Roderick Barker s britským velvyslancem Mattem Fieldem (vlevo)
Jak jste se jako britský občan ocitnul v České republice?
Je to docela zajímavý příběh. Na začátku 90. let se město Brno a Vysoké učení technické v Brně (VUT) rozhodlo vybudovat technologický park. Hledali však komerčního partnera a napadlo je oslovit brněnského emigranta ve Velké Británii, sira Františka (Franka) Lampla, absolventa VUT. Sir Frank Lampl pracoval v Británii jako generální ředitel jedné z největších stavebních firem světa Bovis Construction Company, která spadala pod ještě větší společnost P&O, která měla rozsáhlý realitní byznys a mnoho partnerů po celém světě. Frank měl silné city ke svému studijnímu městu a zároveň si i uvědomoval velký potenciál této lokality, a tak projekt podpořil.
Výstavba technologického parku byla zahájena v roce 1993, první budova byla dokončena v roce 1995. Brzy po dokončení v roce 1997 však skončil původní projektový manažer a do Brna jsem byl na tři měsíce vyslán já, dokud se nenajde nový manažer. Podařilo se mi však během těch tří měsíců uzavřít smlouvy s prvními společnostmi, které se do budovy přesunuly, a tak mě společnost pověřila stavbou dalších budov, a stal jsem se generálním ředitelem Brno Technology Parku.
Vzpomenete si na jméno prvních dvou společností, s nimiž jste podepsali smlouvu?
První byla britská společnost Control Techniques, která vyráběla regulace elektrických pohonů. Druhá byla společnost Philips Electronic Optics, která byla divizí nizozemské společnosti Philips zaměřené na výrobu elektronových mikroskopů.
Brno jako město elektronové mikroskopie
Proč chtěl Philips do Brna? Věděl o brněnské tradici v elektronové mikroskopii a jejím průkopníkovi Arminovi Delongovi?
Ano, Brno mělo dlouhou tradici v oblasti elektronových mikroskopů, byla zde firma DeLong Instruments, TESLA Brno. Tyto průmyslové podniky vyráběly různé modely elektronových mikroskopů a Philips část společnosti TESLA Brno koupil s úmyslem ji rozšířit, mít vazby na univerzitu. Tenhle obchod byl extrémně úspěšný, pro nás i pro ně. My jsme pro ně postavili novou budovu a několikrát jejich prostory rozšiřovali – asi třikrát se stěhovali do nových prostor. Původně vyráběli základní model elektronového mikroskopu, potom to přerostlo ve výrobu celé řady a nakonec zřídili oddělení výzkumu a vývoje, což je u takto velké korporace velmi významné, protože výzkum a vývoj je považován za rodinné stříbro, klenot v koruně, který firmy nepouští pryč ze své země.
Philips se později spojil se společností FEI, kterou poté koupila společnost Thermo Fischer Scientific. Kolem roku 2013 si zřídili nové oddělení výzkumu a vývoje, díky tehdejším vládním pobídkovým programům, které místo podpory výrobního, zejména automobilového sektoru, cílily třeba i na ICT nebo právě výzkumně-vývojová centra. Vznikly tak třeba i pobočky firmy Accenture v Praze nebo IBM v Technologickém parku v Brně.
Měl jste od začátku vizi, že v Technologickém parku budou sídlit firmy zaměřené na výzkum a vývoj?
To je samozřejmě něco, co si u takového projektu přejete. Ale na začátku jste rádi, že můžete přijmout jakoukoli technologickou společnost, která je ochotna přijít, i kdyby to byla základní výroba. A doufáte, že časem se to vyvine do něčeho více vývojově orientovaného. Byl to takový evoluční proces, až postupně jsme začali být náročnější. Na začátku, když přijde třeba Siemens a řekne, že chce 1000 m² obchodního prostoru, tak mu neřeknete, že je nemůže mít, pokud tam nebude mít i výzkum a vývoj. Musíte být otevření. Naším jediným kritériem bylo, že musí jít o technologickou společnost.
Ani město Brno nestanovilo takové podmínky?
