Na 115 britských vědců a vědkyň přijde o financování projektů Evropské výzkumné rady (ERC). Vedou k tomu neshody kolem pobrexitového nastavení vědecké spolupráce mezi Evropskou komisí a britskou vládou. Aby si mohli financování zachovat, museli by tito vědci zemi opustit. Pro toto řešení se rozhodlo téměř dvacet držitelů těchto prestižních grantů.
Jak už portál Vědavýzkum.cz informoval například zde nebo zde, situace s ERC granty, které se britským vědcům podařilo získat v rámci výzvy v novém rámcovém programu Horizon Europe, je krajně komplikovaná.
Evropská komise se s Velkou Británií sice v rámci brexitových dohod předběžně domluvila na tranzici a pokračování podpory i pro britské vědce, nicméně s rozepřemi kolem tzv. Severoirského protokolu se Evropská komise rozhodla dát Britům ultimátum. Držitelé ERC grantů buď o svou podporu z evropských fondů přijdou, nebo se přestěhují do některé země Evropské unie a budou ve výzkumu pokračovat na partnerských institucích. Lhůta na rozmyšlenou vypršela 29. června 2022. „Příprava 115 grantů ERC, které byly nabídnuty výzkumným pracovníkům ve Spojeném království, byla po uplynutí lhůty 29. června ukončena,“ oznámil mluvčí Evropské výzkumné rady.
V loňském roce ministerstvo financí Spojeného království vyčlenilo 6,8 miliardy liber na výzkum, které se měly využít ve společném programu Horizon Europe nebo v alternativním schématu, například takzvaném „plánu B“. Alternativní plán britská vláda konzultuje už od roku 2019, kdy panovaly obavy, že země přes noc vypadne z programu Horizont 2020 v případě brexitu bez dohody. Zpravodajský portál The Guardian ale upozorňuje, že mezi britským ministrem pro vědu Georgem Freemanem a britským ministerstvem financí došlo ke sporu o množství uvolnitelných prostředků na sanaci chybějících evropských fondů a jejich nahrazení britským schématem „plánu B“.
Situaci ale tento týden výrazně zkomplikovala rezignace předsedy vlády Velké Británie Borise Johnsona a masivní vlna rezignací členů jeho kabinetu, která jeho odchodu z úřadu předcházela. Jedním z těch, kteří oznámili odchod z Johnsonovy vlády, byl minulý týden právě i George Freeman. Po své rezignace Freeman řekl, že aktuální nestabilita britské vlády „poškozuje naši mezinárodní pověst. Snažil jsem se vyjednávat významné mezinárodní dohody v oblasti vědy a technologií a něco takového nelze udělat, když vládně takový chaos.“
Server Research Professional News uvádí, že vědci, kterým byla přidělena podpora z fondů Horizon, jsou oprávnění požádat o stejnou výši podpory z britských fondů. Mluvčí agentury UK Research and Innovation, která má na starosti administraci těchto prostředků uvedla, že „všichni, kdo požádají o záruční financování v rámci programu Horizont Evropa a jsou způsobilí, obdrží plnou částku, na kterou mají nárok.“
Přesto se však 19 britských držitelů ERC grantů rozhodlo Velkou Británii opustit. Dalších 115 však zůstává a v důsledku tak přijdou o nejprestižnější evropských grant byť ne o financování svého výzkumu. Osud dalších 12 projektů je zatím nejasný.
Úzkost britských vědců
Zisk prestižního grantu Evropské výzkumné rady je bez pochyb jedna z nejvýznamnějších událostí ve vědecké kariéře. Britským výzkumníkům a výzkumnicím však tyto granty dosud přinesly především úzkost a obavy. Jak popisují dotázaní jednotlivci serverem ScienceBussiness, britští vědci se museli rozhodnout, zda změní svůj život a přestěhují se do Evropské unie, nebo zůstanou a o tento klíčový milník v kariéře přijdou. Na toto rozhodnutí dostali od ERC dva měsíce.
