Proč jste se rozhodl dělat vědu právě v Česku?

Prahu jsem navštívil už během svých studií psychologie v Utrechtu a do města se naprosto zamiloval. O několik let později jsem se začal v Amsterodamu učit česky, poté jsem obdržel bilaterální česko-nizozemské stipendium. V Čechách jsem začal studovat na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, později jsem přešel na CERGE-EI, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

S jakými překážkami jste se setkal těsně po svém příjezdu?

Asi jedinou komplikací, se kterou jsem se musel po svém příjezdu vypořádat, byl fakt, že po roce studia češtiny jsem sice všemu rozuměl, ale nedokázal jsem mluvit.

Dnes v českém akademickém prostředí vnímáte nějaké nedostatky?

Nyní z pozice výzkumného pracovníka mohu říct, že jako největší problém vnímám nevyvážené financování. Není pro mě sice nijak těžké získat relativně štědré prostředky na financování svých projektů, konference či cestování. Na platy ale dostanu zcela nedostatečnou částku. Tato finanční nerovnováha bohužel ztěžuje získávání kvalitních lidí. Toto platí i pro mě, sám musím také vyučovat, abych si zajistil příjem. Celá tato situace vede k tomu, že při práci na projektu vždy chybí lidé, což celou výzkumnou práci velmi zpomaluje.

Jak se liší život vědce v České republice od toho, na co jste byl v zvyklý v Nizozemsku nebo jinde v zahraničí?

V Nizozemsku jsem byl pouze studentem magisterské psychologie. Skutečný život vědce jsem zažil až na Evropském institutu ve Florencii, kde jsem byl postdokem 2 roky. Jak jsem již zmínil, v Čechách jsou platy vědců oproti zahraničí velmi nízké. To s sebou přináší řadu komplikací. Abyste se v Čechách vědou uživili, musíte dělat mnoho nejrůznějších věcí okolo, jako třeba vést nějaký malý projekt, psát odborné posudky, učit nějaký kurz na soukromé univerzitě. To vše odvádí pozornost od vytváření vašeho výzkumného portfolia.

Co ještě způsobují nízké platy ve vědě?

Dalším důsledkem této situace je to, že mnoho chytrých magisterských studentů nejde studovat doktorské studium. Nebo pokud ano, odcházejí do zahraničí. Proto je pro vědce těžké najít studenty, se kterými by mohli pracovat na projektech.

Vidíte v českém vědeckém prostředí něco dalšího, co by se mělo změnit, kromě financování?

Myslím, že je nutný přísnější dohled nad výzkumnými výstupy v časopisech. Například plagiát nebo publikace v predátorských časopisech by nikdy neměly být odměňovány bonusy nebo kariérním postupem. Českému prostředí by také pomohla větší podpora studijních pobytů na dobrých zahraničních univerzitách.

Často se mluví o důležitosti mezinárodní spolupráce. Jak podle vás lze navázat úspěšnou mezinárodní spolupráci?

Psát dobré vědecké práce, prezentovat je na mezinárodních konferencích, navazovat kontakty, diskutovat o svém výzkumu, stejně tak o výzkumu svých zahraničních kolegů. Poté rozvíjejte nápady na společné projekty. Nechte se zvát na přednášky anebo sami pozvěte své zahraničí kolegy na přednášky na vaší univerzitě.

Jakou radu byste dal výzkumným pracovníkům v rané fázi jejich kariéry?

Pokuste se najít způsob, jak dělat svůj výzkum na plný úvazek. Zkuste buď neučit vůbec, nebo pouze učit předmět, který je velmi úzce spojen s vaším výzkumem. Se svými publikacemi si dejte načas a vždy miřte vysoko. Pokuste se nejprve publikovat v nejlepších mezinárodních a teprve pokud vás odmítnou, zkuste časopisy na nižší úrovni.

Zdroj: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Silvester van Koten

je ekonom se zájmem o ekonomii energetiky. Za použití experimentální ekonomie zkoumá chování trhu s elektřinou a obnovitelnými zdroji a regulaci tohoto trhu. Doktorát získal na CERGE-EI v roce 2009 a titul docent v roce 2014 na Vysoké škole ekonomické v Praze. Mezi jeho další vzdělání patří magisterský titul z psychologie z Utrechtské univerzity. Od roku 2018 působí na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.