V zakládajících dokumentech jsou určitě zmíněny technologické společnosti, ale jestli si dobře vzpomínám, nebyla v nich žádná přísnější kritéria. Měli jsme však napojení na technickou univerzitu, které nikdo jiný neměl. Chtěli jsme být vnímáni jako ta nejprestižnější a nejlepší lokalita pro technologické společnosti.
Roderick Barker při setkání s prezidentem České republiky Petrem Pavlem
Česko jako země velkých příležitostí, ale někdy i absurdní byrokracie
Zmiňoval jste jednoho z iniciátorů myšlenky Technologického parku sira Franka neboli Františka Lampla. Proč se vlastně nestal ředitelem parku on sám?
Byl iniciátorem, v prvních letech byl i trochu zapojen, ale řídil obrovskou korporaci Bovis a Brno bylo pouze jedním projektem v obrovském portfoliu této společnosti. Neměl tedy kapacitu tento projekt řídit. Ale zároveň si myslím, že u něj měl vždy zvláštní místo v srdci. Navíc to byla pro firmu taková výkladní skříň, která jim poskytla dobré postavení pro rozšíření podnikání ve střední a východní Evropě.
V čele Technologického parku jste stál 22 let, od roku 1997 do roku 2019. Když se ohlédnete, jste spokojen s tím, co jste vybudoval?
Nanejvýš. Jsem opravdu šťastný člověk. Podařilo se mi stlačit kariéru, která by lidem při troše štěstí zabrala 50 let, do 20 let. Prožil jsem opravdu krásnou vzrušující kariéru, kterou bych určitě ve Velké Británii nezažil. Jeli jsme na vlně obrovských výzev a příležitostí 90. let, zahraničních investic a vybudovali něco, co pravděpodobně o několik let předběhlo svou dobu. První roky byly těžké, ale pak jsme podepisovali s velkými americkými společnostmi nájemní smlouvy a stavěli jim budovy, pro jejichž financování jsme snadno získali banky na základě hodnoty budoucího nájmu.
Financování tedy pro vás nebyl problém? Mnohé jiné technologické a vědeckotechnické parky v ČR vznikly z dotací.
My jsme si požádali o dotaci na stavbu infrastruktury jednou. Byla to strašná zkušenost a nikdy bych to znovu nedělal. Nikdy jsme pak už evropské strukturální fondy pro žádný z našich rozvojových projektů nepoužili, získávali jsme peníze od akcionářů a bank, řekl bych normálnějším způsobem.
Myslíte, že váš způsob financování vedl i k větší úspěšnosti parku?
Nerad mluvím o tom, co jsem nezažil. Možná jsou dotace také cesta. Ale kdykoli jsme je zkoumali, tak pro nás představovaly příliš mnoho regulací, kterým jsme se chtěli vyhnout, přinášely strašně moc administrativy. Na to potřebujete odborníky, kteří umí dotace spravovat, reportovat.
Víte, mám s dotacemi jednu vtipnou zkušenost. Jeden čas podporovala česká vláda dotacemi průmyslové zóny po celé zemi. Nás požádala, abychom s nimi konzultovali kontrolní seznam možných žadatelů. Také jsme se do této výzvy chtěli přihlásit, pomohla by nám s investicí do rozšíření infrastruktury. Byli jsme v té době dokonce požádáni agenturou CzechInvest a Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), abychom u nás hostili delegaci EU, která se zaměřovala na evropské strukturální fondy. Udělali jsme pro MPO tuto laskavost, delegaci jsme spolu s firmou na elektronové mikroskopy FEI pohostili. A potom MPO naši žádost o dotaci vyřadilo, protože jsme údajně nesplňovali podmínky. Chápete tu hloupost? Bylo to naprosto směšné. Takže jsme byli dost dobří na to, abychom hostili návštěvní delegaci, byli jsme dost dobří na to, abychom konzultovali kontrolní seznam, ale nebyli jsme dost dobří na to, abychom získali dotaci? Nesplňovali jsme podmínky? Podle mě naprostý nesmysl.
