. Naši vědci a zaměstnanci na tom okamžitě pracovali v rámci své expertizy a na úkor svých projektů. Nabízeli jsme také ustanovení poradního orgánu, o který ale nebyl zájem. V médiích vystupovali naši vědci, jako je třeba Libor Grubhoffer, Jan Konvalinka nebo Daniel Růžek.
Po covidu jsme také nabízeli vybudování Národního virologického centra, multidisciplinárního a multiinstitucionálního pracoviště, z peněz Národního plánu obnovy, které by mohlo být stejnou autoritou jako je například Institut Roberta Kocha v Německu. Měli jsme pozemek i vypracovaný projekt. Univerzity se ale postavily proti, protože měly pocit, že by si to brala Akademie věd po sebe a že jsme je o tom neinformovali. To nebyla pravda. Centrum nakonec vznikne, ale bude spadat pod Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB AV ČR).
Překvapilo mě, že mezi expertními AVexy jsem ke covidu žádný nenašla. Proč?
Vydali jsme AVex o virech, který jako jediný přesáhl povolený rozsah čtyři strany. Covid je tam zasazený do širších souvislostí a srovnáváme ho s jinými, mnohem většími epidemiemi. Doba tehdy byla strašně hektická a nikdo nevěděl, kam se situace vyvine. Každý měsíc se objevovaly nové informace a posouvaly se naše znalosti, takže bychom museli takový AVex každý měsíc aktualizovat. Musím ale znovu zdůraznit, že jsme se zapojili a kdo měl ruce a nohy, tak se něčemu v souvislosti s covidem věnoval.
Vrátím se ještě k předchozí otázce a k situacím, kdy chceme, aby se lidé chovali na základě vědeckých doporučení. Jak se mají vyznat v situacích, kdy se ani sami odborníci neshodnou?
Často máme nějakou většinovou shodu. Třeba v době covidu bylo prokázané, že vědci, kteří opravdu působili v souvisejících oborech, jako je epidemiologie, virologie nebo imunologie, z 85–90 % podporovali očkování proti covidu. Když ale byla nějaká televizní debata, pozvali jednoho podporovatele vakcín a jednoho antivaxera. A často v médiích vystupovali sice lékaři, ale z jiných oborů.
Radomír Pánek, nynější ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, byl zvolen kandidátem na předsedu Akademie věd ČR. Po jmenování do funkce prezidentem Petrem Pavlem se 25. března 2025 ujme funkce. Drtivé vítězství překvapilo i jeho samotného. Jaké si klade cíle na následujících čtyři roky? Co považuje za problémy Akademie věd a jak si podle něj organizace stojí ve srovnání se Společností Maxe Plancka v Německu?
Akademie věd a/versus univerzity
Když se ohlédnete za osmi lety ve funkci, naplnila jste svou vizi, nebo byste dělala něco jinak?
Akademii věd jsem přebírala od Jiřího Drahoše ve chvíli, kdy prošla náročnými časy, ale už byla z nejhoršího venku. Kvůli takzvané reformě výzkumu z roku 2008 či 2009 bylo její financování – také vlivem zkresleného hodnocení vědy, tzv. kafemlejnku – velmi podhodnocené.
Po rozkoukání se jsem tedy měla chvíli čas na koncepční práci s Akademickou radou. Ale po roce a půl přišel covid, pak válka na Ukrajině, pak energetická krize, která velmi dopadla na některé naše ústavy, nebo konflikt na Blízkém východě, který ovlivnil naši spolupráci s Izraelem.
Z mých vizí se tak naplnilo jen něco. Podařilo se dále zviditelnit Akademii věd a posílit prezentaci jejích výsledků. Pořádáme úspěšné akce, jako je Týden mozku, Týden Akademie věd nebo Veletrh vědy, kterých se účastní desetitisíce návštěvníků. Naše časopisy mají úplně novou formu a vyhrávají odborné soutěže, jako je např. Zlatý středník.
Je něco, co vás mrzí, co se nestihlo?
Chtěla jsem, aby Kancelář Akademie věd měla malé projektové oddělení, které by mapovalo, jaké granty se řeší na jednotlivých ústavech, propojovalo ústavy v této oblasti a plnilo poradenskou roli. Vláda mi ale neodsouhlasila navýšení počtu míst v Kanceláři.
