Od rozhodujícího referenda o odchodu Velké Británie z Evropské unie uběhly už víc než tři roky. Snahy o odchod plné zvratů a politických překvapení zatím ovšem úspěch nepřinesly – a nad výsledkem nejnovějšího prodloužení lhůty do prosince 2019 stále visí otazník. Nejistota neprospívá ani britské vědě.
Letošní léto a podzim přinesly v dlouhé brexitové sáze plno neočekávaných zvratů. Vládě Borise Johnsona se nepodařilo ke 31. 10. 2019 dokončit jednání o odchodu země z EU, a musel tak na základě nařízení, které schválil parlament, požádat o prodloužení lhůty. Ta je nyní prozatímně stanovena na 31. 11. 2019. Na 12. 12. 2019 byly také ve Velké Británii vyhlášeny všeobecné předčasné volby.
Dlouhé období nejistoty zemi nijak zvlášť neprospívá. Totéž platí i o britské vědě. Jen v minulém roce byli britští vědci zapojeni do výrazně menšího množství evropských projektů, přestože britská vláda opakovaně slíbila platit všechny své závazky, které vyplývají z účasti britských výzkumníků na vědeckých a výzkumných projektech. Zřetelný pokles je i mezi britskými výzkumníky, kteří získali stipendijní podporu prestižního evropského programu Marie Skłodowska-Curie Individual Fellowships. Stále méně výzkumníků ze zahraničí si také vybírá britské univerzity za své působiště.
Situace se s obměněnou Evropskou komisí ještě přiostřila. Už dlouho se spekuluje o tom, že nařízení obsažená v novém rámcovém programu na podporu vědy, výzkumu a inovací Horizon Europe výrazně stíží přístup třetím či přidruženým zemím. Nová komisařka Mariya Gabriel, která má na starost i agendu evropského výzkumu, prohlásila, že se statusem asociovaných zemí k programu Horizon Europe je třeba zacházet jako s „nástrojem unijní politiky“. Tomuto posunu v rétorice lze částečně rozumět i jako varování EU předtím, aby Velká Británie začala s EU zacházet jako s ekonomickým rivalem. Obavy, že britsko-evropská vědecká spolupráce se tak může stát svého druhu rukojmím v mnohem větší roztržce o vliv a ekonomické příležitosti, jsou víc než na místě.
Problém je, že pokud se dosavadní intenzivní vědecká spolupráce přeruší, bude na tom tratit jak Velká Británie, tak Evropská unie. Společný výzkum totiž prospívá oběma stranám. I proto před následky tvrdého brexitu dlouhodobě varují přední britští a evropští vědci.
Co plánuje v Británie?
Velké změny se očekávají i na britské straně. Britské politické špičky jsou si dobře vědomy toho, že k zachování vědeckého výkonu země musí do výzkumu a vývoje investovat značné prostředky. Peněz je třeba o to víc, protože nezanedbatelná část příjmů do britské vědy putuje z prostředků Evropské unie. Vláda proto dle svých slov plánuje navýšit podporu výzkumu, vývoje a inovací jak z veřejných prostředků, tak ze soukromých zdrojů.
Některé změny ve financování britské vědy už proběhly. Teprve před necelými dvěma lety ve Velké Británii sjednotili systém veřejné podpory vědy pod jednu instituci – UK Research and Innovation (UKRI). Britská vláda nyní diskutuje o založení další organizace. Jejím modelem by měla být americká agentura DARPA, která financuje obranné technologie a jež se zasloužila o vývoj některých z nejdůležitějších technologií 20. století. Spekuluje se také o možnostech speciálních víz pro talentované vědce, kterými by se Británie snažila získat nové juniorní či seniorní výzkumníky ze zahraničí. Nakolik se ovšem jedná o realistické návrhy, zůstává otázkou. Vláda Borise Johnsona aktuálně nemá v britském parlamentu většinu, tudíž ke schválení by návrhy museli podpořit i opoziční poslanci. A se stále neratifikovanou dohodou o odchodu budoucnost britské vědy zůstává nejasná.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Times Higher Education, ScienceBusiness (1, 2), Science
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
