Postavení českých vysokých škol se v žebříčku zemí s rozvíjející se ekonomikou, až na výjimky, rok od roku zhoršuje. Jako u mnoha dalších žebříčků je to způsobeno především zvyšujícím se počtem institucí zahrnutých do srovnání. Můžeme mluvit i o zaostávání sektoru českého vysokého školství za některými progresivnějšími státy?
Česká republika má v aktuálním žebříčku THE Emerging Economies University Rankings hned 17 zástupců, což je historicky nejvíce. Vlivem zvyšujícího se počtu zahrnutých škol však české univerzity ztrácejí své pozice. Ještě v roce 2018 bylo v přehledu sice jen 13 českých institucí, ale 7 se jich vešlo mezi prvních dvě stě. O dva roky později jsou to pouhé tři.
Pořadí českých univerzit je v nejrůznějších žebříčcích v posledních letech víceméně podobné a meziroční posuny jednotlivých institucí o několik příček o ničem zásadním nevypovídají. Mohou však dlouhodobé trendy vypovědět něco o českém vysokoškolském systému jako celku?
Například Univerzita Karlova, která se letos umístila na celkovém 66. místě, byla ještě vloni 53. a v roce 2017 dokonce 39. Podobně Masarykova univerzita, letos na 136. příčce, se vloni umístila o 30 pozic lépe a předloni byla dokonce 83. Univerzita Palackého v Olomouci si sice oproti loňsku nepatrně polepšila, když se ze 155. místa posunula o 10 příček dopředu, ještě v roce 2017 však byla 109.
Za zhoršujícím se postavením českých vysokých škol do jisté míry stojí rostoucí počet institucí v žebříčku. Letos to bylo rekordních 533 vysokých škol, v roce 2017 jich bylo jen 300. Nabízí se však také otázka, zda český vysokoškolský sektor nezaostává jako celek za některými jinými ekonomikami.
Česko v tom není samo
Podobný trend postupného propadání můžeme v čase sledovat i u řady jiných zemí, jejichž univerzity byly tradiční součástí žebříčku rozvíjejících se ekonomik – ať už se jedná o Maďarsko, Polsko nebo třeba Jižní Afriku. Na úkor koho? Oproti roku 2017, kdy si české instituce vedly na první pohled nejlépe, se letos v první stovce zcela nově umístily univerzity ze zemí, jako jsou Filipíny, Nigérie nebo Pákistán. Ze Saudské Arábie dokonce během tří let do první stovky poskočilo hned pět škol. Z tradičních lídrů žebříčku svou pozici posiluje snad jen ten největší – Čína, která letos obsadila již 30 pozic z první stovky.
Žebříčku již druhým rokem vévodí čínská Tsinghua University
Kdo se dostane mezi elitu?
V roce 2016 vytipovala společnost Times Higher Education, která žebříček vydává, ve spolupráci s Centre for Global Higher Education sedm zemí, které by měly potenciál vyrůst mezi světovou špičku v oblasti výzkumu a vysokoškolského vzdělávání. Podle počátečních písmen těchto států - Thajsko, Argentina, Chile, Turecko, Irán, Kolumbie a Srbsko - dostala skupina pojmenování TACTICS.
Všechny tyto země měly v roce 2016 hrubý domácí produkt nižší než 15 tisíc dolarů na obyvatele, na druhou stranu více než polovina jejich mladé populace byla zapsána k vysokoškolskému vzdělávání a ročně každá z těchto zemí vyprodukovala více než 30 tisíc vědeckých článků. Současně byly oba tyto indikátory na vzestupu.
Jak se ukazuje po třech letech, zdaleka ne u všech těchto zemí se předpoklady naplnily. Irán a Srbsko v letošním žebříčku nefigurují vůbec a zastoupení argentinských univerzit i jejich pořadí se meziročně zhoršily. Ostatní zmíněné země své postavení v žebříčku navenek vylepšily, zejména po stránce výzkumného výkonu. Autoři žebříčku však tvrdí, že je to zejména proto, že své úsilí zaměřily na plnění hodnotících indikátorů, nikoliv na skutečné systémové změny a investice do personálu a infrastruktury.
Kompletní žebříček THE Emerging Economies University Rankings 2020 si můžete prohlédnout zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