Odvažuji se tvrdit, že Akademie věd je vnímána pozitivně jako seriózní, důvěryhodná, transparentní a respektovaná instituce, která má výsledky. Jsme jednoznačně nejvýkonnější vědecká instituce, vyprodukovali jsme v posledních letech asi 36 % těch nejlepších výsledků dle Metodiky M17+, přitom máme jen 12% podíl na počtu výzkumných pracovníků. V žebříčku Nature Index jsme v kategorii vládních institucí („government“) pořád v první dvacítce (V aktuálním žebříčku Nature Index byla AV ČR 10. místě, v této kategorii bylo celosvětově hodnoceno 100 institucí, na prvním místě se umístila Čínská akademie věd, na druhém místě francouzský CNRS, na třetím americký NIH. Na 100. místě Evropská komise, pozn. red.).
Někteří si myslí, že jsme moc malá země na to, abychom měli do jisté míry duplicitní systém univerzit a Akademie věd. Co si o tom myslíte?
Systém není duplicitní, ale komplementární, a existuje v podstatě ve všech vědecky rozvinutých zemích. Vynikající vědci nemusí být vynikající učitelé. To je spíš v menšině případů. Vysoké školy by měly poskytovat základní vzdělávání ve specializovaných oborech, ale na specializované přednášky na vysoké úrovni si mohou zvát špičkové vědce. To je velmi dobrá symbióza.
Příkladem může být CNRS ve Francii, CNR v Itálii, Vlámský institut pro biotechnologie (VIB) v Belgii či National Laboratories v USA. Vědecky rozvinuté země vědí, proč dávají peníze do institucí, které nejsou univerzitami. Náš systém je tradiční už z dob Josefa Hlávky a byla by škoda ho měnit. Nakonec důkazem pro tento systém je i výkonnost Akademie věd, jak je uvedeno výše a jak ukazuje již zmíněný Nature Index. V celkové kategorii, kde jsou i univerzity, je AV ČR celosvětově za rok 2024 na 189. a naše nejlepší univerzita – Univerzita Karlova – je na 387. místě).
Myslíte si, že otázka rušení Akademie věd je již mimo diskuzi?
Jsem realista. Myslím si, že ta otázka se bude pořád vracet. Je to i tím, že ne každý volič chápe, proč máme výzkum mimo univerzity. A z prohlášení ministra Ženíška je zřejmé, že pokud by zůstal ve funkci i po volbách, chtěl by, aby pod Ministerstvo vědy spadala i Akademie věd, což by podle mého názoru nebyl dobrý model. (Marek Ženíšek to zmínil i v rozhovoru pro VědaVýzkum.cz, pozn. red.)
Proč si to myslíte?
Když chcete dělat špičkovou vědu, tak potřebujete co nejmenší zásahy politické sféry, a co nejméně byrokracie a administrativních zásahů. V momentě, kdy máme svou samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu, máme svobodu bádání. A jsme nebyrokratická instituce. Vláda nám samozřejmě může přikázat, abychom dělali nějakým směrem orientovaný výzkum, to je naprosto legitimní. Ale žádný politik není schopen říct, jaké znalosti může přinést špičkový výzkum. Na to potřebujeme svobodu vědeckého bádání, která je i ústavním právem.
Nejde spíš než o snahu zasahovat do samotného vědeckého bádání, o tendenci ovlivnit řízení Akademie? Třeba o to, aby se snížil počet ústavů z 54 na menší číslo?
Z otázky počtu ústavů se dělá větší téma, než jakým reálně je. Co by se sloučením získalo? Možná by se trochu ušetřilo na administrativě, ale možná ani ne, protože by administrativní pracovníci museli mezi budovami cestovat. Kdyby mi někdo řekl, že nám dá pozemky někde na okraji Prahy a miliardy na vybudování obrovského centra Akademie věd, tak by to mělo smysl. Ale za současné situace, kdy máme budovy po celé České republice, by se tím nic moc nezískalo. Větší smysl mi dává spíše propojování, o které jsme se snažili a které zprostředkováváme v rámci naší Strategie AV21.
V roce 2018 jste si v rozhovoru pro magazín Akademie věd postěžovala, že nemůžete odvolat ředitele akademických ústavů bez souhlasu Rady pracoviště. Jaká je situace dnes?
Velkou zásluhou bývalé ministryně Heleny Langšádlové je novelizace zákona 341/2005 Sb. o veřejných výzkumných institucích, díky které už to možné je. Šlo nám o to, aby lidé, kteří nesou odpovědnost, měli zároveň dostatečné kompetence, a aby zřizovatel, který nese morální odpovědnost za celou instituci, mohl jednat operativně. Dříve si ředitele ústavu volila Rada instituce, nyní ho jmenuje a odvolává předseda AV ČR, po projednání s Akademickou radou. Ředitel má posílené pravomoci v oblasti rozpočtu. Dřív mu ho schvalovala Rada instituce, nyní ho po projednání s Radou může určit sám.
