Martin Bouda využil MSCA k cestování a navázání spolupráce s výzkumnými centry po Evropě

Martin vyrůstal v okolí Bruselu a od svých osmnácti let studoval a pracoval ve Spojených státech. Nejdříve na Pensylvánské a posléze na Yaleově univerzitě. MSCA mu umožnilo přemístit se relativně hladce do Evropy a zakotvit na Botanickém ústavu AV ČR.

Díky MSCA připravíte půdu pro váš budoucí výzkum

Podle Martina je MSCA příležitost, jak si připravit půdu pro výzkum, pokud už máte vlastní vizi. Nicméně je nutné na žádosti pracovat s předstihem, vše si dobře rozmýšlet nebo se i k projektu vracet a postupně jej vylepšovat. Martinův recept na vysoké bodové ohodnocení je v počátečním pročítání úspěšných i neúspěšných vzorů. Koncept vypracoval několik měsíců před termínem a nechal ho přečíst co nejširšímu okruhu kvalifikovaných lidí.

„Příprava projektu je ale i sama o sobě dobrá záminka k navázání komunikace s cílovým pracovištěm, protože každého takový zájem potěší. Jistě vám v rozumných mezích pomůžou, a i když to třeba nevyjde, spolupráci můžete navázat tak jako tak.“

Pokud se po vašem snažení dostaví neúspěch, je potřeba se znovu nadechnout a nebát se jít do toho znovu. Martin si totiž myslí, že největší úspěch mají právě projekty, které už jednou nebo dvakrát ze soutěže vypadly, takže měli předkladatelé možnost se pořádně zamyslet nad jejich slabinami. A dodává: „Když se na vás neusměje štěstí a v soutěži už nezbydou peníze i přes to, že napíšete solidní projekt, který je doporučen k financování, můžete zpravidla využít peněz z fondů EU, které spravuje MŠMT. Projekt vám zafinancují takřka automaticky a v prakticky stejném rozsahu. To byl i můj případ.“

Příležitost k navazování kontaktů

Období MSCA Martin využil k navazování kontaktů po Evropě. Strávil nějaký čas na stáži ve francouzském Národním centru meteorologického výzkumu v Toulouse. Naučil se tam zacházet s jejich terestrickým modelem, který je součástí sady modelů The Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) a pomáhá i při předpovědi počasí u nás. Ve spolupráci s tamním týmem v něm začal vylepšovat zpětné vazby mezi půdní vlhkostí a uhlíkovým cyklem. „Také jsem skloubil MSCA s mobilitou na Lovaňské univerzitě, kde jsme porovnávali naše teoretické přístupy k tomuto problému a vlastně se nám spojením obou přístupů podařilo dosáhnout velmi obecného řešení. Tyto spolupráce, které jsem díky MSCA navázal, jsou teď důležitou součástí nejen další mé práce, ale i grantových přihlášek, které si podávám na založení vlastní skupiny.“

Americké soukromé univerzity financují vědu jinak

Prostředí amerických soukromých škol s obrovskými zdroji, kde Martin studoval, je velmi specifické. Nejpatrnější odlišnost je v míře a způsobu financování vědy. „Na těchto školách je cílem vybrat velmi malý počet nejúspěšnějších vědců a ty pak velmi dobře zajistit. To znamená obrovskou soutěž o místa v několika kritických bodech kariéry, kdy musí vědec uspět. Za tuto snahu je dlouhodobé přidělení významných zdrojů, a nakonec i trvalé financování. To pak znamená pro ty úspěšné určitý klid a svobodu, která se různě promítá do kvality jejich práce. Třeba do toho, jaké otázky si mohou klást, ale i do přístupu ke spolupráci, například do veliké otevřenosti při sdílení svých dat a tak dále,“ říká Martin, který už strávil v českém výzkumu skoro čtyři roky. „Ještě stále se učím, ale už teď jsem poznal, že i zde jsou skvělá pracoviště, u kterých není rozdíl třeba oproti Yale ani tolik v lidech jako právě v těch zdrojích. To je rozhodně ta lepší varianta. Zároveň z toho vyplývá jednoduchý návod, jak situaci zde měnit, pokud se chceme velkým institucím přibližovat.“

