Věda o štěstí: Být vědkyní a zároveň mámou

„Často dostávám dotazy, a to zejména od žen, jak jsem mohla skloubit rodinný život a vědeckou kariéru. Jednoduché to tedy rozhodně nebylo,“ řekla kdysi Marie Curie, dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny a matka Irène Joliot-Curie, která za svou práci taktéž obdržela Nobelovu cenu. Dilema, jak skloubit vědeckou kariéru a mateřství, dnes trápí vědkyně stejně jako kdysi Marie Curie.

O nutnosti podporovat vědkyně v době mateřství se však naštěstí hovoří stále častěji. Ve Francii v roce 2019 vznikla například mezinárodní organizace Mothers in Science, organizace podporující vědkyně-matky. Dokumentuje například to, čím si takové vědkyně procházejí, či upozorňuje, že matky čelí společenskému tlaku, aby si vybraly mezi kariérou a rodinou.

Ve srovnání s muži se také potýkají s nerovnostmi v platovém ohodnocení. Často pracují na zkrácený úvazek, a nakonec mohou svoji práci nadobro opustit. Podle průzkumu z roku 2020, který provedla právě organizace Mothers in Science, vyšlo najevo, že více než třetina žen svoji akademickou pozici po narození prvního dítěte opustí.

Spoluzakladatelka Mothers in Science Isabel Torres upozorňuje, že se matky ve vědě často nacházejí v začarovaném kruhu. Jejich kolegové a nadřízení předpokládají, že dokážou obstát jenom, pokud budou pracovat co nejtvrději. Výsledkem je, že mnoho vědkyň pracuje na maximum, přestože mají třeba zkrácený úvazek. Nicméně je toho tolik, že se nakonec rozhodnou odejít.

Netrávíš večery v laborce? Velkou vědu neuděláš!

Jedna z oslavených respondentek popisuje pohled svého bývalého šéfa na mateřství: „Vždycky říkal, jak obdivuje matky, že všechno zvládají. Ale bylo z něj cítit, že je pro opravdovou velkou vědu už zavrhl. Pro něj byl důkaz, že to s vědou myslíte opravdu vážně, jen to, že jste v laborce večer a samozřejmě také o víkendu. Tyhle podmínky matky s malými dětmi fakt většinou nesplňovaly.“

Dlouhé hodiny v laboratoři však nutně neznamenají efektivitu, jak respondentka dále vypráví: „Přitom když se člověk podíval, jak efektivně kdo využíval čas strávený v laborce a kdo ho většinou docela proflákal, tak to vypovídalo úplně o něčem jiném. Na maminkách, co nastupovaly zpět do práce někdy během prvního roku po porodu na částečný úvazek, bylo vidět, že mají naplánovanou skoro každou minutu, a hned se vrhly do experimentů.“

Tato respondentka nakonec ukončila doktorát a odjela s manželem a dítětem do USA. Ujasnila si, že věda pro ni není ta pravá cesta. Po návratu do ČR přesto podstoupila přijímací zkoušky na další doktorské studium. „K přijímačkám jsem šla v šestém měsíci, těhotná s druhým dítětem. Když mi předseda komise sděloval výsledek, tak k tomu dost důležitě a s takovou samozřejmostí nahlas přede všemi ostatními dodal, že budu mít stejně brzy jiné starosti. Ta věta mi nepřišla fér.“

Kompromisy na obou stranách

Jiná respondentka v rámci vedlejší činnosti přednáší na vysoké škole, vede studenty, a musí tedy být při obhajobách závěrečných prací. „Přednášky si upravuju úplně sama podle svého volna. Náročné je opravdu jen vymyslet pak daný den tak, aby bylo postaráno o syna. Manžel je ale shodou okolností na akademické půdě taky a data státnic víme oba dopředu, není pak problém se s ním domluvit,“ vysvětluje respondentka a dodává, že práce na vysoké škole ji baví a kvůli mateřství s ní nepřestala. Plánuje se školou spolupracovat, dokud bude zájem na obou stranách. A navíc zvažuje, že po rodičovské tuto práci změní na svůj hlavní příjem.

Na otázku, co by maminkám-akademičkám nejvíce pomohlo, respondentka odpovídá, že nejlepší je, pokud funguje dohoda a existují kompromisy na obou stranách. Zaměstnavatel také nesmí brát matky jako přítěž. Měly by mít důvěru v tom smyslu, že když nemůžete dojíždět za prací, je práce z domova smysluplným alternativním řešením. A když nemůžete projekt nebo přednášku zpracovat přes den, můžete to udělat v noci.

Na oplátku by měla matka na mateřské odvést práci a dodržet termíny. Podle této respondentky je v jejím oboru – sociální práci – veliká podpora na mateřské formou vzdělávacích kurzů. Pokud mají maminky zájem, mohou se hlásit a často jsou jim i takové kurzy hrazeny.

Klub matek-akademiček

Další respondentka se vrací po mateřské dovolené na zkrácený úvazek. „Obecně se obávám toho, jak zvládnu časově skloubit přípravu přednášek, publikování, vedení studentských prací a odpovídání na emaily. Nemluvě o tom, že po mateřské dovolené je potřeba se začít opět intenzivně v oboru vzdělávat. Realita, která tu byla před pěti lety, je logicky pryč a všechny obory se vyvíjí. Pozoruji situaci v akademické sféře průběžně a trochu mě děsí narůstající byrokracie spojená s výkonem pozice akademického pracovníka, ale také čím dál vyšší požadavky na úroveň publikací,“ podotýká respondentka s tím, že předtím, než měla děti, to bylo jednodušší. Mohla totiž v případě nutnosti práci vykonávat kdykoliv. Nyní bude muset využívat doslova každou volnou chvíli, aby vše stihla.

