Nový systém hodnocení výzkumných organizací se zaměří také na jejich dlouhodobé strategie. Náměstek vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace Arnošt Marks v následujícím rozhovoru uvádí, že už zkrátka není možné vydávat finanční prostředky – dnes v řádu deseti miliard korun ročně – pouze na základě hodnocení jednotlivých výsledků výzkumu v roční periodicitě.
Důležité je podle Markse také to, jak výzkumné organizace „rozvíjejí lidské zdroje, jestli zaměstnávají mladé lidi, zda zavedly rozumný systém řízení, jak vypadá tamní pracovní prostředí v mezinárodním srovnání, jak komunikují na mezinárodní úrovni nebo jaké mají vazby s průmyslem“.
Proč bylo nutné změnit celý systém hodnocení výzkumu, jeho metodiku?
Protože ten minulý systém – nazývaný kafemlejnek – vyčerpal své pozitivní dopady. Nic už na tom nezměnila ani reforma kafemlejnku v posledních letech.
Kafemlejnek tedy původně měl pozitivní dopady?
Určitě. Díky zavedení kafemlejnku bylo možné začít rozlišovat mezi některými výsledky výzkumu, prověřovat je. To se týká zvláště těch oborů, u nichž je možná takzvaná bibliometrická analýza – tedy posuzování výsledků výzkumu podle počtu i významu publikací a citací v odborných časopisech. Horší už bylo to, že v některých oborech taková analýza možná není – zjednodušeně řečeno jde o oblast celého aplikovaného výzkumu a částečně také společenských věd. V těchto případech mělo uplatňování kafemlejnku často spíše negativní dopady.
V čem konkrétně se metoda kafemlejnku vyčerpala?
Už zkrátka není možné vydávat finanční prostředky – dnes v řádu deseti miliard korun ročně – pouze na základě hodnocení jednotlivých výsledků výzkumu v roční periodicitě. Tyto výsledky jsou samozřejmě důležité, ale my musíme hodnotit výzkumné organizace i podle jejich dlouhodobých strategií. A také podle toho, jak rozvíjejí lidské zdroje, jestli zaměstnávají mladé lidi, zda zavedly rozumný systém řízení, jak vypadá tamní pracovní prostředí v mezinárodním srovnání, jak komunikují na mezinárodní úrovni nebo jaké mají vazby s průmyslem. To vše je nutné hodnotit v dlouhodobějším horizontu.
Rozumná míra jistoty
Dlouhodobé hodnocení tedy přímo souvisí s novými požadavky na financování?
Ano, vyplývá to z programového prohlášení vlády i z toho, co nám říkají samotní výzkumníci, zástupci akademické sféry. Financování musí být v souladu s dlouhodobější perspektivou. Díky nové metodice hodnocení výsledků výzkumu bude možné příslušné výzkumné instituci poskytnout peníze na institucionální rozvoj tak, aby si udržela rozumnou míru jistoty po dobu tří, čtyř, pěti let. Jednotlivé instituce si pak mohou plánovat své aktivity na delší dobu. Například v Akademii věd už to tak funguje dnes.
Vraťme se k té takzvané bibliometrii, která do budoucna zůstane jednou z hodnocených oblastí. Řekl jste, že publikace a citace v odborných časopisech začal rozlišovat už kafemlejnek. To tedy zůstává?
Diferenciaci mezi jednotlivými publikacemi zavedl kafemlejnek. My jsme teď dále oddělili publikace, které jsou v zavedených mezinárodních seznamech odborných časopisů jako Web of Science nebo Scopus, od těch, které v nich nejsou. Potřebujeme totiž rozumné srovnání výsledků výzkumu, které vychází z prověřených mezinárodních zdrojů. Už nebudeme přepočítávat vše dohromady, sčítat s výsledky z jiných zdrojů. Půjde o standardní bibliometrickou analýzu, jak je zvykem všude ve světě.
Podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka patří k nejdůležitějším změnám celého systému hodnocení to, že se bude více hodnotit kvalita a méně kvantita. Tohle tedy má být konkrétní příklad?
