Centrum HiLASE, které je součástí Fyzikálního ústavu AV ČR, je hi-tech laserové výzkumné centrum zaměřené na aplikaci špičkových laserových technologií v průmyslu, vesmíru a obranném sektoru. Je součástí regionu STAR – Science and Technology Advanced Region. Jak vidí současnou roli centra i další směřování jeho vedoucí Tomáš Mocek?
HiLASE už dávno není „jen výzkumným centrem“. Jak byste jej definoval a kde ho vidíte za pět let?
HiLASE dnes vnímám hlavně jako místo, kde se snažíme propojit špičkový výzkum s reálným světem. Už nejde jen o lasery samotné, ale o lidi, kulturu, odvahu zkoušet nové věci a schopnost dotahovat výsledky až k praktickému dopadu – tedy aplikacím.
Za pět let bych chtěl, aby bylo vnímáno jako respektovaná výzkumně-vývojová a inovativní instituce nového typu – agilní, mezinárodní a silně propojená s průmyslem, kosmickými a obrannými aplikacemi. V Evropě tomu říkají RTO – Research and Technology Organization. V Česku zatím podobný model nemá oporu v legislativě.
Jak se strategie a směřování HiLASE proměnily od jeho vzniku až do dneška? Co se ukázalo jako slepá ulička – a co naopak překvapivě fungovalo?
Na začátku jsme byli hodně orientovaní na budování infrastruktury a samotných laserových systémů. Postupně jsme pochopili, že technologie sama nestačí. Důležitější je umět řešit konkrétní problémy a budovat dlouhodobá partnerství.
Možná největší posun byl od čistě „vědeckého“ a „projektového myšlení“ k většímu strategickému zaměření. Ne všechno dává smysl dělat jen proto, že na to existuje výzva nebo že je to vědecky zajímavé.
A co fungovalo překvapivě dobře? Otevřenost vůči světu. Mezinárodní spolupráce, průmyslové projekty a důvěra v mladé lidi nám přinesly mnohem více, než jsme si na začátku dokázali představit.
Mluví se o přenosu technologií, ale realita bývá složitější. Co se vám skutečně daří dostat z laboratoře do praxe a co pořád „drhne“?
Daří se nám přenášet hlavně technologie, které mají jasnou vazbu na potřeby trhu nebo konkrétního partnera. Typicky laserové materiálové zpracování, laser shock peening, testování optické odolnosti nebo nové typy laserových zdrojů.
Co pořád tak trochu „drhne“, je rychlost a nastavení celého procesu kolem transferu. Z naší zkušenosti nejlépe fungují projekty, kde je partner zapojený už od začátku a společně definujeme problém, ne až hotové řešení.
Naopak méně funguje klasický model „vyvineme technologii a pak pro ni hledáme uplatnění“. Tam je cesta do praxe výrazně pomalejší a nejistá. Postupně jsme si uvědomili, že nestačí mít jen dobrou technologii. Klíčové je mít lidi, kteří rozumí jak vědě, tak potřebám průmyslu, a dokážou tyto dva světy propojovat. To je dnes pro efektivní transfer zásadní.
Jak moc je HiLASE závislé na veřejném financování a jak reálně vypadá cesta k větší soběstačnosti?
Schopnost dostat výsledky do praxe úzce souvisí i s tím, jak je instituce dlouhodobě financovaná. Bez veřejného financování by HiLASE nikdy nevzniklo. A myslím, že stát má mít ambici podporovat strategické technologie dlouhodobě, pokud přinášejí hodnotu společnosti, ekonomice i strategickým zájmům země.
Současně ale považuji za důležité, aby výzkumné organizace postupně zvyšovaly podíl mezinárodních projektů a smluvního výzkumu. U nás už dnes komerční spolupráce tvoří velmi významnou část aktivit a chceme ji dál rozvíjet, abychom se postupně přiblížili modelům typu Fraunhofer nebo TNO.
Úplná soběstačnost u veřejné výzkumné organizace však není realistická ani žádoucí. Důležitější je zdravá diverzifikace zdrojů a schopnost obstát v mezinárodní konkurenci.
Přečtěte si také
Konsorcium 18 partnerů z Česka, Litvy a Ukrajiny zahájilo ambiciózní projekt LASER-PRO, jehož cílem je proměnit evropský high-tech průmysl prostřednictvím pokročilých laserových technologií. „Není to jen další evropský projekt. Je to strategická iniciativa, která formuje budoucnost laserových technologií v Evropě, je to odpověď na evropskou urgentní ekonomickou situaci,“ říká vedoucí dolnobřežanského centra HiLASE Tomáš Mocek a dodává: „Vědecké publikace na změnu společnosti nestačí.“
Co je dnes pro dlouhodobou stabilitu HiLASE nejtěžší – udržet financování, přitáhnout špičkové lidi nebo obstát v mezinárodní konkurenci?
Všechno dohromady.
Ale asi nejtěžší oblastí je ta personální. Finance se dají zajistit, technologie koupíte, budovu postavíte… Ale vytvořit prostředí, kde chtějí špičkoví lidé dlouhodobě pracovat, růst a věřit společné vizi, je mnohem složitější.
A právě kultura instituce bude podle mě v budoucnu rozhodovat stále více o dlouhodobé udržitelnosti a odolnosti organizací.
