Jakub Rybář: Vědci si zaslouží stejný obdiv jako sportovní hvězdy

Nově zastáváte roli zmocněnce MŠMT pro popularizaci vědy a rozvoj talentů. Proč byla tato funkce zřízena a s jakými cíli?

Zřízením této funkce vysílá MŠMT jasný signál: popularizace vědy a rozvoj talentů jsou národní prioritou. Cíle jsou ambiciózní – chceme představit vědkyně a vědce jako fascinující společenské vzory. Přál bych si, abychom se s nimi dokázali identifikovat se stejnou hrdostí, s jakou sledujeme úspěchy našich sportovců nebo umělců.

Jaké profesní zkušenosti vás na tuto roli nejlépe připravily?

Zásadní pro mě byla zkušenost z regionu chytré specializace v Brně a okolí, kterému dáváme hashtag #brnoregion. Od roku 2017 jsem vykonával zřizovatelskou roli vůči Hvězdárně a planetáriu Brno, která se stala národní inspirací v tom, jak pracovat s širokou veřejností a nebát se vstoupit do veřejného prostoru srozumitelným, ale odborně přesným jazykem. Dalším pilířem je dlouholetá spolupráce se sdružením JCMM, které je unikátním příkladem péče o nadané od mateřinek až po doktorandy. Tato praxe mi umožnila vnímat společný cíl: vytvářet špičkové podmínky pro mladé lidi, pro které je jejich obor vášní i budoucí kariérou.

Chybí nám hodinářská citlivost při práci se systémem​

Jaké tři hlavní priority v oblasti rozvoje popularizace vědy a talentů máte?

​Podpora existující komunity: Chci rozvíjet ekosystém, který už organicky žije. Mým úkolem je dát aktérům prostor pro pravidelné setkávání a sdílení zkušeností na národní úrovni.

​Zviditelnění individuálních úspěchů: Portál VědaVýzkum.cz skvěle mapuje osobnosti s mezinárodními výsledky. Pokud tyto hrdiny dokážeme přijmout na nejvyšší úrovni ministerstva a skrze jejich příběhy reflektovat silné i slabé stránky systému, přiblížíme vědu každému z nás.

​Práce v terénu: Vnímám se jako zmocněnec, který se pohybuje přímo v prostředí výzkumu a inovací. Chci nasvěcovat projekty, které už fungují, a úspěšně přenášet dobrou praxi tam, kde může pomoci, a poučit se z toho, co se nepovedlo.

Co považujete za největší slabinu popularizace vědy v ČR?

Popularizace je skrytou silou Česka. Máme v sobě kreativitu, která dokáže vědu podat zábavně a přitom opravdově. Slabinou je však absence „hodinářské citlivosti“ při práci s celým systémem. Očekáváme, že hlavní břímě popularizace ponesou science centra. Často jim chybí podpora, aby mohly vytvořit zázemí pro mladé talenty a usnadnit hledání vhodného kroužku, či volnočasové aktivity. Střídají se u nás období budování infrastruktur s hledáním stability, přičemž nám uniká kontinuita péče.

Zaměříte se spíše na systémové změny, nebo na vlastní kampaně vztahující se ke konkrétním vědeckým tématům?

Mým úkolem je budování důvěry a respektu v prostředí. Na ministerstvu připravujeme systémové nástroje, které prostředí zlepší, ale klíčem k úspěchu je právě schopnost systému tyto změny přijmout. Každý den se setkávám s lidmi, kteří dělají inspirativní věci – mou rolí je být jim partnerem a katalyzátorem, nikoliv jen autorem další izolované kampaně.

V prohlášení pro MŠMT říkáte, že se zaměříte na rozvíjení zájmu o přírodovědné a technické obory. Humanitním a společenským vědám se věnovat nebudete?

Důraz na STEM obory (přírodovědné a technické) volíme tam, kde je nutné povzbudit zájem o náročné studium v oblastech s kritickým nedostatkem absolventů. Jako absolvent společenských věd si ale plně uvědomuji jejich nezastupitelný přínos. Při budování národní hrdosti na vědecké úspěchy žádná omezení nedávají smysl. Rozumím volání byznysu po specialistech pro polovodičový průmysl, ale naše vzdělávací soustava není jen „HR oddělením průmyslu“, musí kultivovat společnost jako celek.

Talent jako výhoda, nikoliv stigma​

Kde selhává český systém práce s talentovanými dětmi a studenty?

Nadané děti si zaslouží pozornost a ochranu proti vyloučení. Přál bych si, aby systém, který funguje na jižní Moravě, byl dostupný v každém kraji – aby se žádné dítě necítilo „divně“ jen proto, že má výjimečný talent. Nejvíce nám chybí ono „světlo na konci tunelu“. Aby se rodiče i děti nebáli volit náročné kariérní cesty. Skvělým symbolem je pro mě dnes Aleš Svoboda – jeho cesta k vesmíru je přesně tím vědeckým dobrodružstvím, které může generaci nadějí inspirovat.

Chcete více propojovat mladé talenty s univerzitami? Jaké kroky plánujete?

Měl jsem možnost vidět, jak gymnazisté pracují ve špičkových laboratořích po boku postdoků. Výsledky byly fascinující. Projekty tohoto typu vytvářejí víc než jen prázdninové zážitky – umožňují si v reálném provozu ověřit, zda je věda skutečně tím, čemu chtějí věnovat život. Budu podporovat jakékoliv aktivity, které tyto dva světy propojují co nejdříve.

S jakými podněty a jakým způsobem se na vás mohou lidé obracet?

Zajímají mě zejména příklady dobré praxe a projekty hodné následování, které narážejí na systémové bariéry. Lidé mě mohou kontaktovat přímo přes LinkedIn nebo e-mailem. Jsem otevřený věcné diskusi o tom, jak vědu v Česku posunout vpřed.

Podle jakých změn za čtyři roky poznáme, zda byla vaše mise úspěšná?

Úspěchem bude, pokud se mi podaří komunitu i politiky přesvědčit, že popularizace vědy není jen „volnočasová zábava“ a práce s talenty není přítěž, ale strategická investice do naší budoucnosti. Největším vyznamenáním by pro mě bylo, kdyby po mém mandátu přišel další zmocněnec či zmocněnkyně a tato agenda se stala naprostou samozřejmostí.

Foto: Roman Ponča