K tomu skutečně směřujeme. U těch publikací výsledků výzkumu, které se neobjeví v seznamech Web of Science či Scopus, zavádíme odlišný způsob hodnocení. Tyto publikace budou hodnotit panely hodnotitelů na základě recenzí vnějších hodnotitelů. Bibliometrie jako taková pak dává smysl nejenom v oborech, kde už je takové hodnocení dobře zavedené – tedy ve fyzice, chemii, přírodních vědách. Na základě takto měřené kvality publikací v odborných časopisech je možné hodnotit i výsledky ve společenskovědních oborech, ale i v některých inženýrských a technických oborech.
Subjektivní hodnocení?
Bibliometrie ovšem nyní bude jenom jedním z mnoha kritérií. Nově budete výsledky výzkumu hodnotit na základě pěti hodnotících modulů (kvalita vybraných výsledků, výkonnost výzkumu, společenská relevance, viabilita, strategie). Už to, že se nebudou hodnotit jenom konkrétní výsledky, ale výzkumné instituce jako takové, dává větší prostor pro subjektivní přístup hodnotitelů. Není to riziko?
Riziko to určitě je. Chápu, že obavy někdy zaznívají i ze strany akademické obce. Od toho předchozího systému, kafemlejnku, mnozí očekávali, že bude superobjektivní a zabrání neodborným politickým zásahům do hodnocení. Kafemlejnek ale mimo jiné obsahoval dohodu o poměru prostředků mezi jednotlivými výzkumnými obory. Obory tedy měly předem dané poměry, ve kterých se nakonec musely peníze distribuovat. Reforma kafemlejnku od roku 2012 sice měla některé pozitivní dopady, ale také bylo nutné na jednotlivé obory aplikovat různé koeficienty, aby se poměr mezi nimi udržel. To znamená, že když jste měl v jednom roce několik výborných výsledků v rámci jednoho oboru, musel jste uměle snížit jejich hodnotu – aby se udržel zmiňovaný poměr. A to má k objektivnímu a stabilnímu přístupu opravdu hodně daleko.
Také se objevila kritika, že způsob, jakým byl uplatňován kafemlejnek, byl naopak až příliš formální. To už nyní nehrozí?
Nic není dokonalé, ale je nutné říct, že nyní vycházíme ze zavedených mezinárodních standardů. Cyklické hodnocení výzkumných organizací na základě výsledků, personální politiky, mezinárodního postavení, spolupráce s průmyslem a dlouhodobých záměrů je dnes ve vyspělém světě elementárním standardem. Takové hodnocení samozřejmě obsahuje i tu takzvanou neobjektivní, subjektivní stránku. A to poměrně významně. Hodně přitom záleží na tom, jak kvalitní odborníky dokážeme přesvědčit, aby se stali našimi hodnotiteli.
Zahraniční hodnotitelé
Co nejvíce hodnotitelů by tedy mělo být ze zahraničí?
Chceme dosáhnout rozumné míry zastoupení zahraničních panelistů a recenzentů. Počítáme s přechodným obdobím pro jejich zapojení, v letech 2019-2020 by se už ale měli významně podílet na hodnocení samotných výzkumných organizací tam, kde je to vhodné a účelné... Tedy také na tom, že tyto organizace roztřídíme do čtyř kategorií – A, B, C, D. Od zařazení do těchto kategorií se pak také bude odvíjet nárůst prostředků na rozvoj pro následující pětileté období.
Asi bude často složité přesvědčit zahraniční hodnotitele, aby se zapojili do hodnocení českého výzkumu...
Určitě to bude složité. My už naštěstí v Česku určité zkušenosti se zahraničními hodnotiteli máme – především v Akademii věd, ale také v rámci Individuálních projektů národních (IPN) Ministerstva školství a hodnocení výzkumných infrastruktur. Tady hodně záleží na kvalitě managementu, který bude řídit celý systém hodnocení výzkumu v Česku. Musí zde být lidé, kteří mají autoritu, dlouhodobé zkušenosti a jsou schopni jednoduše zvednout telefon, oslovit zahraniční kolegy. Hodláme společně s Akademií věd, Ministerstvem školství a dalšími pracovat na co nejširší databázi kontaktů v zahraničí.
Máte tedy na přípravu zhruba dva roky. Jakým způsobem by se pak mohli zahraniční hodnotitelé zapojit v letech 2019-2020?