Dotaci jsme získali jen jednou, bylo to na výstavbu hlavní silniční infrastruktury. Požádali jsme si o 45 milionů a dostali jsme šest. Přitom ve stejnou dobu dala česká vláda 200 milionů na vytvoření průmyslového pásma na druhé straně města, na černovickou průmyslovou zónu. My dostali 6 milionů a oni 200! S našimi 6 miliony jsme postavili 16 000 m² ploch pro elektronové mikroskopy a firmu Simple Technologies, která se zabývala optikou a elektronikou. Vytvořili jsme 1500 pozic pro výborně kvalifikované lidi, vědce s doktorátem, kteří pracovali na technologicky velmi pokročilých věcech s vysokou přidanou hodnotou. Ale pak jsme se museli mnoho let potýkat s byrokracií a ospravedlňovat, co se stalo s penězi.
Kromě počátečního způsobu financování, myslíte si, že vás od ostatních vědeckotechnických parků ještě něco odlišuje?
Podle mého názoru je obrovský rozdíl mezi veřejnými projekty, veřejně-soukromými společnými podniky a čistě soukromými. Myslím, že úspěch technologického parku byl v mnoha ohledech dán tím, že šlo o komerční podnik spolu s univerzitou a obcí. Já jako manažer parku jsem byl zaměstnán komerční společností. Kdybych nedělal svou práci správně, byl bych propuštěn. Kdybych byl zaměstnán univerzitou, tak si myslím, že bych mohl svou práci dělat roky a roky bez nějakých výsledků. A říkám si někdy: jak by byly jiné vědeckotechnické parky úspěšné, kdyby neměly dotace?
Obrátily se na vás někdy jiné vědeckotechnické parky s žádostí o radu?
Jsem nyní už v důchodu, ale občas nabízím poradenství, hlavně v oblasti nemovitostí, příležitostně i v jiných oblastech, ale většinu času trávím zahradničením.
Dokázal byste poradit zahraniční společnosti, zda jít do České republiky a kam?
Pro zahraniční společnosti jsou důležité jednak daňové úlevy nebo dotace, ale ještě důležitější je dostupnost a kvalifikace zaměstnanců. Brno má štěstí, že má šest nebo sedm vyšších vzdělávacích institucí. Je tu mnoho absolventů z různých ICT fakult. Dostupnost lidí je pro rozhodovací proces společností zásadní, pak si společnosti srovnají průměrné mzdy a podle toho sestaví svůj podnikatelský záměr. Vzhledem k tomu, že dříve mělo Brno nižší náklady ve srovnání s Prahou, existovala zde určitá nákladová výhoda. Tuto výhodu má dodnes, ale už mnohem menší.
Když se před pár lety rozhodovalo, kam přijde obrovský distribuční sklad Amazon, tak se zajímal i o Brno. Měl přinést asi 1500 pracovních míst. Ale nešlo o zvlášť kvalifikovaná místa, šlo o pohyb balíků v obrovském distribučním zařízení. Očekávalo se, že Brno nabídne Amazonu 100 000 m2. Uvědomte si, že my jsme také vytvořili 1500 pracovních míst, ale na 16 000 m2, a navíc vysoce kvalifikovaných. Brno nebylo připraveno kývnout na vše, co Amazon chtěl, a tak šel Amazon jinam. V Praze tehdy panoval názor, že se Brno „střelilo do nohy”, ale já to už tehdy viděl úplně opačně. Věřil jsem, že je lepší mít 20 menších projektů než jeden obrovský, a to se nakonec ukázalo být pravda. Brno tehdy vyhrálo.
Kdybyste radil CzechInvestu nebo ministrovi průmyslu a obchodu, co byste jim poradil? Co má Česká republika dělat, aby přilákala ty nejlepší společnosti s výzkumem a vývojem? Nebo má spíš podpořit domácí firmy?