Z vaší odpovědi vyplynulo, že najít špičkové lidi je dnes možná těžší než postavit laser. V čem je tedy HiLASE pro odborníky atraktivní a v čem naopak ztrácíte?
Myslím, že jsme atraktivní kombinací špičkových technologií, mezinárodního prostředí a otevřené kultury. Lidé u nás často dostanou velkou míru svobody a možnost rychle růst. Zároveň však vyžadujeme odpovědnost a výsledky. A hlavně se snažíme rychle učit z vlastních chyb a agilně reagovat na nové výzvy.
Na druhou stranu samozřejmě nejsme v Silicon Valley, ale v Evropě. Platové možnosti ve veřejném výzkumu mají své limity a české prostředí je pořád administrativně dost těžkopádné.
Co dnes odlišuje kandidáta, který do HiLASE opravdu zapadne, od toho, který má sice silný profil, ale v praxi by k vám nezapadl?
Odbornost je důležitá, ale sama o sobě nestačí.
V HiLASE hodně fungují lidé, kteří mají kombinaci kompetence, vnitřní energie, schopnosti spolupracovat a učit se za pochodu. Potřebujeme lidi, kteří se nebojí převzít odpovědnost, komunikovat napříč obory a občas vystoupit z komfortní zóny.
Naopak velmi silní individualisté bez týmového nastavení u nás dlouhodobě nefungují.
Jaké jsou vaše zkušenosti se spoluprací mezi akademickou sférou a průmyslem? Kde vidíte největší přínosy a kde naopak prostor pro zlepšení?
Naše zkušenost je velmi pozitivní. Průmysl přináší úplně jiný typ dynamiky a myšlení. Nutí vás přemýšlet o výsledku a dopadu, ne jen o aktivitě samotné.
Cílem není vyvinout nejlepší laser, ale takový, který nabídne novou přidanou hodnotu, kterou ocení uživatel nebo zákazník. Pro nás je asi nejzajímavější otevírat nové technologické směry a budovat nové „S-křivky“ vývoje.
Zároveň si myslím, že české prostředí stále trochu trpí historickou nedůvěrou mezi akademickou a průmyslovou sférou. Přitom se oba světy přirozeně prolínají a navzájem potřebují. Není jiná alternativa než ještě více spolupracovat.
Jakou roli by podle vás měly lasery a laserové technologie hrát v dlouhodobé inovační a průmyslové strategii České republiky?
Lasery jsou typická enabling technology. Nejsou vidět na první pohled, ale bez nich dnes nevznikají polovodiče, moderní výroba, řada obranných technologií ani budoucí kosmické aplikace.
Česká republika má dnes v oblasti laserů velmi silnou pozici a byla by škoda ji nevyužít strategicky. Myslím, že právě kombinace výzkumu, průmyslu a specializovaných technologií může být jedna z cest, jak si udržet konkurenceschopnost v Evropě.
Jaké rozhodnutí bylo pro HiLASE v posledních letech nejriskantnější? A nelitujete ho?
Možná právě to, že jsme se začali více profilovat strategicky a mezinárodně. Třeba směrem ke space a defence aplikacím nebo větším průmyslovým partnerstvím.
A to znamená vystoupit z bezpečné zóny akademického prostředí, přijmout vyšší očekávání i odpovědnost a občas být ochoten podstoupit určité riziko.
Ale určitě to za to stálo a šel bych do toho znovu. Svět kolem nás se mění velmi rychle a výzkumné instituce musí mít odvahu měnit se s ním.
Kdybyste měl jednu věc změnit v českém výzkumném systému, která by to byla?
Přál bych si větší důvěru v lidi a větší institucionální flexibilitu.
Český výzkum má spoustu talentovaných lidí a velmi dobrou infrastrukturu. Co nám někdy chybí, je schopnost prioritizovat, více podporovat odvážné směry a nebát se dlouhodobější strategické koncentrace sil.
A samozřejmě také umět realisticky vyhodnocovat, co dlouhodobě funguje a co už perspektivu nemá.
Malá země nemůže být nejlepší ve všem. Ale může být světově výjimečná v několika dobře vybraných oblastech. Na HiLASE věříme, že to mohou být právě laserové technologie.
Autorka: Marie Thunová
Zdroj: HiLASE
Tomáš Mocek je vedoucím laserového centra HiLASE Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, které od roku 2011 buduje jako mezinárodně orientovanou výzkumnou a inovační instituci propojující špičkovou vědu s průmyslovými a strategickými aplikacemi. Ve své práci se zaměřuje na vývoj vysokovýkonných diodově čerpaných pevnolátkových laserů a jejich využití v pokročilých technologických oblastech. Doktorské studium absolvoval na Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST) a na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve své profesní dráze působil v mezinárodním prostředí v Evropě i Asii, mimo jiné jako Marie Curie Fellow ve Francii a hostující profesor v Koreji. Je autorem či spoluautorem více než 450 vědeckých publikací a několika patentů, s více než 5 000 citacemi (H-index 39). Je držitelem Ceny Josefa Hlávky a ceny Otto Wichterleho a působí jako expert hodnotící výzkumné projekty Evropské komise.
- Autor článku: ne
- Zdroj: HiLASE