V letech 2017-2018 ještě počítáme s ročním hodnocením bez mezinárodních hodnotitelů, v roce 2019 by se už do hodnocení zapojily mezinárodní panely hodnotitelů a zahraniční recenzenti, kteří budou vytvářet jeden z podkladů pro hodnocení výzkumu na vysokých školách, v Akademii věd i ve výzkumných ústavech, které spadají pod jednotlivé vládní rezorty – ministerstva. Půjde jednak o hodnocení těch zmiňovaných bibliometrických výsledků, ale zahraniční hodnotitelé už se budou také podílet na hodnocení viability – životaschopnosti jednotlivých výzkumných organizací. Tedy toho, jaká je jejich dlouhodobá perspektiva.
Co vás vlastně vede k úvahám, že instituce, která se prokáže dobrými výsledky výzkumu, nemusí nutně splňovat kritéria dlouhodobé životaschopnosti?
My dnes vidíme, zda jednotlivé výzkumné organizace mají kvalitní publikace, nebo zda se mohou pochlubit zajímavými výsledky v oblasti aplikovaného výzkumu. Nemáme ale informace o tom, kolik jejich výzkum stojí peněz, kolik tam mají mladých výzkumníků, jestli třeba jejich výzkum není výsledkem pomalu končících výzkumných týmů. Nebo jestli to například není výsledek práce jednoho výzkumníka, který tam pracuje jenom na půl úvazku a sídlí někde v Německu. Skvělé výsledky může teoreticky mít jen jeden malý výzkumný tým, zatímco zbytek té instituce může být v katastrofálním stavu. Tohle vše potřebujeme zjistit.
Inspirativní Akademie věd
Mohli bychom teď probrat, co znamená změna metodiky hodnocení pro různé výzkumné organizace. Začněme Akademií věd...
Akademie věd už dnes nerozděluje prostředky podle kafemlejnku, ale na základě svého vnitřního hodnocení. V tomhle směru to tedy pro ni nebude žádná radikální změna. Pokud ale bereme v potaz širší kontext, budou chystané změny zásadní i pro Akademii věd. Především se stává inspirací pro ostatní – pro vysoké školy, aplikovaný výzkum.
Co se změní v případě vysokých škol?
Hodnocení bude samozřejmě dál klást velký důraz na jednotlivé výsledky. Zároveň ale vedeme s vysokými školami širokou debatu, jak přejít z hodnocení na úrovni jednotlivého pracoviště k hodnocení na úrovni celé vysoké školy, univerzity. Je třeba rozhodnout, jak zařazovat do jednotlivých kategorií vysoké školy, které mají poměrně široký záběr – od pedagogických fakult přes filozofické fakulty až například po přírodovědné fakulty.
Mezi fakultami se tedy příliš diferencovat nebude?
Hodnotit se pochopitelně budou i jednotlivé fakulty. Debata o tom, jak to má přesně být na úrovni fakult, bude skutečně zásadní a měla by být velmi detailní. Hodně bude záležet na stanovisku České konference reaktorů. Do značné míry by to ale měla být autonomní záležitost vysokých škol. Zároveň s Českou konferencí rektorů jednáme o tom, jak se třeba dívat na vysokou školu, která má – řekněme – osm fakult, z nichž dvě budou zařazeny do kategorie A, zatímco další fakulty spadnou do nižších kategorií, ale ty dvě nejlepší fakulty jsou přitom také těmi největšími. Tady musí dojít k nějaké rozumné dohodě mezi Radou pro výzkum, vývoj a inovace, Komisí pro hodnocení výsledků jako jejího poradního orgánu, Ministerstvem školství a Českou konferencí rektorů.
Jaký je časový scénář v případě vysokých škol?
Hodnocení výsledků podle nové metodiky se bude poprvé vztahovat k distribuci finančních prostředků pro rok 2019. Zatím ale pořád půjde o hodnocení jednotlivých výsledků, nikoliv o celkové hodnocení vysokých škol podle dalších modulů. A nyní jednáme o tom, jak na základě tohoto „malého“ pilotního hodnocení udělat „velké“ hodnocení v dalších letech, které už bude zahrnovat všechny hodnotící moduly. Zastáváme nicméně stanovisko, že vysoké školy – stejně jako další výzkumné organizace – by měly vždy získat minimálně stejně prostředků jako v předchozím období.
A jak to vypadá se změnami v případě vládních rezortů – tedy výzkumných organizací, jež spadají pod jednotlivá ministerstva?