Řada z těch, kteří se nakonec rozhodli raději pro svůj ERC grant než pro britskou afiliaci, poukázala na to, že jejich rozhodnutí ovlivnilo několik společných faktorů. Mimo jiné zmiňují dlouhodobější spolupráci nebo alespoň předjednání volného místa s partnerskou univerzitou mimo Velkou Británii. Vyloženě subjektivními okolnostmi je pak aktuální rodinná situace, věk výzkumníka či výzkumnice, či stáří jejich dětí.
Podle výpovědí ale vždy nejde pouze o čistě osobní důvody, ale i o strukturální rozdíly mezi Velkou Británii a kontinentální Evropou a jejich systémy vědy, výzkumu a vysokého školství. Barbara Borg, historička, která je jednou z 19 vědců, kteří se rozhodli pro odchod na pevninu, podotýká, že každý z oceněných si musel položit otázku, zda je univerzita, na které plánuje působit „ připravena vás přijmout jako svého dalšího zaměstnance?“.
Podle Giovanniho Travaglina, psychologa a kriminologa z University of London, je to často i strukturální problém. „Evropské univerzity nás nejsou schopny přijmout dostatečně rychle,“ říká. Vedle osobních důvodů je dvouměsíční lhůta problematická právě i kvůli administrativě některých evropských univerzit. Například pro Anuje Dawara, profesora logiky a algoritmů na University of Cambridge, který získal projekt v programu ERC Advanced Grants, nebylo podle jeho slov stěhování z rodinných důvodů reálné.
Směřování britské grantové podpory k aplikovanému výzkumu
Jedním z faktorů, který hrál roli ve volbě některých vědců a vědkyň zůstat nebo opustit Velkou Británii, je také směřování britské grantové politiky směrem k účelovému utilitarismu. „Financování humanitních věd ve Velké Británii bylo v posledních letech vládou omezeno do té míry, že je nyní téměř nemožné získat finanční granty, které nemají silný bezprostřední ekonomický význam pro zemi nebo neřeší nějaký sociální problém," řekla historička Barbara Borg, která se nakonec rozhodla přestěhovat do Itálie.
Další výzkumník, který se rozhodl Velkou Británii opustit, ale který chtěl zůstat v anonymitě odpověděl, že nechtěl „uvíznout“ ve Velké Británii, kde je v průběhu grantu k dispozici jen velmi málo dodatečných finančních prostředků na rozvoj jeho laboratoře. Stěžoval si, že financování ve Spojeném království se stále více odklání od základního výzkumu směrem k aplikovanému.
Nejasná budoucnost
Diplomatické spory o podobě vědecké spolupráce mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím tak v nezáviděníhodné situaci uvěznily desítky elitních vědců a vědkyň. Zatím se žádné jasné řešení celého konfliktu nerýsuje. Velkou otázkou bude, jestli nový předseda vlády a jeho kabinet budou otevřenější diskuzi s Evropskou unii nad řešením Severoirského protokolu. Podle řady britských výzkumníků to byl právě Boris Johnson, který stojí za současnou situací. „Ze situace viním Borise Johnsona a vládnoucí konzervatisty,“ řekl Samuel Cohn, profesor středověkých dějin na Glasgowské univerzitě. „Chci říct, že je to absurdní. Porušují mezinárodní dohody. Jsme chyceni uprostřed tohoto sporu,“ dodal.
Evropská vědecká komunita dlouhodobě volá po zachování výzkumné spolupráce s Velkou Británií. Stovky vědců, výzkumných organizací a odborných vědeckých společností tak například podpořily letošní iniciativu Stick to Science, která volá po odstranění politických bariér ve vědecké spolupráci. Signatáři této petice žádají, aby EU, Velká Británie (a také Švýcarsko) rychle dosáhly vzájemné dohody o připojení k programu Horizon Europe.
Autor: Vědavýzkum (TH)
Zdroj: ScienceBusiness (1, 2, 3), Research Proffesional News, The Guardian, Science, Times Higher Education
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
