Cíl Číny – stát se jednou z vědeckých supervelmocí – brzdí stále větší kontrola ze strany vládní komunistické strany. Ta dohlíží na chod a financování tamních vysokých škol. Zároveň však hodnotí i jednotlivé akademiky, jejichž plat i postavení určuje, jaké politické názory veřejně zastávají.
Foto: kampus Pekingské univerzity (Wikimedia)
Čína v poslední letech do výzkumu, vývoje ale i do vysokého školství investuje značný objem financí. Jen finanční prostředky na základní výzkum v posledních letech vzrostly o pětinu. Má to své výsledky. Například její skóre v žebříčku Nature Index se za posledních šest let téměř zdvojnásobilo, a to i přes řadu skandálů spojených s plagiátorstvím. Čínské vysoké školy se umisťují stále výše i v dalších mezinárodních žebříčcích.
Kromě toho Čína aktuálně vybudovala některé z nejvýkonnějších superpočítačů na světě, zkonstruovala největší rádiový teleskop na světě a uvedla do provozu první kvantový satelit. A to je jen část z jejích úspěchů. Došlo i k pokroku v otázce řízení výzkumu (odstranily se například příliš krátké období pro financování výzkumných projektú) i hodnocení vědeckého výkonu. Čínská vláda taky například ostře zakročila proti plagiátům, protože situace dospěla do bodu, kdy podobné excesy narušovaly pověst čínské vědy.
Významné investice do vědy, snaha o navázání mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji i dramatický rozvoj technologií, to vše je součástí čínského plánu stát se do roku 2050 vědeckou supervelmocí. Další rozvoj čínské vědy ale brzdí řada problémů. Mimo jiné bující byrokracie a korupce, masivní cenzura internetu (známá také jako Great Firewall of China), která blokuje přístup k zahraničním internetovým zdrojům i databázím. Stále častěji se objevují obvinění ze zneužívání a šikany ze strany nadřízených. Stále významnějším problémem je také sílící politická kontrola vědců a výzkumníku ze strany autoritativního režimu současného generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Ta nyní podkopává vlastní cíl stát se do roku 2050 světovou jedničkou ve výzkumu a ve vysokém školství.
Vědu svazuje cenzura i vládní ideologie
Akademická svoboda na tom v čínském nedemokratickém režimu nikdy nebyla příliš dobře. To, že se situace ještě výrazně zhorší, se ukázalo v říjnu 2018, kdy došlo k odvolání rektora přední Pekingské univerzity Lin Ťien-chua. Nahradil ho Chao Pching, představitel komunistické strany a bývalý náměstek ministra školství. Tuto personální výměnu vidí řada odborníků jako jasný signál – politický dohled se na vysokých školách zvyšuje a lze očekávat politické čistky. Ostatní univerzity by měly v tomto směru následovat příklad Pekingské univerzity. Sílící vliv komunistické strany Číny na akademické prostředí ilustruje také fakt, že postupně byla na významných univerzitách založena oddělení pro „učitelské záležitosti“, která dohlíží na ideologii a politické postoje jednotlivých akademických pracovníků.
Už roce 2016 řekla v projevu Čchen Sü, tajemnice Tsinghua University, která je některými žebříčky označována za nejlepší asijskou univerzitu, že politické postoje zaměstnanců budou mít při hodnocení jejich výkonnosti hlavní prioritu. Zvláštní důraz by podle ní měl být kladen na „posílení ideologické a politické práce mladých učitelů“, jež se se vracejí do své domoviny ze zahraničí. Tím se pochopitelně snižují i šance na návrat špičkových čínských vědců ze světa zpět do země.
Její příspěvek byl zcela v souladu s projevem generálního tajemníka Si Ťin-pchinga z téhož roku, v němž řekl, že: „vyšší vzdělávání musí zastávat správnou politickou orientaci,“ a že: „... univerzity se musí změnit na pevnosti, které budou podporovat vedení strany.“ Upřednostnění ideologie a politické loajality před skutečnými vědeckými výsledky se tak možná stane stále častějším rysem čínského výzkumného prostředí.
Dalším příkladem, jakým způsobem čínská vláda stále pevněji kontroluje čínskou vědu, je loňské převzetí National Natural Science Foundation of China. Tato dříve relativně nezávislá agentura rozdělovala především drobnější prostředky jednotlivým výzkumníkům na konkrétní individuální výzkumné projekty. Naopak Ministry of Science and Technology (MOST) koordinovalo mnohem větší investice do velkých výzkumných projektů. MOST bylo přitom často kritizováno za podjatost. Ministerstvo bylo obviňováno z toho, že prostředky rozděluje na základě politické orientace a osobních konexí než na základě vědecké kvality. Neočekávané převzetí tak v řadě čínských vědců vyvolalo obavy.
Dalším problémem je cenzura zahraničních webových stránek. Velký čínský firewall pochopitelně silně stěžuje vědeckou práci. Omezuje ale i samotnou rychlost s jakou vědci mohou internet využívat. Objevilo se tak mnoho stížností, které upozorňovali na to, že vědci kvůli ní nemají potřebný přístup k důležitým vědeckým informacím a databázím.
Když ovšem jeden z vysoce postavených úředníků čínské komunistické strany navrhl, aby se vládní cenzura internetu vyhnula internetovým stránkám spojeným s výzkumem, záhy byly z čínských zpravodajských serverů vymazány všechny jeho komentáře. Samotný jeho návrh opatření proti cenzuře byl cenzurován.
Andrew Kennedy, badatel z Australian National University, dodává, že zvyšující se míra autoritářství je součástí jakéhosi cyklu represivních tendencí v Číně již od 80. let minulého století. „Vždy když čínský režim trochu povolí otěže, začne si nakonec dělat starosti o ideologickou konformitu a bujení protistranických nálad. Pokud však pravidla ještě zpřísní, může to vážně ohrozit vlastní hospodářský růst i vědecký a technologický pokrok země.“ Ve své práci zmiňuje i pět špičkových čínských vědců, kteří se do Číny vrátili jen pro to, aby ji v krátké době opět opustili – včetně dvou molekulárních biologů a počítačového experta, kteří z Tsinghua University zamířili do Spojených států a Německa.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK, JT)
Zdroje: Times Higher Education (1, 2, 3), The Guardian, Nature
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