Rezorty jsou na tom z hlediska časového harmonogramu podobně jako vysoké školy. Na pracovní úrovni jsme se ale dohodli, že první velké hodnocení na základě všech modulů provedou už v letech 2017 a 2018. Tedy dříve. To znamená, že by už to první zařazení výzkumných organizací jednotlivých rezortů do kategorií A, B, C, D pro rok 2019 mohlo být i za účasti mezinárodních panelistů.
Šance pro aplikovaný výzkum
Zaměřme se nyní na vnější prostředí, na partnery výzkumných organizací. Co se změní pro firmy, které se tak či onak podílejí na aplikovaném výzkumu?
Především se můžeme v řadě případů posunout od formálního vykazování výsledků k rozumnému systému hodnocení. Zástupci firem si často stěžují, že někdo klidně naseká místo jednoho průmyslového vzoru třeba osm – v různých barevných provedeních. V panelech, které budou hodnotit aplikovaný výzkum, by měli být více lidé z praxe. Hodnocení by se rozhodně nemělo zbavovat akademických komentářů, ale měl by se tam více dostat právě i pohled lidí z průmyslové sféry, šéfové výzkumu ve firmách.
Jste si jist, že se tím něco změní?
Zástupci průmyslové sféry mohou upozornit, že i když se určitý výsledek výzkumu jeví podle dosud nastavených kritérií jako bezvýznamný, z hlediska jeho aplikace v praxi může jít o velmi zajímavou záležitost. A to by se také mělo projevit v celkovém hodnocení příslušné výzkumné organizace. To platí nejenom pro ty organizace, které jsou podřízené jednotlivým ministerstvům, ale také pro technické vysoké školy i pro ty výzkumné ústavy Akademie věd, které se zabývají aplikovaným výzkumem. Chtěli bychom povzbudit soukromý sektor, aby podpořil třeba i neortodoxní, ale v praxi využitelný výzkum. A aby firmy vyslaly do hodnotících panelů skutečně erudované odborníky s velkou autoritou. To je velmi důležité.
Jak se po přijetí nové metodiky hodnocení změní celkové řízení výzkumu v Česku?
Na centrální úrovni musí vzniknout odborné pracoviště, které bude mít na starosti celkové řízení systému hodnocení. Fakticky už tady takové pracoviště vzniká na úřadu vlády.
Ještě ale nejde o nové ministerstvo vědy...
Ne, to by měl být až další krok. Zatím spolu mluvíme o důsledcích změny metodiky hodnocení výzkumu, nikoliv o chystaném novém zákoně. Už letos jsme personálně posílili jednotlivá ministerstva, která budou připravovat hodnocení na úrovni jednotlivých resortů. Akademie věd je už dnes dobře připravena i z personálního hlediska. Je důležité, aby nezbytnou analytickou a odbornou kapacitu měli všichni poskytovatelé prostředků na výzkum. Důležitá debata se povede také o tom, jakou roli bude do budoucna hrát ve vztahu k vysokým školám Ministerstvo školství a jakou naše vládní sekce společně s Radou pro výzkum, vývoj a inovace. O tom budeme jednat jak se zástupci ministerstva, tak s reprezentacemi vysokých škol. Každopádně počítáme s rozšířením našeho hodnotícího týmu a také se spoluprací s mnoha experty. Tak vznikne personální jádro nového systému.
Arnošt Marks * Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakulty sociálních a politických věd na univerzitě v Cambridge (UK). Pracoval postupně pro Price Waterhouse Coopers, Technologické centrum Akademie věd ČR, výzkumný projekt CEITEC, Deloitte, Ministerstvo pro místní rozvoj a Evropskou komisi. Od února 2014 působí jako náměstek místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace a dále jako místopředseda Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace.
Rozhovor zpracoval Jan Žižka, konzultant a publicista, který spolupracuje s vládní sekcí pro vědu, výzkum a inovace. Je analytikem webu oEnergetice. Od devadesátých let působil jako novinář v řadě českých médií, zabýval se především ekonomikou a zahraniční politikou. V posledních letech se zaměřoval na odvětví energetiky – hlavně ekonomické, politické a byznysové souvislosti. Mimo jiné byl reportérem týdeníku EURO a zástupcem šéfredaktora deníku E15.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Jan Žižka