Využili jste někdy možnost odvolat ředitele?
Zatím ne. Situace, kdy by se toto bývalo hodilo, nastaly v minulosti asi tři, čtyři. Odvolání bereme jako naprosto výjimečný nástroj.
Peníze a politika
Kladla jste si jako cíl navýšit institucionální financování až na 70 %, ale pořád je Akademie věd na zhruba 34 % jako za vašeho nástupu (toto číslo zohledňuje i vlastní zdroje, např. příjmy z licenčních poplatků. Pokud bychom srovnávali pouze poměr institucionální a účelové podpory z veřejných zdrojů, tak Akademie věd má institucionální financování ve výši 57 %, pozn. red.).
Podařilo se nám v roce 2019 uzavřít memorandum s tehdejším vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem, ministryní školství Kateřinou Valachovou a předsedou České konference rektorů o tom, že nám a vysokým školám bude každý rok navyšován institucionální rozpočet o 4 %. To je se skřípěním zubů dodržováno, ale zatím to celé sežrala inflace.
Podařilo se vám navýšit objem soukromých prostředků v Akademii věd?
Soukromé prostředky tvoří v celkovém rozpočtu Akademie věd zhruba čtvrtinu až dvě pětiny. Další zhruba čtvrtinu tvoří granty a od státu jsme v roce 2024 dostali přes 7,5 miliardy, v letošním roce dostaneme cca 8 miliard. Soukromé prostředky jsou velmi nerovnoměrně distribuovány mezi ústavy, většina připadá na Ústav organické chemie a biochemie, který dostává velké licenční poplatky z patentů. Už nejde o poplatky za patenty Antonína Holého, ale o jiné, nové patenty. Avšak i jiné ústavy jsou úspěšné, třeba Fyzikální ústav nebo Ústav přístrojové techniky, který vyvinul např. metodu vysokofrekvenčního EKG a založil k tomu spin-off, který metodu testuje v nemocnicích po celém světě. Úspěšný je také můj mateřský Ústav experimentální botaniky. V obchodech běžně dostupné odrůdy jablek Topaz nebo Rubinola a další byly vyšlechtěny na mém mateřském ústavu a mají výhodu, že jsou odolné proti houbovým chorobám, takže se nemusí stříkat fungicidy.
Sdílejí úspěšné ústavy know-how s těmi, které v tomto ohledu ještě nemají zkušenosti?
Založili jsme Centrum transferu Akademie věd, které shromažďuje zkušenosti z ústavů a předává je dalším ústavům, které chtějí transferovat. To je zásluha Ilony Müllerové z Ústavu přístrojové techniky, a současné místopředsedkyně AV ČR. Ne všechno je ale přenositelné.
Nyní dochází k velké změně v myslích vědeckých pracovníků, hlavně mladých, kteří chtějí vidět výsledky v praxi. Ještě tak před deseti lety to téměř nikoho nezajímalo. Jako se nám podařilo změnit pohled na důležitost PR, tak věřím, že nyní se mění pohled na důležitost transferu.
Jak se vám spolupracovalo s Akademickou radou? To je takový v podstatě kabinet ministrů, který byl zvolený Akademickým sněmem.
Sama jsem před mým předsednictvím byla členkou Akademické rady a dostala jsem na starost hodnocení, což mi dalo velký přehled o tom, kdo, co, kde a jak dělá a mohla jsem s ústavy probrat, kdo z jejich pracovníků by rád kandidoval do Akademické rady. Určitý vliv jsem tedy na volbu mohla mít. S Akademickými radami, které působily v mých dvou funkčních obdobích (změnila se asi jedna třetina členů), se mi spolupracovalo velmi dobře. Neměli jsme vždy na vše stejný názor, ale byli jsme schopni na základě argumentů dojít k nějakému kompromisu nebo konsensu.
V rozhovoru pro magazín Akademie věd jste v roce 2018 řekla, že věda a politika láká obecně jiné typy lidí. Vás ale láká obojí, na podzim 2024 jste kandidovala do Senátu jako nezávislá za ODS. Proč?
Člověk by neměl jen házet špínu na politiky a kritizovat, ale taky se snažit přiložit ruku k dílu. Senát beru jako takovou nepolitickou politiku, kde se člověk rozhoduje podle svého vědomí a svědomí, ne podle ideologie či stranické příslušnosti. Myslím, že vědci by se za angažmá v politice neměli stydět, ale neměli by to dělat paralelně s výkonem vědecké či vědecko-manažerské funkce. Kandidovala jsem proto až na konci svého předsednického mandátu.