„Větší objektivní překážky si nyní neuvědomuji. Nicméně po více letech na mateřské dovolené je návrat na akademickou pozici nelehký. Zvláště pokud má matka více dětí a není v rodině podpora v podobě jejich hlídání. Obávám se, že většina matek-akademiček si nemůže dovolit soukromou mateřskou školu, aniž by je finančně podporoval manžel. Mluvím tu samozřejmě o situaci, kdy se matka chce vrátit do práce před dovršením tří let věku dítěte,“ pokračuje respondentka a dodává, že by se jí líbilo založit klub matek-akademiček, které by si navzájem pomáhaly. Na každé fakultě by šla zavést pozice nějaké koordinátorky či koordinátora pro podporu takových matek. Určitě by podle ní pomohlo, kdyby se ženy ve vědě spojily a začaly spolupracovat. Ne nutně na společných projektech, ale i sdílení zkušeností a informací by bylo cenné, i když by se jednalo o ženy z různých oborů a pracovišť.

Flexibilita a podpora zaměstnavatele

„Skloubení těchto dvou rolí je do jisté míry požehnáním. Je to neskutečně složité, protože málokterá rodina je na to připravena,“ vypráví o svých zkušenostech další respondentka. „Já sama jsem se po narození první dcery vracela na svůj popud do práce po 7 měsících. Nechtěla jsem dceru nikomu cizímu svěřovat. Nakonec jsem se rozhodla pro hybridní model fungování. Chodila jsem do práce na třetí ráno a domů přicházela v deset hodin dopoledne. Partner v tu chvíli odcházel do práce a já měla celý den na realizaci své mateřské role. Tak jsme fungovali do doby, než jsme odjeli na stáž do USA. Když jsme přijeli zpět, tak jsem se vrátila klasicky do práce, protože dcera mohla chodit do školky. Pak se narodila druhá dcera, do toho jsem řešila problémy v manželství a já začala docházet do práce i přesto, že jsem byla stále ještě na mateřské dovolené a oficiálně jsem v práci neměla co dělat. Dohodla jsem se s vedením alespoň na bezúplatném návratu do práce. Což mi velice pomohlo,“ popisuje svou situaci.

Na otázku, jaký je rozdíl dělat vědu před a po dětech, odpovídá respondentka tak, že se zdokonalují manažerské schopnosti. Sama více a lépe plánuje pracovní a rodinné události. Obohatilo ji to i po stránce empatické, má pocit, že v otázce poznání a výzkumu má otevřenější mysl a větší pokoru.

Finanční stránka a společenské překážky

„Svoji práci miluji. Je různorodá, má výzvy a dopad na společnost. Mám velké štěstí na kolegy i komerční partnery, kteří mají zájem o mnou patentované technologie,“ vypráví další respondentka. V otázce, zda by zvažovala odchod z akademické půdy, má jasno. Bylo by to jen a jen kvůli finanční stránce, nikoli pro ztrátu motivace k práci či nedostatečné podpoře ze strany aktuálního zaměstnavatele.

Respondentka se dále zamýšlí nad tím, co by pomohlo, aby ženy dále lépe zvládaly skloubit práci s péčí o rodinu: „Aktuálně by mi pomohlo vyšší finanční ohodnocení. To je ale dáno mou aktuální situací. Jinak si neskutečně vážím toho, jak mi zaměstnavatel vyšel vstříc díky primárně částečnému úvazku po dobu, kdy jsem se chtěla vrátit do práce, stejně tak i v podobě možnosti využívání flexibilního způsobu práce kombinujícího přítomnost na pracovišti s home office. Právě této pomoci si vážím úplně nejvíc. Vnímám to jako neskutečnou důvěru a podporu. Pracovní povinnosti velmi často řeším až poté, co uložím děti. Takže přibližně od deváté večerní až třeba do 4 nebo 5 hodiny ranní. Mnoho matek tvrdí, že jim pomůže možnost umístění dítěte do dětské skupiny nebo založení školky zaměstnavatelem, já tyto benefity ale neberu jako prioritní.“

Poslední respondentka zmiňuje i společenské překážky, kdy je role ženy do značné míry ztotožňována s rolí matky. Když se žena vrátí do pracovního procesu brzy, miminko dá do jeslí nebo je svěří chůvě, je to pro ni stigmatizující.

„Určitě by pomohlo, kdyby byl na pracovištích někdo, s kým by si o skloubení rodiny a kariéry mohly ženy otevřeně promluvit. Někdo, kdo by jim pověděl o možnostech podpory, dalších tipech, ale také je třeba nasměroval na další vědkyně, které by mohly pomoci jako mentorky. Myslím, že je důležité, aby ženy věděly, že v tom nejsou samy. Já osobně bych opravu uvítala jako důležité gesto, aby se instituce k podpoře žen jednoznačně přihlásily. To, že ženy jsou ve vědě diskriminované, je už dnes úplně jasně prokázané na mnoha úrovních. Je potřeba, aby se k tomu instituce postavily čelem. Jinak věda přichází o talent a potenciál poloviny populace,“ uzavírá respondentka.

Autorka: Vědavýzkum.cz (ED)

Zdroj: Nature

Přečtěte si vydání Ankety čtenářů, které se zaměřovala na otázku rodičovství a vědy. Názory a zkušenosti čtenářů a čtenářek portálu Vědavýzkum.cz si můžete přečíst zde.

Podívejte se také na předchozí díly ze série Věda o štěstí. První díl se zabýval spokojeností s akademickou prací. Kateřina Zábrodská také v rámci seriálu hovořila o duševním zdraví v akademickém prostředí a o opatřeních, která jednotlivé instituce mohou učinit, aby podpořili své zaměstnance. Další díl se týkal syndromu vyhoření.