Na zahraniční univerzitu z českého gymnázia: Co všechno je potřeba zvládnout

„Život, který mám teď, bych si před pěti lety ani nedokázala představit. Kdybych se měla rozhodovat znovu, ani vteřinu bych neváhala a šla bych do toho znovu“ říká Bára Cihlová, studentka biochemie na britském Oxfordu, která zde brzy naváže doktorským studiem. Její cesta na prestižní britskou univerzitu započala na konci prvního ročníku gymnázia, kdy začala docházet do laboratoře Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB AV ČR), kde potkala vědce Jana Šilhána. „Vzal mě pod křídla, umožnil mi pracovat na svém projektu a během našich rozhovorů jsem se dozvěděla, že sám působil jako postdoktorand v Cambridge. Když mi ke konci prvního ročníku řekl, že ve mně vidí potenciál dostat se na prestižní univerzitu, jako je Oxford, nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to asi jeden z nejvlivnějších rozhovorů mého života,“ popisuje mladá vědkyně.

Udržovala si výborné známky, získala certifikát z angličtiny, trávila večery v laboratoři a ve volném čase studovala biochemické učebnice. Dalším klíčovým momentem bylo setkání se starším studentem na konferenci. „Hlásil se tehdy na Cambridge a později mě propojil s dalšími lidmi, kteří mi poskytli cennou zpětnou vazbu k mému Personal Statementu (dokument o maximální délce 4000 znaků, ve kterém se student představí, pozn. red.). To bylo docela zásadní, protože mé gymnázium nemělo zkušenosti s přihláškami na zahraniční univerzity.“

Podobný začátek své cesty sdílí i Tereza Przeczková, která dnes studuje bakalářský program Biomedicína na University College London (UCL). „Již na nižším gymnáziu jsem věděla, že to bude Anglie, neb je to kolébka výzkumu buněčného cyklu, který mě neskutečně zajímal. Vždy se mi také zamlouval jejich styl učení a prahla jsem po studiu v angličtině. Měla jsem možnost navštívit UCL ještě před maturitou a právě tady jsem si řekla, že tohle bude má volba číslo jedna.“ I Tereza věnovala velikou porci času přípravě osobního představení, tedy Personal Statementu. Na základě něj byla podmínečně přijata a poté musela odmaturovat, ideálně za samé jedničky z biologie, chemie i matematiky.

Kde na to vzít?

Kolik českých studentů aktuálně studuje na zahraničních univerzitách, nevíme přesně. MŠMT na dotaz redakce odpovědělo, že touto informací nedisponuje a data nejsou systematicky sledována, protože se jedná o jednotlivce, kteří odešli do zahraničí z vlastní iniciativy a tam se samostatně přihlásili ke studiu. Proto nejsou v žádné centrální evidenci. Dle tiskové mluvčí Domu zahraniční spolupráce Martiny Nevolné studovalo v roce 2022 v zahraničí 10 842 studentů, novější údaj není k dispozici. 

Jednou z prvních překážek, na kterou studenti při úvahách o studiu na zahraniční univerzitě narazí, je výše školného. Například ve Velké Británii již nemohou mladí Češi žádat o studentské půjčky a při započtení nákladů na ubytování, jídlo, život a školné se tak náklady vyšplhají na 1,5  až 2 miliony korun ročně. Například na Oxfordu se v závislosti na vybraném studijním oboru pohybují částky za školné na akademický rok mezi jedním milionem a 1,72 milionu korun. Na americkém Princetonu je výše školného 1,375 milionu korun (zde je ale vysoká šance na získání stipendia, takže reálné náklady se pohybují okolo 250 tisíc korun). Na Harvardu je výše školného 1,25 milionu korun a spolu s dalšími náklady na jídlo, ubytování, zdravotní pojištění atd. se roční náklady vyšplhají na 1,83 milionu korun za rok. Na britské Cambridge university se výše školného pohybuje podle typu oboru okolo 800 tisíc ročně (jde zejména o společenské a humanitní obory) až po částku převyšující 2 miliony za humánní a veterinární medicínu.  

V podobných relacích se částky pohybují i na univerzitách v Asii. The University of Hong Kong, což je druhá nejlépe hodnocená asijská univerzita dle žebříčku QS World University Ranking, stojí 580–650 tisíc ročně a náklady na život dosáhnou přibližně poloviny této částky. National University of Singapore, která se v rámci asijských univerzit umístila v žebříčku QS World University Ranking na třetím místě, vybírá školné ve výši 700 tisíc korun, za medicínu dvojnásobek. Nejlépe hodnocená asijská univerzita v rámci žebříčku QS je Pekingská univerzita, ta ale nenabízí studium v angličtině. 

