Strategie výzkumu není jasná. A také je zapotřebí méně byrokracie, větší otevřenost českého výzkumného prostoru, efektivní administrativní podpora ze strany samotných institucí, výraznější podpora mladých vědeckých pracovníků, českých i zahraničních, a také vhodný a účinný systém hodnocení. Na tom se kromě jiného shodli účastníci konference PERSPECTIVES OF CZECH SCIENCE 2018.
Konference, kterou organizovalo Biologické centrum AV ČR ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou, se uskutečnila v pátek 7. 12. 2018 v Českých Budějovicích s podtitulem Coming to the Czech Republic to do Excellent Research. Konference se zúčastnili čeští vědečtí pracovníci i manažeři vědy, zahraniční pracovníci působící v českých institucích a také zahraniční hosté.
Program byl rozdělen do pěti bloků, které se postupně věnovaly internacionalizaci, akademické kariéře, financování výzkumu a vývoje, administrativní podpoře a vizím, leadershipu a řízení ve vědě. Celým programem prováděl s velkým osobním nasazením Martin Pumera, držitel ERC grantu z roku 2009, který je od prosince 2016 klíčovým zahraničním vědeckým pracovníkem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Hned na začátku vyjádřil lítost nad tím, že se této významné akce nezúčastnil žádný zástupce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Konferenci zahájili předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula, ředitel Biologického centra AV ČR Libor Grubhoffer a rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. Hned na počátku řečníci zmínili několik oblastí, ve kterých by si přáli zlepšení. Eva Zažímalová v první řadě zmínila nutnost snížení byrokracie a také sjednocení pravidel různých poskytovatelů. Se snížením byrokracie souhlasil i Libor Grubhofer, který přístup úředníků vidí jako nebezpečný experiment s vědci. K tomu přidal to, že velmi důležité pro českou vědu je její otevření a rozdělování prostředků kvalitním týmům a nikoliv šedému průměru. V neposlední řadě považuje za důležité stabilní politické prostředí a udržení svobody v nejširším slova smyslu. Jiří Málek přidal důraz na systém hodnocení, který považuje za zásadní. A to také s ohledem na specifičnost sociálně-vědních a humanitních oborů, jejichž výstupy není možné hodnotit pouze na základě počtu článků v impaktovaných časopisech. K tomu Jiří Málek neopomněl zmínit nutnost věnovat se také mladým vědeckým pracovníkům.
V průběh konference se dále diskutovala například nedostatečná komunikace v angličtině, a to především v rámci administrativní podpory. Na většině českých vědeckých institucí jsou téměř všechny dokumenty stále pouze v češtině. Pokročilou míru internacionalizace včetně běžného kontaktu v angličtině zmínila Iva Pichová z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Ten je však možno v českém prostředí považovat spíše za výjimku. S pobytem vědeckých pracovníků úzce souvisí i zajištění ostatních služeb pro ně a jejich rodinné příslušníky. Zahraniční vědci působící v Česku zmínili především zdravotní péči a školky a školy v angličtině. Tento pohled ve svém vystoupení připomenul i Norbert Müller z Johan Kepler University v rakouském Linci. Ta se s těmito záležitostmi také potýká.
Lumír Krejčí, který se vrátil ze Spojených států na Masarykovu univerzitu, zdůraznil, že bychom se neměli podceňovat. Současně je ale nutné si přiznat, že česká věda a český výzkumný prostor má mnoho nemocí. Za slabé stránky považuje vysoký stupeň byrokracie. Nikoliv pouze od poskytovatelů, ale také od vlastních institucí. Dále neúměrně vysoký stupeň inbreedingu – celé katedry a výzkumné týmy zůstávají od studia do stáří na stejných institucích. Chybí mu také větší projektová podpora vědců od vlastních institucí. Lumír Krejčí upozornil i na obrovský konflikt zájmů, který je v Česku běžný – žadatelé a příjemci grantů jsou současně hodnotiteli a členy odborných panelů. Jedinou možnou cestou je pro Česko hodnocení projektů zahraničními hodnotiteli. Na závěr zmínil fenomén plánovaných výsledků výzkumu – výstupem je často předem stanovený počet publikací, ale v podstatě nikoho nezajímá, jaké budou a co ve skutečnosti přinesou.
Alena Zíková z Biologického centra AV ČR například zmínila to, že zahraničním zájemcům nejsou vždy zřejmé podmínky vědecké kariéry v českých institucích. Pro ty, kteří české prostředí neznají a nejsou již jeho součástí, je velmi komplikované se o otevřených pozicích dovědět a také zjistit konkrétní podmínky výkonu konkrétní pracovní pozice. Dále zaznělo volání po zlepšení administrativní podpory ze strany institucí a také po podpoře mladých vědeckých pracovníků formou mentoringu či koučinku. A to nikoliv v záležitostech vědecké práce, ale především v tom, jak se orientovat v celém prostředí a systému.