Tahle otázka by byla relevantní před 20, 15 lety. Dnes si myslím, že už se vláda touto cestou vydala a velmi úspěšně. Česká republika už přestává být montovnou, výroba se přesunula do Číny. Pokud máte správné ingredience, a tou hlavní ingrediencí jsou jednoznačně lidé, tak nemusíte dávat žádné dotace nebo podporu. Můžete mít dotace nebo daňové úlevy, ale i bez tohoto by projekt měl dávat smysl, což platí i pro domácí společnosti. Nějaké výhody jsou jen třešnička na dortu. Rozhodnutí by ale měla být učiněna na základě zásadnějších faktorů. Nám se podařilo přilákat do Brna firmy, přestože jim česká vláda nic nenabízela a konkurenční země ano. Přišli sem na základě potenciálu lidských zdrojů. Bez správných lidí nemůžete dělat nic.
Viděl jste, jak se Česká republika za tu dobu, co jste zde působil, mění. Jak tyto změny vnímáte?
V zásadě jsou to změny k lepšímu. Když jsem sem poprvé přijel, tak 95 % budov bylo velmi zanedbaných. Brno bylo docela depresivní město. Teď je to úplně naopak. To je pravděpodobně jedna z největších změn, které jsem byl svědkem během svého života zde. Prostředí, v němž žijete, pracujete a trávíte svůj čas, nechcete mít zanedbané. Zároveň ale kvůli tomu celou dobu žiju v podstatě na staveništi. Byl jsem také svědkem obrovského přílivu západních obchodů, pamatuji si, když se otevřel první Globus, Tesco nebo nákupní centrum Olympia. Něco z tohoto světa je dobré, něco tak moc ne. Doufám, že Česká republika se může podívat na své západní kolegy, vzít si to nejlepší, ale také se poučit z chyb.
Kde nyní žijete?
Stále žiju v Brně, ale většinu času trávím na Vysočině. Mám Českou republiku opravdu rád, mám tu děti, nemovitosti. Mám odjakživa vášeň pro nemovitosti, vždy mě bavilo je renovovat. Když jsem přišel do Brna, byly ceny nemovitostí velmi nízké, takže jsem jich mohl pár koupit a opravit. A nyní mám velmi pěkný venkovský dům na Vysočině, což je můj řekněme projekt pro druhou životní fázi a důvod, proč pravděpodobně nikdy z České republiky neodejdu.
Pamětní deska připomínající návštěvu jeho výsosti Prince z Walesu, krále Karla III.
Jste v Česku spokojený?
Česká republika je velmi příjemná země. Kvalita žití je zde vysoká a vlastně nedoceněná. Přijel jsem sem v 90. letech z drahého Londýna, kde jste musel celý život pracovat ve velké společnosti, mít obrovské náklady a snít, že jednoho dne budete bez hypotéky, nebo dokonce budete mít jednou prázdninový dům na venkově. Přijedete do Brna a tady to všichni mají. Žijete ve státem dotovaném bytě, bez hypotéky a máte svůj venkovský prázdninový dům. Západní svět pracuje 40 let pro to, co tady lidé mají. Jsem zcela spokojený se svým stavem tady a teď.
Autorka: Vladislava Vojtíšková (Vědavýzkum.cz)
Roderick Barker (1966) je britským občanem s trvalým pobytem v ČR, který 25 let působil na pozici generálního ředitele Technologického parku Brno. Do Brna byl vyslán v roce 1997 britskou společností P&O, která vlastnila 50 % Technologického parku Brno. Vystudoval správu nemovitostí na univerzitě South Bank v Londýně a dále získal kvalifikaci autorizovaného odhadce se specializací na řízení rozvoje. Nyní je v důchodu a žije v Brně, ale renovuje venkovský dům na Vysočině, kde tráví většinu času.
Přečtěte si seriál o vědeckotechnických parcích zveřejněný na Vědavýzkum.cz (díly 1, 2, 3), nebo rozhovor s René Samkem z agentury CzechInvest, který je tematický blízký.
Agentura CzechInvest nyní pořádá sérii cest po zahraničních vědeckotechnických parcích. Poslední cesta byla po biotechnologických parcích. Cesty se zúčastnili i zástupci různých sektorů z Olomouckého kraje, kteří chtějí spolu se soukromým investorem v kraji vybudovat Národní biomedicínský a biotechnologický park.