Jeďte ven, ale vraťte se

Martin je Čech, ale od 6 do 31 let žil v zahraničí. Důvodů k návratu bylo víc. „Za prvé si myslím, že každý, kdo může, by se měl alespoň na čas vrátit zpátky. Když budou ale lidé jen odjíždět za příležitostmi do zahraničí a nikdo se nebude vracet, povede to ke klasickému scénáři „brain drain“. Výměna by měla být naopak obousměrná, takže budeme zemi propojovat s tím zajímavým, co v zahraničí je, a tedy obohacovat české výzkumné prostředí. To neplatí jen pro nějaké kompetence, které si lidi přivážejí, má to širší kulturní rozměr. Já jsem celoživotní migrant. Vždy jsem se nejlépe cítil v prostředí, které si váží různých perspektiv a rozdílných zkušeností tím, jak dokáže zapojit různé lidi a využít jejich schopností. Myslím, že propojování a příchod lidí s různými zkušenostmi je právě cesta k tomu, jak takové prostředí vytvářet i zde.“

Založení rodiny a návrat ke kořenům

Martin po doktorátu založil rodinu. Chtěl, aby měly děti také nějaký vztah k Čechám: „Mně k tomu stačilo zde prožít prvních šest let života a pak se sem pravidelně vracet. Nicméně „kulturní tah“ naší země je relativně malý, takže bez přímého pobytu zde si člověk vztah asi jen těžko vybuduje.“

Skloubení rodiny a vědecké kariéry je pro Martina živé téma. „V této fázi vědecké kariéry jsou docela vysoké nároky na mobilitu a zároveň už spousta vědců rodinu má. Stěhovat se kvůli postdoku třeba i každý půlrok není komfortní nikdy. Zvláště pokud zohledňujete kariéru partnera a školu pro děti, může to být nemožné. MSCA toto pomáhá řešit tím, že je na dva roky a že je zde obsažen explicitní rodinný příplatek.“ Martin ale zároveň podotýká, že i tak může v této životní fázi být stěhování prostě příliš složité, a proto se ptá: „Neměli bychom tedy studenty vést k mobilitě dříve?“

Nicméně největší výzva pro skloubení rodiny a pozice výzkumníka byl nakonec lockdown při pandemii covid-19. „Báli jsme se cestování s dětmi, ale nakonec nás nejvíce vyčerpalo zavření školek. Párkrát jsem dělal něco vizuálně zajímavého, co uchvátilo synovu představivost, takže na tom šlo pracovat i s ním. Jinak jsem ale poznal zbytečně vysokou úroveň obtížnosti, když jsem se snažil něco do hloubky promýšlet a dělat kreativní práci, zatímco kolem mě hvízdal třeba malinký vláček.“

Vylepšení klimatických modelů započítáním role vegetace

Martinovi MSCA projekt před několika měsíci skončil. Pracoval na vylepšení terestrických modelů, které slouží v rámci klimatických modelů k predikci zpětných vazeb mezi zemským povrchem a atmosférou. Slabým článkem těchto modelů je vysychání půdy, protože chybí korekce na reakci vegetace, která je pro ty zpětné vazby nesmírně důležitá. Jinými slovy Například meziroční variabilita terestrické uhlíkové bilance je z 90 % determinována právě půdní vlhkostí, která je ale zároveň zodpovědná za 80 % nejistoty našich predikcí ekosystémového ukládání uhlíku. Je to proto, že neumíme správně předvídat, jak rostliny reagují na sucho v krajinném měřítku. „Výsledkem projektu je nový matematický popis reakce rostlin na půdní sucho, který lze odvodit z detailního popisu jednotlivých rostlin ale zároveň je použitelný v relevantním měřítku.“

I když Martinův projekt skončil, zbývá ještě spousta vědecké práce: „Založili jsme teď s kolegy terénní stanici, kde sbíráme data a rovnice ověřujeme. Cílem je postupně naměřit relevantní parametry u všech možných typů vegetace tak, aby se tento přístup mohl promítnout do další generace modelů IPCC.“

Autor: Vědavýzkum.cz (ED)

Přečtěte si o zkušenostech s MSCA dalších mladých výzkumníků - Lukáše Alána, Lenky Polidarové, Jakuba Mihálika, Enrica Patrona nebo Petry Alánové. Nepřehlédněte také článek, v němž se dozvíte, jak se daří českým institucím v získávání podpory MSCA, a také shrnutí toho nejdůležitějšího o akcích Marie Skłodowska-Curie.