Petr Dvořák, prorektor Masarykovy univerzity a místopředseda vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, zmínil nespotřebované výdaje, které každoročně přebývají ve státním rozpočtu a dosahují miliard korun. Jednou z možností je navýšení institucionálního financování výzkumných organizací a využití těchto prostředků na startovní granty doktorandů a mladých vědeckých pracovníků.
Tématem, které bylo diskutováno i v kuloárech konference, bylo hodnocení vědeckého výkonu a vědeckých výstupů. Maciej Duszczyk z Varšavské univerzity například zmínil změnu v hodnocení v polské vědě, která je součásní komplexní reformy polského systému vysokého školství a vědy. V Polsku se nově hodnotí místo institucí jako celek vědní disciplíny. Stávající podoba Metodiky 2017+, a to především pro vysoké školy, má své zastánce i kritiky. Vlastimil Růžička, bývalý náměstek ministra školství, řekl portálu Vědavýzkum.cz, že dle jeho názoru se stávající návrh výrazně odlišuje od způsobu, který navrhl tým zahraničních konzultantů v rámci projektu METODIKA realizovaného na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Obává se toho, že postupně upravený návrh ztratil mnoho na své původní revolučnosti a možném pozitivním dopadu na celý vědní systém.
Petr Dvořák stejně jako Lumír Krejčí zdůraznili naprosto zásadní roli důvěry v celém systému. V současné době převládá premisa, že vědec grantové prostředky zneužije a je zapotřebí detailní a pravidelná kontrola.
Jaroslav Koča z brněnského Středoevropského technologického institutu (CEITEC) zdůraznil skutečnost, že administrativní týmy a vědci spolu musí spolupracovat – administrátoři, ještě lépe manažeři vědy, by měli být nositeli úspěchů stejně jako vědci. Jako naprosto zásadní vidí nutnost práce v angličtině. Pakliže chceme být konkurenceschopní, pak nemůžeme zůstat pouze u češtiny.
Hana Macíčková Cahová z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR komentovala nedostatečnou podporu rodičovství. Přestože na její instituci existuje finanční podpora mladým matkám, daleko více by přivítala zřízení školní skupiny či školky, jako je to běžné například na vědeckých institucích v Německu.
Izraelský vědecký pracovník Roey Angel, který v současnosti působí na Biologickém centru AV ČR, velmi ocenil pozitivní přístup své nové instituce. Určité problémy samozřejmě přicházejí v případech, kdy se musí řešit každodenní starosti spojené s použitím českého jazyka. Velmi si však váží snahy všech jeho spolupracovníků mu pomoci. Za absurdní ale považuje postoj poskytovatele dotací, kdy k vyřazení jeho žádosti ze soutěže došlo na základě formální chyby v projektové žádosti, která byla způsobena nepochopením instrukce, ale neměla žádný vliv na kvalitu projektu.
V rámci konference i v přilehlých prostorech bylo probíráno mnoho témat, která trápí zahraniční i domácí výzkumníky. O některých tématech účastníci hlasovali prostřednictvím on-line systému kahoot.it. Jedním z výstupů podpořeným hlasováním je ten, že Česká republika nemá jasnou a údernou strategii rozvoje výzkumu, která by obsahovala konkrétní kroky k jejímu dosažení a také měřitelné a vyhodnotitelné výstupy.
Stěžejní body konference shrnula ve svém závěrečném vystoupení Eva Zažímalová. Pro budoucnost české vědy je zásadní vzájemná důvěra aktérů v celém systému a také svoboda. Především svoboda použít svěřené prostředky k realizaci kvalitních výsledků způsobem, který je k dosažení nejlepší. Dále je velmi důležitá stabilita systému výzkumu a vývoje a předvídatelnost vědní politiky. Dalším bodem je navýšení poměru institucionálního financování na úkor financování účelového. Nejlepší vědci se tak budou moci věnovat především výzkumné práci a nikoliv přípravě projektů, jejich administraci a psaní průběžných a závěrečných zpráv. Stěžejním bodem je internacionalizace – bez zahraničních vědeckých pracovníků a mezinárodní spolupráce není možné dělat v zemi velikosti Česka kvalitní vědu. Neméně důležitým bodem je i hodnocení. Je vhodné si přiznat, že většina vědeckých pracovníků a institucí nechce být hodnocena. Ale bez kvalitního hodnocení to nejde. Musí však jít o rozumný systém, který poskytne především důležitou zpětnou vazbu – pro instituce, týmy i jednotlivce. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na odpovídající podporu – a to jak na tu administrativní, tak především tu společenskou.
Na záznam celé akce se můžete podívat zde. Další fotografie naleznete v galerii níže.
Podkladem pro konferenci byla závěrečná zpráva z výzkumu mezi vědci a vědeckými manažery, kterou jsme na portále zveřejnili dne 28. 10. 2018.
Autor: Vědavýzkum.cz (AV)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
