V pondělí 7. března proběhla první debata ze série #Czexpatsonline na téma „Postdoc a co dál? Hledání další kariéry nejen v akademii“. Účastnilo se padesát vědců a vědkyň z Česka i zahraničí, kteří sdíleli nejrůznější strategie další kariéry.
Debatu moderovala Eliška Koňaříková (vlevo nahoře). Své zkušenosti sdílela Petra Szeszula, Tomáš Kubař, Karel Břinda a Dagmar Rychnovská. Zdroj: freepik.com.
„Věda je skvělá škola pro komerční sféru. Jako vědci se umíme rychle učit a zvládáme neúspěchy – jsme na ně zvyklí a problémy řešíme kreativně. Z vědy jsme také dobří v project managementu,“ sdílela Petra Szeszula, která má doktorát z molekulární a buněčné biologie a genetiky a magisterský titul z ekonomie a managementu. Jako postdoc působila na Karolinska Institutet ve Švédsku, před několika lety ale prostředí základního akademického výzkumu opustila a přesunula se do oblasti biotechnologických startupů, kde „řeší reálné problémy“. Spoluzaložila startup BrainZell, který se zabývá pěstováním lidských umělých minimozků (organoidů) pro farmaceutický výzkum, či AndningMed vyrábějící inovativní inhalátor pro lidi s dýchacími obtížemi.
Karel Břinda naopak chtěl v akademickém prostředí zůstat. Vystudoval matematickou informatiku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, doktorát z informatiky získal na Université Paris-Est ve Francii a následně působil jako postdoktorand na Harvard Medical School a Harvard TH Chan School of Public Health v Bostonu, USA. Nyní získal permanentní výzkumnou pozici v INRIA/IRISA Rennes (Národní institut pro výzkum v oblasti informatiky a automatizace, Francie). Věnuje se výpočetní genomice, a to především algoritmům pro rychlou diagnostiku a monitorování infekčních nemocí pomocí sekvenování DNA.
Hledání pozice v době pandemie ale byla výzva, především kvůli nemožnosti cestovat a malému množství otevřených pozic. „Věděli jsme, že s rodinou chceme být v Evropě. Hledal jsem od Rakouska po Francii a postupně jsem podal asi dvacet přihlášek. Překvapilo mě, jak se jednotlivá přijímací řízení liší. Na rozdíl od USA v Evropě přihlášky nejsou standardizované – často není jasné, co všechno po vás přesně chtějí a je potřeba znát někoho z ‚místních‘, který vás upozorní na zvyklosti dané instituce a konkrétní komise,“ radil.
Na akci se připojilo padesát účastníků z Česka i ze světa.
O dost jednodušší zkušenost má výpočetní chemik Tomáš Kubař, který vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Poté odešel na postdoc na univerzitu v Braunschweigu v Německu, kde již zůstal a získal trvalou pozici v Technologickém institutu v Karlsruhe. Věnuje se výzkumu ve skupině výpočetní biofyziky, kromě toho přednáší, vede studenty a spravuje počítače. „Měl jsem štěstí, že se mi má kariéra ‚stala‘, byl jsem ve správnou dobu na správném místě. Také jsem od začátku i technik, ve skupině se starám o počítače. A třeba je to i oborem, ve výpočetní chemii možná byla na místo postdoka menší konkurence.“
Naopak několik míst již vystřídala politoložka Dagmar Rychnovská, která má magisterské tituly z komparativních a mezinárodních studií na ETH Zurich ve Švýcarsku a práva a politiky mezinárodní bezpečnosti na VU Amsterdam v Nizozemí. Doktorát z mezinárodních vztahů získala na Univerzitě Karlově. Jako Marie Curie Fellow působila na IHS ve Vídni. Nyní přednáší na University of Sussex ve Velké Británii, kde má stálou pozici odborné asistentky. Ve svém výzkumu se věnuje zejména globální politice zdraví a biologické bezpečnosti. „K získání této pozice mi pomohly nejen dobré publikace, ale i zkušenost z českého akademického prostředí, kdy jsem učila jako šílená. Díky tom jsem měla na místní poměry nadprůměrnou pedagogickou zkušenost. Získat pozici odborného asistenta je ale čím dál těžší, konkurence je obrovská a pracovních nabídek čím dál méně,“ sdílela. Zdůraznila také důležitost prostředí a toho, co od daného pobytu chcete získat. „Je rozdíl, zda v daném místě chcete strávit rok a získat za krátkou dobu maximum pracovních zkušeností a kontaktů, nebo se tam chcete usadit natrvalo. V tom případě potřebujete znát místní jazyk, abyste zapadli do společnosti. Každá země má svá specifika. Skvělý způsob, jak zjistit, zda mi dané prostředí vyhovuje, jsou krátké stáže.“
Co dále rezonovalo:
- Při hledání pozice si dobře vybírejte a šetřete síly – některé přihlášky jsou časově velmi náročné.
- Ptejte se, pátrejte po kontextu, proč je například najednou vypsáno několik volných pozic v jedné laboratoři? Je to kvůli nespokojenosti či novému grantu?
- Spojte se s „místními“. Většinou ve svém okolí máte lidi, kteří někoho místního znají.
- Ptejte se na zkušenosti lidí, kteří již danou laboratoř opustili. Ti vám nejlépe popíšou skutečnou realitu.
- Mnoho informací o dynamice skupiny poznáte z článků.
- Akademické startupy jsou skvělým způsobem, jak dostat vědu do praxe.
- Vyražte do zahraničí co nejdříve. Zkoušejte a experimentujte, mnoho věcí předem „od stolu“ nevymyslíte.
- Každé rozhodnutí lze změnit. Chybami se člověk učí, ale některým je dobré se vyhnout. Například zcela klíčová je volba školitele.
- Dělejte téma, které vás fakt baví. To vás podrží v náročných obdobích, která ve vědě zcela určitě přijdou.
- Do budoucna uspějí ti, kteří jsou mezioboroví a umí se učit. Nyní vůbec netušíme, co bude za 20 let.
Po panelové diskuzi následoval neformální networking na platformě gather.town.
Autorka: Pavla Hubálková
Zdroj: Czexpats in Science
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