Kromě stipendijních programů přímo na univerzitách je také možné žádat o finanční podporu soukromé nadace. Ty největší, kde mohou čeští studenti a studentky žádat, jsou Bakala Foundation a The Kellner Family Foundation. Nadace rodiny Kellnerových podporuje pouze studenty bakalářských studijních programů a v minulém akademickém roce podpořila 63 mladých studentek a studentů částkou 16,8 milionů korun. Důležitým kritériem při výběru stipendistů je, aby podpoření absolventi do 15 let po dokončení studia podporovali českou společnost a navraceli své know-how zpět do Česka. Bakala Foundation rozdělila 184 milionů korun 216 studentům.

Když to nejde jinak, může pomoci crowdfunding

Bára Cihlová nejprve zkoušela oslovit různé nadace, organizace a známé osobnosti. Vytvořila si webové stránky, natočila video, rozeslala desítky e-mailů. „Pokud odpověď přišla, zněla ,velice nás to mrzí, ale nemůžeme pomoci´“. Vše se dalo do pohybu, až když své stránky umístila na sociální sítě, kde jí lidé poradili, aby zkusila sbírku. „Crowdfundingová sbírka byla naprosto spontánní a improvizovaná reakce na změny po brexitu. Začala jsem s transparentním účtem a pak mě někdo v komentářích nasměroval na Davida Procházku, zakladatele Donia, který tehdy platformu vedl. Osobně mi pomohl sbírku založit a spustit. Byla to neuvěřitelná vlna podpory a přispěly mi stovky lidí,“ popisuje studentka. V dalších letech pak získala University College Andrei Klein Scholarship, stipendium speciálně určené na pokrytí školného českých studentů na Oxfordu, a náklady na ubytování pokryla kombinací sponzorské podpory a veřejné sbírky.

Stejnou cestu zvolila i Tereza Przeczková. První splátku školného zafinancovala penězi vybranými přes sbírku na Doniu, zbytek jí pokryl grant Nadace Simony Kijonkové a symbolické kapesné od rodiny. „Reakce na sbírku byly všeho druhu. Jelikož jsem pro propagaci využila i platformu TikTok, o negativní komentáře nebyla nouze,“ sdílí své zkušenosti mladá vědkyně.

Financování vysokoškolského studia pomocí crowdfundingu je v Česku oblíbené a přistoupila k němu celá řada studentů. Nyní je například možné podpořit českou studentku, Terezu Mikovcovou, která byla přijata ke studiu bakalářského programu biochemie na Imperial College London. Terezina sbírka na Doniu končí za měsíc a aktuálně vybrala přes půl milionu korun. 

Být tam, kde se dělá nejlepší výzkum

„Studium předčilo všechna očekávání. Teď, v magisterském roce, už žiji jen laboratoří a příští rok nastupuji na doktorát s plným stipendiem. Už teď mi ale chybí tutoriály (tedy hodiny ve 2–5 studentech s profesorem), neustálé výzvy k přemýšlení a možnost rozebírat věci do hloubky s jakýmkoliv expertem si zamanu,“ popisuje každodenní realitu studentského života Bára Cihlová. „Kvalita vědy je pro mě rozhodující. Měla jsem možnost pracovat na dalších prestižních institucích ve Velké Británii a v Německu; dostala jsem nabídku i z Ivy League v USA. Nicméně oxfordská biochemie mi zatím poskytla to nejlepší – dynamiku, vysoké nároky, rozmanitost přístupů. Můj obor (chromatin a RNA biologie) se vyvíjejí rychle, a za deset let snat budu tam, kde budu moct svobodně dělat ten nejlepší výzkum,“ popisuje své další plány Bára Cihlová.

Ve stejném rozpoložení je i její londýnská kolegyně. „Nejvíce mě překvapila diverzita studentů a množství konferencí či akademických talků v průběhu trimestrů. Jsem nadšená z toho, kde všude se tady studenti mohou angažovat a kolik možností růstu tady na vás na každém rohu číhá.“  To, že studium je zde ve velké míře založené na samostudiu, Tereza Przeczková očekávala, ale novinkou pro ni bylo studium v angličtině.  „Momentálně mi ve studiu trochu chybí laboratorní komponent, minimálně nyní ve druhém trimestru. V tomhle se realita zatím od očekávání liší asi nejvíce. Nicméně v dalších ročnících ho výrazně přibude a já se už nemůžu dočkat,“ těší se Tereza.

Jaké jsou její další profesní plány? „Úspěšně dostudovat, vydobýt si své místo a začít se při studiu věnovat ještě více i výzkumu. Poté ideálně magisterské a doktorské studium, což si netroufám říci, kam mě zavane. Ráda bych ve studiu pokračovala i nadále v Británii, tudíž můj návrat bude nejspíše ještě pár let trvat Co vím ale jistě, je to, že nadcházející roky strávím v bílém plášti v laboratoři,“ uzavírá Tereza.