Chcete to zkusit znovu? Třeba do Poslanecké sněmovny?
Ne, o Poslanecké sněmovně neuvažuji. A co bude za dva roky při dalších senátních volbách, to nevím. Upřímně, kampaň je náročná, lidsky i finančně.
A co návrat do vědy?
Ten je po osmi letech velmi náročný, můj obor se raketově vyvíjí. Do oboru jsem se vracela dvakrát po mateřské dovolené, jednou po roce a půl a podruhé po dvou letech. Vždy to bylo vyčerpávající, ale dalo se to zvládnout. Teď je to víc než osm let … Nechci dopadnout jako někteří kolegové, kteří byli ve své době špičkoví, ale v určité chvíli už ústavu nepřinášeli to, co dříve.
Je to v Akademii věd obecně problém? Státním úředníkům nebo soudcům v 70 letech ze zákona zaniká funkce. Mělo by to tak být i ve vědě?
Myslím, že něco takového potřebujeme. V dobách, kdy jsem začínala s vědeckou kariérou, to bylo nastavené tak, že jakmile vědecký pracovník dosáhl důchodového věku, tak dostal smlouvu na jeden rok a každoročně se mu obnovovala. To umožňovalo, aby na ústavech zůstávali výkonní lidé, a ti méně výkonní přestali ústav zatěžovat. Je to ale velmi individuální, a proto bych žádné pravidlo „natvrdo“ nedávala.
Nezvažovala jste nějaké pravidlo, podle kterého by třeba vědci po dosažení 60 let museli nabídnout vedoucí funkci mladším kolegům nebo kolegyním?
Některé ústavy takové interní, ale nevymahatelné pravidlo mají. Většina lidí to dodržuje, ale jsou i tací, kterým pocit důležitosti zabraňuje to udělat.
Musela jste se ve funkci vyrovnávat s nějakými genderovými předsudky?
Až na jednu výjimku mi nikdo nikdy nedal najevo, že bych byla hloupá nebo neschopná, protože jsem žena. Pravdou ale je, že ženy to mají obecně ve vědě určitě těžší než muži, protože časové okno, kdy zakládají rodinu, se často kryje s dobou, kdy se potřebují etablovat ve vědě a produkovat ty nejlepší výsledky. Chybějí nám stále systémová řešení, např. dětské skupiny, kam byste mohla dát na pár hodin miminko od dvou měsíců. Akademie věd nemůže dát na zřízení dětských skupin finance z institucionálního rozpočtu, protože ty jsou určeny na vědu. Shodli se na tom naši právníci. A tak je vznik dětských skupin závislý na různých grantech, které jsou časově limitované a je jich málo.
Do našeho konceptu Akademie budoucnosti jsme na konci mého funkčního období navrhli návratové granty, zatím se o nich vedou jednání. Jsem přesvědčená o tom, že v momentě, kdy podpora bude větší, žen ve vědě zůstane víc.
Eva Zažímalová působila v období 25. 3. 2017–24. 3. 2025 jako předsedkyně Akademie věd ČR. Vystudovala chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1983 pracuje jako vědecká pracovnice v Ústavu experimentální botaniky AV ČR, v letech 2012–2017 pracovala také v Biologickém centru AV ČR a od roku 2018 v Mikrobiologickém ústavu (v obou případech na částečný úvazek). V roce 2013 se stala profesorkou anatomie a fyziologie rostlin. V roce 2021 byla vybrána do vědecké poradní skupiny Evropské komise „Group of Chief Scientific Advisors to the European Commission“. Na podzim 2024 neúspěšně kandidovala do Senátu ČR. Je členkou Učené společnosti České republiky, Academia Europaea a čestnou členkou Maďarské akademie věd. V roce 2022 byla jmenována rytířkou francouzského Řádu čestné legie.
Přečtěte si také
Ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek jde do finále. Se svou funkcí i s návrhem zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu. Zákon by měl jít 15. dubna 2025 do druhého čtení ve Sněmovně. Co konkrétního přinese či nepřinese? Má smysl, nebo potřebujeme radikálnější návrh s Ministerstvem vědy a vysokého školství? V rozhovoru pro VědaVýzkum.cz se dotkne i otázek, jak k nám lákat vědce z USA a jakou funkci nabídl Tomáši Mikolovi.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
